KOMENTÁŘ. Žijeme ve zvláštní, obrácené době. Její absurdita se projevuje především v tom, že některé subjekty jsou křivě obviňovány z činů, které přitom sama obviňující strana páchá v nekonečně větším objemu a mnohem sofistikovanější formou.

Typickým příkladem této manipulace je hysterie, s jakou Motoristé v čele s Petrem Macinkou obviňují prezidenta a Ústavní soud z „ústavního puče“.

Jsou to přitom právě oni, kdo představuje politický směr, jenž se na skutečném, plíživém převratu aktivně podílí – jen k tomu místo tanků v ulicích využívá technologie, informační asymetrii a rychlost 21. století.

Ústava není kuchařka

Čestný prezident Motoristů Filip Turek vystoupení Petra Macinky ještě překonal: podle jeho slov soud svým rozhodnutím „potvrdil, že by neměl existovat“.

Abychom pochopili podstatu této politické drzosti, je nutné si uvědomit jednu fundamentální věc: Ústava není pouhým souborem rigidních pravidel. Nefunguje jako strohá kuchařka s jedním stoprocentně jasným a doslovným výkladem pro každou myslitelnou situaci. Je to přesně naopak.

Tvůrci moderních ústav velmi správně předpokládali, že se civilizace a společnost budou neustále dostávat do nových, dosud nepoznaných kontextů, které budou stát a demokracii ohrožovat.

Vláda evidentně usiluje o to, aby monopol na interpretaci světa a jedinou sílu informovat získaly soukromé, pro-oligarchické subjekty skrze své mediální domy a televizní stanice.

Psaným textem zkrátka nelze dopředu precizně popsat a kazuisticky podchytit veškeré budoucí události. To absolutně nejdůležitější při jejím výkladu není slepé lpění na prázdných formalitách, ale zachování takzvaného materiálního jádra ústavy – tedy obhajoba samotné nezrušitelné podstaty demokratického právního státu a lidských práv.

Tento text ukazuje, že ti, co dnes nejhlasitěji křičí o ústavním puči, by měli být z hlediska tohoto jádra ústavnosti sami vnímáni jako ti, kteří tento puč reálně provádějí.

Zde je rozbor jejich konkrétních kroků, kterými bourají to, co jádro ústavy musí bránit.

Likvidace médií jako nástroj pro oligarchy

Prvním zcela flagrantním a protiústavním počinem této garnitury je snaha o likvidaci veřejnoprávních médií. Z hlediska ústavnosti nejde o pouhý politický spor o rozpočet, ale o cílený útok na samotné informační podhoubí demokracie.

Vláda evidentně usiluje o to, aby monopol na interpretaci světa a jedinou sílu informovat získaly soukromé, pro-oligarchické subjekty skrze své mediální domy a televizní stanice.

Tito oligarchové si média nekupují z filantropie; kupují si je zcela záměrně proto, aby skrze ně agresivně prosazovali svou vlastní mocenskou agendu.

V praxi jde výhradně o obsluhu zájmů fosilních sponzorů, jako je například Pavel Tykač, spolumajitel mediálního domu Mafra.

Právě zde krystalizuje naprostá absurdita a cynismus vládní alternativy: zatímco fosilní oligarchie exponenciálně bohatne na úkor zdraví a budoucnosti společnosti, manželka tohoto uhlobarona nám radí, že se my dole máme uskromnit a chodit do důchodu těsně před smrtí a nezatěžovat systém.

Mediální pluralita a existence nezávislých veřejnoprávních médií jsou navíc součástí mezinárodních závazků České republiky. Rada Evropy ve svých standardech opakovaně zdůrazňuje, že veřejnoprávní vysílání představuje nenahraditelnou protiváhu tržní koncentrace mediálního vlastnictví.

Program Motoristů je vystavěn na fundamentálním popírání vědecké reality a šíření konspiračních teorií o neexistenci ekologické a klimatické krize.

Útok na tuto protiváhu ve prospěch oligarchického tábora je krokem, který v jiných kontextech vede k mediálním poměrům maďarského nebo slovenského střihu. To není srovnání, ale varování.

Popírání reality jako vládní program

Když se mluví o ústavě, mnozí si představí jen suchá pravidla o jmenování ministrů. Skutečné jádro ústavnosti ale tvoří společně s Ústavou i Listina základních práv a svobod. Oba dokumenty mají zcela rovnocennou, nejvyšší právní sílu.

A právě článek 35 Listiny zcela jasně a nedotknutelně garantuje: „Každý má právo na příznivé životní prostředí.“

Z tohoto článku vyplývá takzvaný pozitivní závazek státu. Stát nesmí k ničení přírody a klimatu jen nečinně přihlížet, natož aby ho sám organizoval. Ústavní soud opakovaně potvrdil, že ochrana životního prostředí není jen programovým prohlášením, ale vynutitelným ústavním závazkem s přímými dopady na výkon státní moci.

A právě zde narážíme na samotnou podstatu toho, kterou parta kolem Motoristů provádí. Jejich program je v naprosto přímém, arogantním rozporu s tímto ústavním příkazem. Je vystavěn na fundamentálním popírání vědecké reality a šíření konspiračních teorií o neexistenci ekologické a klimatické krize.

Tento pavědecký blud u nich neslouží jen jako folklór pro sociální sítě, stal se jejich reálným mocenským programem. Všude, kde na to mají vliv – a Ministerstvo životního prostředí je hlavním terčem – instalují do vedoucích funkcí lidi, jejichž úkolem není ústavní právo na zdravé prostředí hájit, ale naopak ho aktivně demontovat.

Z úřadu, který má chránit naši budoucnost, vytvářejí servisní organizaci, jež vychází maximálně vstříc úzkým zájmům oligarchie a fosilní lobby.

Motoristé a jim spřízněné síly představují politiku, jejímž cílem je systematická likvidace nezávislých odborníků na klíčových ministerstvech a v orgánech státní správy.

V 21. století, kdy čelíme bezprecedentním výzvám, je aktivní prosazování fosilní politiky, která nevratně ničí biosféru, vodu a krajinu na úkor budoucích generací, přímou zradou ústavních principů.

Zatímco tedy Macinka křičí o teoretickém puči v soudních síních, jeho formace páchá reálný a nevratný ústavní zločin na zdraví a budoucnosti vlastních občanů, a to jen pro krátkodobý profit svých sponzorů.

Nahrazování odborníků loajálními lokaji

To, co sledujeme dále je plíživá demontáž státního aparátu zevnitř. Stát totiž může naplňovat svá ústavní poslání, garantovat bezpečnost a chránit práva občanů jedině tehdy, pokud je zdravě spravován a racionálně vyvíjen.

K tomu je absolutně nezbytné nezávislé expertní zázemí. Motoristé a jim spřízněné síly však představují politiku, jejímž cílem je systematická likvidace nezávislých odborníků na klíčových ministerstvech a v orgánech státní správy.

Namísto lidí, kteří svému oboru skutečně rozumějí, opírají se o data a drží institucionální paměť státu, jsou na tyto pozice plošně instalováni loajální, avšak často zcela nevzdělaní a nekompetentní lokajové.

Tento proces není pouhou personální obměnou, je to záměrná paralýza. Vyprázdnění státního aparátu od mozků znamená, že stát radikálně ztrácí schopnost jakékoliv odborné oponentury vůči partajním a oligarchickým zájmům.

Ústavní instituce a ministerstva obsazená poslušnými figurkami bez vlastního úsudku nedokážou zemi smysluplně řídit ani chránit před budoucími hrozbami. Stát se tak stává bezzubým, snadno manipulovatelným sluhou.

Skutečný ústavní puč proběhl právě tím, že se do vlády dostala organizace, jejíž existence je do značné míry produktem cizí informační války a plíživé „digitální fašizace“ veřejného prostoru.

Záměrné nabourávání schopnosti státu být expertně a zdravě spravován je tak dalším fatálním útokem na samotné materiální ohnisko ústavy.

Hybridní válka a destrukce rovnosti

Pokud se chceme bavit o rozvracení ústavního pořádku, musíme se podívat na to, jakým způsobem se tato parta vůbec dostala k moci.

Ústava i Listina základních práv a svobod předpokládají svobodnou a rovnou soutěž politických sil. Realita je však taková, že politický úspěch Motoristů nevyrostl z racionální debaty nad vizemi pro tuto zemi, ale z masivní psychologické operace v digitálním prostoru.

Bez algoritmické podpory na sociálních sítích, bez cíleného rozeštvávání společnosti, umělého vyvolávání hněvu a šíření toxického obsahu rezonujícího s ruskými narativy by tato fosilní sekta nikdy nepřelezla pětiprocentní hranici a v parlamentu by vůbec nebyli.

Skutečný ústavní puč tedy proběhl právě tím, že se do vlády dostala organizace, jejíž existence je do značné míry produktem cizí informační války a plíživé „digitální fašizace“ veřejného prostoru.

Tato strategie zcela likviduje základní předpoklad ústavní rovnosti voleb, tedy svobodného voliče, který se rozhoduje na základě sdílené faktické reality.

Volič, který je pod neustálou palbou algoritmicky posilovaných lží a primitivního populismu, už není svobodný. Získat exekutivní moc prostřednictvím nabourání samotné epistemické bezpečnosti státu je učebnicovým příkladem nepřátelského převzetí moci.

Ústavní fackovací panák

Pokud má dnes tedy v České republice něco hmatatelné znaky ústavního puče, je to právě systémová snaha populistických a pro-oligarchických sil ovládnout státní aparát, paralyzovat ochranu přírody, umlčet nezávislá média a zcela vyprázdnit ústavní pojistky.

Boj o výklad ústavy tu není jen akademickým sporem. Je to boj o zachování liberální demokracie.

Macinkovy výpady o „ústavním puči“ lze vnímat i jako krystalicky čistou ukázku jungiánské psychologie.

Jde o hlubokou psychologickou projekci: tito aktéři předávají svým pomyslným nepřátelům (ať už jde o prezidenta, soudce nebo novináře) přesně ty samé nekalé a destruktivní úmysly, které mají a aktivně provádějí oni sami.

Boj o výklad ústavy tu není jen akademickým sporem. Je to boj o zachování liberální demokracie. A motoristický pučista Macinka, coby představitel nejhoršího politického chucpe posledních let, nemá ani to nejmenší právo kohokoliv poučovat o ústavnosti.