
Jak vyvlastnit ruský majetek? Cestu ukazuje Estonsko nebo Lotyšsko
Majetek zmrazený po celém světě Rusku a na něj napojeným lidem a firmám v souvislosti s válkou proti Ukrajině by dokázal financovat kompletní chod České republiky bezmála po dobu čtyř let. Celková suma dosahuje zhruba 300 miliard eur, v přepočtu 7,5 bilionu korun.
Zatímco zmrazení majetku je z hlediska mezinárodního práva poměrně jednoduché, úplné zabavení je něco zcela jiného. I o této možnosti a využití peněz ve prospěch Ukrajiny se ale v rámci EU stále více diskutuje. A některé země již přešly k činům.
Možnosti zvažuje i Česká republika, kde objem zmrazeného ruského majetku dosahuje přibližně deseti miliard korun.
Ideu, která by umožnila konfiskaci ruského majetku, představil už zhruba před rokem europoslanec Ondřej Kolář (TOP 09). Zákon – který je však stále jen ve fázi návrhu – by obecně umožnil vyvlastnit majetek státu, který „ohrozil bezpečnost, svrchovanost či územní celistvost České republiky anebo její demokratické základy“.
Související články

Rébus pro ČEZ: jak dostat z Ruska miliardu? Možnosti tu jsou
„Ten zákon není o ruském majetku, nevyskytuje se v něm ani jednou slovo Rusko. Bylo by možné jej aplikovat na nepřátelské režimy využívající své nemovitosti k ohrožení bezpečnosti ČR, mohlo by jít třeba i o Írán nebo KLDR,“ vysvětluje spoluautor znění návrhu zákona a expert na Rusko Vladimír Votápek.
O odnětí majetku a náhradě za něj by v jednotlivých případech vždy musela rozhodnout vláda. „Náhrada by byla za finanční ekvivalent, který by byl ale v případě Ruska s ohledem na sankce obratem zmrazen,“ doplňuje Votápek.
Rusko je agresor a musí platit
Možnosti a právní otázky spojené s možným zabavováním ruského majetku bylo i téma kulatého stolu v Poslanecké sněmovně. Podle svolavatele akce, poslance Michala Zuny (TOP 09), který je i předsedou Stálé komise pro kontrolu činnosti Finančního analytického úřadu, je debata o tom, jak se zmrazenými ruskými aktivy v Česku naložit, důležitá:
„Rusko dává najevo, že jejich sféra vlivu by měla být od Aljašky po Berlín a usiluje o nové uspořádání světa. Obranu naší suverenity můžeme řešit i skrze přístup k majetku Ruské federace v Česku. Je namístě debata o využití takto získaných prostředků pro válečné reparace Ukrajině. Celou řadu nemovitostí v majetku Ruské federace naše zpravodajské složky označují za bezpečnostní riziko. Jde o politické rozhodnutí, k jakému řešení se přikloníme.“
I když na tyto konkrétní peníze ve stávající situaci přímo sáhnout nelze, využívají se výnosy z takto „uzamčených“ peněz. Jde každý rok zhruba o 2,5 miliardy – 3,5 miliardy eur.
To, že Rusko, coby agresor, má povinnost nahradit škody způsobené Ukrajině, rozhodlo už 14. listopadu 2022 ve své rezoluci Valné shromáždění OSN. Funkční páky, jak Kreml k placení reparací donutit, však OSN nemá. Jedním z možných nástrojů by proto mohlo být právě použití nyní zmrazených ruských aktiv.
Na sankčním seznamu EU je v souvislosti s ruskou válkou proti Ukrajině zhruba 2400 lidí a firem napojených na putinovský režim. Mezi sankce patří zákaz vstupu na území EU (Česko navíc ruským občanům plošně až na konkrétně vymezené výjimky vůbec nevydává víza), zmrazení majetku a finančních prostředků.
Odhaduje se, že Evropa, USA a Kanada a další země takto drží majetek v hodnotě zhruba 300 miliard eur. Z toho 88 miliard eur je v movitém a nemovitém majetku. Finanční prostředky pak představují převážně aktiva Ruské centrální banky (zmrazeny byly již krátce po ruské invazi, 28. února 2022) ve výši 210 miliard eur. Z toho většina, 183 miliard eur, je v Belgii v mezinárodním centru pro vypořádávání plateb Euroclear.
Související články

Malá Moskva se v Praze scvrkla. Diplomatickou imunitu má Rusko už jen v pěti budovách
I když na tyto konkrétní peníze ve stávající situaci přímo sáhnout nelze, využívají se výnosy z takto „uzamčených“ peněz. Jde každý rok zhruba o 2,5 miliardy – 3,5 miliardy eur.
Většina z těchto peněz (95 %) jde sice do rozpočtu EU, ale započítává se jako součást splátek úvěrů pro Ukrajinu. Zbývajících 5 % jde do rozpočtu Evropského mírového nástroje (jde o mimorozpočtový nástroj k financování společných nákladů probíhajících vojenských misí a operací EU v různých částech světa).
Zda to tak vydrží i nadále, není jisté. Opatření je totiž platné vždy na šest měsíců dopředu a obnovuje se na základě jednomyslného hlasování v Radě EU. „Problém se jmenuje Maďarsko – zjevně hledá procesní cesty, jak tuto pomoc Ukrajině limitovat,“ podotýká Martin Smolek, vrchní ředitel sekce právní a konzulární českého ministerstva zahraničí.
Ať se ruští vlastníci soudí s Ruskem
Některé evropské země už přijaly vlastní zákony, které jim umožňují ruský majetek přímo konfiskovat, tedy zabavit bez náhrady a použít jej na podporu Ukrajiny. Příkladem je Estonsko a Lotyšsko.
Rázný krok proti ruskému majetku již udělalo Lotyšsko: vyvlastnilo Moskevský dům v Rize poté, co byl lotyšskými bezpečnostními složkami označen jako „opěrný bod protilotyšských akcí organizovaných Ruskem“.
V Estonsku letos v lednu začal platit zákon, který dovoluje použít „majetek osob a společností, které se podílely na protiprávním jednání Ruska“ a které podléhají mezinárodním sankcím jako zálohu na reparace škod Ukrajině. Opatření se vztahuje na veškerá finanční aktiva, movitý i nemovitý majetek.
„Jde o aktiva pod estonskou jurisdikcí a osob a firem navázaných na Rusko a o samotnou Ruskou federaci tam, kde má vyšší než padesátiprocentní podíl. Počítá se s tím, že ruští vlastníci takto zabaveného majetku by měli žádat o odškodnění ruský stát,“ vysvětluje právník spolku Lobbio Tomáš Opat, který očekává, že výhrady k zákonu doputují v dohledné době k estonskému Ústavnímu soudu.
Rázný krok proti ruskému majetku již udělalo Lotyšsko: vyvlastnilo Moskevský dům v Rize poté, co byl lotyšskými bezpečnostními složkami označen jako „opěrný bod protilotyšských akcí organizovaných Ruskem“. Lotyšská vláda se nemovitost snaží vydražit a počítá s tím, že výtěžek půjde na podporu Ukrajiny. Zájemce o nemovitost se ale zatím nenašel.
I v Česku se – spíše v teoretické rovině – debatovalo o možnosti zabavit například některé nemovitosti, které využívá ruská ambasáda. „S ohledem na diplomatickou imunitu to není možné. Ani Ukrajina nemůže Rusku zabavit majetek sloužící plnění funkce mise,“ vysvětluje Martin Smolek.
Česká republika alespoň soudně vyžaduje po Ruské federaci, aby zaplatila dlužné nájemné za zhruba čtyř desítek pozemků pod nemovitostmi, které sice užívá, ale neslouží k výkonu diplomatické mise. Jde zhruba o 50 milionů korun, které Rusko platit nechce a věc nyní řeší soud. V případě, že potvrdí povinnost platit, je poté podle Smolka ve hře i exekuce ruského majetku.
Tvrdý přístup se může vymstít
Zatímco zmrazení majetku je v souvislosti se sankcemi a protiopatřeními proti agresi právně poměrně snadno obhajitelné, zabavení majetku je výrazně komplikovanější.
„Jakkoli odvážné a chytré řešení se nakonec může ukázat jako past. Teď nám nějaká výjimka může vyhovovat, ale za deset let ji může někdo použít proti nám.“
„Opatření musí být v souladu s národním, evropským i mezinárodním právem,“ upozorňuje vedoucí Katedry mezinárodního práva Právnické fakulty UK Veronika Bílková. „Zabavování majetku má své právní překážky. U států je to majetková imunita, u fyzických a právnických osob právo na vlastnictví související s ochranou základních práv a svobod,“ doplňuje.
Související články

Rusko může situaci vyřešit hned – když se stáhne z Ukrajiny, říká náměstek ministra zahraničí Marian
V přístupu k zabavování majetku se také liší jednotlivé státy, které jinak na Rusko společně uvalily sankce a shodují se v tom, kdo je agresor. „Přístup Evropy k otázce vyvlastnění ruských majetků je většinově opatrný. Osobně jsem pro vytvoření koalice odvážných, kteří budou hledat cesty, jak ruské prostředky využít pro obnovu Ukrajiny. Cestu nám ukazuje například estonský model,“ říká poslanec Zuna.
Vyznavačem tvrdšího přístupu je vedle již zmíněných pobaltských států zejména USA a Kanada, opatrnější přístup preferuje – i z obav, že může jít o nebezpečný precedent – většina zemí EU. I tam jsou ale rozdíly.
Například Belgie, kde je – jak je popsáno výše – jen z aktiv Ruské centrální banky „zaparkováno“ 183 miliard eur, chce držet ruský majetek zmrazený. Na druhou stranu i tehdy, když země jako Maďarsko nebo Slovensko naruší dosavadní jednomyslný unijní přístup k sankcím.
Jak napsal server Euractiv, podle ministra Maxima Prévota musí mít EU alternativu pro případ, že sankce nebudou prodlouženy a zmrazení ruského majetku bude ohroženo. „Mohli bychom mít novou mezinárodní rámcovou iniciativu, která by ponechala aktiva zmrazena. Další alternativou by byla národní iniciativa belgického parlamentu,“ řekl Prévot.
Nový německý kancléř Friedrich Merz by naopak zmrazený ruský majetek rád nechal zkonfiskovat „pokud to bude právně možné“. Otázka čistého a právně neprůstřelného postupu zůstává ale zatím nevyřešena.
„Jakkoli odvážné a chytré řešení se nakonec může ukázat jako past. Jakmile změníme normy, mohou být interpretovány i dezinterpretovány. Teď nám nějaká výjimka může vyhovovat, ale za deset let ji může někdo použít proti nám,“ upozorňuje právnička Veronika Bílková.

České průšvihy 1945–1948
Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.
Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též

Atentát na Jiřího Pelikána a další případy tradice ruského boje proti Západu

Vyloučen po cestě do Moskvy. Proruský europoslanec u konzervativců končí
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
6 komentářů
Nemohu pominout skutečnost, že navrhovatel tohoto zákona Votápek byl komunistou a učitelem marxismu-leninismu, protože tato informace hodně vysvětluje jeho přístup k zásadě nedotknutelnosti soukromého vlastnictví. Současně považuji za neuvěřitelné pokrytectví, když se volá po konfiskaci majetku Ruska jako trestu za jeho vojenský zásah na Ukrajině, když mnohé agrese USA (oběti na životech se počítaly na miliony) nevyvolávaly žádnou kritickou reakci.
…když napíšete „mnohé agrese USA kdysi „( a já dodávám, že i včetně všehoshopných pohůnkovskýcch zemí – a že jich bylo až až), tak při dnešní válce Ruska proti Ukrajině, vám mnoho rozumbradů okamžitě opáčí, že je to whataboutismus, tedy, že tato válka je „unikátní“ a basta… Války minulé tzv. transkontinentální – včetně i pochybných důvodů k nim, se přece s touto (špatnou) válkou nemí srovnávat ! A třeba dnešní útoky Izraele na Gazu (ale i na jiné okolní státy), jsou tedy jen „obranou demokratického státu..“ vůči teroristům (kteří tedy „vznikli“ až po 40ti letech existence „demokratického“ Izraele).
Víte, jen bych si dovolil ještě jedno rozdělení těch válek – z hlediska těch západních velmocí (zejména USA). Jsou všechny ty války -zahraničně-regionální.
Čili – odehrávají se kdesi v zahraničí, v omezeném regionu. Kde se sice USA (resp. jiná velmoc) mohou rozhodnout podpořit jednu z bojujících stran (třeba protože demo) a posílat jim tam jak zbrojní dodávky, nebo dokonce přímo bojovat své vojáky. Ale de fakto vlastně USA není ve válce, pro její domácí občany neplatí žádný válečný stav, nemusí se obávat válečných protiakcí nepřítele (třeba bombardování), apod.
Určitým limitem je – jestli tam posílají bojovat profi vojáky, popř, dobrovolníky , protože pokud tam začnou lifrovat zmobilizované odvedence z civilu, a tí tam umírají, narazí se brzo na protesty svých občanů.
Ovšem, co je důležité, mají zcela pod kontrolou, kdy tu podporu ve válce ukončí. Pro ně to není ani porážka, ani kapitulace, pouze „stažení“. Tedy – po tom stažení to ten jejich podporovaná strana boje dost často prohraje. Takže se toto musí řádně politicky a mediálně vykomunikovat…:) Nebo o tom pak raději nepsat vůbec.
no takový Obama chtěl ukončit obě války, ale kongres mu to nedovolil… Původně předtím tehdy vládnoucí neocons (Wolfowitz, Perle, Cheney, Kristoll, Kagan aj.) měli ideu, že USA musí „zvládnout“ dvě souběžné války ve světě – tedy ne doma…To samé pro zrušení Guantanáma, kdy také kongres to zatípnul… Z hlediska USApolitiky musel tehdy přijít do politiky někdo, kdo není politik – a tím byl ten Trump v prvním období. Tedy pokud by tehdy vyhrála Clintonová, tak v Afghanistánu jsou USA ještě teď – i když by se nevědělo, že tam má být za budoucnost.. U nás třeba Miloš Zeman tehdy viděl „útěk“ z Afghanistánu jako chybu, že „v Kábulu se bojovalo za Prahu…“, a takový MUDr. Roman Joch, tak ten „pobyt“ USA (a dalších „ochotných“) v Afghanistánu by tam nechal na staletí (jak se sám tak tisku vyjádřil..). Tehdy v USA „občanské společnosti“ ty „války venku“ byly skoro jedno.. A i u nás ta skoro 19tiletá naše válka v Afghanistánu byla také „běžná“, že i takový Václav Moravec si tam „uspořádal“ asi určitě 2x své „Otázky VM.. Čili za náš exit z Afghanistánu zpět domů do kasáren je vděčný vlastně také Trump…
EU se svým počátkem v unii oceli a uhlí porazenych státu Evropy, státu střední velikosti, které měly kolonie, se ve XX. stalo molochem. Vstupem VB byl dokončen tento proces. Rozpadem VS a RVHP tento proces akceleroval. Porážky SSSR v Afganistanu, USA ve Vietnamu, změna režimu v Íránu, ale námořní vítězství VB za, pomocí USA v bitvě o Malviny. Západ s USA nastartoval průmyslovou revoluci v Číně, kde to nevyšlo s převratem jako s rozpadem SSSR. A střihem jsme v současnosti, kdy USA jsou predluzenym statém a Rusko vede agresivní operaci na Ukrajine. Jsou to neuvazene agresivní zastupne válečné operace, které destabilizujici světovou ekonomiku a nepřinesou dobre výsledky. To si uvedomuje každý mirumilovny člověk, ale umanutost celných politiku je děsivá. Trajektorie dalšího vývoje nemá alternativu v minulosti. Státy jako Estonsko a Lotyssko si zahravaji s Ruskem a jejich počínání je alarmujici. Budoucnost je velmi znepokojive nejistá.
Kohopak tohle napadlo? Napřed Rusům zkonfiskovat jejich majetky v zahraničí a pak jim říct ať se o to soudí s Ruskem??
Oni snad na Západě nemají místně příslušné správní soudy, které by řešily žaloby a stižnosti proti postupu místních státních orgánů a lze snad tyto privátní žalobce odkázat aby si ty žaloby podávaly kdesi v Tramtárii na druhém konci světa?? 🙂
Mimochodem, pro tu připomínku, i tohle už tu bylo. Popisuje to známý profesor Parkinson ve svých Zákonech (vydání někdy ze 60 let), že si na to vzpomínám, má tam pasáž věnovanou vyplácení náhrady škod za období 2.světové války přímo ve Velké Británii.
Případ budovy, které si pro svou potřebu během války „zrekvíroval “ stát. A ta budova utrpěla značné škody. Dílem amatérskou přestavbou pro požadované státní účely, dílem vlastním „provozem“ , a ještě se do ní trefila německá bomba.
Jak profesor Parkinson konstatuje, určení kdo ty škody způsobil , jejich vyčíslení, a kdo by tedy měl vlastníkovi zaplatit náhradu škody, bylo pro britské úřady velice složité a dlouhodobé. A i toto, v celkové sumě těch případů přispělo k velkému počtu britských úředníků, které bylo potřeba pro tuto práci přijmout navíc…