Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Afghánistán po odchodu spojeneckých vojsk čeká nejistý vývoj. Foto: Profimedia
,

Ivan Gabal: Konec nejdelší české vojenské mise. Jaké je poučení z afghánského tažení

Dotázal se mne známý, zda to, co slyšel o ukončení mise v Afghánistánu ve večerní diskusi v České televizi, je skutečně kvalifikovaný názor na celou vojenskou misi. Diskutoval náměstek ministra zahraničí s opozičním poslancem a padaly výroky jako „Afghánistán se posunul a přišel čas misi ukončit, ale dál budeme Afghánistán podporovat“ a na straně druhé: „Je to odchod, asi jako utíkali Američané z Vietnamu“. Jak to tedy je?

Jde o nejdelší vojenskou misi, kterou jsme prošli. Měli bychom proto bilancovat hlouběji a udělat si o své účasti v afghánské válce systematičtěji jasno v tom, co pro nás bezpečnostně, obranně a vojensky znamenala.

Potřebujeme kvalifikovaně posoudit naši účast z hlediska vývoje a zajištění národní bezpečnosti. Určovat svou vlastní bezpečnostní strategii, její klady a zápory, je obor činnosti, kterému jsme se nemohli samostatně věnovat od mnichovské kapitulace až do zániku Varšavské smlouvy.

Je proto v našem zájmu debatovat afghánské poznatky odpovědně i věcně. Nemluvě o jejich významu pro očekávané varianty dalšího vývoje po odchodu spojenců z Afghánistánu.

Od invaze ke zrození Islámského státu

Připomeňme, že spojenecká invaze do Afghánistánu byla páteří války proti terorismu, kterou zahájily USA po útocích z 11. září 2001 na New York a Washington. Útoky i útočníci byli připraveni ve výcvikových táborech teroristické organizace Al Káida právě v Afghánistánu.

Tyto tábory, výcvikové základny a cílevědomě protizápadní spolupráce kmenového hnutí Talibán s organizací Al Káida, se v Afghánistánu rozvinuly po porážce vojenské invaze Sovětského svazu (1979-89).


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


Ponechat válkou rozvrácený Afghánistán svému osudu, bez další pomoci s poválečnou obnovou, se ze strany Západu ukázalo jako závažná chyba. Američané na ni bolestivě doplatili právě 11. září 2001.

Následné americké tažení zahrnulo nejen Afghánistán, ale také Blízký východ, invazi do Iráku z Kuvajtu, a další operace v reakcích na teroristické útoky Al Káidy na americká vojenská a diplomatická zařízení na Blízkém východě.

Základního cíle v Afghánistánu Američané dosáhli zničením výcvikových táborů a základen Al Káidy, ukončením vlády Talibánu a nakonec i likvidací nejhledanějšího teroristy, Saúda Usámy bin Ládina, ukrývajícího se v pákistánském Abotobádu (2011).

Porážka Al Káidy v Afghánistánu, neúspěchy ve stabilizaci Iráku po Saddámu Husajnovi a zabití bin Ládina ovšem značně eskalovaly šíření ideologie islamismu a islamistického terorismu po celém Blízkém východě a arabské severní Africe.

Nakonec kulminovalo vznikem islámského státu (ISIS) na území Iráku a v Sýrii rozvrácené bašárovským diktátorským režimem vyvražďujícím své občany. Radiace islamismu vznikem ISIS zasáhla i muslimské komunity v Evropě a přitáhla značné množství radikalizovaných bojovníků z dalších zemí i z Evropy.

Nová teritoria nestability a islamismu

Teprve porážka ISIS v Iráku a v Sýrii širokou mezinárodní koalicí, včetně navrátivších se USA, ale i dalších zemí NATO a regionálních aktérů, a za podpory zejména kurdských pozemních sil, přinesla celkový konec pokusu o státní etablování teroristické aktivity.

To se projevilo příznivě jak v regionu, tak v Evropě a umožnilo to prezidentu Trumpovi rozhodnout o stažení USA z Afghánistánu, které se naplnilo právě teď.

Porážku Al Káidy a potlačení militantního islamismu, včetně zabití bin Ládina a dalších islamistických vůdců, lze považovat za splněné cíle. Rozsáhlou válkou však došlo ke značným posunům v poměru sil v regionu Blízkého východu, k posílením islamizace arabského i nearabského regionu od Maroka až po Pákistán, a k dalšímu pronikání militantního islamismu do rozlehlé subsaharské Afriky.

Narostla rivalita sunnitských a šíitských států, došlo k vzestupu vlivu regionálních mocností jako Írán a Turecko i ke značnému nárůstu vnitřní radikalizace dříve relativně klidných arabských zemí. To, co Američané dokázali v poválečném Japonsku i Německu, se ale v Iráku ani v Afghánistánu nepodařilo.

 

 

Vývoj přinesl eliminaci základen teroristů v Afghánistánu a porážku pokusu o vznik chálífátu islámského státu. Výsledkem je sice růst bezpečnosti a pokles aktivity islamistů a opadnutí radikalizace v muslimských komunitách v Evropě, patrný je ale nárůst islamismu v subsaharské Africe.

Za hrozby z destabilizovaného a rivalit plného Blízkého východu a subsaharských států bude však nově více odpovědná Evropská unie než USA. Vidíme to na vývoji evropské vojenské mise v Mali, která se stává i českým největším vojenským angažmá.

Potýkáme se rovněž s nepříjemnými dopady islamizace vnitřní i vnější politiky Turecka pro soudržnost a akceschopnost NATO i pro bezpečnost Evropy, pokud jde o strategickou spolupráci NATO s EU.

EU sice zrychleně buduje své schopnosti organizovat a řídit vojenské operace, ale nadále závisí na plánovacích, zpravodajských, hardwarových a dalších strategických kapacitách NATO. I zde je další velmi senzitivní místo pro kvalitu transatlantických vztahů Evropa – USA

Samostatným tématem budou dopady spojeneckého odchodu z Afghánistánu pro tento region a bezpečnostní situaci Ruska v pásmu kavkazských republik. Tam bude mít zřejmě Kreml plné ruce práce s pravděpodobným vlivem návratu Tálibánu k moci.

Islamisté sice možná tuší, že další pokusy o útoky na USA a na západní země by mohly znovu jejich vojenskou aktivitu vrátit do jejich regionu, ale pokud jde o měkký jižní podbřišek Ruska, nelze od nich očekávat váhání.

Pohled na mapu je výmluvný. Lze předpokládat, že Rusko bude muset tlumit a konsolidovat své záměrně živené konflikty na Ukrajině či v Gruzii a uvolnit si ruce pro nový vývoj v Afghánistánu. Novou situaci ukázal i vleklý konflikt v Náhorním Karabachu, kde se nečekaně prosadil turecký export islamistických bojovníků ze Sýrie.

Česká zkušenost a důsledky

Čeští vojáci šli do Afghánistánu společně se spojenci v přímé a vědomé solidaritě po napadení USA. Po účasti v první operaci osvobození Kuvajtu v roce 1991, po dlouhodobé účasti v zastavení etnických válek na Balkáně, jsme v Afghánistánu a později znovu v Kuvajtu a Iráku operovali ve spojenecké formaci jako členská země NATO, která je odpovědná za bezpečnost a obranu celého Západu.

A lze říci, že jsme si vydobyli solidní pozici, od chemiků, přes polní nemocnice, ochranu a působení rekonstrukčních týmů, speciální jednotky, až po modernizaci vrtulníkového letectva, komunikace, návodčí spojeneckých letadel, a v neposlední řadě ve velitelské, logistické a vojenské spolupráci se spojenci.

Z Afghánistánu se nám po dvaceti letech vrací jiná armáda než ta, která tam šla – obohacená zkušenostmi z těžkých nasazení, schopností se orientovat i s respektem spojenců a partnerů. Stačí si vzpomenout na počáteční peripetie ve výcviku a modernizaci vrtulníkového letectva, nebo vybavení pro spojeneckou komunikaci, výcvik a práce návodčích, a v neposlední řadě tvrdé bojové zkušenosti, včetně padlých v boji.

Nemáme se zač stydět. Získané kvality, výkonnost a zkušenosti bychom proto neměli ztratit. Neměly by zůstat jen v armádě a na vojenské rovině, protože stěžejní je bezpečnostní a zahraničně politické know how našich diplomatů a vysokých úředníků.

Působení ve vojenských misích, kde se předsunutě bráníme a zabezpečujeme, je důležitý zdroj evropské bezpečnosti vůči rostoucí nestabilitě i klesající kompatibilitě bezpečné Evropy s jejím sousedstvím, od Ukrajiny až po severní Afriku.

Kromě porážky Al Káidy tlumila mise v Afghánistánu možnost obnovení jak výcviku teroristů, tak jejich útoků zejména v Evropě a v USA. Nejhorší útoky islamistů v Evropě byly vedeny právě teroristy, kteří prošli výcvikem v táborech v Afghánistánu nebo v dalších rozpadlých státech. Byli zpravidla nasazeni podle důkladného vojenského plánování a vojenskými útočnými metodami a prostředky, které nelze mimo teroristické základny získat.

Proto nemůžeme být ani do budoucna lhostejní vůči kolabujícím státům od Libanonu až po Niger, Mali a další. Naopak bychom měli maximálně podporovat bezpečnostní, hospodářskou a sociální stabilizaci těchto zemí. Právě Afghánistán ukazuje, že bez hospodářské stabilizace, modernizace společnosti a zlepšení její samosprávy nemůže vojenská mise zajistit udržitelnost vnitřního rozvoje země.

Naše vnitřní a vnější schopnosti

Na počátku naší spojenecké spolupráce v Afghánistánu zaznívaly vystrašené hlasy o tom, že si účastí vykoledujeme teroristické útoky u nás. Nestalo se. A lze předpokládat, že i v této oblasti vzrostla kvantita i kvalita zapojení našich zpravodajských služeb do mezinárodní obranné a bezpečnostní spolupráce.

Dopustili jsme se zde i chyb, jako byla zcela diskvalifikující zmínka jedné zpravodajské služby o jejím zapojení do vyhledání Usámy bin Ládina nebo vyzrazení částky, za kterou česká vláda osvobodila své unesené občany, samotnou hlavou státu. Jde o chyby, které ohrozily všechny naše občany pracující nebo pohybující se v exponovaných teritoriích, byť třeba jen jako turisté.

V protiteroristických operacích vázaných k afghánské misi jsme utrpěli i některé neúspěchy a zaplatili jsme za ně i nejvyšší cenu. Jejich zpětné vyhodnocení a vyšetření a celková sumarizace našich zkušeností by měly do budoucna posílit bezpečnost našich vojáků i civilistů ve válečných regionech a pomoci naší výkonnosti z hlediska spojenecké spolupráce i účinnosti vynaložení značných prostředků, které vojenské mise stojí.

Je ale vždy lépe investovat do předsunuté obrany než čekat, až se hrozby přiblíží a odehrají na našem území. I to je naše spíše trpká historická zkušenost. Právě v tom je afghánská zkušenost důležitá. Nezavírejme před hrozbami oči a nespoléhejme, že je za nás vyřeší někdo druhý, zejména v budování obranných evropských schopností.

Mise v Afghánistánu nepochybně přispěla k tomu, že jsme se mohli nadále v Evropě cítit v převaze bezpečně a dokázali jsme rizika preventivně odstraňovat a relativně úspěšně kontrolovat. Následovat by měla cílevědomá a střednědobá bezpečnostní politika a její aplikace. V tom ale stále nemáme schopnosti a výkonnost srovnatelné s našimi spojenci.

Další vývoj v Afghánistánu a celém regionu rozhodně nebude jednoduchý, lze čekat nové hrozby i možné útoky. Máme ale dost zkušeností a poznání, abychom nebyli v budoucnu zaskočeni tak jako 11. září 2001.


Autor je sociolog, jeden ze zakladatelů Občanského fóra v roce 1989, v letech 2013 až 2017 byl poslancem za KDU-ČSL.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

25 komentářů

  1. Tomáš napsal:

    Z historickeho hlediska je naše ucast v Afganistanu stejná jak naší vojáci v c. a k. uniformě bojovali v Halici, Piave nebo Hercegovině a ještě dříve v Mexiku. O legiich nebudu mluvit to je poněkud jiná káva. Někteří získali Signum laudis, jak vzpomínal jeden záložní důstojník c. ak. armády v abiturientskem almanachu a nase reálné gymnázium melo 41 padlych ve velké válce. Jejich služební listy jsou v Kriegsarchivu ve Vídni a nase po rozpadu ČSSR v Trnave. Bojovali statečně. Tvrzení, že naši účasti v Afganistanu získala na se armáda na bojeschopnosti je částečně akceptovatelne.Nase armádní elity z odchodu z Afganistanu mají těžko definovatelne pocity, musejí se s tím vyrovnat, čekají je další obdobné anabaze např. v  Africe. Byt profesionálním vojákem malého členského státu NATO ve str. Evropě n ese tyto nedefinovatelne konsekvence.

    • petrph napsal:

      Bohužel, ono není tak úplně přesné, tvrdit že „.naše armáda získala na bojeschopnost“, dalo by přesněji říci, že (některé) jednotky naší armády potvrdily po včlenění do zahraničních armád svou bojeschopnost na této úrovni.
      Věc druhá, asi by to chtělo určit, co konkrétně znamená ta bojeschopnost, počítám že řada našich vojáků tam konala strážní službu, ale do bojů vůbec nezasáhli

    • ČERT napsal:

      Jen bych poznamenal, že ty rakouské (a naše) dobrovolníky v Mexiku v 60.letech 19.století, kteří se tam objevili jako ozbrojená opora císaře Maxmiliána (bratra Františka Josefa I.), nemůžeme považovat za součást rakouské c.k. armády. Oni tedy vytvářeli vlastní rakouský dobrovolnický sbor, tak jako tam působil dobrovolnický sbor z Belgie (vzhledem k původní vlasti císařovny Charlotte/Carloty), ale jak oni, tak ti Belgičané měli být nakonec inkorporováni do mexické císařské, Maxmiliánovy armády… Tak jasně, víme, že rozhodujícím krokem pro instalaci tohoto režimu byla francouzská invaze a okupace, se kterou kolaborovaly mexické konzervativní kruhy – a víme, jak to všechno docela brzy dopadlo…

  2. Radomír napsal:

    Spojené státy ve spolupráci s Pákistánem Taliban zprvu vycvičily, vyzbrojovaly a naučily ovládat moderní zbraně. Za dvacet let pak s drobnou dopomocí skupiny ochotných a NATO utopily ve válce v Afghánistánu stovky miliard dolarů. Od okupace Afghánistánu Spojenými státy a po zřízení loutkových proamerických vlád se produkce opia v Afghánistánu zásluhou Talibanu a zkorumpovaných klanů vytvářejících loutkovou vládu zmnohonásobila. Výsledkem útoku USA a 20 let válčení jsou vysoké počty mrtvých a obrovské škody na infrastruktuře země, které USA k civilizačnímu vzestupu nepomohly a nyní ji ponechávají napospas slábnoucí moci spřízněných narkoklanů a především Talibanu. Voják Švejk by zřejmě v tomto případě volal, „na Kábul, paní Milerová, na Kábul“, tam se česká armáda naučí, jak to pochválil pan Gabal, jak vést expediční válku. Jednoroční výdaje promrhané na válčení v Afghánistánu by finančně zásadně pomohly řešit nejméně po deset let problém umírání hladem v současném globálně propojeném a spojeném světě.

  3. petrph napsal:

    No a když si celý ten předlouhý, velice fundovaně sepsaný článek přečteme, tak ale resumé je naprosto stejné „Jako ve Vietnamu“,
    Jest to sice potupné zjištění, leč co si vzpomínám, J. G. Ballard , napsal kdysi realisticky vyhlížející povídku o fiktivní občanské válce ve Velké Británii, kde pomáhají americké jednotky a až na jejím konci drobným písmem připsal, že si nevymyslel nic, pouze překopíroval hlášení z  několika akcí z války ve Vietnamu a pozměnil pár místních jmen.. Čili, v tom se ani za těch následujících půl století a ani v Afghánistánu nic nezměnilo..

  4. Sámo napsal:

    Poučení je asi takové, nakašlat na celou Afriku a Arábii a nedělat tam pořádek- protože tam bude bordel vždycky a pořád- v Afganistánu je válka neustále téměř celé století a bude tam i po odchodu vojsk NATO, které tam byly s mandátem OSN. Jediným možným způsobem ochrany je zabránit nelegálním imigrantům jejich proniknutí na pevninu do Evropy a zabránit různým neziskovým organizacím v jejich praxi záchrany těchto imigrantů do Evropy- postavit tyto neziskovky mimo zákon a trestat je za tuto činnost.

    • ČERT napsal:

      No, s tou „neustálou válkou v Afghánistánu téměř po celé století“, já myslím, že by to šlo přece jenom zredukovat na něco přes 40 let, zhruba od levicového převratu a následné sovětské invaze z roku 1979… Teď samozřejmě nemyslím třeba to, že něco o „válečnických Afgháncích“ psal přinejmenším v jednom svém článku asi z 50.let 19.století i takový Karel Marx, jistě ovlivněn např. už i zprávami o první britsko-afghánské válce z let 1839-1842, protože tady už samozřejmě nemůžeme hledat nějakou bezprostřední kontinuitu se současným vývojem…
      Pokud bychom v případě toho Afghánistánu mohli uvažovat jako o kroku, který předznamenal tu destabilizaci, prakticky trvající nebo pokračující dodnes, už vyhlášení republiky v roce 1973, může být zajímavé, že když se tu někdy počátkem 90.let, po zhroucení komunistických i mnohých prokomunistických režimů ve světě a rozpadu sovětského bloku, předkládala teoretická alternativa restaurace dřívějších monarchií jako záruka stability a snad i jisté demokratizace (za takový vzorový model tu sloužilo Španělsko se svojí transformací od roku 1975, a i v případě Evropy se v téhle souvislosti hovořilo o Rumunsku a Bulharsku), tak právě i v případě Afghánistánu se mohlo nabízet očekávání pozitivních výsledků od takové eventuality…

      • petrph napsal:

        Když ono je to obráceně, ty dosavadní okupační války byly v Afghanistánu (i historicky) dosud byly poměrně krátké a jejich vliv (mimo ta velká centra) mělký, takže nedokázaly změnit jejich vlastní kontinuitu stavu společnosti. Na to zkrátka ani těch 20 let v prakticky polofeudální společnostií nestačí.
        Jen pro porovnání, Britové okupovali Indii pod svou správou sto let , a teprve pak se projevily nějaké výsledky

        • ČERT napsal:

          Možná jste chtěl spíš říct „když se to vezme obráceně“, ale já jsem nespekuloval o přínosu sovětské nebo americké okupace (které narážely na rozsáhlý ozbrojený odpor, a tak vlastně vedly k rozvratu země), ale naopak o možnosti určité restaurace politických poměrů tam, jaké byly do 70.let 20.století, tzn. vlády místní dynastie, a jistého pozitiva právě toho. Myslím, že před tím Afghánistánem, třeba při postupných reformách té, jak píšete, „prakticky polofeudální společnosti“, mohl stát vývoj přece jen méně dramatický, než jaký je cca od toho roku 1979 více či méně kontinuálně až do dneška – tzn. naprostý rozvrat daný občanskými válkami nebo vláda fanatického islamismu (a je tedy fakt, pokud vím, že když to tam ve druhé polovině 90.let pevně držel Tálibán, tak si mnozí pochvalovali, jaký tam je aspoň pořádek)…
          Jinak, když už tak nějak obecněji k tomu tématu míříte, tak právě Afghánci, kteří v průběhu 19. a první fáze 20.století (naposledy v roce 1919) třikrát válčili s Brity, si jako stát uchovali nezávislost i v době vrcholu koloniální a imperiální expanze evropských velmocí v Asii právě řekněme do přelomu toho 19. a 20.století – a vlastně se to tak stalo akceptováno jako pozitivum, když si vezmeme, že se tam z jedné strany hrnuli Britové (právě z té Indie nebo přesněji dnešního Pákistánu) a z druhé strany (z dnešního Tádžikistánu, Uzbekistánu atd.) Rusové… Afghánistán tak vlastně fakticky posloužil jako „nárazníkový stát“ před možností nějakých třenic nebo třeba i koloniální války mezi Velkou Británií a carským Ruskem.

  5. František Balco napsal:

    Poučení pro nás: Rozmysli si, s kým jdeš dělat dobré skutky. To, že jsme u nás nezaznamenali otevřený teroristický útok od Arabů, svědčí o tom, že rozhodně mají soudnost. No a pro pobavení trochu sarkazmu: „Tak jsme tady s tou demokracíííí! No co co. Máte s tím nějaký problém?!“ No pro „třešničkáře“ tu mám také něco: „Proletáři všech zemí spojte se! Nebo začnu střílet!“ Vidíte v tom nějaký rozdíl? Já ne! Já vím, každý máte přece tu svoji pravdu.

  6. Armyboy napsal:

    Co to je za nesmysly. Obohaceni o porážku ? No to je blbost. Rusáci odtud vypadli jako spráskaní psi. Teď dostali na frak Amíci a jejich posluhovači. Vzpomínám si jak házeli ve Vietnamu vrtulníky do moře. To je obohacení ? Vážený pane redaktore, to je těžké fiasko a říkejte si tomu jak chcete.

  7. Pavel napsal:

    ano stali jsme se spojenci armády která za posledních pár desítek let rozpoutala desítky konfliktů ale vyhrála pouze jednu válku a to že obsadila ostrov grenadu a to díky tomu že tam nebyla žádná armáda a co se tam naši naučili no co jsme viděli v přímém přenosu – tak to byla nošení a propagace nacistických znaků mučení a umlácení svázaného zajatce schopnost či neschopnost uplatnit se následovně v civilním životě dosti velké procento vysloužilců i aktivních voják se podílí na násilné trestné činnosti ……. to vše pouze kvůli jediné věci PENÍZE

  8. joko napsal:

    Takže jsme tam vlastně vyhráli? Viz ty nesmysly o dovednostech v misích. Mírových! A že prý se tím vyhneme tomu, co se tam stalo. Omyl, neznalý autore, tomu se nedá vyhnout! Byli zabiti naši nej speciálové, kteří na rozdíl od tebe věděli, o čem to je. Byli nasazeni v bojích vícekrát a stejně byli zabiti. Většina při „nebojové akci“.
    V článku je plno nepřesností. Nebo jen dohadů, či konspiračních teorií. Jako celek to je pro mne jen blábol. Jak to okecat, že jsme vlastně po 20 letech utekli jak spráskaní psi. A jen připomenu dvě hlavní varianty k WTC: První je pojistný podvod. Druhou je několik veřejných indicií, které praví, že piloti letadel byli Saudové. Stejně jako byl Saud Bin Ládin. Výcvik konkrétních teroristů, spojených s WTC, v rámci Al-Kaida v Afghánu, byl nemožný, tam by nikdo z pilotů americká dopravní letadla k dispozici neměl. Jediným faktem je to, že Bin Ládin měl jedno ze svých působišť, i v Afghánu. Stejně jako v Pákistánu, kde ho měl NAVY SEALS sejmout. Prý. Kdoví. Mrtvola nebyla nikdy předložena, nebo fotodokumentace, takže, vše je tímto na úrovni povídání Staré Blažkové, s.r.o. A Talibán? Kdo ho stvořil? Americké tajné služby. Al-Kaida se s Talibánem nemusí. Už i proto, že doposud působil Talibán výhradně v Afghánu. Otázkou je, proč se útočilo na Al-Kaida a později, „najednou“ na Taliban? Když byl prý Bin Ládin mrtev. Nikdo o tomto nechce sdělit fakta a pravdu. Ani HP? Proč? Za jakým důvodem se těch 20 let vedla válka? 10 let po smrti vůdce Al-Kaida?! Máte nás za hlupáky?

    • Musketer napsal:

      Kvůli mědi, které jsou v Afgánu tuny. Místní po ní šlapou a nemají ani páru o tom, jak ji zpracovat. Měď je strategická surovina a ve světě je jí nedostatek. Amíci si mysleli , že jimi dosazená loutková vláda bude poslušně odvádět „měděnou daň“ . Jenže do toho se zamíchala Čína, která místo válčení měď prostě koupila. Čína je nyní největší přítel Afgánu, právě pro ten byznys. A amíci tam již nemají co dělat. Měď je pryč ( v rukách Číny) . Museli by vyhlásit válku Číně.

  9. Honza napsal:

    Bez pár měsíců 2 dekády starý článek… Jaká škoda je, že si to ti „naši“ žoldáci nenastudovali dříve. Zmařené životy, peněz daňových poplatníků vyházeno nehezky mnoho a výsledek???

    https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/dobyvatele-si-na-afghanistanu-vylamali-zuby.A011022_161739_zahranicni_zem

  10. Vratislav Zapletal napsal:

    Spousta slov a přitom stačilo jen pár. Třeba:“ Omlouvám se, že jsem Vám 30 let lhal.“

  11. vladimír napsal:

    Stačilo rozbombarovat přechody do Pakistánu a do 3 let bylo po válce.

  12. josef napsal:

    Opětovně – a jak jinak Ivanem Gabalem, sugestivně až expresivně podávaný článek, který by měl „všechny“ zaujmout. Hned asi v druhém odstavci uvádí, že “ potřebujeme určovat svou vlastní bezpečnostní strategii…., které jsme se nemohli soustavně věnovat od mnichovské kapitulace až do zániku Varšavské smlouvy „… To by byla výzva, kterou jsme přece mohli naplnit hned v tomto „našem“ Afghanistánu. Máme stále ještě platné usnesení poslanců, že tam je platný „pobyt“ našich vojáků (=misionářů) až do r.2023 (možná ale jen 2022). Proč tedy utíkáme domů ? Znamená to tedy, že naše národní bezpečnostní strategie je nyní utéct a kdy a kde to bylo u nás projednáno ?
    Dále pak vyloženě Ivan Gabal lže, že tábory , výcvikové tábory Al-kaida se tam rozvinuly po vojenské porážce SSSR ( době, kdy SSSR odcházel, tak odcházel sám, byl to tehdy soused – a měl to blízko, protože rozpoznal, že tato válka není vyhratelná, když armáda Afgh. byla mj.demoralizovaná…). V tu dobu nebyl ještě Talibán vzniklý a Al-kaida byla jednou z mnoha skupin tzv.bojovníků (a „sídlila“ v té době „hlavní stanem“ v Saúdské Arábii) za svobodu, které tehdy podporovala materiálně i lidsky CIA – vše placeno ze Saúdské Arábie a cvičených v Pákistánu. To si tehdy v létě 1979 neuvědomoval tehdejší poradce prezidenta Cartera pro národní bezpečnost Zbigniew Brzezinski, že vlastně tak podpořil pro USA národní nebezpečnost – byť na druhé straně zeměkoule… A jinak s takovýmto obsahem článku, očekávám, že do letošních voleb půjde Ivan Gabal s neohrozitelným mandátem na prvním místě koalice SPOLU v Praze…

  13. Milan Orkáč napsal:

    Ubohý článek. Naše účast se dá shrnout tak, že co jsme vycvičili z Afganistáců už uteklo do zahraničí, protože by byli talibánci popraveni za vlastizradu. Snad ti naši slavní vojevůdci a poslanci bez rozumu rozhodnou a dají politický azyl těm občanům afganistánu, kteří nám tam tlumočili. Bohužel hesla jako s teroristy se nejedná přešly do frašky: před teroristy se utíká!

  14. zdenek napsal:

    Ano těžce zaplacené zkušenosti ,na afgancích si vylámali i specnaz RU ,neměli jsme tam co dělat byla to válka USA a my jsme jen posluhovali stálo nás to hodně peněz z rozpočtu MO naše chyba

  15. vl napsal:

    Vpád amerických okupantů do Afgánistánu byla jen touha po ovládnutí té země a její následné vydrancování.
    Věže v roce 2001 neshodili afgánci, ale saudové. Ti celou akci platili a zorganizovali. V komandu, které uneslo letadla a pak provedli ten majstrštyt nebyli žádní afgánci a to je ten problém. Naši hlupáci se hned přidali k okupantům a tím zbytečně zahynuli naši vojáci. Okupace Afgánistánu je pro američany 2. Vietnam. Dostali na frak, a ničeho nedosáhli.

    • A. S. Pergill napsal:

      Vietnam i Afghánistan jsou vizitkou pletení se politiků do práce profesionálům (jakýmkoli). Vietnam byl v podstatě vyhraný, zmrvili to politici. V Afghánistanu zase od samého počátku až do konce politici a podobné parazitické vši dělali vše pro to, aby se ta válka nevyhrála.

      • Honza napsal:

        Jen bych dodal, že i v Iráku to zmrvili politici. Když dostali Husajna, měli se stáhnout a nechat je, ať si zbytek vyřídí sami. Neměli uměle vytvářet vnitřní vítěze a poražené. Jen dohlížet, aby tam nevpadl Írán, Saudové nebo Turci.

  16. Pepa napsal:

    Omyl, nejdelší naše vojenská mise byla v Panmunjomu v Koreji.

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *