KOMENTÁŘ. Pro někoho, kdo strávil polovinu života v totalitním režimu, byl přímý televizní přenos zasedání izraelského parlamentu a následného ceremoniálu v egyptském Šarm aš Šajch čistým šokem. Jako by se z hlubin minulosti vynořovaly tisíckrát viděné záběry nadšením zhlouplých poddaných všech diktatur dvacátého století, podle jednoho scénáře velebících momentální „Číslo Jedna“. Jako bychom nevěděli, že všichni takto oslavovaní vůdci dovedli svoje země pouze k válce a utrpení.

V izraelském Knesetu se ale před očima celého světa nakrucoval prezident Spojených států, donedávna to pro celý svět záruka demokracie a vlády zákona. Bylo to k nesnesení ostudné a trapné.

Samolibý Donald Trump se koupal v desítkách potlesků povstávajících poslanců Knesetu, usmíval se nad opakovaným zdůrazňováním jeho zásluh a výjimečné geniality při ukončování konfliktů. Přiznal nakonec skromně, že bez něj by to opravdu nikdy nebylo možné.

A od této chvíle, kdy se posledních dvacet žijících rukojmí vrátilo z rukou teroristického hnutí Hamás zpátky do Izraele, prý celý Blízký východ už bude žít jen v míru a prosperitě. Člověk se zkušeností z komunismu, válečných konfliktů a trochou znalostí Blízkého východu se mohl jen držet za hlavu.

Informovaní lidé na Blízkém východě se naivitě „Trumpova míru“ jen potutelně posmívají. Americký prezident si přivlastnil zásluhy, ale nepochopil, že od teď budou jeho i všechny neúspěchy. A ty přijdou brzy.

Úplně největší moje dohoda

Totéž se v ještě větším chaosu jen o pár hodin později opakovalo na narychlo svolaném setkání hlav dvaceti Trumpem vybraných zemí v Šarm aš Šajch. Nikdo sice nerozuměl tomu, proč tam byl pozván maďarský premiér Viktor Orbán či prezidenti Azerbajdžánu a Arménie, kteří s regionem nikdy nic společného neměli, ale budiž.

Všichni mluvili o „Trumpově mírové dohodě“ a „Trumpově plánu obnovy“ a sám americký prezident „skromně“ prohlásil, že už má za sebou jiné velké dohody, ale tady ta je prý největší a dodal: „Všichni jsou šťastní. Trvalo tři tisíce let, abychom se dostali do tohoto bodu, můžete tomu uvěřit? A vydrží to.“

Pak spolu s egyptským a tureckým prezidentem a katarským emírem ještě podepsal „Trumpovu deklaraci za trvalý mír a prosperitu“, která pro jistotu v samotném svém textu ještě dvakrát připomíná jeho jméno, převzal nejvyšší egyptské státní vyznamenání Řád Nilu a odletěl domů.

A nenašel se nikdo, kdo by vstal a prohlásil celou show za lacinou šaškárnu. Proč? Tak především, ani Izrael, ani Hamas, tedy válčící strany onoho oslavovaného „míru“ na setkání v Šarm aš Šajch vůbec nebyly přítomny.

Izraelská armáda se sice stáhla na dohodnutou linii, ale stále okupuje více než třetinu území Gazy a nekompromisně vynucuje neprostupnost nové nárazníkové zóny i s použitím zbraní. Hamás okamžitě po ohlášení příměří rozvinul brutální kampaň násilí proti jakékoliv možné vojenské i civilní opozici s veřejnými popravami a dnes už desítkami mrtvých.

Neexistuje nikdo, byť jen trochu obeznámený s jeho fungováním, kdo by věřil slibům o odzbrojení a předání moci ještě neexistujícímu mezinárodnímu výboru expertů, který by měl podle představ Donalda Trumpa představovat mezitímní administrativu pásma Gazy.

Silácká Trumpova prohlášení o tom, že pokud Hamás neodzbrojí, „odzbrojíme je my“, jsou k smíchu. Nic lepšího by se radikálům Hamásu, vzývajícím zvrácené pojetí islámu, toužícím po mučednické smrti v boji proti cizí okupaci, nemohlo stát.

Mučedníka nepřesvědčíš

Ano, izraelská armáda dokázala během války v Gaze téměř zničit všechny spojence Hamásu a s pomocí USA i kapacity Íránu. Ale to nestačí. Hamás dokázal v posledních dnech rekrutovat a začít cvičit nejméně tři tisíce žhavých mladých adeptů ozbrojeného odporu a teroru.

Trump a jeho okolí prostě nechápou, že pro mladíky, indoktrinované od dětství k nenávisti vůči Západu a Izraeli, může být touha po smrti mučednického „šahída“ cílem nejvyšším. Racionální vyjednávání a „dealy“ prezidenta Trumpa je nezajímají.

Ještě horší je, že zamrznutí konfliktu po propuštění posledních rukojmí vyhovuje i jestřábům v izraelské vládě. Připomeňme, že rukojmí mohla být propuštěna už na začátku roku podle třístupňového plánu administrativy prezidenta Bidena, konzultovaného průběžně s nastupujícím týmem Donalda Trumpa.

Izrael dnes, bohužel, nemá osobnost jako byl válečný hrdina, generál a premiér Jischak Rabin, který se tváří v tvář nekonečné sérii válek a konfliktů nebál usilovat o mírová řešení.

Podle podmínek příměří Hamás začal propouštět desítky rukojmí. Jako vždy se obě strany permanentně obviňovaly z porušování dohod, ale propouštění rukojmí a palestinských vězňů sice klopotně, ale pokračovalo. Osmnáctého března však premiér Netanyahu nařídil obnovit vojenskou ofenzivu a zamezil tak dokončení výměny rukojmí a vězňů.

Propuštění prozatím posledních dvaceti rukojmí, unesených z Izraele před dvěma lety, je bezesporu skvělou zprávou. Propuštění několika tisíc palestinských vězňů navíc nyní dovoluje oběma stranám oslavovat vítězství.

Izraelská vláda však téměř dvěma stovkám propuštěných zařídila odchod do nuceného exilu a znemožnila jejich návrat domů.

Nepropustila však nejdůležitějšího palestinského vězněného politika Mahmúda Barghútího, který je obecně považován za jedinou sjednocující osobnost celé palestinské politické scény, které by se zřejmě mohly podřídit všechny frakce od ultraislamistických bojůvek přes Hamás až po Palestinskou samosprávu. Radikálové ho až nepochopitelně respektují i přesto, že uznává právo Izraele na státní existenci.

Bibiho jediná spása

Izrael dnes, bohužel, nemá osobnost jako byl válečný hrdina, generál a premiér Jischak Rabin, který se tváří v tvář nekonečné sérii válek a konfliktů nebál usilovat o mírová řešení. V roce 1995 byl zavražděn radikálem vlastního národa.

Čtyři roky po jeho smrti se premiérem stal „Bibi“ Netanyahu, pro kterého setrvalý konflikt s Palestinci už léta představuje vlastně jedinou záchranu před trestním stíháním za rozsáhlou korupci.

Velká většina vojenských i politických problémů Gazy má už dávno vymyšlená řešení a rozpracované projekty. Shodně je ovšem odmítají jak Hamás, tak izraelská vláda. Jako příklad uveďme odstranění zřejmě jediné strategické výhody, kterou má Hamás v boji s izraelskou armádou, a to je rozsáhlá infrastruktura podzemních tunelů pod většinou území pásma Gazy.

Už léta existuje hned několik plánů výstavby metra v Gaze. Zničila by naprostou většinu podzemní infrastruktury Hamásu a navždy by zajistila kontrolu podzemí na celém území, už jen třeba tím, že by systém metra řídil zahraniční provozovatel. Uvádíme dvě z navrhovaných řešení jen pro ilustraci. Nechce je ani Hamás, ale ani Izrael.

Metro v Gaze – varianta 1:

Metro v Gaze – varianta 2

Informovaní lidé na Blízkém východě se naivitě „Trumpova míru“ jen potutelně posmívají. Americký prezident si přivlastnil zásluhy, ale nepochopil, že od teď budou jeho i všechny neúspěchy. A ty přijdou brzy.

Ve Washingtonu však sám Trump představuje projekt Arc de Trump, tedy Trumpova vítězného oblouku, který by měl už příští rok oslavit génia světového mírotvorce u příležitosti 250 let trvání USA.