Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Prezident Edvard Beneš v roce 1943 s československými vojáky RAF v Británii. Foto: Profimedia
,

Ivan Gabal: Český komplex oběti a kapitulantství. Je nejvyšší čas se ho zbavit

Když jsem letos na Facebooku připomněl 6. června výročí vylodění spojenců v Normandii otázkou, zda se tím také nenapravovala neschopnost Evropanů se včas bránit Hitlerovi, v prvé řadě Československa, které kapitulovalo bez boje, ač vyzbrojeno, mobilizováno a s velkou veřejnou podporou, strhla se velká debata. O tom, zda má vůbec smysl takovou otázku klást a zda by mělo smysl se bránit proti přesile hitlerovského Německa, s perspektivou porážky, bez pomoci spojenců.

Nicméně stále zůstává rébus, proč se českoslovenští vojáci, generální štáb a občané chtěli bránit, a politici, zejména prezident Beneš, ne. Proč se třeba Finsko bránilo přesile při napadení Sovětským svazem, zatímco Norsko podobně jako my kapitulovalo a pak i kolaborovalo. Nejtěžší je příklad, podle některých „zbytečného odporu“ Poláků, kteří napadeni Hitlerem z jedné strany a Stalinem – v dohodě s Hitlerem – z druhé nakonec byli poraženi a decimováni.

Mimochodem pro nás je podstatné také srovnání s Izraelem, který od svého vzniku opakovaně čelil značné přesile a vojenskému obklíčení sousedy, ale ubránil se, za což je u nás dlouhodobě uznáván a obdivován. My ale nejsme Izrael, že… Ale proč ne, ptám se?

Absurdnost debaty o mnichovské kapitulaci nebo rezignaci a normalizaci po invazi v srpnu 1968 poněkud mizí, když se podíváme na to, co si Rusko ze svého pohledu u nás dovolilo v roce 2014 ve Vrběticích, po napadení Ukrajiny.

Debata to není zbytečná

Vzdálená historická debata se dnes může jevit skoro zbytečná. Máme přeci jiné starosti než řešit, zda jsme se v roce 1938 neměli zachovat jinak. Pokud si ovšem připomeneme, co nás kapitulace stála jako stát, jako společnost, na životech občanů, genocidě židovských a romských Čechoslováků, na popravených v odboji, padlých v boji nad Londýnem, v Africe, na karpatských svazích, s přičtením zničených životů dalším půlstoletím komunismu, nelze se neptat, zda nám kapitulace před Hitlerem za tuto cenu opravdu stála.

Po možnostech vojenské obrany proti sovětské invazi v roce 1968 se už raději ani neptáme. Bylo by to zcela nemožné, říká se, a ta cena… Jak slyšíme z dnešní Moskvy od předních představitelů, Rusové na nás vlastně dlouhodobě dopláceli, živili nás, a my, jako příživníci, jsme se živit nechali, dotovanou naftou, surovinami a vším, co si v Sovětském svazu odtrhovali od úst, protože upřednostnili pomoc spojencům. A dnes jsme se v ruských očích jen přehodili a necháváme se živit od Američanů a od Západu.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


Jak je možné, že nás Moskva oficiálně vykresluje jako nesvéprávné příživníky? Podle znalců Ruska nás opravdu dnešní ruská vládnoucí třída takto hodnotí.

Absurdnost debaty o mnichovské kapitulaci nebo rezignaci a normalizaci po invazi v srpnu 1968 poněkud mizí, když se podíváme na to, co si Rusko ze svého pohledu u nás dovolilo v roce 2014 ve Vrběticích, po napadení Ukrajiny.

A také, jak se my po odhalení ruského napadení Vrbětic chováme, bráníme a postupujeme směrem k potrestání pachatele. Z jedné strany je zřejmé, že Rusové zřejmě neměli žádné zábrany zaútočit na muniční sklad na cizím území, nechat ho explodovat včetně ztrát na životech. Měli z nás prostě pocit, že si takovou věc u nás mohou dovolit a my si ji necháme líbit.

Proč Zeman Rusy omlouvá

Na druhé straně, pokud se prezident s místopředsedou vlády skutečně zabývali myšlenkou vyměnit ututlání útoku za vakcínu nebo Prahu jako místo setkání prezidentů USA a Ruska, pak se Rusové v našem hodnocení nepletli a prvotní myšlenkou našich ústavních činitelů opravdu nebylo potrestat útočníka, ale domluvit se s ním, poddat se, kapitulovat, a něco z toho kapitulantství vytřískat.

Zemanovy pokusy zpochybnit ruskou odpovědnost za útok i ochota neobviňovat Rusko ze státního terorismu, ale naopak jej obhajovat při návštěvě ve Vídni, jsou nepřehlédnutelně kapitulantským postojem hlavy státu země, která byla napadena aktem vojenské agrese a rezignovala na svou obranu.

 

 

A připomeňme, že sotva pár dnů před potvrzením doživotního trestu tribunálem v Haagu pro válečného zločince, srbského generála Mladiče, se tentýž Zeman omluvil „srbskému národu“ za vojenskou operaci NATO, která ukončila etnické násilí v Kosovu a ještě před tím vojenské zabíjení civilistů v Sarajevu.

Omluvili jsme se tím ústy své hlavy státu také za masakr civilistů ve Srebrenici, který má paralelu snad jen v Lidicích? Seděli jsme tehdy přeci v Radě bezpečnosti a přihlíželi tomu, že holandské modré přilby nedostaly leteckou podporu, aby odehnaly právě srbské hrdlořezy generála Mladiče.

Omluva za letecký útok NATO proti srbským vojenským a později infrastrukturním cílům, který ukončil válku ve zdivočelé bývalé Jugoslávii, je omluvou za úsilí našich tehdy čerstvých spojenců v NATO zastavit válku.

Operace jsme se, tehdy jen týden po našem vstupu do Aliance, ani vojensky neúčastnili. Česká vláda v čele se Zemanem tuto operaci v demokratickém NATO jen formálně podpořila. Omluvili jsme se tedy za spojence a plivli na jejich snahu? Co si takoví spojenci mohou myslet o naší schopnosti a vůli bránit se?

