Jan Urban: Kauza Le Penová a proč můžeme Francii její justici závidět
KOMENTÁŘ. V pátek jedenáctého dubna podala Marine Le Penová – jen pár hodin před uplynutím zákonné lhůty – slíbené odvolání proti rozhodnutí soudu, které by jí, pokud by nabylo právní moci, znemožnilo kandidovat v prezidentských volbách v roce 2027. O nic víc nejde. Klidně zaplatí pokutu a uzná část pochybení, a možná i ráda stráví pár měsíců v domácím vězení se sledovacím náramkem na noze, ale musí se za každou cenu pokusit zvrátit blokaci svojí prezidentské kandidatury. I když je celá záležitost ještě příliš čerstvá, už teď se začíná zdát, že pro paní Marine překážky spíše přibývají.
Bezprostředně po vynesení rozsudku strana vyzvala k celonárodní mobilizaci „na obranu demokracie“ a svolala na neděli do Paříže „obrovskou“ demonstraci. Přišlo na ni pouhých sedm tisíc až osm tisíc lidí a francouzský tisk se paní Marine vysmál.
Podpora justice a jejímu odsouzení v posledních dnech v průzkumech naopak stoupá a policie se nebojí vyšetřovat nešťastné radikály, kteří na sociálních sítích vyhrožují soudcům popravou na gilotině. Páteční demonstrativní podání odvolání dopadlo podobně neslavně.
Přes nátlak vedení její politické strany Le Penovou podpořilo a odvolalo se spolu s ní pouze jedenáct spoluodsouzených, tedy pouhá polovina. Ta druhá polovina pochopila, že by pro ně samotné nebylo asi chytré soudy tváří v tvář šíři a závažnosti přednesených usvědčujících důkazů nadále pokoušet.
Češi dodnes nepochopili, že skutečný obsah politiky je důležitější než slepé lpění na povrchním předstírání parlamentarismu.
Celá záležitost, samozřejmě, ještě zdaleka není uzavřená a bylo by chybou už v této chvíli Marine Le Penovou odepisovat. Přinejmenším začátek jejího pokusu o návrat na politický vrchol se však určitě nedaří podle jejích představ.
Kult talentu a kultura flirtu
Podstatně důležitější diskuse o úloze a případných mantinelech práva ve vztahu mezi politickou mocí, justicí a demokracií zůstává a spíše, jak se zdá, nabývá každým dnem na důležitosti. Ve francouzských diskusích se objevil jeden mimořádně zajímavý argument.
Související články
Jan Urban: Kradla, byla chycena, souzena a odsouzena. Nesmyslné řeči o útoku na demokracii
Srovnal soudní vyšetřování a postih Marine Le Penové s postihem slavného francouzského herce Gerarda Depardieu, který koncem března musel předstoupit před francouzský soud kvůli dvěma z více než dvaceti obvinění ze sexuálního obtěžování či dokonce znásilnění, kterým se v posledních dvaceti letech dokázal úspěšně vyhýbat.
Donedávna nedotknutelná ikona francouzského filmu a divadla Depardieu, který s přibývajícím věkem přestal snášet společenskou kritiku a zájem justice, utekl nejdříve do Ruska, přijal tam občanství, aby prozatím skončil jako občan Spojených arabských emirátů.
I na jeho obranu se zvedla široká fronta „obhájců umění“, oponujících právu justice „omezovat svobodu projevu“, anebo dokonce bránících tradiční francouzské kulturní hodnoty jako třeba „kulturu flirtu“.
Střízlivější zamyšlení se naopak pozastavují nad tím, jak to, že v občanské Francii mohl tak dlouho existovat takový kult talentu, kterému se všechno odpouští. Srovnání s Marine Le Penovou je nasnadě.
Kult moci a kult talentu jsou jen dvě formy představy, že někteří jedinci se vymykají běžným měřítkům a obdivováni a vynášeni „hlasem lidu“ stávají se pro zákon nedotknutelnými.
