Jan Urban: Ten, který osvobodil svět od studené války. Sbohem, Gorby
V pro nás tak dramatických dnech po sedmnáctém listopadu 1989 se do Koordinačního centra Občanského fóra v divadle Laterna Magica začaly sbíhat poplašné zprávy o možných provokacích Státní bezpečnosti proti kasárnám sovětských okupačních jednotek. Vypadalo to natolik vážně, že jsme raději ihned telefonovali na velvyslanectví Sovětského svazu a dožadovali se předání vzkazu nejvyššímu vedení do Moskvy a jejich co nejrychlejší odpovědi…
Za pár hodin velvyslanectví volalo zpět a soudruh tajemník měl hlas, jako kdyby u telefonu stál v pozoru: „Vzkaz byl předán na nejvyšší úroveň. Nejvyšší místa děkují a zdůrazňují, že byl vydán rozkaz v žádném případě nezasahovat, nevyjíždět z kasáren, neopouštět ubikace. Pokud naše jednotky nebudou napadeny, v žádném případě se nesmějí vměšovat do vašich vnitřních záležitostí“.
„Jaké byste chtěli Československo za dvacet let?“ Dva nejvyšší sovětští představitelé se na sebe chvilku dívali a pak Ševarnadze prostě řekl: „Nám je to jedno. Buďte proti nám nebo s námi, my si vždycky poradíme. Jenom nebuďte bažina (rusky boloto)“.
S vizáží středoškolského učitele
Michail Sergejevič Gorbačov, kterému jsme mezi sebou po zápaďácku říkali důvěrně Gorby, se k tomu rozkazu s úsměvem přiznal v Kremlu při večeři s novým československým prezidentem Václavem Havlem koncem února 1990.
V té době, jak se později ukázalo, už byl v ostrém konfliktu s vedením armády i KGB, které odmítalo vůbec připustit diskuzi o možnosti stahování sovětských okupačních vojsk ze Střední Evropy či o sjednocení Německa.
Nenáviděli Gorbyho už kvůli „zbabělému“ vyklizení Afghánistánu a jeho trvání na nenásilném řešení vnitřních problémů v Pobaltí, Gruzii, Azerbajdžánu. Vedl se „siloviky“ každodenní mocenský boj, opřený jen o svoji popularitu, diplomatické úspěchy při jednání se Západem a o svoji ženu Raisu, geniálního ministra zahraničí Ševarnadzeho a pár mladších sovětských politiků a intelektuálů, kteří si uvědomovali hrůzu, jaká by nastala, kdyby se „glasnosť“ a „perestrojku“ nepodařilo prosadit.
Gorby věděl, že má zodpovědnost za svět a bez něj a jeho týmu by studená válka neskončila. Byl to sovětský komunista, ale zároveň člověk vedený onou zodpovědností za svět – a láskou ke své vysněné – a nikdy neexistující – vlasti. Pro něj bylo možné Sovětský svaz modernizovat a demokratizovat.
Pustil z lágrů a z vyhnanství sovětské disidenty, něco, co žádný ruský vládce před ním nikdy neudělal. Dopustil se mnoha netaktických omylů, ale osvobodil svět od studené války. Nikdo před ním ani po něm v ruské politice odvahu k něčemu tak historickému neměl.
Osobně jsme s potkali jen jednou, na zmiňované večeři v Bojarském sále Kremlu. Vypadal spíše jako středoškolský učitel než jako světový státník. Po večeři jsme s ním chvíli povídali ve čtyřech společně s Václavem Havlem a Eduardem Ševarnadzem. Havel se zeptal, kdy pochopili, že jsou změny nevyhnutelné. Gorby naslouchal, ale mluvit nechal svého ministra zahraničí.
Ten připomněl moment, kdy se jako čerstvý člen politbyra poprvé dostal ke skutečným statistikám o stavu sovětského hospodářství. „Když jsme pochopili, že na ozbrojené síly a bezpečnostní aparát jde sedmdesát procent výkonu hospodářství. A to už nešlo.“
Po opilém Jelcinovi přišel Putin
A pak Václav Havel překvapil Gorbačova vlastně nepolitickou otázkou: „Jaké byste chtěli vidět Československo za dvacet let?“
Dva nejvyšší sovětští představitelé se na sebe chvilku dívali, jako by to bylo něco, o čem už mnohokrát předtím diskutovali, a pak Ševarnadze prostě řekl: „Nám je to jedno. Buďte proti nám nebo s námi, my si vždycky poradíme. Jenom nebuďte bažina (rusky boloto)“. Na chvilku jakoby k té kávě, co jsme drželi v rukách, přidýchla historie.
Gorby nakonec všechno prohrál. Ten úkol byl prostě příliš velký. Zradila ho strana, armáda, vnitro i ti, koho v politice považoval za mladou „pokrokovou“ generaci.
Nedočkaví šéfové sovětských republik, především Boris Jelcin, využili naštěstí neúspěšný pokus o vojenský puč a Sovětský svaz prostě rozpustili. Gorbačov, jako jeho prezident, odešel do ústraní a stal se jen výmluvou momentálních vítězů za všechny přicházející neúspěchy.
Po věčně opilém Jelcinovi přišel kágébácký kádr Putin – a Gorbyho dílo a naděje na demokratizaci Ruska na desítky let zmizely. Gorbačov sám se oprávněně cítil podveden americkou politikou devadesátých let. Invazi do Iráku a Afghánistánu vnímal jako hloupé nahrávání tomu, co v Rusku nakonec zvítězilo – válečná psychóza a potlačení svobody.
Přes všechny svoje omyly a neúspěchy to byl velký muž a klíčová osobnost světové politiky konce dvacátého století. Německo mu vděčí za svoje sjednocení a celá střední Evropa za svoji svobodu. Rusku dal naději na pravdu. Good bye, Gorby! A díky.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)Čtěte též
Za okny domku padesátá léta a hraniční pásmo s ostnatým drátem
Pohraniční pevnost Hanička měla sloužit obraně před Němci. Zneužila ji Státní bezpečnost
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
14 komentářů
Konečně můžu s Urbanem souhlasit. V Rusku ale někdo jako Putin byl nevyhnutelný.Rusko nemůže fungovat jako demokracie.Oligarchové by ho totálně rozvrátili.Rusko musí mít cara! Kdyby se carem nestal Putin z KGB,nakonec by se jím stal ten nedrsnější z oligarchů.
Ale pozor na Rusy! My si ani neumíme představit,co Rusové vydrží pro máťušku Rus a báťušku Cara. Rusko je slabé jen když mu nic nehrozí a lidé se mají dobře. Raději bych Rusko moc nedráždil. Čím víc ho budou dusit,tím bude jednotnější a silnější.
Moje řeč. Navíc pořád hrozí, že se spojí s Čínou, aby mohli tvrdit Nas mnógo, nas milióny. Pak by se otřásala v základech Evropská unie i Spojené státy. S Ruskem i s jeho satelity je potřeba mít co nejmíň společného. A věřit, že budou zase zaostávat za vyspělým světem.
presne tak..co nejdal od russacka, a na cinu si davat velky pozor, porad tady maji dost ochotnych placenych poskoku..viz Tvrdik, Zemanovo okoli atd..chce to mit oci otevrene a cinsky vliv velmi peclive sledovat…russky vliv je snad temer minulosti..ty proputinske relikty uz brzy zmlknou..
blablabla
rusko ma druhou nejsilnejsi armadu
na Ukrajine
Na Ukrajině pohřbenou.
Je mi líto. Gorbačov se naopak pokusil reformami posílit SSSR a dostat ho ze slepých uliček, kam ho zavedla jeho předchozí vedení. Jinak si počínal naprosto stejně jako jeho předchůdci, včetně masové střelby do demonstrantů v Pobaltských státech (daleko drsnější aktivity, než za jaké byl souzen např. Miloševič).
To, že SSSR byl jeho předchůdci (především dlouhou vládou senilního Brežněva) a jejich stupidní politikou ve stavu, kdy už mu sebekvalitnější reforma nemohla pomoci, a tudíž se stát Gorbačovovi sesypal pod rukama, rozhodně jeho zásluha není. Ještě někdy v létě 1989 se nechal slyšet, že SSSR „nese odpovědnost“ za svoje satelity a nemůže je pustit ze své sféry vlivu (byť k tomu použil citát z Exupéryho).
Můžeme být leda rádi, že Gorbačov přišel pozdě, protože bychom byli stále obyvatelé rudého impéria, byť nějak reformovaného (možná částečně v duchu „Pražského jara“).
Jenom komunistický vypatlanec, na štěstí pro nás.
Gorbačov byl komunistický lídr, kterému se podařilo rozbít monoliticky SSSR. Když se řekne A, tak jak to učinil premier Fiala ke Gorbačovi, kdy řekl že jeho politika vedla k rozpadu SSSR, to se stalo, ale následoval rozpad Československa a Jugoslavie, to už zamlcel. Takové jsou geopoliticke dopady rozpadu velmocí. Je neuvěřitelně, jak to šlo hladce, ale další vývoj už neni a nebude, tak idealisticky. Dění na Ukrajině je drsnou realitou současnosti. Máme vládu, která tento vývoj nezvládá a jsou oprávněné obavy z dalšího vývoje.
Tomáši, nepodařilo se mu to „rozbít“. Přes veškerou snahu a potoky prolité krve se mu nepodařilo sovětské impérium ba ani SSSR samotný udržet. Proklínaný Miloševič byl (co do reálných činů) proti Gorbačovovi něžný lidumil.
Který naletěl Reaganovi…
Konstantin Dvinskij: Poslední krok. Rusko dokončuje formování rublové zóny v EAEUV uplynulých dnech se ve městě Cholpon-Ata (Kyrgyzstán) konala Euroasijská mezivládní rada. Rusko tam představilo koncept rozšíření používání národních měn Euroasijské hospodářské unie (EAEU) ve vzájemném obchodu.
V současné době je podíl měn na vzájemném obchodu následující:
71,5 % – ruský rubl
26,2 % – dolar a euro
1,4 % – kazašské tenge
0,2 % – běloruský rubl
0,7 % – ostatní měny
Úkolem je v prostoru EAEU konečně poslat eurodolary do zapomnění.
Skutečnost, že použití eurodolarů je téměř 3krát menší než podíl rublu, by neměla být zavádějící. 26% je pořád hodně. I když to už samozřejmě není v takovém měřítku jako před pěti lety. Zbývá zasadit západním měnám poslední ránu.
Trochu odbočím od tématu.
Existuje názor, že Rusko v rámci EAEU tvoří měnovou zónu rublu. Není to tak úplně pravda. Plány Moskvy jsou mnohem ambicióznější. Celkový objem ekonomik zemí EAEU je nedostatečný na to, aby se rubl stal v budoucnu jednou z rezervních měn nového světového řádu. EAEU je tedy pouze jednou ze zón, kde hlavní měnou je/bude rubl.
On vážně věřil tomu, že SSSR musí živit svoje satelity a proto je v Rusku taková bída. Někdy se prolhaná propaganda obrací proti autorům.
Díky , tak to je poměrně správný epitaf pana Gorbačova, jemuž střední Evropa vděčí mnohé za uvolnění ze sovětského vlivu.
Co tam nestojí -a proč nakonec Gorbačov byl poiticky odejit. On totiž jak známo měl ten jeho plán dvě složky , jednak politickou (glásnosť), tak ekonomickou (perestrojku).
Ani ta politická nevyšla jak si přál, protože jeho cílem byla demokratizace SSSR a východního bloku, nikoliv rozpad. Ale budiž.
Nicméně, ona perestrojka, proběhla naprosto hrůzně. I v našich médiích se daly dočíst informace o tom, že oproti tomu co se dělo ekonomicky ještě za Gorbačova a pak za Jelcina , byl náš Klaus svatý muž a ekonomický génius.
Doslova ty nejbrutálnější metody kapitalismu a politického klientelismu, během kterého se podařilo rychle rozkrást nejen to co dosud Rusko ještě mělo, ale navíc to co s i už stačilo napůjčovat na Západě. Čili a potom, o pár let později ekonomicky zkrachovalo..
Cílem Gorbačova nebyla demokracie, už proto, že on o ní nevěděl o moc víc než já o šamanských rituálech domorodců z Amazonie. Jeho cílem bylo snad jakési zlidštění nelidského socialismu, asi jako u aktérů Pražského jara.
A ekonomicky se to podělat muselo, protože v Rusku nebyly žádné ekonomicko tržní tradice. Přečtěte si třeba nějaký slušnější životopis Heinricha Schliemanna, který právě v carském Rusku vybouchal peníze na vykopání Tróje.
Ruská ekonomika byla vždy děs a běs, ať už v dobách, kdy tam řádili zkorumpovaní státní úředníci, nebo tehdy, kdy volný trh deformovali oligarchové. Skutečnou tržní ekonomiku, jakou jsme tu měli v devadesátkách, tam neměli nikdy.