Zřejmě, a nikoli náhodou, to byli právě spojenci, kdo zabránil Zemanovi a vládě pokořit se a kapitulovat před zjištěním o ruském původu výbuchů ve Vrběticích.

Jen šeškrtaná ruská ambasáda

Chování našich ústavních činitelů vůči spojencům v NATO, i naše manévrování okolo ruského útoku ve Vrběticích, rozhodně potřebujeme zkoumat. I proto se k tomu opakovaně vracíme.

Může se stát, že jediným důsledkem, jakkoli třeba pro naši bezpečnost významným, zůstane nakonec redukce velikosti ruské ambasády. Vyčíslit škodu za Vrbětice a vymáhat ji na Rusku vypadá nad naše síly. Zůstane tím ale pachuť z toho, jak nás spojenci tahali z dalšího kapitulantství, jak se od nás nedůvěřivě odtáhli ve společném zásahu proti Kremlu, aby se vyhnuli riziku blamáže jako byla například ta s ruským nařčením a Zemanovým dezinformačním doznáním, že vyrábíme novičok, kterým Kreml zaútočil v Salisbury.

Zůstaňme v úrovni hypotézy, protože nelze zpětně měnit reality mnichovské kapitulace, ani rezignace na vzdor a následné perzekuce vlastních lidí po sovětské okupaci Československa v roce 1968.

Tato hypotéza je, že jsme dosti hluboce zasaženi historickými kapitulacemi komplexem oběti, poddáváme se nepřátelskému útoku a nedokážeme se bránit bez ohledu na rizika a ztráty. Tímto komplexem trpíme nejen ve své politice, obranném chování, ale jsme prokazatelně takto vnímáni našimi nepřáteli a bohužel asi i našimi spojenci.

Obdobně situaci v mnichovském období platí, že naše armáda ani dnes neztratila schopnost obstát v těžkých situacích, podílet se se spojenci na bojových operacích a obraně demokratického světa. Ovšem neméně obdobně je i dnes patrné, jak spolu s prezidentem a jeho nohsledy upadá i naše politická odvaha a schopnost čelit nepříteli v otevřeném střetu. Nekapitulovat a nepodlézat s cílem vyhnout se silové konfrontaci a zůstat stát na vlastních nohou bez ohledu na sílu nepřítele.

Mnozí si spojují toto chování ústavních činitelů s jejich morálním či politickým úpadkem, což samozřejmě nelze vyloučit, stejně jako příslovečné švejkování nebo kverulování. Ve své podstatě a v praktických důsledcích takového postoje jde ale o komplex oběti a právě s ním spjaté kapitulantství a poraženecké chování.

Tohoto komplexu oběti a kapitulantství je nutné se ve vlastním historickém zájmu zbavit. Čím dříve, tím lépe.


Autor je sociolog, jeden ze zakladatelů Občanského fóra v roce 1989, v letech 2013 až 2017 byl poslancem za KDU-ČSL.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

51 komentářů

  1. Radomír napsal:

    Ivan Gabal spekuluje bez znalosti historických souvislostí a výběrově i bez respektu k ženevským konvencím. Nebo oboje ignoruje? E. Beneš znal své „spojence“ a bál se, že Československo Hitlerovi předhodí jako Španělsko nechali Francovi. A jako nechali Polsko bez pomoci Hitlerovi. A chválit bezvýhradně NATO a zlehčovat nebo zamlčovat jeho válečné zločiny a porušování ženevských konvencí, tedy záměrné bombardování civilních cílů včetně „vypínání“ elektráren zásobujících proudem nemocnice a civilní infrastrukturu a včetně cíleného bombardování jugoslávské televize a letecký útok na civilní vlak, to vypadá jako že v „dobrém úmyslu“ válečné zločiny a zločiny proti civilnímu obyvatelstvu jsou přehlédnutelné a nestojí ani za omluvu ?

  2. A. S. Pergill napsal:

    1. K tomu nebránění se: Byli jsme naprosto v jiné situaci než Finové, které demokratické státy silně podporovaly (včetně vyslání expedičních sborů), i toho Polska, po jehož přepadení byla Německu vyhlášena válka. Norové byli rozdělený národ a Quisling měl v jedné té části velké množství stoupenců.
    2. Stále se naskýtá otázka, zda Mnichovská dohoda neměla nějakou tajnou část podle níž měli Britové a Francouzi přijít v případě války s námi Hitlerovi na pomoc. To se možná dozvědí tak naši vnuci (nebo až bude vynalezen stroj času).
    3. Útok na Srbsko kvůli Kosovu byl proveden proto, kvůli využívání tamních nerostných ložisek a „bombardéři na tom trhli obrovské peníze. O nic jiného v tom konfliktu nešlo.
    4. Srebrenica byla naprosté selhání modrých příleb, a to ve dvou momentech:
    A že umožnily, aby byla tato zóna využívána vraždícími bosenskomuslimskými komandy jako bezpečný úkryt
    B že až se Srbové naštvali, tak nebyli schopni účinné obrany (ale v podstatě ani ochotni).
    5. S těmi Lidicemi snesou srovnání akorát ty desítky vyvražděných srbských vesnic (v Bosně i v Kosovu). Ve Srebrenici byli postříleni pouze usvědčení členové vraždících komand.
    6. K tomu samotnému komplexu oběti: Ani v roce 1938, ani v roce 1968 nebylo reálně možné se bránit, zejména pokud v tom prvním případě platí výše uvedený bod 2. Nicméně existence odboje, zejména po tom roce 1938, jasně ukazuje, že když to šlo, tak jsme bojovali, a ne špatně. Např. bonze z první desítky nacistické hierarchie jsme z celé Evropy a jejího protinacistického odboje zlikvidovali akorát my (byť s pomocí Velké Británie). Ani sestřelení admirála Jamamota Američany nepostihlo tak významnou postavu v rámci Japonska jako byl v rámci Německa Heydrich. Háchovy chlebíčky se zase dají chápat jako naprosto ojedinělé nasazení biologických zbraní za druhé světové války (byť neúspěšné, byl to holt právník).

    • petrph napsal:

      Jestli bych si dvě poznámky
      ad 2) Nikoliv, Mnichovská dohoda neměla nějakou tajnou část, v tom byl právě její princip, že Francie a Velká Británie jí podepsaly právě proto aby do žádné války vstupovat nemusely.
      ad 6) Když on odboj, rozuměno tajný odboj je něco jiného než přímý boj face to face. Ono to taky nějak více odpovídá české povaze a Němci (kteří nás znali ještě z dob R-U) nám sami říkali smějící se bestie.
      S tím taky souvisí ten atentát na Heydricha – nikolvěk s pomocí Velké Británie leč nařízen českou exilovou vládou v Londýně (Britové pro to vycvičili naše lidi a dodali techniku, jistě). Ovšem lidé z českého odboje (kteří byli informováni o jeho přípravě) proti němu do Londýna důrazně protestovali, protože věděli že německá odplata na bezbranných českých civilistech bude strašná a masová…

      • A. S. Pergill napsal:

        To, že neměla tajnou část je vaše domněnka. Některé výroky francouzských a britských politiků o „přinucení“ Československa Mnichov přijmout jsou s ní v rozporu.

        Součástí odboje byly i armádní kontingenty (v SSSR, ve Velké Británii) a další naši vojáci bojovali přímo v řadách spojeneckých armád. I např. v Cizinecké legii.

        Atentát na Heydricha měl možná větší dopad než pouhá likvidace jednoho masového vraha. H měl asi týden poté odlétnout na okupovaná území SSSR a provést jejich pacifikaci. A je docela pravděpodobné, že by to dokázal.

        • petrph napsal:

          1) Viděl bych to jako reálný předpoklad Ty Vámi zmíněné „.. výroky francouzských a britských politiků o „přinucení“ Československa Mnichov přijmout “ s tím nejsou v rozporu. Ty totiž prokazují právě tu jejich snahu přinutit ČSR k přijmutí politickým nátlakem – bez nutnosti vedení války, do které by snad byly dotlačeni. Protože, potom by ta situace pro ně byla mnohem složitější, až pak by museli volit na které straně. A to by pro ně samotné mělo daleko horší důsledky
          2) Pokud do odboje počítáte i naše vojáky v zahraničních armádách, máte jistě pravdu. Já uvažuji odbor právě ten civilní, s naprosto rozdílným způsobem boje, ale bohužel taky s naprosto jiným, ,mnohem větším rizikem pro civilisty, bez možnosti obrany
          3) O tom větším dopadu atentátu na Heydricha by šlo jistě diskutovat,, zda to tak bylo míněno, popřípadě, zda si Němci nenašli rychle náhradu. Zrovna ohledně onoho zmíněného termínu, tak to tak asi nebylo, neb Heydrich nebyl zlikvidován v plánovaném termínu, ale až s několikaměsíčním zpožděním (tredy aspoň pokud jsem se nespletl))

          • A. S. Pergill napsal:

            ad 1 Asi opravdu reálně hrozilo, že by šli pomáhat Hitlerovi. Ostatně britská a německá šlechta byly prokříženy jak králíci z jednoho kotce, protože víc než sto let byl anglický král v podstatě původem z německé šlechty. A mnozí britští šlechtici měli i německé občanství. Takže jejich sympatie byly spíš na straně Němců.

            ad 2 Je třeba opravdu uvažovat odboj jako celek.

            ad 3 Heydrich byl zlikvidován necelý rok po napadení SSSR Německem. Jsem přesvědčen, že byl jak pragmatický tak i mocný na to, aby zastavil počínající násilí proti ruskému (a neruskému) obyvatelstvu, které zpočátku Němce vítalo jako osvoboditele od bolševiků. A mohlo to klidně dopadnout tak, že Vlasovců by nebylo pár desítek tisíc, ale pár milionů a např. taková bitva o Stalingrad mohla dopadnout zcela odlišně. Nehledě k tomu, že by existence tak početného kontingentu z národů SSSR dost podlomila morálku obyvatel i vojsk.
            Jedním z psychologických fauxpas, kterých se Němci dopustili, bylo využití bývalých bělogvardějců k propagandě. Ti už totiž byli mimo realitu a navíc ani nebyli s to psát novým ruským pravopisem.
            Pokud by se mu to povedlo, tak Němci mohli z větší části sedět doma a vyrábět pro „své“ Rusy výzbroj a výstroj. A ti s dobrodružnější povahou jim dělat páteř velitelského kádru, případně speciální jednotky, jejichž ekvivalent sovětská armáda neměla.
            Jinak ano, podařilo se ho zlikvidovat po pár odkladech tak tak, právě proto, že už se chystal do toho Ruska.

          • ČERT napsal:

            A.S. Pergill

            1) Tak s alternativou, že v případě německo-československé války v roce 1938 přijdou Britové a Francouzi Hitlerovi na pomoc, s tím tedy náznakem neoperovali ani komunisté (a jako, že těm by se to mohlo „hodit do krámu“)… A osobně bych takový scénář nepovažoval za pravděpodobný, bez ohledu na to prokřížení britské a německé šlechty, že po téměř celé 18. a ještě hluboko do 19.století (do roku 1837) bývali britští králové zároveň kurfiřty a králi v Hannoversku na severozápadě Německa, a třeba i bez ohledu na proněmecké sympatie, jaké choval tehdy už bývalý britský král Edward VIII. (v podstatě donucený abdikovat v roce 1936) – a na druhou stranu i bez ohledu na to, že ani Hitler ve své úplné podstatě nebyl až tak vyloženě protianglicky, resp. protibritsky zaměřený, a dlouho, i pak po vypuknutí války v roce 1939, byl nakloněn alternativě přece jen se nějak s Británií dohodnout.
            Spíše by se dalo říci, že pro Velkou Británii, která v tom roce 1938 stále ještě víceméně ovládala 1/4 pevniny na zeměkouli (byť už se to její impérium pomaloučku a jen zčásti začínalo transformovat ve společenství samostatných států), představovala centrální Evropa, odkud mohla vzejít hrozba nějakého mocenského konfliktu, relativně marginální oblast zájmů. Ano, jinak to bylo v případě Francie – ale ta už zase dost slevila ze svých mocenských, v podstatě lze říci panevropsky laděných ambic, nápadných po roce 1918, a jak známo, pokud jde o principy toho tzv. appeasementu, tam byla jednoznačně pod britským vlivem.

