Kde domov můj? Dům zaslíbený Františku Škroupovi je k výročí republiky v dezolátním stavu
Počáteční slova české a dříve i československé hymny „Kde domov můj“ získávají při pohledu na zničený dům zasvěcený skladateli Františku Škroupovi nový rozměr. V roce 1928, k 10. výročí republiky, jej postavili lidé z veřejné sbírky, o devadesát let později je dům na spadnutí.
I když si Česká republika velkolepě připomíná rovných sto let od vzniku Československa, na Škroupův dům se dlouho zapomínalo.
Dům je v majetku obce Osice, kde se v roce 1801 Škroup narodil. Jako společenské a kulturní centrum, kde se například hrálo divadlo, sloužila stavba zhruba do roku 1951. V dalších desítkách let se budova využívala pro to, na co se zrovna hodila. Od holičství přes klubovnu Socialistického svazu mládeže, poštu, knihovnu, kino až po tělocvičnu.
Nemovitost stále chátrala, po desetiletí do ní nikdo neinvestoval (prohlédněte si fotogalerii níže).
Posledních 25 let je kvůli svému havarijnímu stavu budova uzavřena a nepřístupná. Před dvěma lety se počítalo s tím, že dům čeká už jen demolice.
Až letos rada Královéhradeckého kraje souhlasila s tím, že s obcí Osice uzavře darovací smlouvu a dům s přilehlými pozemky kraj převezme. Na opravu by pak mělo jít 15 milionů korun a do vlastnictví by Škroupův dům poté získalo Muzeum východních Čech.
K stoletému výročí se ani zahájení oprav ovšem zcela jistě nestihne. Když vše půjde dobře, a z projektu nikdo necouvne, mohla by se stavba spojená s osobností muže, jehož jméno se učí každý školák, dočkat znovuoživení v roce 2020.
Foto: Jaroslav Bajer a facebooková stránka Kouzlo zašlé slávy
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Robert Břešťan: Alláhu akbar cézet a kriminalizace blbosti
Jan Urban: „Na péči o Járu teď nemám.“ Chyba v novele bere peníze pěstounům
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
4 komentáře
Bohužel jenže v té větě „I když si Česká republika velkolepě připomíná rovných sto let od vzniku Československa,,,“ je popsán poměrně přesně současný mediokratický stav naší dnešní společnosti.
To stoleté výroči už zkrátka není vůbec vnímáno jako významný a důstojný mezník našeho státu, na který by stálo za to se nějak důstojně a dlouho předem připravit – třeba tím že by se k němu něco významného postavilo, leč pouze jako poměrně krátká jednodenní mediální událost. Jeden den demonstrací a projevů, které hlavně a masivně přenášejí média.. Nic, víc, občané zapomeňte, stoleté výročí už bylo včera, teď už jsou jiné a mnohem mediálně důležitější věci..
Skoro to připomíná ten výrok z filmu Babovřesky 3, ve kterém se farář diví proč není při kázání v kostele ani noha, a je mu odpovězeno „Dneska hrajeme s Kanadou“ :))
Mozna neni tezke odpovedet, proc to tak je. Co nam po CSR vlastne zbylo? Vlajka? Hymna?
Jak je patrno z „bohatě rozvětvené“ diskuze, diskutéry na HP.org „nějaký Škroup“ vůbec nezajímá. Je to přímo čítankový příklad zburanštění společnosti.
Dotace na Čapí hnízdo, byla samo sebou důležitější, památný dům zasvěcený nějakému Škroupovi, ten přece nikoho nezajímá, hymna sem hymna tam,… Zeman by k tomu mohl přidat další slušná slova a vyznamenaný Karel Sýs pokrokovou báseň vysokých kvalit.
Malá nápověda, kdyby mu to už nešlo:
“sto let je let sto,
výročí tu máme přesto,
práci čest soudruzi“.