Novodobé mediální „elity“ moci a vlivu demokracii spíš poškozují. Nikdy neměly šanci odpracovat a pochopit, že elita v demokracii nemůže existovat bez pravidel a že bez pravidel není ani „lid“ v politickém a kulturním obsahu slova. Bez sdílených pravidel existují jen držitelé moci a popularity za každou cenu a místo lidu obsazuje emocí vedená fanouškovská „lůza“.
Trapné právní záhumenkářství
Pro české společenství je tato diskuse mimořádně důležitá, protože odkrývá nepřiznávanou slabost českých představ o podstatě demokracie a její české verzi.
Od roku 1918, kdy vzniklo Československo, proběhlo hned několik vln likvidace hodnototvorných elit, stejně jako se zlikvidoval vliv šlechty i církví. Edvard Beneš pak v roce 1945 s pomocí komunistů i vybraných „demokratů“ z Národní fronty zlikvidoval vliv představitelů téměř šedesáti procent předválečných voličů, a přesto se o něm dodnes mluví jako o „demokratovi“.
Pro jistotu, jaksi samozřejmě, nesměla existovat nezávislá justiční instance, která by podobně trapné právní záhumenkářství zatrhla. Češi dodnes nepochopili, že skutečný obsah politiky je důležitější než slepé lpění na povrchním předstírání parlamentarismu.
Právě proto není náš parlamentní nebo, chcete-li, politický systém plně funkční a demokratický, protože dodnes vědomě omezuje a vylučuje nezávislou kontrolu moci a vlivu. Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) je k smíchu.
Autor tohoto textu může dosvědčit, že když před časem NKÚ obdrželo perfektně zdokumentovaný případ porušování zákonů ze strany vládních ministerstev s více než patnáctimiliardovou škodou, po dlouhém váhání úřad odpověděl, že „věc nemůže šetřit, protože není obsažena v plánu činnosti NKÚ“.
Předseda Ústavně právního výboru Sněmovny Marek Benda ve stejné věci raději neodpověděl vůbec, stejně jako předsedkyně Sněmovny Markéta Pekarová Adamová.
Anebo když státem najmenovaní rozhodci v roce 2009 uznali v rozporu se zákonem dvěma anonymním offshorovým společnostem zhruba třímiliardovou pohledávku a protikorupční policie to začala vyšetřovat pro podezření na podvod, zasáhlo Vrchní státní zastupitelství v Praze, tehdy řízené panem Rampulou, a zakázalo jí to.
Dnešní Nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová tento otevřeně protiprávní postup stvrdila. A tak dnes český stát před zahraničními soudy čelí ostudě, když vysvětluje, proč tak ochotně prosazuje obskurní několikamiliardovou pohledávku proti sobě samému. Žádnému českému soudu to ale podivné nepřipadá.
Politika je služba a jako taková nemůže fungovat bez kontroly. Pokud justici seberete schopnost kontroly a likvidujete její nezávislost politickými zásahy, třeba jmenováním politice naslouchajících předsedů krajských soudů, mění se celý systém vyvažování mocí ve státě na frašku.
Francii můžeme zatím její justici jenom závidět. Za posledních dvacet let dokázala vyřadit z politické soutěže alespoň na omezenou dobu skoro dva tisíce provinilců proti zákonu. Statistika tvrdí, že naprostá většina už to podruhé nezkusí. Vive la France!
České průšvihy 1945–1948
Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.
Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Hranice svobody projevu: když nenávist a zášť ohrozí život a zdraví jiných
Ivan Štern: Zaorálek? Maláčová? Sociální demokracie byla ztracena už dávno
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
28 komentářů
Je mi líto, celá tato kauza připomíná politické procesy z naší historie. Spíš zatím tedy ryze politické odsouzení Radoly Gajdy za první republiky (jeho nevina byla později právníky i historiky jasně prokázána), než procesy po roce 1948, ale politický proces to jednoznačně byl a je. Ostatně, Francie má také své tradice na tomto poli, přičemž asi nejznámější je Dreyfusova aféra. Ostatně, i některé verneovky nějakým obdivem ke kvalitě francouzské justice neoplývají.
Takhle se to dělá když někdo překáží
citát : „Za posledních dvacet let dokázala vyřadit z politické soutěže alespoň na omezenou dobu skoro dva tisíce provinilců proti zákonu.
Francii můžeme zatím její justici jenom závidět. “
Závidět nemusíte,stačí si vzpomenout na výkony bývalého režimu,jak posílal všechnu opozici za katr. Takže jestli tohle obdivujete,tak jste se s revolucí nemusel namáhat.
Francouzská justice je chválena, že odebrala možnost kandidovat M. LEPen v r. 2027 na úřad prezidenta Francie. Proč bychom měli závidět, tomuto státu jeho justici. V roce 1938 odhodila Francie spojeneckou smlouvu s Československém a vydala nas fašistickému Nemecku a tato justice mlcela. Francie vedla koloniální valky, nikdy nebyla souzena, až v XXI století prez. Macron dává levity Rusku, Číně a USA. Prostě poražené mocnosti jakými jsou Německo a Francie jsou podezřelé svým jednáním a nejsou důvěryhodne.
…. a také ještě v r. 2011 protiprávně bombardovala Libyi (spolu s VB a USA)… A také žádný postih a tisíce a tisíce migrantů vpadlo do Evropy právě z té zhroucené Libye…
Obávám se milovníku ocelových ptáků, že tisíce a tisíce migrantů vpadávalo z té hroutící se Libye do Evropy roky a měsíce před tím, než se Francie zcela v souladu s právem rozhodla vraždění vlastního obyvatelstva psychopatem kaddáfím zastavit.
Vzhledem k tomu, že v roce 1938 „nás vydala“ nikoli fašistickému ale nacionálně socialistickému Německu nejen Francie ale taky s ohledem na spojeneckou smlouvu z roku 1935 russovětsko, za což rovněž nebylo souzeno, nevidím důvod proč by Francie neměla zrovna rusácku vyčítat nějaké levity. A ano poražené režimy jako rusácko nejsou důvěryhodné.
Pomoc SSSR byla vázána na pomoc Francie. To do příslušné smlouvy přišlo proto, abychom nebyli obviňováni ze zatahování bolševiků do Evropy. To udělali až mnichované a v rozsahu, jaký by asi v případě pomoci SSSR jednomu státu nenastal.
Což je samozřejmě fantasmagorie. Tato část smlouvy se týkalo jen a pouze toho, aby Československo nebylo zataženo do russovětských konfliktů na dálném východě. Každopádně platí, že russovětští mnichované tajně jednali za zády československého spojence s hitlerem, aby si mohli rozdělit Evropu.
Tak ono smutné je, že sice pan Urban ve druhé polovině článku situaci v našem státu popisuje správně, ovšem nechce si přiznat, že ve Francii je ta situace stejná, nebo spíše ještě horší.
Protože, je sice chvályhodné, že jak píše „..Za posledních dvacet let dokázala (francouzská justice) vyřadit z politické soutěže alespoň na omezenou dobu skoro dva tisíce provinilců proti zákonu. “
Ovšem, asi si musí taky přiznat, že za tu dobu se se ale celková společenská ani politická situace ve Francii nezlepšila, ani nestabilizovala naopak se ještě zhoršila..
Je to sotva pár desítek hodin co i naše média zveřejnila článek „..Drogové kartely vrací úder: Francii zaskočil koordinovaný útok na věznice“.. Něco co by člověk rozhodně nečekal v civilizované západoevropské zemi, ale spíše v nějaké banánové republice..
Takže si spíše přiznat, jaký byl výsledek tohoto honu na politiky, kdy soudy dostaly oprávnění rozdávat politické tresty a odebírat souzeným politikům ústavní právo kandidovat a být voleni.
Ti co zbyli se tím nestali ani lepšími, ani kvalitnějšími, ani poctivějšími politiky, natož aby vůbec odvážně hájili práva a zájmy svých občanů.. To co jim zbylo, byla ta šance držet se svých koryt a neřešit pokud možno vůbec nic…Kdo nic nedělá, nemůže za to být ani potrestán.
..
Proč bychom záviděli Francii justici, když u nás, v ČR soudy běžně soudí na politickou objednávku. Proslul tím zejména ÚS, který na politickou objednávku Fialovy vlády umožnil okradení důchodců o zákonem stanovenou valorizaci a to zpětně. Takže, ne nadarmo se říká, že na ÚS sedí lidé podobného ražení, jako nechvalně známý komunistický prokurátor Urválek.
Vlastně, teď tam sedí komunistický prokurátor Baxa a je vše v pořádku. Předpokládám, že jak vyhraje volby Babiš, tak budou volby soudem zrušeny. To vidíme právě ve Francii a také v Rumunsku.
Pokud vynecháme ty kostlivce ve skříni, které má naše justice z éry komunismu, pak vycházíme ohledně jejich počtu s Francií +- srovnatelně.
A jaké volby podle vás zrušili ve Francii?
Ono odstranění favorita se v podstatě rovná zrušení voleb.
Odstranění zloděje se rovná leda méně rozkradených státních peněz.
1. Le Penová nikoho neokradla, pouze financovala některé aktivity svých pomocníků z EUropeněz, byť byly zaměřeny víc na Francii (asi se to přesně ani určit nedá).
2. Dělalo to tak, alespoň podle svého vlastního přiznání, víc než sto EUroposlanců a potrestána zákazem činnosti byla jen ona. Naprostou většinu z těch zbývajících nikdo neřešil a zbylí dostali jen nějaké bagatelní „ty – ty – ty!“. Účelovost z toho přímo čiší.
Samozřejmě okradla pracovníky evropského parlamentu, pro které ty peníze byly určeny o spáchaném podvodu nemluvě. Fantasmagorie o „přiznáních“ bere vážně ten co žere seno.
Pavle, kdo okrade zloděje…
Ta dáma na titulním obrázku perfektně předvádí, co jsou odpůrci Le Penové zač.
Ještě jsi zapomněl po čučkařově vzoru zmínit nějaké ty „passy“.
Kočičku tu neukazuje.
Ale notorika v komatu předvádíš dobře i bez kočiček.
Historie se opakuje neustále dokola a jestliže se dnes někdo raduje, že se francouzský tisk paní Marine vysmál??
Já myslím, že kdo se směje naposled, ten se směje nejvíc. Ti co se možná smějí dnes, budou zítra brečet.
Správně soudruzi! Kdo není s námi, ten je proti nám! Podzimní volby se vyřeší snadno. zavřít Babiše, zavřít Turka, zavřít Okamuru. Jejich strany a hnutí rozpustit a lidu nabídnout jednotnou kandidátku Spolu bez jakýchkoliv alternativ. A 96% je doma! Čest!
Si děláte legraci, ale k tomuhle to opraqvdu směřuje, a pokud se nepodaří na podzim odstranit volbami Fialu a spol, tak už by další volby mohly vypadat tak, jak popisujete. Případně by občané odvolili a nějaký prorežimní námezdní soudce by rozhodl, kteří občané volili „správně“ a kteří „špatně“, což se aktuálně rýsuje jako nový model totality.
Chápu ty bys raději, kdyby se po burešovsku ve Francii razilo heslo kdo nekrade s námi krade proti nám.
Spíš kdo nekrade, okrádá rodinu. A ti je heslo charakterizující více SPOLU než opozici. Byť pochází z komunistické doby.
Ve tvém případě a případě tvého gurua bureše, co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. A vzhledem k tomu co jsi vypotil výše, bure .. é tedy zloděj křičí.