            2) „Pokud by se mu to povedlo, tak Němci mohli z větší části doma a vyrábět pro své Rusy výzbroj a výstroj“…
            Tak je-li často připomínána nějaká rasistická podstata německého nacistického režimu vůči slovanskému obyvatelstvu východní části Evropy (Polsko a právě východoslovanské oblasti SSSR), tak něco takového by bylo proti prvotním nacistickým konceptům. A teď může být otázka, co s tím zrovna Heydrich, i když mu na druhou stranu nelze vůbec upřít (jak připomínáno s těmi „vánočními balíčky pro české dělníky“) nějaký pragmatismus…
            Jestliže se dnes u nás často pochybuje nad termínem „osvobození Rudou armádou“ v roce 1945, tak na druhou stranu sotva vůbec německé tažení proti SSSR od roku 1941 lze chápat jako nějaký prostě pokus o „osvobození od bolševismu nebo stalinského teroru“, i když to tak chtěli vidět i mnozí současníci, i když to tak třeba vnímalo, a každopádně zpočátku, i mnoho příslušníků samotných národů SSSR (typicky hlavně pobaltských národů nebo Ukrajinců, ale i jiných), a i když to tak mohla prezentovat i sama německá propaganda… Tím „pokus o osvobození“ myslím třeba, že by se plánovalo v evropské části SSSR vytvoření nějakých místních, formálně samostatných a byť Velkoněmecké říši podřízených útvarů…
            Když už jsme tu řešili případ V. Quislinga v germánském Norsku, tak pro srovnání, v případě toho většinou slovanského Východu, kde by asi nejideálněji měl být v budoucnu vytvořen ten německo-germánský „Lebensraum“, Hitlerovo vedení rozhodně nekoncipovalo příliš podporovat nějaké velké ambice místních nacionalistů.
            Jistě, že na jednu stranu obrovské množství příslušníků nejrůznějších národů SSSR sloužilo ve Wehrmachtu a v SS. Jenže si vemte třeba internaci S. Bandery, vemte si třeba, že teprve ke sklonku roku 1944, tzn. již po faktickém vytlačení Němců ze sovětského území, došlo k souhlasu s vytvořením samostatné Vlasovovy Ruské osvobozenecké armády… (???)

          • A. S. Pergill napsal:

            to ČERT 2)
            Heydrich byl na pozici (dvojka po Hitlerovi), z níž mohl něco takového prosadit. A byl dostatečně pragmatický až amorální, aby hodil přes palubu veškerou nacistickou ideologii, alespoň na oko (a je otázka, čemu z ní vůbec věřil). Ostatně ten „lebensraum“ potřeboval také služebníky z místních obyvatel. Mohl jim také nakukat něco jiného, než co by se poté snažilo Německo dělat. Nicméně rozhodně jsem toho názoru, že jako se mu v podstatě podařilo utlumit odpor v protektorátu a získat alespoň částečně na stranu Německa pracující třídu, mohlo se mu něco podobného podařit i v tom Rusku.
            Paradoxně nesmyslné represe Němců po atentátu na něj v podstatě zcela eliminovaly vše, čeho se mu u nás podařilo dosáhnout a postavily český národ tvrdě proti Němcům.

          • A. S. Pergill napsal:

            Možná ještě jednu drobnost: V carském Rusku hráli osadníci z Německa docela významnou roli v ekonomice státu. A na přelomu 19. a 20. století tvořili významnou část podnikatelské třídy (spolu se Židy). Prachy si tam nadělal (jako součást této vrstvy) i Heinrich Schliemann (taky Němec), aby mohl vykopat Tróju.
            Takže určitou přítomnost německé podnikatelské (atd) vrstvy by Rusové asi přežili, protože jim, jako velmi početnému národu, nehrozila touto cestou genocida, jako nám.

          • ČERT napsal:

            A.S. Pergill

            Ono by se dalo dodat, že v carském Rusku, už tak cca od 18.století, mohli hrát zástupci německé komunity obecně důležitou roli navíc třeba i v diplomacii, vojenství atd. – a možná by tady bylo možno upozornit především na tzv. baltské Němce, kteří po staletí tvořili vlastně privilegovanou vrstvu v oblastech dnešního Lotyšska (Livonsko, Kuronsko atd.) a Estonska, přičemž si to své dominantní postavení v těchto regionech uchovali i pod ruskou nadvládou – a možná bychom mohli zjednodušeně říci, že přes období nezávislosti pobaltských států mezi světovými válkami, vlastně hlavně až sovětská anexe od roku 1940, resp. 1944/45 vedla k tomu, že to někdejší postavení německé komunity v Pobaltí do jisté míry převzala komunita ruská…
            Tak nakonec, nějaký ruský nacionalismus se začal vyhrazovat vůči němectví výrazně až s vypuknutím první světové války v roce 1914, která samozřejmě proti sobě carské Rusko a císařské Německo otevřeně postavila, a kdy se mj. třeba i namísto dost poněmčelého termínu Sankt Petěrburg začal používat výraz Petrograd (tak víme, že dneska se tomuhle městu, které se za sovětských časů přejmenovalo na Leningrad, zase normálně říká Sankt Petěrburg, a na druhou stranu, v češtině se výraz Petrohrad používal už před tím rokem 1914)…

            Ale nakonec, ono i s tímhle může tak nějak souviset pak ten nacistický antislovanský rasismus, který jsme zmínili v souvislosti s tím Heydrichem atd. Tak jak by se třeba dala zhruba formulovat taková základní nacistická teorie vůči Rusku? Prostě, že „ruský stát byl po staletí státem germánských elit, vládnoucích nad slovanskými masami“ (a jako takový další reálný podklad lze upozornit na skandinávský původ Rjurikovců, vládnoucích na Rusi od raného středověku až po Ivana Hrozného, resp. jeho syna Fjodora, lze upozornit na německý původ takové panovnice jako Kateřina II. Veliká…) – „jenže tyhle germánské elity, vládnoucí nad těmi slovanskými masami, s bolševickou revolucí v roce 1917 definitivně padly, a nahradily ji elity židovské“ (a zase reálný podklad, když si uvědomíme původ řady zástupců té bolševické garnitury, jako Trockého, Kameněva, Zinověva, Mechlise, Jagody…)

  3. pablo41 napsal:

    Tento článek se komunistům a jiným kolaborantům líbit nebude !

    • josef napsal:

      No mě by třeba zajímalo co tedy dělal Ivan Gabal potom co skončil studium sociologie na VŠ ( kde mj. se přijímalo na toto studium jen málo jedinců) a to až do listopadu 1989.. On potom rád uvádí, že byl mezi zakladateli OF, ale tu minulost skrývá. Sám kdysi uvedl, že na vojně byl ve Vimperku – čili tam těžko mohl jít s nějakým „protirežimním smýšlením“…

      • skeptik napsal:

        Ve Vimperku sloužil na vojně i můj kamarád, který to „protirežimní smýšlení“ rozhodně měl.

        • A. S. Pergill napsal:

          A hlásil se k němu veřejně?

          • skeptik napsal:

            A pan Gabal se ke svému smýšlení tehdy veřejně hlásil?

        • josef napsal:

          … a má ten kamarád ambice psát na HP články jako Ivan Gabal, který právě po nezvolení do „parlamentu“, má ambyce přímo neskutečné, aby se zviditelnil ( proto píšu ambyce s tvrdým Y). Jinak ve Vimperku sloužilo dozajista tisíce vojáků, kteří nemuseli být jen vzornými vojáky, já jsem si také nerad dělal díry do saka…

          • skeptik napsal:

            Úplně stejně jako vy i pan Gabal si jistě také nerad dělal díry do saka. Nevím, proč by proto pan Gabal neměl psát články do HP. Kamarád by možná ambice psát články měl, nevím, neptal jsem se ho, vím jen, že na rozdíl od pana Gabala psát články neumí. Zkuste to vy.

      • ig napsal:

        Dobrý den, děkuji za dotaz, kdybyste se představil, rád odpovím, ale jmenovitému člověku, nikoli anonymizovanému, hezký den. ig

  4. petrph napsal:

    Jsem si hned vzpomenul na onu pasáž z Černých baronů, která to dokonale vysvětluje. V té Jan Roháč (budoucí to slavný režisér) skládá na vojenské přípravce zkoušku a dostane otázku jak bych se jako velitel zachoval, kdyby se svou četou narazil na rotu vyčerpaných nepřátel. Sice napřed se svou fantazií líčil jak vyrazí vpřed jejich přivolané tanky, děla, letadla, keby boly križníky.. Ale po upozornění, že má jen tu svou četu, smutně pokývá hlavou „V takém pripadě bysom němohl urobiť nič.“ A bylo mu to uznáno.
    Takže se bohužel připravme na to, že taková situace se bude opakovat, stejně jako v tom září 1938, i později. Cítíme se silní a budem se cítit sílní, dokavad za sebou budeme mít jasně přislíbenou podporu NATO, s tím že nám okamžitě přispěchá na pomoc. Bez ní , se proti Rusům ani naši vojenští páni s naší slavnou armádou bránit proti Rusům nebudou, i kdyby snad někteří lidé chtěli. Ovšem, opět si taky reálně přiznejme, že takových hrdinů ochotných se osobně utkat s přesilou ruských soldátů v přímém boji, taky náhle výrazně ubude..
    A že by snad v současné geopolitice byl ze strany Západu větší zájem o globální konflikt velmocí kvůli nějaké malé zemičce, o tom se dá silně pochybovat..

    Je otázka, jak s tím srovnat Vrbětice, a odpověď zní že nijak. Vrbětice byl od začátku do konce řízen jako politicko-diplomatický konflikt, který neměl přerůst do vojenského. Chvála bohu za to…

    • A. S. Pergill napsal:

      Ono by se dalo i těm Rusům ubránit (respektive jim ukázat, že pokud nás přepadnou, bude to pro ně mít natolik ošklivé následky, že se jim to nevyplatí), ale znamenalo by to opravdu vážnou přípravu na takový konflikt. Včetně znovuzavedení základní vojenské služby, včetně jejího zavedení pro ženy, včetně drastického omezení „odmítačů“ i „zdravotní neschopnosti“. A včetně branné přípravy zbytku obyvatelstva, obnovení civilní obrany atd. Asi jak to mají v Izraeli.

      • petrph napsal:

        Jistě, máte pravdu v tom, že by to chtělo v prvé řadě tu předlouhou vojenskou přípravu, kterou už nemáme. Ovšem ani pak bych nečekal takovou kvalitu jako v případě Izraele, spíš bych nás přirovnal k Ukrajině, která jak známo před pár let ponechala Rusům Krym naprosto bez boje.

        • A. S. Pergill napsal:

          Ono by to znamenalo motivaci vlastenectvím a národními zájmy, což je obojí podle EU fuj fuj.

          • skeptik napsal:

            K vlastenectví a národním zájmům se Pergille právě vy vyjadřujte co možná nejméně. Právě vám uniká ten velký rozdíl mezi vlastenectvím a nacionalismem nebo dokonce šovinismem. Už jste to ve svých příspěvcích předvedl mnohokrát. Nemluvě už o tom, že jste také mnohokrát předvedl, že před českými zájmy mají u vás přednost zájmy ruské.

  5. pablo41 napsal:

    Ale byl !

  6. ČERT napsal:

    Jen faktografická poznámka s tím Norskem ještě v počáteční fázi článku, že „podobně jako my kapitulovalo a pak i kolaborovalo“… Na území Norska a v jeho vodách probíhaly od německé invaze v dubnu až červnu 1940 boje – a byť je tedy důležité, že rozhodující roli v těch bojích proti německému postupu sehrávaly zdaleka nejen domácí norské síly, ale také Britové (kteří se ostatně, v situaci vlastní války s Německem, již připravovali převzít Norsko pod vlastní vojenskou kontrolu vzhledem k jeho strategickému významu, a Hitler je tou tzv. operací „Weserübung“, čili „Cvičení na Vezeře“, vlastně předběhl), příp. i francouzské nebo polské jednotky, lze jistě hovořit o cca 2-měsíčním (rovněž) norském vojenském odporu. Samozřejmě, jiná věc je, že se tam vytvořila ta kolaborantská vláda známého V. Quislinga, podřízená německé okupační správě (kdežto jiná norská vláda se pak vytvořila v londýnském exilu, kam ostatně odešel s Brity i norský král).
    Ano, jen po velmi sporadickém a krátkém odporu kapitulovalo Dánsko, jehož okupace se ta německá operace „Weserübung“ v dubnu 1940 také týkala…
    A to srovnání s Finskem, proč… Tak jedno z vysvětlení může nabízet prostá vojenská situace a výsledek taktiky. Němci při té své bleskové a překvapivé operaci na jaře 1940, v níž klíčová role připadla na námořní a letecké síly, rychle ovládli velkou část norského území, včetně Osla a klíčových přístavů… Naproti tomu, ten masivní nápor Rudé armády, směřující nedlouho předtím na finské území, dokázali Finové celkem úspěšně pozdržet (čímž si uchovali vlastní nezávislost, i když, jako nakonec fakticky poražená strana, byli rovněž nuceni postoupit SSSR značnou část svých východních území)…

    • A. S. Pergill napsal:

      ČERTE:
      Quisling aktivně spolupracoval s Němci už před začátkem války a na řadě míst Norska se jeho ozbrojencům podařilo převzít moc a předat ji Němcům. Byl to také důvod relativně rychlého obsazení Norska Německem. To je docela zásadní rozdíl proti E. Moravcovi u nás, který byl až do posledka proti přijetí Mnichova a obraně hranic armádou. S Němci začal Moravec kolaborovat až poté, co nás demokratické státy hodily přes palubu, a kdy to opravdu vypadalo, že Němci válku vyhrají a jediná šance na přežití národa je kolaborace. Quislinga také museli pod šibenici dovléct a násilím mu nasadit oprátku, protože neustále prohlašoval, že činil správně, a že nacismus je pro rasově nadřazené Nory to pravé ořechové, zatímco E. Moravec na začátku Pražského povstání spáchal sebevraždu.

      • ČERT napsal:

        Ano, v zásadě s Vámi souhlasím, až na to, že jako způsob vykonání rozsudku trestu smrti nad Vidkunem Quislingem, vyneseného v Norsku po druhé světové válce, je uváděno nikoliv pověšení na šibenici (byť jsem to míval tak nějak zafixováno asi taky), nýbrž zastřelení popravčí četou.
        Že ten faktický převrat v Oslu, oznámený Quislingem hned v počátcích německé invaze a učiněný samozřejmě ve prospěch Německa, měl vliv na další vývoj v Norsku, je zjevné… Ale přesto, tak jako si můžeme pokládat otázku, koho pokládat spíše za skutečného reprezentanta českých zemí, nemluvě samozřejmě vůbec, ale vůbec o Československu, zda E. Moravce a spol., nebo teprve postupně zkonstituované exilové československé vedení okolo E. Beneše, tak v případě toho Norska platí totéž na jedné straně o V. Quislingovi a jeho sílícím politickém hnutí (otevřeně podřízených německému říšskému komisaři Terbovenovi) a na druhé straně o tehdejší vládě norského sociálnědemokratického premiéra (jmenoval se Johan Nygaardsvold) a králi Haakonovi VII. …(???) Nutno poznamenat, že jak ta vláda, tak král opustili sice po německé invazi Oslo, ale nikoliv ještě celé Norsko – to pak učinili až společně s Brity, po jejich definitivním neúspěchu u Narviku v červnu 1940, kdy se přesunuli do Londýna… Ten Nygaardsvold je veden jako předseda norské vlády kontinuálně po celé období 1935-1945…

        • A. S. Pergill napsal:

          Já měl z Wikipedie tak dojem, že ho oběsili. Na popravčí četu IMHO jako nevoják snad ani neměl nárok.

          • ČERT napsal:

            No, „nevoják“… Tak právě i z té Wikipedie (nejen české, ale odvolával bych se na anglickou, německou, příp. i v těch norských jazykových mutacích, kde jsem si tedy musel pomoci tím poměrně primitivním Google-překladačem) vyplývá, že byl mj. i vojenským důstojníkem – a počátkem 30.let působil jako ministr obrany v norské vládě. K okolnostem té jeho popravy stojí za zmínku navíc údaj, podle kterého byl v Norsku už někdy v době před druhou světovou válkou zrušen trest smrti, a byl obnoven právě tou londýnskou exilovou vládou. Nakonec, Quisling osobně nebyl jediným, kdo byl v Norsku za svoje aktivity v letech 1940-45 odsouzen k smrti a popraven.

          • A. S. Pergill napsal:

            Mimochodem, zajímavost: Ten, kdo poprvé nazval pronacistické zrádce (fungující i ve Velké Británii, dokud si tam neudělali pořádek), ve článku „Quislingové mezi námi“ quislingy s malým q, byl jakýsi J. R. R. Tolkien tehdy autor Hobbita, později Pána prstenu.

    • petrph napsal:

      Možná by to chtělo vzít do úvahu i přírodní podmínky, zda jejich charakter dával možnost silnější obrany na větším území. Což snad (odhaduji) šlo v těch severských státech. Už nás těžko – po překonání poměrně úzké obrany na hranicích by měli Němci republiku jako na dlani s poměrně hustým počtem měst, která už ani bránit nešlo.
      Ono vlastně dokonce, výše se uvažují ty severské státečky , ale zapomíná se že během bleskového utoku byla poražena i Francie, za několik týdnů, a to měla k dispozici i brtiský expediční sbor, který se sotva tak stačil před Němci evakuovat..

      • A. S. Pergill napsal:

        Pohraniční opevnění zahrnuje i příčky a vnitřní pásma. Od hranic do Prahy by se Němci museli probít přes dvě další pevnostní pásma a ještě by měli problém s manévry do boku (kvůli těm příčkám).
        MMCH Polsko mělo kousek (pár km) opevnění, jaké máme na hranicích s Rakouskem. Po několika zkrachovalých útocích se spoustou padlých ho museli obejít přes přírodní překážky, které překonali líp.
        Měli by opravdu velké počty padlých a raněných.
        Navíc výzbroj pro 20 divizí (produkce německého průmyslu asi za dva roky), kterou jim mnichované předali na zlatém tácu, by byla asi téměř komplet spotřebovaná nebo záměrně zničená, sami Němci by měli krom lidských ztrát podobné ztráty materiální. A československé zbrojovky by letěly do luftu, byla by zničena veškerá dokumentace, naši odborníci by byli schováni nebo odesláni do exilu, němečtí postříleni.
        Uvědomte si, že bez přemalovaných čs tanků by nebyl možný blitzkrieg ani proti Polsku, ani proti Francii. A významná číst munice a bomb z bitvy o Británii byla ještě z čs zásob, nebo ji vyrobily původně čs zbrojovky. Mnichované si sami způsobili škody, které je následně postihly.
        Německo by nebylo s to začít další válku dříve než někdy v roce 1943 či 44 a po roce by jim začaly padat na hlavy americké atomovky.

      • ČERT napsal:

        Ano, souhlasil bych s tím, že nějaké geograficko-přírodní podmínky pro vedení obranné války Finska proti SSSR nebo Norska proti Německu byly celkově příhodnější než v případě Československa proti Německu (dost jinak bych to každopádně ale viděl v případě nevelkého, rovinatého a z drtivé většiny mořem obklopeného Dánska proti sousednímu Německu, ale taky jak známo, a jak jsem uvedl, on ten dánský odpor proti německé invazi v dubnu 1940 byl taky v podstatě skoro jen „symbolický“, a překonaný během jediného dne)… A pokud jde o tu dost rychlou porážku Francie v roce 1940… Tak je v téhle souvislosti docela často připomínán mj. takový defétismus, rozšířený v řadách francouzské armády, dost možná tu hrály roli kromě jiného nějaké psychologické dopady pacifismu, rozšířeného po mimořádně krvavé první světové válce, tehdy ještě dost čerstvé zkušenosti… Ale když je tady tolik zdůrazňováno to kapitulanství, tak víme, jak to s tou Francií pak bylo… Němci ihned bezprostředně okupovali severní a přiatlantickou část Francie včetně Paříže, ale ve zbytku se utvořil tzv. Francouzský stát, fakticky vazal a spojenec (i když spojenec ne až tak spolehlivý nebo horlivý, jak se pak taky ukázalo) Německa, a např. z takového nejglobálnějšího hlediska to vyniklo ještě tím spíš, že pod správou téhle vlastně kolaborantské, tzv. vichystické Francie zůstalo i tehdy rozsáhlé francouzské koloniální panství v Africe a Asii. A vidíte, nakonec se generálu de Gaullovi, který začal právě s dobýváním těch afrických kolonií, přesto podařilo prosadit (za britské podpory), aby i Francie byla v roce 1945 uznána za jednu z vítězných velmocí druhé světové války.

        • A. S. Pergill napsal:

          Přírodní podmínky – četl jsem, že jim mj. zmrzla vodka a morálka šla do kopru 🙂

          • ČERT napsal:

            To tady zjevně narážíte na tu finsko-sovětskou zimní válku 1939/1940… Je známo, že Finové byli na boj v dotyčných podmínkách vybaveni lépe než Rusové (viz jejich bílé uniformy, splývající se zasněženou krajinou, viz rychlé údery pěších oddílů na lyžích)… Na druhou stranu se zdá zjevné, že právě i z toho se pak sama Rudá armáda poučila v boji proti Němcům ke sklonku roku 1941…

  7. Marek Loucký napsal:

    Výborně, pane Gabale! Jako tradičně velice trefný článek.

  8. Babočka napsal:

    Pane Gabale, máte sice pravdu ale těch několik dědků co si krátí chvíli s Hlídacím psem to nevytrhne. Navíc když řada z  nich by si vyvěsila do oken ruské vlaječky. To musíte psát někam jinam. V zemi kde byl spáchán státní převrat za tichého souhlasu armády a polici se těžko hledají hrdinové, když se nenacházejí ani tam kde by měli být.

    • Ondřej Neumann napsal:

      Pro info: Psisko mesicne navstivi pres pul milionu lidi.

      • A. S. Pergill napsal:

        Zredukujte to o ty, kteří sem opakovaně jdou, aby se podívali, jestli už byla vyhodnocena a schválena diskuse.

        • Ondřej Neumann napsal:

          Toto jsou unikatni navstevnici. Ne celkovy pocet navstev…

    • petrph napsal:

      No to víte, těch „několik dědků“, zažilo na svou kůži ruskou okupaci roku 1968, a z –>přímých<- vzpomínek svých rodičů i prarodičů znají i tu okupaci německou. Takže mají co hodnotit a co srovnávat.
      Což je právě ten rozdíl, od těch mladší generací, které nic z toho nezažily, znají to v podstatě už jen ze školních osnov, ale hlavně tedy a bohužel z naivní ideologické propagandy, která jim dnes líčí Rusy jako primitivy, které s pomocí NATO asi utlučeme čepicema. Tak aby pak nebyli nepříjemně překvapeni, kdyby ten ruský útok náhle přišel, a ptali se vládních politiků, co se jako bude dít dál…

  9. Tomáš Krystlík napsal:

    Měli jsme se v roce 1938 bránit? Samozřejmě, že ne! Celý svět tehdy pohlížel na ČSR jako na agresora – mobilizace se pokládá na agresi a ČSR mobilizovala dvakrát a Německo ani jednou. Hlavně všichni v cizině věděli, že dojde-li k ozbrojeného konfliktu, bude to vinou Čechů a jejich nesnášenlivosti vůči ostatním sedmi národnostním menšinám ve státě, ve kterém neměli ani nadpoloviční většinu.

    • A. S. Pergill napsal:

      Německo před Mnichovem jednoznačně mobilizovalo skrytě. V době vstupu do našeho pohraničí byla Wermacht na válečných, nikoli mírových, stavech. MMCH mobilizace proti Československu pak byla jedním z důvodů, proč Německo muselo zahájit válku. Jakoukoli – vybrali si přepadení Polska.

    • petrph napsal:

      Dalo by se říci, stokrát bohužel, pokud se tehdy podařilo Hitlerovi, díky cílené propagandě takový dojem v Evropě vzbudit. Protože – a že to tehdy bylo na chlup 20 let, kdy Německo prohrálo předešlou imperiální válku, po které byla sepsána významná Versaillská smlouva, která nejen označila Německo jako viníka té války, ale zároveň zavedla tvrdá pravidla aby i do budoucna nemohlo vojensky zasahovat v Evropě, a rovněž (mimo jiné) bylo mu zakázáno zasahovat ve prospěch německých menšin v jiných státech.

      Jakože – už tehdy krátce před Mnichovem, za pomocí fašistického puče okupovalo Rakousko. Jako že – už tehdy byly známý drastické nacistické poměry v Německu., včetně pronásledování nepohodlných menšin, první lágry a podobně.
      Tudíž a právě, v případě války s Německem by mohl považovat za agresora ČR pouze masovými médií naprosto zblbnutý občan (kdekoliv v Evropě), který by slepě věřil tomu co se v těch médiích píše, nezávisle na tom, aby sám přemýšlel a vzpomínal, co se dělo či psalo před pěti, deseti lety, nemluvě o tom aby o tom dokonce sám přemýšlel.
      Ale asi to nebylo ani poprvé, ani naposled..

      • A. S. Pergill napsal:

        Ta pravidla byla porušována už před tím, např. tolerancí Hitlerova záboru Porýní. Pokud by spojenci na ně nastoupili už tehdy, stálo by to snad jen pár desítek životů, a hlavně německých, které se, jako padlí útočníka, nepočítají.

  10. Josef II napsal:

    Rok 1938
    1.Mezi námi žilo 3 mil.občanů Německé národnosti.
    2.Poláci se připojili a obsadili Těšínsko,Spiš,Maďaři jih Slovenska a Podkarpatskou část republiky.
    3.Hrozba že budeme za agresory my.
    4.Pevnosti nebyly dokončené.
    5.Slováci chtěli autonomii(zatím)
    Myslím ,že bránit jsme se mohli tak týden za obrovských ztrát.Chybou byla politika Polska.Naše technika a jejich odvaha mohla zabránit II.s.v.
    O roku 1968 škoda mluvit.Brzy nám vyprchala jednota a to nás stálo svobodu a prosperitu.Rusové s námi opovrhují. Vrbětice a tvrzení,že nás živili to dokazují.Naši politici včele s prezidentem si myslí,že jak jím polezou do zadku,tak se to změní.Pro ně stále budeme za švejky a budou si dovolovat čím dál víc.

    • A. S. Pergill napsal:

      1938
      1. Bylo počítáno s tím, že budou povoláni do armády a odesláni na východ. Drnek (Žáby v mlíku) ukaztuje možnost etnické Němce vyhnat, čímž by se na dny zablokovaly některé komunikace v pohraničí a rozbila koordinace mezi německými jednotkami.
      2. Ani jedni by neprošli přes obsazená a bránící se pohraniční opevnění. Na východě státu byli navíc mezinárodní dobrovolníci (hlavně z Jugoslávie). Drnek navíc rozmýšlí možnost, že by útok Polska na ČSR vzal jako záminku SSSR a udělal Polákům to samé, co jim provedl o rok později.
      3. To jsme byli stejně. Navíc byla Společnost národů naprosto bezzubá a zparchantělá organizace (viz její „obrana“ napadené Etiopie).
      4. Jednalo se o pár míst, o kterých Němci nevěděli. Bylo možné je krýt polními vojsky.
      5. Ano, musela by se jim urychleně dát. Nicméně si uvědomte, že pro Maďary to pořád byla jen „horní země“ , součást Maďarska. A Slováci to velice dobře věděli.

      1968
      Nedalo se dělat skoro nic. Sověti měli převahu daleko vyšší než Hitler. Mohli jsme jim způsobit těžké ztráty (např. sestřelením transportních letadel), a to je tak asi vše. Nicméně třeba Palachova oběť se zhodnotila až po 20 letech. A zhodnotila, opravdu.

  11. Tomáš napsal:

    15.3 1939 získal Wehrmacht veškerou výzbroj a výstroj naší armády. Bylo to těžké dělostřelectvo, tanky, letadla, pěchotní zbrane a zbrojovky.Odvodni ročníky našich německých spoluobčanů kteří v krátké době rukovali. Vybudované pevnosti, které se prezentují pevnosti, byly nepoužitelné a jsou jen zastiracim manevrem, to ostatní vyjmenované bylo použito proti Polsku a na západní frontě. Takové jsou historické reality, ktere mají i odvrácenou stranu mince. Bylo to obrovske neštěstí pro celý národ a nikdo se nepozastavuje proč se tak stalo s touto vyzbroji, kterou agresor okamžitě využil.

    • A. S. Pergill napsal:

      Byla to výzbroj a výstroj pro dvacet divizí a zásoby paliva a munice pro několikatýdenní boje. Pokud by to Hitler nedostal a sám ještě prošustroval v boji podobné množství vojenského materiálu, tak by to německé zbrojovky vyráběly přes tři roky. A nezískal by ani československé zbrojovky v provozuschopném stavu. O úspěšném dobývání Evropy by mohl leda snít.

    • petrph napsal:

      Máte naprostou pravdu, jenže Mnichovská dohoda byla přece západními mocnostmi dohodnuta a nám vnucena právě z toho důvodu, aby k žádné válce nedošlo. Čili, i když toto riziko muselo být známo, přece jen uvěřily spíše Hitlerovi než nám.
      Tudíž, jak se říká „u kolegy prosím“, tuhle otázku by bylo nutné položit spíše a hlavně britským historikům. Jako že i u nás se před lety na ČT vysílal poměrně zajímavý dokumentární film na toto téma. Dalo by se říct, že proti takovému Chamberlainovi (a jeho naivním dohodám s Hitlerem) dokonce i náš Zeman hadr…

      • A. S. Pergill napsal:

        Dle mého soudu měli být po válce souzeni spíš mnichované a další, kdo Hitlerovi vydláždili cestičku až skoro k vítězství, a ne nacisté. Ti měli být prostě zlikvidováni.

Přidávání komentářů není povoleno