Mítink ANO v kampani před eurovolbami. Lídryně kandidátky Klára Dostálová a šéf hnutí Andrej Babiš. Ilustrační foto: LADISLAV KŘIVAN / MAFRA / Profimedia

Jan Urban: Lidé musí kontrolovat politiky a vylučovat ty, kteří jsou usvědčeni ze lži

Napsal/a Jan Urban 1. ledna 2025
FacebookXPocketE-mail

KOMENTÁŘ. V prvních dnech nového roku mluvme o naději. Ne o té prosté víře, že i bez našeho přičinění všechno nějak nakonec dobře dopadne. Mluvme o naději všech, kdo se nevzdávají, kdo riskují a věří ve vlastní síly a solidaritu slušných kolem sebe. Jen taková naděje dokáže zaplašit naše obavy z budoucnosti.

Po mnoho staletí mohla naději přinášet jen modlitba a víra ve všeobjímající nezemskou spravedlnost. Už Ježíšův biblický výrok „Dávejte, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu (Matouš 22,15-22)“ definoval až otrockou poníženost člověka před jakoukoliv světskou mocí ustavenou z „Boží vůle“.

Kolik podanného ale zůstalo v moderním českém občanovi po „národním“ obrození?

Naše moderní naděje se už skoro dvě stě padesát let teoreticky odvíjí od víry v demokracii, samosprávu rovnoprávných a ústavy dbalých občanů. Jedině ti mohou vytvářet společný stát za podmínky, že bude zajišťovat mír a ochranu svobod jednotlivce.

Pro takovou představu je důležitý každý jedinec. Ideál moderní demokracie nekompromisně nadřadil občana a jeho práva nad mocenskou zvůli.

Neexistuje nikdo, kdo by mohl vládnout podle svého, jen „z Boží vůle“. Naděje od té chvíle zůstává jen ve všech, kdo se cítí spoluzodpovědní za život a úspěch celku. Kolik skutečných občanů původního ideálu otců moderní demokracie je ale dnes mezi námi?

Důstojnost jako voda…

Jeden z „otců zakladatelů“ americké ústavy a demokracie John Adams o tom napsal:

„Pouze morálka a ctnosti umožňují republice a společnosti svobodu. Pouze závazek poslušnosti vůči pravdě a morálnímu zákonu a schopnost dobrovolně obětovat své soukromé zájmy dobru obce.“

Neobracel se k politikům, politickým stranám nebo k občanům. Definoval jen povinný hodnotový základ soužití nové společnosti a podmínku fungování nebo nefungování demokracie.

Když popisoval požadovanou kvalitu občana, ale to platí, samozřejmě, i pro politiky, napsal toto:

„Důstojnost pro člověka je tolik, co pro rybu voda.“ Se svými názory ve své době uspěl a v roce 1797 se stal teprve druhým prezidentem Spojených států amerických. Jak by se asi John Adams díval na dnes až panoptikální americkou či českou verzi svých ideálů?

… útěcha jako modlitba

I první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk věřil v mravní či dokonce náboženskou podstatu demokracie a státnosti – natolik tvrdě, že odmítal podat ruku předsedovi Senátu Karlu Práškovi, usvědčenému v roce 1923 z korupce v takzvané lihové aféře.

Jedno jediné takové gesto tehdy ještě stačilo k rychlé rezignaci potrefeného politika. Masarykovi to ovšem už tehdy vyčítali čeští političtí „pragmatici“ v čele s premiérem Antonínem Švehlou, přesvědčeni o tom, že v době vážných ekonomických a sociálních problémů není čas na podobné „ornamenty“.

Kolik z nás, českých lidí údajně postmoderní či dokonce postinformační doby, přijímá demokracii jako vlastní každodenní spoluzodpovědnost a úkol?

Neboť útěchou a nadějí, kterou dříve přinášela modlitba, může dnes být jen uvědomění, že každý mezi námi, a tedy i já sám, jsme za demokracii spoluzodpovědní.

Vstupujeme do roku 2025 a nemůžeme nevidět, že po dvě století neotřesitelná víra v demokracii rozumem nadaných a zodpovědných občanů je v řadě zemí na ústupu.

Jako by zkušenosti dvou světových válek, holocaustu a milionů obětí války, zvané v zájmu nejrozvinutější části světa válkou „studenou“, nestačily.

Dokonce i největší a nejzkušenější demokracie v Británii a Americe si v posledních dvaceti letech svobodně zvolily za premiéry či prezidenty opovrženíhodné karikatury Adamsových ideálů.

Nebo snad existuje někdo, kdo by mohl bez uzardění tvrdit, že opakovaně usvědčení lháři a podvodníci jako Boris Johnson nebo Donald Trump jsou symbolem „závazku poslušnosti vůči pravdě a morálnímu zákonu a schopnosti dobrovolně obětovat své soukromé zájmy dobru obce“?

Původní představa moderní demokracie byla postavena na sebeobětování a bezpodmínečné důstojnosti. Dnes se z vůle zhlouplého davu prosazuje show za jakoukoliv cenu. Dobro obce jako by už nikoho nezajímalo.

Umění kompromisu

Stejný Masaryk kdysi pochopil a hlásal, že demokracie je diskuse. Umíme diskutovat bez dnes tak populárního vzbuzování strachu, hledání nepřítele a stavění barikád?

Bez bolševismu pohrdajícího opozicí či blokování parlamentu nekonečnými obstrukcemi? Anebo naši politici, ale příliš často i my sami, v honbě za úspěchem za každou cenu zapomněli na dobro obce a důstojnost v pravdě vyměnili za lži a poskakování na sociálních sítích?

Geniální guatemalský myslitel, diplomat a politik Jose Maria Argueta před více než čtyřiceti lety našel cestu, jak zastavit občanskou válku, po desítky let trhající společnost i zemi na cáry.

Pochopil, že nesouhlas a konflikt jsou v každém společenství přirozené. Jde jen o to, naučit se hledat společná kompromisní řešení.

V devět měsíců trvajícím kurzu naučil mladší, ještě nezatvrzelé představitele všech rozhodujících zájmových skupin v Guatemale, od guerillas extrémní levice po stejně extrémní pravičáky, politické strany, stovky let potlačované indiánské komunity či katolickou církev, diskutovat, připravovat projekty a hledat řešení namísto konfliktu.

Tahle první třída frekventantů jeho kurzu dokázala přinést zemi mír a zabránit dvěma pokusům o vojenský převrat. Svoji metodu nazval „Osvícený disent“.

Naše politika i my sami se musíme, stejně jako Guatemalci před čtyřiceti lety, znovu naučit důstojně diskutovat. Ta změna ale nezačne a nemůže začít v „politice“, která už před mnoha lety propadla představě psychologické občanské války.

Je jenom na nás, na občanech, zda budeme pokračovat jako dodnes nedokončený národ bez svědomí a paměti, nebo zda začneme ctít pravdu a poctivost víc než hystrionské přehánění a lži politiků.

Občané nejen mohou, ale ve skutečné demokracii musí chtít kontrolovat politiky a vymáhat jejich poctivost a důstojnost. Potřebujeme pro to prostou možnost trestat a vylučovat z veřejného prostoru ty politiky, kteří jsou usvědčeni ze lži.

První příklady ze světa ukazují, že to možné je. Jedinou cestou k nápravě je tedy, stejně jako na začátku moderní politické demokracie před dvěma sty padesáti lety, občanská aktivita a nikdy nekončící tvrdé vyžadování osobní zodpovědnosti politiků i zástupců státu na všech úrovních.

Právě v tom je ona naděje…

Nová kniha
Kniha České průšvihy 1989–2024
HlídacíPes.org vydává novou knihu

České průšvihy 1945–1948

Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)