Jurečkovo zpřísnění ochrany půdy aneb Princip kolektivní viny v praxi
ANALÝZA. Neodůvodnitelné administrativní zásahy do zemědělského podnikání či uplatnění principu kolektivní viny ve jménu účinnější ochrany půdy – i tak lze charakterizovat nejnovější návrh zpřísnění podmínek hospodaření na zemědělské půdě, který zpracovalo ministerstvo zemědělství. Stejně jako doposud uplatňované zásady pro zemědělské hospodaření přitom ani ty nově navrhované v řadě případů zlepšení stavu půdy a krajiny nepomohou, tvrdí v textu pro HlídacíPes.org agrární analytik Petr Havel.
Snahu ministerstva zemědělství o snížení rizik, zejména vodní eroze, lze v obecné rovině uvítat. Ďábel je ale, jako vždy, v detailu.
V tomto případě je ale ještě o poznání ďábelštější skutečnost, že jde v řadě navrhovaných kroků o odborný problém, který je mimo schopnosti rozlišení ze strany nezemědělské veřejnosti a médií, takže vše na první pohled vypadá jako žádoucí a požadovaný krok resortu pro dobro naší krajiny, jemuž každý rád a veřejně zatleská.
Navrhovaná opatření navíc obsahují i zcela správné kroky, s nimiž jsou ovšem jiné v logickém i faktickém rozporu.
Princip kolektivní viny
Nejprve ale k samotné filosofii návrhů ministerských úředníků, která je postavena, jak už to tak v současné době bývá, na principu kolektivní viny, jinými slovy na restrikcích, které se týkají každého, i když na svých pozemcích hospodaří odpovědně a eroze na nich nehrozí.
K tomu je nutné zdůraznit, že míra erozní ohroženosti je měřitelná a také na území ČR změřena, přičemž je známo, ve kterých lokalitách a na jakých pozemcích se opakovaně projevují negativní důsledky hospodaření.
Čtěte též:
V Česku se ztrácí zemědělská půda. Ročně za tři miliardy korun
Ochrana půdy v praxi: Legislativa i úředníci vycházejí vstříc stavební lobby
Až naprší a uschne. Vody je dost. Problém je kvalita a dostupnost zdrojů
Přestože přitom existuje na 160 zdokumentovaných případů opakovaných porušení půdního fondu, ministerstvo k žádným konkrétním sankcím nepřistoupilo a naopak využilo této skutečnosti k tomu, aby restrikce uvalilo na všechny zemědělce. Celkem logické by přitom bylo, aby se resort primárně zabýval případy, které půdní fond poškozují nejvíce.
Jako správný krok lze naopak hodnotit rozšíření některých povinných zásad hospodaření z dosavadních silně erozně ohrožených pozemků na středně erozí ohrožené pozemky.
Přestože totiž vodní eroze ohrožuje více než 50 procent zemědělské půdy v ČR (a pokud bychom počítali i zatím erozí nepříliš ohrožené, ale částečně přece ohrožené pozemky, šlo by celkem o dvě třetiny půdy), regulace hospodaření dosud probíhala jen zhruba na 10 procentech půdy v ČR.
Poručíme větru, dešti…
Na první pohled je také správná snaha ministerstva o pokryv zemědělské půdy vegetací, neboť je známo, že jakákoli vegetace zpomaluje odtok vody z krajiny a tedy snižuje riziko povodní, což vyplývá například z dřívějších zjištění Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půd.
Právě tady se ale nejvíc projevuje odtržení úředníků resortu od podnikatelské praxe, protože nově navrhované podmínky stanovují povinnost ponechávat vegetaci (tzv. meziplodiny) na poli do konce února, následně na jaře pole zorat a následně zasít příslušnou hospodářskou plodinu.
