Vrcholila Kubánská krize a táta s jedním uchem u rádia pravil, že kdyby měly Spojené státy a Sovětský svaz společnou hranici, byly by „nejspíš už v sobě”. Snažil jsem si v dětské duši srovnat, proč je kolem toho tolik vzruchu, když naše město pod horami není na mapě Spojených států ani Sovětského svazu.

V podzemním pološeru rozdávaly zasmušilé tváře civilní obrany plynové masky. Ke školení o napjaté mezinárodní situaci přidaly instrukce, jak s gumovým chobotem napojeným na filtr za pasem zacházet. „Takhle, soudružko,” přitočil se k nám starostlivě muž v uniformě a přitáhl mámě přezky, které přimkly lícnice zpuchřelé gumu neprodyšně přes obličej.

Text, jehož autorem je novinář Ivan Kytka, je na základě vzájemné spolupráce převzat z aktuálního vydání nezávislého týdeníku Přítomnost. Titulek je redakční

Oddechl jsem si, když cvičení civilní obrany v podzemním bunkru skončilo. Máma sundala plynovou masku a vrátil se jí znovu její hlas i tvář.

Po pár dnech přišla zpráva, že masky ve správě místního spolku civilní obrany nebudou – alespoň prozatím – potřeba. O pár měsíců později přišel na svět bráška.

Za necelý půl rok odstartovala do vesmíru první žena Valentina Těreškovová. Se sovětskými vlaječkami v ruce jsme slavili ve školce její úspěšný návrat za Zem. Malý bráška po nocích dost řval. Ale jinak – bez plynových masek – se zdál svět kolem zase jakž takž v pořádku.

Vzkazy na špicích hlavic

Vybavily se mi tyhle dětské vzpomínky v paměti, když se teď v novinách objevila několikrát zmínka, že se na britskou pevninu vrátí po patnácti letech znovu americké jaderné zbraně. Novinářští kolegové ji vyčetli z rozpočtového požadavku, který vzneslo velení vzdušných sil Spojených států na Kongres.

Pokud jim kongresmani 50 milionů dolarů přiklepnou, poslouží k modernizaci zajištěných skladovacích prostor na vojenské základně Královského letectva Lakenheath v hrabství Suffolk ve východní Anglii.

Američané tu drželi 110 náloží až do roku 2008. Experti tehdy mínili, že hrozba konfliktu výrazně poklesla. Zbraně na britské půdě nebyly potřeba.

Není zcela zřejmé, zda a jak dodatečná stovka jaderných hlavic na území Spojeného království společnou obranu Severoatlantické aliance posílí. Leckdo soudí, že obnova jaderného sila v Suffolku je spíše signálem určeným Vladimiru Putinovi.

Sama Británie disponuje 256 jadernými náložemi pro své čtyři ponorky Trident. Američané mají jako součást odstrašení už teď své jaderné zbraně na území Turecka, Nizozemí a Belgie.

Křehká rovnováha jaderné hrůzy

Mohlo by se zdát, že rozmístěním dodatečných jaderných zbraní v Británii odpovídají vojáci na poptávku politiků a diplomatů, kteří volají po tom, aby si Západ vzal poučení z vítězného konce studené války 1.0, kdy se mu podařilo tehdejší Sovětský svaz krom jiného „uzbrojit”.

Podle komentátora Daily Telegraphu Lewise Page jsou však – přes vysoké mezinárodním napětí – paralely mezi závody ve zbrojení z počátku osmdesátých let a teď zbytečnou hyperbolou.

„Vezme-li se v úvahu pouhý počet zbraní, situace není tak špatná, jak by mohla být,” píše Page v analýze z počátku října. „Jaderný vrchol byl v roce 1986, kdy bylo ve světových arzenálech 70 000 hlavic. Dnes se jejich počet odhaduje zhruba na 12 000. Spojené státy jich mají připraveno k použití 1744, Rusko 1588.”

Podle Page totiž jadernou rovnováhu (a implicitně odstrašující sílu) zajišťují v podstatě nedetekovatelné ponorky na jaderný pohon vybavené mezikontinentálními balistickými raketami.

„Na rozdíl od konvenčně poháněných ponorek mohou zůstat pod vodou celé měsíce. Vyrábějí vlastní čerstvou vodu a vzduch. Jediným limitem jejich výdrže je jídlo pro posádku a potřeba údržby,” upozorňuje Page.

Spojené státy mají ve výzbroji 14 takových plavidel, Británie už zmíněné čtyři Tridenty, Francie dalších šest Amethystů. Austrálie – ve snaze vytvořit protiváhu Číně – objednala nedávno osm jaderných ponorek.

Ruské námořnictvo disponuje 11 a čínské námořnictvo (zřejmě) čtyřmi ponorkami schopnými nést mezikontinentální balistické rakety.

„Představu, že se neodvratně blíží Armageddon, je nutné pečlivě zkoumat. Ano, válka na Ukrajině znamená, že napětí mezi Spojenými státy a Ruskem je mimořádně vysoké. Nicméně dá se říci, že situace není nepodobná válce ve Vietnamu. Jedna z mocností se (neúspěšně) angažuje přímo, druhá dodává zbraně a poskytuje skrytou pomoc jejímu protivníkovi.”

„Rusko a Čína sice rychle dozbrojují novými technologiemi, jako jsou nadzvukové zbraně. Ale to vše přispívá spíše k udržení rovnováhy hrůzy, která brání jaderné válce – nebo děsivé konvenční válce mezi mocnostmi – už celých 60 let,” uzavírá svou analýzu Lewis Page.

Autor textu, Ivan Kytka, je novinář, žije ve Velké Británii, mimo jiné byl dlouholetým redaktorem České televize či české redakce BBC World Service