Veřejnoprávní média na Slovensku bojují o vlastní budoucnost. Po nástupu nového ředitele Jaroslava Rezníka vyhodil Rozhlas a televize Slovenska jednu z nezkušenějších reportérek, pozastavil investigativní pořad a prostor ve vysílání nabídl šiřiteli konspiračních teorií.

Pro Česko je slovenský vývoj varováním, že sloučení televize s rozhlasem do jedné firmy, o kterém někteří čeští politici nahlas mluví, má svá rizika.

„Televize a rozhlas na Slovensku zkrátka vůbec nejsou v kondici, kdy by s přehledem přežily jedno období ředitele, který má choutky dělat to ‚postaru‘. Ta hrozba je velká, zdá se mi, že větší než v Česku,“ řekl nedávno v rozhovoru pro HlídacíPes.org šéfredaktor slovenského Denníku N Matúš Kostolný.

Tím „postaru“ myslel například fungování někdejší Slovenské televize v 90. letech v éře premiéra Vladimíra Mečiara, kdy STV fungovala jako „vládní kanál“, který pravidelně vysílal například bizarní Mečiarovo okénko „Ako ďalej, pán predseda vlády?“

Šlo o přežití

Návyky z mečiarismu setřásala STV ještě dlouho potom, a to spíše neúspěšně. Ještě v roce 2010, kdy se chýlil ke konci první čtyřletý mandát premiéra Roberta Fica, psali autoři sociologické knihy Mentálne mapy Slovenska toto:

„Média veřejné služby nepřijala slovenská veřejnost v podstatě nikdy ‚za svá‘, nikdy se s nimi neidentifikovala do té míry, jako například v České republice (při všech nedostatcích, které je možné v České televizi a Českém rozhlase najít, se obě instituce staly a poslední dvě desetiletí národními kulturními institucemi). I proto se čím dál víc rozšířuje názor, že média veřejné služby jsou nepotřebná a klesá ochota jejich financování.“

Dnes je to ale jinak. Zpravodajství veřejnoprávního RTVS hodnotí Slováci podle průzkumů jako vůbec nejdůvěryhodnější. Je to výsledek pětileté éry ředitele Václava Miky, který odešel loni v létě a jako jediný z dosavadních šéfů veřejnoprávní televize od roku 1989 na postu vydržel celé funkční období.

„V době, kdy jsem do RTVS přišel, ta mise byla o existenci, vůbec udržet to při životě, protože hlavně televizní část byla ve stavu finančního, ekonomického kolapsu,“ popisoval Mika své začátky na ředitelském postu.

Starý známý z 90. let

Když Mika funkci opouštěl, bylo hospodaření RTVS v přebytku, televize s rozhlasem nakupovaly novou techniku a ve zpravodajství se po letech znovu stalo samozřejmostí třeba to, že reportéři vyrážejí pokrývat události v zahraničí a jezdí na reportážní služební cesty.

Navzdory tomu parlament v tajné volbě ředitele Miku ve funkci nepotvrdil, ale poslanci zvolili Jaroslava Rezníka. Ten už v minulosti šéfoval osm let Slovenskému rozhlasu, deset let veřejnoprávní agentuře TASR a televize byla jediné médium z veřejnoprávní „trojky“, které mu v životopise zatím chybělo.

Jako někdejší šéf rozhlasu zažil Rezník ještě éru Vladimíra Mečiara, kdy byla veřejnoprávní média neodmyslitelně spojená s vládním HZDS.

Když potom vedl TASR, agentura pod jeho vedením dávala neobvykle velký prostor národovcům ze Slovenské národní strany (ta je teď už podruhé součástí vlády se stranou SMER Roberta Fica). Rezník má na rozdíl od manažera Miky historicky blízko k politikům a oni k němu.

Pár měsíců před zvolením do čela RTVS ještě jako šéf TASR sklidil Rezník vlnu kritiky za to, že agentura uzavřela smlouvu o spolupráci s prokremelskou agenturou Sputnik, která šíří dezinformace a ruskou propagandu. Rezník nakonec ze smlouvy vycouval.

Díky struktuře veřejnoprávních médií, která jsou na Slovensku sloučená do jedné firmy, je teď tento muž jedinou hlavou médií veřejné služby. Jak velký je to problém, ukázaly poslední měsíce.

Návrat zpátky

Z RTVS odešlo několik členů vedení zpravodajství a programu, „telerozhlas“ zrušil či přinejmenším dlouhodobě pozastavil investigativní relaci Reportéri a vyměnil tým redaktorů připravujících pořad Dejiny.sk (krátce poté, co si na novoroční vydání pořadu o rozpadu ČSFR stěžoval jeden z poslanců vládní Slovenské národní strany).

Výpověď dostala jedna z nejzkušenějších slovenských novinářek a šéfka zahraničního zpravodajství RTVS Olga Baková a desítky zaměstnanců RTVS kritizovaly Rezníkovo vedení otevřeným dopisem.

„Čekala jsem, koho si s sebou přivede, jestli to budou lidé, kteří se kolem něj dlouhodobě pohybují, anebo jestli s sebou vezme i někoho odjinud, o kom si řeknu – ano, tohle je profík. Že třeba Rezník zariskuje, a aby demonstroval nezávislost, přivede někoho jiného než insidery,“ popisuje Baková pro HlídacíPes.org, jak nový ředitel RTVS její naděje záhy zklamal.

„Když tam nakonec přišli lidé, kteří neměli zkušenost z terénu a hlavně přišli z nějakého ministerstva, bylo mi jasné, že přijde nějaké napětí a že se vracíme zpátky,“ naráží na to, že někteří členové vedení zpravodajství přišli do veřejnoprávního média rovnou z pozic ministerských tiskových mluvčích.

Konspirátoři v éteru

Dvě relace ve Slovenském rozhlase o vědě a zahraničí bude také nově připravovat Gustav Murín, autor knih o mafii, který v minulosti šířil i konspirační teorie.

Například o slovenských protivládních protestech v uplynulých týdnech napsal, že na Slovensku se bude opakovat „ukrajinský scénář“, a že se na protestech budou podílet „žoldnéři dovezení ze zahraničí“.

V České republice se podobná debata vede třeba o angažmá Petra Žantovského coby komentátora a spolupracovníka Českého rozhlasu – Plus.

Žantovský je přispěvatelem kontroverzního webu Parlamentní listy a podílí se na udílení „alternativních“ Krameriových novinářských cen.

Zmiňované turbulence na Slovensku přicházejí v době, kdy neexistuje jasný konsenzus nad financováním tamních veřejnoprávních médií.

Politici i samotný RTVS sice shodně tvrdí, že 15 let nezvyšované koncesionářské poplatky jsou dnes už nedostatečné, nemají ale jasno, jestli je zvýšit, nebo nahradit něčím jiným.

De facto zestátnění veřejnoprávních médií – a tedy jejich financování ze státního rozpočtu – prosazuje zmiňovaná Slovenská národní strana.

Nový ředitel Rezník během své kandidatury do funkce tvrdil, že si vystačí se stávajícími zdroji, tedy s poplatky. Dnes už tak kategorický není. Budoucnost veřejnoprávních médií je na Slovensku po letech znovu nejistá. Česko by se mělo pozorně dívat.