I pověstná „babička z Krušných hor“ ale ví, že pole se odjakživa orají na podzim a ne na jaře. Právě jarní a předletní měsíce jsou přitom velmi důležité pro dostatek vláhy pro správný vývoj porostů pěstovaných plodin, rozrušení půdy jarní orbou vede ale k naprosto opačnému efektu, tedy ztrátě vody z půdy.
Velmi zhruba řečeno – pokryv pozemků vegetací může být sice jistou prevencí proti povodním, v příslušném ustanovení ministerstva ale zároveň zvyšuje riziko zemědělského sucha.
Přihrávka silnějším
Stejně tak vypadá na první pohled správně povinné stanovení počtu pěstovaných plodin na orné půdě podle velikosti obhospodařovaných pozemků, ve třech kategoriích – do 20, do 30 a nad 30 hektarů s tím, že jde o plošné opatření týkající se veškeré orné půdy.
V tomto případě jde o úpravu plnění podmínek takzvaného greeningu (ozelenění) nad rámec legislativy EU stanovující, že na plochách nad 30 hektarů se zavádí povinnost pěstovat nejméně čtyři plodiny.
K tomu je nutné dodat, že samotná „pestřejší“ skladba plodin (o jednu více nebo méně nehraje podstatnou roli) zlepšení ochrany půdy téměř nepomůže a především je snadno splnitelná pro každého hospodařícího zemědělce, tedy i pro ty největší podniky.
Fakticky tak jde o opatření, které jde zcela v duchu dosavadního (nejen v podání ministra Mariana Jurečky) přístupu k ochraně půdy nahrávajícím velkým zemědělským podnikům.
Pomýlení úředníci z Těšnova
A opět je třeba zdůraznit – rozčlenění stávajících velkých širých rodných lánů na menší plochy, v nichž platí nějaký režim, je v zásadě správné.
Na druhou stranu představuje třicetihektarová plocha v porovnání s plochou obhospodařovanou ve většině zemí EU zhruba dva celé zemědělské podniky v zahraničí (z nichž každý pěstuje zcela běžně několik druhů plodin), kde činí průměrná velikost farem zhruba 16 hektarů, zatímco v ČR činí tento průměr 133 hektary.
Zmiňované návrhy jsou zatím jen na papíře a mohou se tedy ještě měnit. To by bylo docela záhodné, neboť výsledkem zatímního návrhu bude spíše zhoršení konkurenceschopnosti našich zemědělců, aniž by ale byla tato újma kompenzována skutečně efektivní a funkční ochranou půdy a krajiny.
Obojí ČR potřebuje – ale ne tak, jak si to představují úředníci na Těšnově.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Investor Brůna: Levné a pohodlné bydlení? Hledejte oblasti, které ožijí za deset let
Investor Brůna: Kdo je vlastně bohatý? Na pěkný důchod už miliony nestačí
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
10 komentářů
„ANALÝZA. Neodůvodnitelná administrativní zásahy …“ Ano, to je ten správný „češtin“ – ta zásahy (neodůvodnitelná …). Bravo, HlídacíPes.org!
Opraveno. Děkujeme za upozornění.
To co je uvedeno neodpovídá realitě. Od poloviny 70 let došlo k obrovskému devastaci krajiny zemědělskou činností. Byly zorány poslední meze, které v hornatějších krajích vyrovnávaly pole do kaskád a tím znemožňovaly erozi půdy. Také zadržovaly vodu a umožňovaly její pozvolné vsakování. (Něco jiného je kolem Labe o v podobných krajinných oblastech.) Došlo k opravám miliorací a výstavbě dalších. Odvodnění luk, regulace potoků a říček. Byla stažena veškerá povrchová voda, následky vidíme dnes. Po 90 letech nebyl umožněn vznik „malých“ zemědělských farem různými podivnými legislativními překážkami. Lidé, kteří měli zájem hospodařit a byly jim r e l a t i v n ě vráceny pole, neměli s čím tyto pole obhospodařovat. Oceňování zabaveného majetku komunisty bylo urážející a donutilo zájemce o hospodaření ukončit. Bývalý menežment JZD se již dříve chopil možnosti sdružit majetek malých zemědělců do ZD a vlastně dokončit to co začali soudruzi ve 48 roce. Začalo průmyslové využívání půdy. Poslední krok k devastaci krajiny. Průmyslové plodiny dále ničí krajinu a to za podpory státu různými dotacemi z daní všech. Dnes se ZD věnují více výrobě „zelených“ energií, tím že ekologicky ničí zemědělskou půdu. Hnojení se z cca 90% provádí pouze chemicky. Ministr Jurečka vidí zemědělství pouze další průmyslovou složku. Nějaká krajino tvorba je pouze vedlejší.
Reakce Petra Havla:
Netuším, co neodpovídá realitě, když popisujete zhruba to, co já – a právě proto je nutné, i v zájmu samotných zemědělců, aby byla ochrana zemědělské půdy účelnější, což ovšem návrh ministerstva zemědělství nezajišťuje.
Hm, takže podle autora by velko-zemědělci měli okamžitě vyhodit svoje (velko) traktory po 25 letech?
Bezva nápad, jako třeba říct ČEZu: ty uhelné elektrárny do konce roku vypnete. ČEZ by (asi) zkrachoval, protože by se mu nevrátila investice a neměl by jak splatit úvěry mj. na uhelné elektrárny. A my bychom měli asi míň elektřiny.
Chci říct, že Jurečkova evoluce jde správným směrem. Ale revoluce dle pana autora (=okamžité radikální snížení velikosti lánů) by přinesla (možná víc) škody ve srovnání s přínosy.
DOPLNĚNÍ: „…(velko)traktory po 25 letech“, kdy nikomu moc velké lány nevadili a nikdo neříkal velko-zemědělcům – za pár roků velké skončí, tak si nepořizujte velké stroje, ale pořizujte menší stroje, protože budou malé lány.
Reakce Petra Havla:
Velké lány sice kdysi nikomu nevadily, ale v současné době to vadí všem, neboť je výzkumy prokázáno, že právě velké nepřerušované plochy polí jsou hlavní příčinou vodní a větrné eroze, a tedy většího rizika následků povodní i sucha.
Reakce Petra Havla:
Velkotraktory není nutné vyhazovat, menší plochy zemědělské půdy jsou stále ještě dost velké, aby na nich stávající technika jezdila – jak je i v textu napsáno, v EU je průměrná velikost farem 16 hektarů a velkou mechanizaci tam používají také…mimochodem ty menší plochy zemědělské půdy nenavrhuji já, ale právě ministerstvo zemědělství .. a já s tím souhlasím. Jenže prostě nejde jen o parcelování velkých lánů, ale také o způsob hospodaření.
Na co vůbec to zemědělství potřebujeme, když můžeme potraviny dovézt? zeptal se velký privatizátor a vztekal kvůli zemědělským restitucím a snahám rozbít kolchozy a obnovit zemědělství evropského typu. Takže se mu povedla privatizace a transformace zemědělské velkovýroby, která na úkor potřeb společnosti se zmocňuje půdy jako předmětu spekulace a dělá, i přes velkou nákladovost, to, co jí za tučných dotací vynáší velký zisk. České zemědělství tedy už nedává práci 2 milionům lidí jako v r.38, ani 0,5 mil. jako v r.89, ale jen několika tisícům. Za těchto okolností je třeba se modlit, aby nepřišla nějaká katastrofa a s ní nedostatek potravin.
Reakce Petra Havla:
Právě proto, že zemědělství potřebujeme, je nutné starat se více o krajinu, kvalitu půdy či zdroje pitné vody a také o ochranu zemědělského půdního fondu před úbytkem kvůli průmyslové a jiné výstavbě, tedy omezit pokrývání půdy neprostupnými povrchy.