Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Miloš Zeman a Václav Klaus. Země živitelka 2022. Foto: Petr Lundák / MAFRA / Profimedia
,

Jan Urban: Zeman i Klaus jako řimbabové z dětského pískoviště. Takové už nechceme

KOMENTÁŘ. Český stát má konečně nově zvoleného prezidenta, a k němu víceméně fungující vládu i parlament. Po třiceti letech improvizací, laciných ideologických náhražek a hraní na vševědoucí předáky je to úleva. Konečně příležitost pro normální politiku, tedy věc veřejnou. To všechno – a buďme za to rádi – z vrtkavé a proměnlivé vůle voličů a ne nějak jinak.

Největším darem, kterým často neuspořádaná a hádavá parlamentní demokracie totiž obšťastňuje svoje občany, je neustálá nabídka oprav a zlepšování. Není to skvělé a nikdy to nebude ideální, ale s trochou dobré vůle většiny zúčastněných je to recept na perpetuum mobile slušného a bezpečného života společenství.

Samozřejmá a historií opakovaně potvrzovaná je ovšem i opačná možnost, že totiž ona vrtkavá a proměnlivá vůle voličů přivede k moci narcistní pitomce, hysterické populisty nebo diktátory, kteří své nadšeně neuvažující voliče co nejdříve uvrhnou do krizí a války. Demos je věčný, ale nikdy není svatý – jenomže pružnější a úspěšnější model prostě není k mání.

Protentokrát – a dokonce v přímé volbě – se však voličům v České republice podařilo zvolit prezidenta, který chce spolupracovat s vládou i parlamentem, tedy něco za posledních dvacet let nevídaného.

Zdá se dokonce, že nejenom chce, ale bude schopen jednat i s opozicí. Bude, samozřejmě, nutné prezidenta Petra Pavla hodnotit až podle činů, ale samotná představa, že by mohl svoje vize myslet vážně, trochu bere dech. Jeho poslední dva předchůdci měli o politice a demokracii představy řimbabů z dětského pískoviště. „Urvu si, co chci, a nedovolím nikomu, aby to zpochybnil. A každá bábovička, na kterou ukážu, je moje.“

Co nezakazuje zákon, nedovoluje stud

Jenomže moc v parlamentní demokracii není a nesmí být víc než zákon a mravnost. Anglický myslitel Walter Bagehot už v 19. století důrazně připomínal, že demokracie není mechanika a že nestačí mezi sebou vyvažovat moc výkonnou, tedy vládu, zákonodárnou moc parlamentu a moc soudní, dohlížející na to, aby všichni zúčastnění a volení konali jen v rámci práva.

Vedle těchto tří mocí proto musí existovat něco, co je propojí v čase a mimo populistní vlny. Pan Bagehot to nazýval mocí důstojnou, nikým nevolenou a neomezovanou žádným volebním obdobím, tak, aby ztělesňovala nezpochybnitelnou morální podstatu státu, politiky a všech občanů. Jeho představu splňovala v té době jen konstituční monarchie.

Nevíme, zda vědomě navazoval na dokonce dva tisíce let starou moudrost římského filozofa Senecy, který dokázal shrnout podstatu fungujícího státu do jednoduchého poselství: „Co nezakazuje zákon, nedovoluje stud.“ V dnešní politice, až příliš závislé na vizuálním zprostředkování instantní komunikace, jsou stud a důstojnost opravdu velmi řídkým zjevem.

Zatím netradičně neteatrální vystupování nově zvoleného prezidenta – nepříliš povedený „americký“ kousek se zahajováním hokejového utkání v Karlových Varech byl zatím jedinou výjimkou – je zajímavým kontrastem laciného chvástání a poučování jeho předchůdců Václava Klause i Miloše Zemana.

Postavení prvního postkomunistického prezidenta Václava Havla bylo v době vytváření a usazování ústavního rámce a zvyklostí vlastně improvizací a srovnání s pozdější dobou tedy příliš neumožňuje.

Petr Pavel bude vůbec prvním prezidentem, který nevychází z politické strany nebo hnutí. Při mizerné úrovni profesionality a kulturnosti české politické scény mu to může poskytnout velkou výhodu.

Není účastníkem žádné z minulých kulturních, osobních či ideologických „válek“. Není zavázán žádné regionální či generační formaci, které formují vnitřní vztahy českých parlamentních stran. Může si, a doufejme, že i bude, stavět kontakty ve všech politických stranách, včetně těch opozičních.

Přesně to by totiž naplnilo nikdy nepsaný ústavní předpoklad, dávající prezidentovi neformální roli mediátora, který v důvěrném prostředí umožňuje diskuze i o těch nejkonfliktnějších otázkách.

Více než tři desetiletí zkušeností s prací českého parlamentu prokázala mimo jakoukoliv pochybnost, že opravdu obtížné politické a sociálně ekonomické manévry, jako byla třeba privatizace, vybudování radaru NATO v Brdech nebo evergreen penzijní reformy, jsou v na konfliktu vystavěné „televizní“ kultuře českého parlamentarismu prakticky neprosaditelné. Nastávající roky jich bude jen přibývat.

Vztahy profesionální a důstojné

Nový prezident nemá v tomto ohledu moc času. Přebírá zodpovědnost v historicky turbulentní době evropské války na Ukrajině a razantních změn ve světových politických i hospodářských vztazích.

Česká republika a Evropa si v takové době už nemohou dovolit dalšího neviditelného a bezvýznamného nájemníka na Pražském hradě. Alespoň v zahraniční politice se zatím zdá, že spolupráce prezidenta a vlády může vrátit český stát mezi důvěryhodné a rovnoprávné země.

Nový prezident ale musí v domácí politice přemýšlet i o možnosti, že stávající vládní koalice neustojí zatím setrvalý pokles popularity a v příštích parlamentních volbách v roce 2025 prohraje.

Už příští rok bude pro koalici riskantní. Volby do třetiny Senátu, do Evropského parlamentu a především krajské volby přinesou s potřebnou diskuzí i dnes už tradiční vlnu demagogie a populismu.

Prezident by do té doby měl obnovit důvěru a úctu ke svému úřadu, tak aby ony prastaré hodnoty skutečné politiky, důstojnost a stud, samy a bez mocenských usnesení bránily excesům a primitivní vulgarizaci veřejné diskuze. A pokud v roce 2025 parlamentní volby vyhraje opozice, aby vztahy prezidenta s novým premiérem byly už dlouho odpracované, bezchybně důstojné a profesionální.

Možná, že jsme svědky netušeného civilizačního zlomu české politiky. Vrtkavá a proměnlivá vůle voličů vyjádřila názor, že na Hradě už nechce vidět scénky vyhrožování holí předsedovi vlády, výslechy ministrů z akvária a zkorumpovanost nejbližších spolupracovníků jakéhokoliv budoucího prezidenta České republiky.

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře