Marine Le Penová vystupuje na pařížské demonstraci svolané na její podporu. Foto: Profimedia

Jan Urban: Kradla, byla chycena, souzena a odsouzena. Nesmyslné řeči o útoku na demokracii

Napsal/a Jan Urban 9. dubna 2025
FacebookXPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Soudní verdikt nad francouzskou pravicovou političkou Marine Le Penovou a více než dvaceti  spolustraníky z její strany Národní sdružení vzbudil velké pozdvižení a rozpaky. Prý je to zásah do svobodných voleb a přehlížení „vůle lidu“, konec demokracie a, jak jinak, spiknutí elit.

Shodnou se na tom Vladimir Putin, Donald Trump, Miloš Zeman, Viktor Orbán a desítky jim podobných skutečných hrobařů právního státu a demokracie.

Podle nich je demokracie totiž pouze prostor, ve kterém se největší lhář a žvanil může s pomocí jakýchkoliv triků dostat k moci a být pak za všech okolností beztrestný a mimo kritiku.

Tohle je, podle nich, ta pravá „vůle lidu“. Takto prvoplánoví „politpsíci“ (Charles de Gaulle s opovržením často používal tento termín, francouzsky polit petit chien) nechtějí, a proto nikdy nemohou pochopit, že parlamentní demokracie je systémem omezování exekutivní moci a že jakákoliv „vůle lidu“ se musí vejít do ústavního rámce a zákonnosti.

Mrtvé duše paní Marine

Většina Francouzů, na rozdíl od nich, vidí, že řadu měsíců probíhající soudní proces byl naprosto férový a důkazy obžaloby, včetně SMS samotné paní Le Penové, devastující a dokonce trochu trapné.

Paní Marine se jako poslankyně Evropského parlamentu na podzim roku 2004 rozhodla začít trochu přilepšovat svojí politické straně drobným „přikrádáním“ podle zásady „když kradu mimo Francii, nikoho to nebolí“.

A tak pod jejím vedením vznikl systém zaměstnávání fiktivních „asistentů“ lepenovských europoslanců. Strana je ve skutečnosti zaměstnávala za peníze evropských daňových poplatníků doma ve Francii. Byli mezi nimi i bodyguardi a řidiči paní Marine.

Byla to krádež, či zpronevěra a podvod? Byla. Tak o čem je řeč? Naprostá většina „těchto „asistentů“ do Evropského parlamentu ani nevkročila. Do ledna 2016, kdy poeticky řečeno, spadla klec, dvacet pět obviněných zpronevěřilo tímto způsobem přes čtyři miliony eur, z toho sama paní Le Penová 474 tisíc.

Největší rozčilení vzbuzuje ta část více než sto padesáti stránkového rozsudku, která s okamžitou platností na pět let vylučuje odsouzenou Marine Le Penovou z možnosti ucházet se o jakoukoliv volenou funkci.

Za dva roky tedy nesmí kandidovat v prezidentských volbách, ve kterých měla docela slušnou šanci na vítězství. Soud jí sice vyšel vstříc a zajistil, aby její odvolání proti rozsudku bylo projednáno ještě před volbami, ale podle právních znalců jí ani to asi moc nepomůže. Kradla, byla chycena, souzena a odsouzena. Takhle by to mělo vypadat v právním státě.

Rozčilené pseudopravicové hlasy asi nevědí, že ve Francii mají podobné rozsudky nad zkorumpovanými politiky velkou tradici a že posledních deset let bylo hlavně na nižších politických patrech za korupci nebo rozkrádání odsouzeno přes tisíc bývalých politiků.

Potvrzuje se stará populistická poučka, že za určitou hranicí je volič populistických klišé ochoten odpustit svému kandidátovi cokoliv.

Za stejný trik s europoslaneckými „asistenty“ byl již dříve obžalován i francouzský premiér Francois Bayrou, kterého však soud osvobodil pro nedostatek důkazů. Odsouzena však byla jeho strana a osm jejích funkcionářů. Proti osvobozujícímu rozsudku se odvolal prokurátor a Bayrou tak musí čekat na nový soud.

Komické na to všem je, že sama paní Le Penová vždy vystupovala velmi razantně proti „politické korupci“ a „zneužívání moci a úřadu“. Jako jedna z mála žádala v jakémkoliv podobném případě doživotní zákaz účasti v jakýchkoliv volbách pro usvědčeného korupčníka či politického podvodníka.

Když jí samotné soud prokázal rozkrádání a narušování principu rovných pravidel financování politických stran a odsoudil ji k pouhým pěti letům na trestné lavici, tak je to v očích pseudopravice „útok na demokracii“. A je zcela nepodstatné, jaké měla šance na zvolení.

Francouzi věří justici

Průzkumy (Odoxa, Elabo) však ukazují něco jiného a podstatně komplikovanějšího. Téměř sedmdesát procent Francouzů považuje za normální, že rozsudek zakazující účast ve volbách má okamžitou účinnost.

Představitelé atlantického populistického bolševismu budou rozsudek francouzské justice nad jednou ze svých ikon dál zneužívat k emocionálním výkřikům.

Padesát čtyři procent má za to, že rozsudek nad Marine Le Penovou prokazuje, že demokracie ve Francii funguje dobře díky nezávislosti justice na politice. Šedesát pět procent je přesvědčeno, že s Le Penovou bylo zacházeno jako s kteroukoliv jinou osobou. O takovéhle úrovni důvěry občanů v justici a spravedlnost si v České republice můžeme jenom nechat zdát.

Varovné jsou však další výsledky. Popularita Le Penové a její strany se zatím nehnula ani o milimetr a její mladý předseda Jordan Bardella si dokonce trochu polepšil.

Potvrzuje se tak stará populistická poučka, že za určitou hranicí je volič populistických klišé ochoten odpustit svému kandidátovi cokoliv. Připomeňme Donalda Trumpa, který se už ve volební kampani opakovaně chvástal, že by mohl klidně někoho zabít, a stejně by mu to prošlo.

Je jasné, že Jordan Bardella se pokusí mobilizovat populistickou vlnu odporu proti spiknutí „hlubokého státu“ a zvednout celonárodní kampaň na podporu „oběti režimu“ Marine Le Penové. Stejně jisté je, že sama Le Penová tomu bude pomáhat s tak trochu zaťatými zuby, protože posilování dynamického ani ne třicetiletého Bardelly by jí snadno mohlo odsunout do politického důchodu.

Představitelé atlantického populistického bolševismu budou rozsudek francouzské justice nad jednou ze svých ikon dál zneužívat k emocionálním výkřikům. O to víc, jak budou slábnout jejich volební šance.

První reakce Viktora Orbána na vyhlášení rozsudku byl vzkaz na sociálních sítích „Je suis Marine!“ Ještě hezčí byly výroky z nejvyšších míst putinovské diktatury o poškozování demokracie v Evropě. Paní Marine byla příliš dlouho otevřeným spojencem, kterému v roce 2014, když Rusko okupovalo Krym, moskevská banka bez zaváhání dala velkou půjčku, jejíž splacení oznámila pod nátlakem až o devět let později.

Pokus o mobilizaci lidu

Jak se soudním verdiktem nad Marine Le Penovou, zahrnující i čtyřleté domácí vězení s náramkem na noze s možností prominutí zbytku trestu v jeho polovině a pokutu sto tisíc eur, naloží rozhádaný zbytek francouzské politické scény, je ve hvězdách.

Na očekávanou demonstraci u pařížské Invalidovny na podporu paní Le Penové, kam měli přijet její příznivci z celé Francie, dorazilo podstatně méně lidí, než pořadatelé čekali.

Popularita prezidenta Macrona sice momentálně narůstá, ale neříká nic o možnosti vytvoření pracující parlamentní většiny. Takže stále ještě existuje byť slabá možnost, že pokud Marine Le Penová udrží nervy na uzdě a uspěje v urychleném odvolacím řízení, může se za dva roky objevit v příštích prezidentských volbách.

První pokus o „mobilizaci lidu“ ale v neděli moc nevyšel. Na očekávanou demonstraci u pařížské Invalidovny na podporu paní Le Penové, kam měli přijet její příznivci z celé Francie, dorazilo podstatně méně lidí, než pořadatelé čekali. Podle policejních zdrojů jich bylo pouhých sedm tisíc.

Paní Marine slíbila nenásilnou kampaň odporu, jak sama řekla, podle vzoru Martina Luthera Kinga. Je dost zkušená na to, aby věděla, že radikální ofenzíva à la Trump by jí odehnala všechny potenciální umírněnější voliče, nespokojené s vládou a prezidentem. A bez nich by se jen těžko dostala zpátky na politické výsluní.

Nová kniha
Kniha České průšvihy 1989–2024
HlídacíPes.org vydává novou knihu

České průšvihy 1945–1948

Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)