Daniel Beneš, generální ředitel ČEZ, po jedné ze schůzek s s Andrejem Babišem a Milošem Zemanem.
Yan Renelt / MFDNES + LN / Profimedia,

Jan Palaščák: Vláda ve skutečnosti projekt nového jaderného bloku sabotuje

Vláda říká, že dělá maximum pro výstavbu nových jaderných bloků. Má v tom zhruba 70% podporu veřejnosti a prakticky 100% podporu Poslanecké sněmovny, kde jádro podporují všechny strany. Pokud na něco upozorňují, jsou to pouze geopolitická rizika. Ve hře jsou ale obrovské peníze.

Kdyby mi tato sněmovna, hypoteticky, dala důvěru coby předsedovi úřednické vlády, udělal bych pro výstavbu nových jaderných bloků maximum. Tedy přesně to, co tato vláda nedělá.

Místo toho hazarduje s obrovským kapitálem podpory jádra v Česku a nahrává spekulacím, že i „cesta může být cíl“. Tedy že jde o to, utratit až 15% rozpočtu na pouhou přípravu jaderného bloku s tím, že projekt bude ve vhodnou chvíli zastaven.

Třináct dní a náhlý spěch

Jinak si lze jen těžko vysvětlovat, že vláda na připomínkové řízení k „bezemisnímu zákonu“, zveřejněnému v pondělí 18. května nechala pouhých 13 dnů a že okruh připomínkových míst zúžila jen na několik ministerstev a na Energetický regulační úřad. Svůj náhlý spěch vysvětluje potřebou plnit klimatické cíle do roku 2050.

Když se ale podíváme na klíčový podklad, zákona, „Regulation Impact Assesment“, objevíme průměrnou seminární práci studenta ekonomie, okopírovanou ze Státní energetické koncepce a Národního akčního plánu pro jadernou energetiku. Marně hledáme jakýkoliv vlastní výpočet, citlivostní analýzu a tedy „assesment“.

Je proto na místě hovořit o sabotáži jaderného projektu Ministerstvem průmyslu, o snaze skrýt cenu za jádro nejprve za platby do jističů a poté, co to díky médiím vyšlo najevo, obecně do distribučních plateb. To vše jen posiluje odhad, že tohle v Bruselu opravdu nebude úspěch ani s Rotschildy (najatou poradenskou společností N.M. Rothschild & Sons) v zádech.

Nelhat, nezamlčovat nehodící se data a nemlžit, to je zásada číslo jedna, pokud to s jádrem myslíme vážně, což si tato okouzlující bezemisní a dosud ničím nepřekonaná technologie zaslouží. V delší perspektivě se netransparentnost nevyplácí a nikde to neplatí více než v jaderné energetice.

Je chyba zamlčovat pravdu o spotřebě elektřiny, je třeba říct i to, že přicházejí i ekonomické krize a počítat s tím.

Pět let k dobru

V roce 2008 byla čistá spotřeba elektřiny v Česku 61 TWh (tedy 61 miliard kilowatthodin). Po finanční krizi jsme tuto úroveň překročili až v roce 2017, v roce 2018 jsme dosáhli společně s celou ekonomikou nového lokálního maxima.

V roce 2019 ale již spotřeba stagnovala a letos poklesne podobně jako HDP Česka, můžeme jen odhadovat, kde v koridoru cca mínus 5 až 10% se budeme pohybovat.

Pokud tedy bude platit střední scénář Státní energetické koncepce, posouvá se v čase zhruba o pět let. Za jinak nezměněných okolností jsme tedy získali pět let času, můžeme tedy i zrychlit odchod od uhlí, ale pojďme to takto pojmenovat.

Je také chyba zamlčovat rizika lokality Dukovany. Třebíčsko je z hlediska sucha natolik riziková lokalita, že bez ohledu na nuance, zda se oteplí o jeden či dva nebo více stupňů (s oteplením nad dva stupně už aktuální EIA na nové bloky nepočítá), že je z hlediska strategické bezpečnosti státu nepochybně správné včas nové bloky přednostně směřovat do Temelína.

Tam Vltava poskytuje jistotu uchlazení všech reaktorů. Je chyba mlžit i o ceně projektu. Nejdřív to bylo 120-160 miliard korun za dostavěný projekt. Nyní už je to 160 miliard, kdyby se projekt dostavil takzvaně přes noc („overnight costs“).

Přiznejme si, že peníze v čase mají cenu a že musíme počítat se zpožděním projektu a vícenáklady. Přiznejme si, že konečná cena reálně může být okolo 300 miliard korun.

Jak tlačítko v Černobylu

Další chyba je zamlžovat odpovědnosti aktérů projektu smlouvami mezi státem a ČEZ. Možnost vrácení projektu státu představuje pro ČEZ obdobný morální hazard jako tlačítko AZ5, na které v podání seriálu HBO spoléhal soudruh Ďatlov v Černobylu jako na záruku, že si může s reaktorem hrát, jak chce.

Rozdíl je v tom, že tady jde jen o ekonomický výbuch a vedení ČEZ ví, že projekt po vrácení státu vybuchne.

