KOMENTÁŘ. Byla to jedna z nejtajnějších „protiteroristických“ operací v dějinách Maďarska. Přes sedmdesát mužů speciální jednotky TEK přejíždělo na konci února hranice Bosny a Hercegoviny v osobních autech na několika místech. Všichni byli oblečeni v civilu a neměli zbraně. Mezinárodní správa Bosny a Hercegoviny o nich nesměla vědět.

Když se o několik hodin později vynořili na bosenskosrbské policejní základně v Banja Luce, okamžitě se převlékli do uniforem a vyzvedli si zbraně, přivezené ilegálně jinou cestou. Měli jasný úkol.

Pokud by se mezinárodní správa pokusila zatknout obžalovaného prezidenta Republiky srpske Milorada Dodika na jednání soudu v Sarajevu, měli za úkol ho za každou cenu ubránit a převézt do Maďarska. O den později je odhalili novináři maďarského investigativního webu VSquare.

Tajná operace maďarských „zelených mužíků“ skončila fiaskem. Jejich nadřízení nepochopili ani to, že rozsudek prvostupňového soudu není pravomocný, a tudíž v žádném případě nemůže znamenat zatčení obžalovaného prezidenta. A tak se prozrazená operace prohlásila za společné cvičení protiteroristických jednotek a jelo se domů. Viktor Orbán těch pár milionů z okna vyhozených forintů snadno vymlčel.

Politika a média se soustřeďují pouze na nejaktuálnější problémy. Často jim pak unikají kontexty i krize, které narůstají a hrozí přerůst v další ozbrojený konflikt na válkami už beztak přeplněné šachovnici globální politiky.

Pozornost těchto týdnů je upřena na ruskou agresi na Ukrajině a na unikátní konflikt na dálku mezi Izraelem a Iránem, teď už i s pomocí superbombardérů Spojených států. Válka v Gaze a na západním břehu Jordánu, čínské obkličování Tchajwanu, genocida Ujgurů, rostoucí moc ozbrojených islamistických skupin v subsaharské Africe či naopak kampaň indické vlády za vystěhování indických muslimů do Bangladéše přestaly svět zajímat.

To, čemu by ale měla především Evropa urgentně věnovat pozornost, je narůstající tlak putinovské diktatury na Balkáně a otevřená kolaborace maďarské vlády premiéra Viktora Orbána na provádění ruských protiunijních operací v Srbsku a především v Bosně Hercegovině.

Jediná cesta k funkcím

Bývalý několikanásobný premiér, prezident a předseda nejsilnější politické strany Republiky srpske Milorad Dodik byl před třiceti lety Západem oblíbený mladý sociální demokrat, který se vymezoval proti válečným zločincům a hysterickým šovinistům na všech stranách.

Brzy ale poznal, že šovinismus, obviňování Západu a korupce jsou jedinou zaručenou cestou k majetku a nejvyšším funkcím, a rychle se dokázal přizpůsobit. Dnes slavnostně otevírá vládní instituce pojmenované po Radovanu Karadžičovi, odsouzenému v Haagu za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti na doživotí.

A poté, co vypršel mnohaletý trest za válečné zločiny Momčilo Krajišnikovi, který byl za války premiérem, poslal pro něj Dodik do švédského vězení vládní speciál a udělal z něj ředitele institutu, který má dohlížet na rozvoj „srbských hodnot“.

Od nepovedeného a polovičatého míru, podepsaného na konci roku 1995 pod americkým tlakem na letecké základně v Daytonu, dohlíží na dodržování pravidel asi nejkomplikovanější ústavní konstrukce na světě, takzvaný Úřad Vysokého představitele, v současnosti vedený německým diplomatem Christianem Schmidtem.

Aby to bylo ještě komplikovanější, Vysokého představitele volí Rada pro implementaci míru, což je soubor diplomatů a politiků zemí, které se podílely na uzavření míru. Patří mezi ně tedy i Organizace spojených národů, kde zvláště v posledních několika letech všechno blokuje Rusko, dnes už otevřeně podporující kohokoliv, kdo Bosnu a Hercegovinu rozbíjí.

Dodik sám natvrdo prohlásil, že se už nikdy nepodřídí žádnému rozhodnutí federálních orgánů, a Bosnu a Hercegovinu prohlásil za neexistující stát. A aby si pojistil moc, zakázal financování ostatních politických stran z veřejných rozpočtů.

Podle mírové smlouvy nesmí žádná ze dvou entit, které společně tvoří bosensko-hercegovský stát, tedy Federace BiH a Republika srpska, přijmout jakýkoliv zákon, který by byl v rozporu s mírovou smlouvou. Pokud by se tak stalo, Vysoký představitel může zákon bez odvolání zrušit, a dokonce odvolat politiky, kteří ho navrhli.

Pokud by se nepodřídili, může je Ústavní soud BiH i odsoudit do vězení. Tedy – teoreticky může. Realita je jiná – a o hodně drsnější. Milorad Dodik už několik let pravidla mírové smlouvy a ústavu Bosny a Hercegoviny otevřeně bojkotuje. Stejně otevřeně vyhlašuje, že jediným možným a spravedlivým řešením „neživotné Bosny“ je připojení Republiky srpske k Srbsku.

Velká Británie ho proto zařadila na svůj sankční seznam už v roce 2022 a Spojené státy jen o rok později. Mysleli si, že to bude stačit a Dodik se potichu vrátí k jednacímu stolu. Bylo to pošetilé a naivní. Opřen o bezvýhradnou podporu ozbrojené policie, šovinistické většiny v parlamentu a hlavně o potlesk z Moskvy, Bělehradu a Budapešti Milorad Dodik usoudil, že si může dovolit mírovou smlouvu a Úřad vysokého představitele ignorovat.

Konflikt jako sen

Už v roce 2021 rezignoval vynikající znalec Balkánu rakouský diplomat Valentin Inzko na post Vysokého představitele právě pro nedostatek rozhodnosti a podpory západních mocností a jejich neochotě zakročit proti narůstajícím provokacím Milorada Dodika a dalších představitelů Republiky srpske. Nahradil ho právě Christian Schmidt, který se po počátečním váhání odhodlal pro razantní přístup.

V létě 2023 zrušil dva nové otevřeně protiústavní zákony, přijaté bosenskosrbským parlamentem. V srpnu generální prokuratura konečně obžalovala Milorada Dodika a dva další politiky z narušení ústavního pořádku. V únoru 2024 padl už vzpomenutý prvoinstanční rozsudek. Dodik byl odsouzen k jednomu roku vězení a šesti letům zákazu výkonu funkce prezidenta.

Otevřený konflikt ovšem představuje splnění všech jeho snů. Od této chvíle se už nemusel na nic ohlížet. Byl si jist, že jeho zahraniční spojenci a páni ho budou chránit za každou cenu. Zakázal federální policii vstup na území Republiky srpske, a když na něj Ústavní soud BiH vydal mezinárodní zatykač, Interpol ho pod tlakem Ruska zrušil jako „politicky motivovaný“.

Dodik mezitím volně navštěvuje Rusko, Maďarsko, Srbsko a Izrael. V minulých dnech opět vystoupil na mezinárodním ekonomickém fóru v Petrohradě.

Na konci dubna se bosenská federální policie pokusila vzbouřeného Dodika zatknout poblíž Sarajeva, ale musela ustoupit před jeho po zuby ozbrojenou ochrankou. Jednání odvolacího soudu Dodikovi právníci zablokovali formálními námitkami. Dodik sám natvrdo prohlásil, že se už nikdy nepodřídí žádnému rozhodnutí federálních orgánů, a Bosnu a Hercegovinu prohlásil za neexistující stát. A aby si pojistil moc, zakázal financování ostatních politických stran z veřejných rozpočtů.

V Moskvě, Bělehradě a Budapešti mu tleskají. Při pokračující nerozhodnosti mezinárodního společenství je pro ně nefunkční Bosna a Hercegovina výhodnější a určitě levnější než válka.