Jako země uprostřed Evropy, součásti Evropské unie, a jako jedna z nejotevřenějších ekonomik si nemůžeme hrát na soběstačnost ve smyslu uzavření se na naší hezké české zahrádce. Musíme být spíše pro naše partnery v Evropě nepostradatelní a hledat mezi nimi spojence, a to i pro naše jaderné plány.

Velká Británie jako země podporující jádro odešla z EU. A co jsme udělali pro to, abychom na naší straně při projednávání v Evropské komisi měli Francii, Finsko, Polsko, Maďarsko a další státy, které s jádrem počítají?

Co jsme udělali pro to, abychom na naší straně například výměnou za nastavení podmínek pro tranzit elektřiny ze severního do jižního Německa a výměnou za podporu evropského systému emisních povolenek získali klíčového hráče EU, Německo?

Jsou naši partneři ve Francii, v USA nebo v Jižní Koreji připraveni dát letos opravdu konkurenceschopnou a závaznou nabídku na výstavbu nového jaderného bloku o výkonu 1200 MW? A může se na to spolehnout ta část politické scény, která chce v tendru zohlednit bezpečnostní rizika dodavatele z Ruska nebo Číny?

Kdo to všechno zaplatí

Když už jsme si přiznali pravděpodobné náklady projektu, musíme pro něj najít transparentní a udržitelné financování.

Ne, výrobu elektřiny nejde dotovat z distribuce a schovat to do plateb za jističe. Byl to lišácký nápad, ale pokud chceme nový jaderný blok postavit, tak toto řešení by neobstálo ani v Evropské komisi ani před českou veřejností.

Jističe sice z návrhu rychle zmizely, nadále však „bezemisní zákon“ počítá s dotací výroby elektřiny z distribuce a přenosu, čímž se vracíme o deset let zpět ke starému systému podpory obnovitelných zdrojů.

Energetický trh v Česku a v celé Evropě je pokřivený různými dotacemi, ve viditelné podobě zejména u obnovitelných zdrojů. Jádro je bezemisní zdroj a vedlejší dopady a náklady špinavých zdrojů jsou zohledněny nedostatečně.

To jsou dva základní pilíře pro udržitelné financování jádra a jeho obhajobu v Evropské unii. Při současné tržní ceně elektřiny okolo 40 EUR za megawatthodinu a odhadované ceně elektřiny z jádra začínající reálně od 80 EUR jsou tyto dvě ceny příliš daleko od sebe.

Jádru jako bezemisnímu zdroji by proto pomohlo zvýšení ceny emisní povolenky ze současných 20 EUR za tunu CO2 na 50-60 EUR, které by znamenalo zdražení elektřiny velmi zhruba 1:1, tj. o 30-40 EUR/MWh a spolu s budoucím ekonomickým oživením by se tak jádro mohlo dostat na trh.

Na trh, na kterém bude silová elektřina stát 80-90 EUR/MWh a na kterém budou poté již velmi rychle jen obnovitelné zdroje, jádro a plyn jako špičkový zdroj.

Na takovém trhu by již státní záruka financování výstavby jaderných bloků a přenesení případné dotace na koncové spotřebitele nebo daňové poplatníky představovaly přijatelné riziko.

Navíc výnosy z emisních povolenek patří národním státům, a tak by Česko kromě energetických úspor a obnovitelných zdrojů z násobně vyšších příjmů z drahé emisní povolenky mohlo zafinancovat přinejmenším výzkum a vývoj malých modulárních reaktorů.

Mohlo by se také pokusit získat i výjimku pro využití těchto výnosů z menší části na dorovnání garantované ceny elektřiny z jádra – například výměnou za úplný odchod od uhlí.

Pokud tedy Česko opravdu od uhlí chce odejít a pokud chce postavit nové jaderné bloky a přejít co nejdříve na energetický mix jádro – obnovitelné zdroje.


Autor je národohospodář, podniká v energetice pod značkou Amper, vybudoval několik společností od obchodníka s energiemi až po poskytovatele energetických úspor nebo meteorologických služeb.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

10 komentářů

  1. "neexistující jaderné emise" napsal:

    Ty v ČR takzvané „neexistující jaderné emise“ jsou nepřijatelné. To raději CO2 který je přirozený a není na rozdíl od „neexistujících jaderných emisí“ dlouhodobě toxický.

    • Honza napsal:

      vaše ůvaha má nějakou relevanci jen v případě, že jste schopen zajistit výrazný
      přerod hospodářství celého státu

    • Marek Loucký napsal:

      „Neexistující jaderné emise“ v našem případě představují netransparentnost, lobby, zdražení ceny veškerého zboží, transfer stovek miliard z rozpočtu do soukromých kapes a v důsledku hradní politiky také posílené vazby na nespolehlivého partnera, jehož zájmy jsou v protikladu s tím, co tato země potřebuje.
      Celý humbuk kolem jádra není otázkou technologie, ale peněz, které mají být rozděleny. Kdyby šlo čistě o ekonomiku a ochranu českých zájmů, pak by jádro nevyšlo v porovnání s jinými zdroji příliš dobře.

  2. Petr Kaminsky napsal:

    1) Vzdycky me rozveseli vyplod „fanouska“ jadra. Co uloziste odpadu? Vite o tom, ze aby jaderna elektrarna byla efektivni musi byt stale prifazovana do site a jet na 100%? Vite, ze to znamena, ze takovou elektrinu pak na trhu prodate klidne za zapornou cenu? 2) Nechapu tyhle nesmyslne kalkulace. 300 mld? Kdybychom za to postavili solarni parky ve stejnem vykonu a systemy pro akumulaci (baterie apod), mame vystarano. 3) Vubec se nedivim, ze vlada vychazi z nejakeho „pamfletu“. Jako vsechno ostatni, je dulezite co nejrychleji cokoliv placnout. A pak to pripadne korigovat. Sermovat miliardami. Cisla vycucana z prstu. Vlada nemehel.

    • Petr C. napsal:

      Přifázovanou do sítě musíte mít za chodu jakoukoliv elektrárnu.
      Navíc, kvůli tomu se ta elektrárna staví, aby dodávala výkon do sítě, ne?
      Proč by jaderka musela jet na 100%? V praxi se to na 100% většinou nevalí, ani se nedá tvrdit, že provoz na 60-70% není efektivní.
      Ono to ani pořád na 100% jet nemůže, spotřeba energie během dne výrazně kolísá.
      Tvrdé zdroje se dají sice blbě, ale přeci jenom regulovat a jejich výkon plánovat, zatímco výroba energie z OZE (když nepočítám bioplyn) kolísá s povětrnostními podmínkami nahodile a prakticky neovlivnitelně.
      Někde jsem četl propočet, že pro vyrovnání výroby a spotřeby v ČR v případě komplet výroby z OZE by se takových vyrovnávaček, jako jsou Dlouhé Stráně muselo postavit 1200.
      Zkoušel jste propočítat, kolik by stálo zřízení a provoz bateriových polí, které by pobraly rozdíly mezi výrobou elektřiny a její spotřebou v rámci celé ČR?
      A to ani nemluvím o tom, že by nám sem svoje přebytky cpali Němci. Ten jejich větrníkový park už stál ČEPS těžké peníze.

  3. Jan Veselý napsal:

    Mám z toho zvláštní pocit. Autor píše o tom jak je „projederný“, aby následně byl celý článek, a především jeho část týkající se peněz, plný argumentů proti jaderné výstavbě.
    A ještě bych chtěl podotknout, že ceny silové elektřiny v ČR fakticky určuje burza v Lipsku, tj. Německo. Němci už teď uzavírají kontrakty (tj. cena bez jakýchkoliv dotací) z FVE a VtE na úrovni ~50 EUR/MWh a dá se předpokládat, že ta cena půjde dále dolů. Při uvažovaném zvýšení poplatku z CO2 na 50-60 EUR/t by tyhle zdroje byly schopny během pár let zaplavit trh s elektřinou. Ostatní zdroje by dostaly jen to, co by jim tyhle OZE a staré JE nechaly, co by nebyly schopné pokrýt. Než by se v ČR koplo do země a nová JE postavila, už by nebyl pro ní trh.

  4. Stanislav Janda napsal:

    Mít dva zdroje na elektřinu pro celou republiku je čiré bláznovství. Proč raději nepředěláte uhelné elektrárny na plynové. Plyn je levný a dodává ho Rusko i Norsko.

  5. NE jádru napsal:

    Polsko neoficiálně už rezignovalo z jádra. PGE právě mění svou strategii na OZE. Energa mění strategi a přípravovanou elektrárnu na uhlí chtěji nově na plyn a počítaji z rozvojem OZE. Takže asi tolik pokud jde o podporu toxického jádra.

  6. Vláda ve skutečnosti... napsal:

    Tahle vláda se bude všem dlouhodobějším koncepčním řešením vyhýbat, to je zřejmé z podnikatelského myšlení Babiše. To se týká jak atomových elektráren, tak i (naštěstí) kanálu Dunaj-Odra-Labe, vysokorychlostních železnic atd. Prosazování jaderné energetiky je pomýlené prosazování centralistické energetiky, zatímco skutečné udržitelné zdroje jako soláry a větrné elektrárny jsou řešením lokálním. Navíc náhrada uhlí uranem je náhrada jednoho neobnovitelného zdroje jiným, sice bez emisí CO2 (kromě těžby a dopravy ), ale zato s nezničitelnými radioaktivními odpady během celého cyklu.

  7. Pavel Liška napsal:

    Ano. Souhlasím s článkem. Ale nic překvapivého. Takhle je to u nás se vším. Za 30 let se v ČR nepodařilo prosadit a realizovat žádný strategický projekt. Napakovat se na různých studiích, analýzách, rešeržích apod. je jiná…. To by nám šlo. Ovšem v mlácení prázdné slámy jsme mistry. Učebnicovou ukázkou jsou třeba dýchánky zvané Otázky VM.

Přidávání komentářů není povoleno