Investor Brůna: Sudety, konečná? Nemusí to tak být, když ruiny v pohraničí dostanou druhou šanci
KOMENTÁŘ. Pohraniční oblasti bývalých Sudet se ani více než tři desítky let od pádu železné opony příliš nevzchopily. Ruiny, kam se podíváš. U sousedů to vypadá jinak. To, že jste už překročili hranice, poznáte hned v lese. Škoda mluvit. Přesto mají Sudety pořád šanci. Ale ta rozhodně nespočívá v megalomanských developerských projektech budovaných ve volné krajině.
Degradace území je tak hluboká, protože s válkou a poválečnými událostmi byly vyrvány pomyslné kořeny, kdy se bohatství a životní úroveň buduje po několik generací.
Na mnoho míst přišli po vysídlení původních obyvatel lidé nemající k nim žádný vztah. Jen devastovali. Zničené hřbitovy, děravé, vyrabované kostely a skládky harampádí na pozemcích u rodinných domů. Mnohým to i dnes přijde normální. V čem člověk vyrůstal, to ho zkrátka značně ovlivní i v dospělosti.
Jsou světlé výjimky. Třeba kostel se skleněnou střechou v Neratově na Orlickoústecku. Za každým takovým úžasným příběhem je ovšem velké úsilí, občanské nasazení, angažovanost, obětavost jednotlivců či hrstky místních nejen pro to své, ale i pro veřejný prostor.
Tyto vlastnosti jsou u nás stále ještě ojedinělé, ale postupem času se to podle mého názoru zlepšuje.
Ruiny textilek dál hyzdí hory
Není to jen o vůli, ale také o úředních bariérách, jakési zatuchlosti, zvyku existence mezi rozvalinami, a nepochopení toho, že kraj by mohl vypadat úplně jinak, radostněji.
Pocházím z Jablonce nad Nisou. Jablonecko je region kontrastů – Tanvald, Velké Hamry, Plavy hyzdí ruiny bývalých textilek. Strašidelné. Už nikdy nenajdou své původní uplatnění.
Oproti tomu na kopcích, tam vládne luxus – Bedřichov a další místa byla zasažena zběsilým horským developmentem. Ceny zdejších apartmánů jsou dražší než byty v Praze a stavět už není kde. Naštěstí. Na vršky hor se totiž nezřízeně opět valí lidé, kteří nemají k místu vztah. Víme, jak to dopadá.
Když jsem poprvé viděl Krušné hory, cítil jsem se jako v Jizerkách. Krásná příroda, ale opuštěné fabriky jako kostry a tlející zbytky dinosaurů: Hroznětín, Merklín, Pstruží, Nejdek, Horní Blatná, Abertamy.
Nikdo už takovým barabiznám nevrátí jejich původní účel. Absolutně to postrádá smysl. Přesto by se jiné využití našlo, jen trochu chtít.
Brownfieldům jde vdechnout druhý život. Místo citlivého přestavění na byty pro místní i turisty zde však jako kontrast vyrostla zběsilá splácaná architektura v Loučné pod Klínovcem. Ruiny zůstávají a volné území se zaplavuje betonem.
Stavět jen na místě, kde už něco je
Jablonci i Krušným horám chybí strategický investor s vizí. Někdo, kdo si to vezme za své a dá do díla své srdce, know-how, energii a kapitál. Jedno nemůže být bez druhého, aby se z kraje nestala jen dojná kráva, ale aby to i u nás vypadalo jako za humny, kde jsou opečovávané cestičky, v oknech každého domu květiny, hřbitovy jako ze škatulky. Protože právě ty, více než supermarkety, vypovídají o skutečné kultuře a civilizaci.
Uklidit si šrot před vlastním prahem může každý, ale peníze do kraje mohou přinést mimo jiné turisté. Ale nesmí to dopadnout jako Špindlerův Mlýn, Lipno nebo Dolní Morava – to už není nic jiného než turistický průmysl.
Cesta k rozvinutějšími regionu vede přes investice do infrastruktury a vzdělávání. Například Karlovarský kraji je jediným krajem, který nemá veřejnou vysokou školu. Chyba. Je naopak dobře, že nově zvolený prezident Pavel jako první region navštívil právě Karlovarský kraj a hned poté Ústecký kraj.
Rozvoji infrastruktury a šanci na to, aby se oblastem, kde ruiny zarůstají mechem, vdechl nový život, často brání i zastaralé územní plány.
Ty jen konzervují současný stav, ve skutečnosti s rozvojem nemají nic společného. Když ze zaniklé továrny bude pořád jen rozvalina, těžko se pak v obci udrží kvalitní základní škola, nevznikne nová stomatologická ordinace, obchod, nebude z čeho opravit domov seniorů. Rozvaliny také srážejí hodnotu toho, co v oblasti vlastní místní, často si to sami neuvědomují…
Mnozí lidé se bojí novot. Když vidím některé zběsilé developerské projekty desítek satelitních domků na zelené louce na vršcích hor, ani se jim nedivím. Ruinám bychom ale naopak šanci dát měli.
Sudety se nevzchopily ani po roce 1989. Je otázka, jestli máme politické nástroje, které by to změnily.
Stanislav Balík, politolog
Samozřejmě se musíme postarat o opuštěné areály, o brownfieldy, které nám skýtají možnost začít tam něco nového.
Ivo Vondrák, hejtman Moravskoslezského kraje
Je mi smutno z toho, když jezdíme kolem bývalých továren, které se rozpadají nebo je po nich díra v zemi. Textilky nás živily. Jablonec ale na tom není tak špatně. Je tu pořád spousta menších firem, které dělají sklo a bižuterii. Sklárny v Harrachově přežily covid i drahou energii. Firmy jako Jablotron, Česká mincovna, Atrea, Raymond a další také fungují dobře. Je zde i několik firem navázaných na Škodovku. Jedni z našich sousedů se do Jablonce přistěhovali z Prahy. Slušně vydělávají, mají tři děti, celá rodina sportuje, hlavně orientační běh, a jsou tu šťastní.
Olga Brůnová, autorova maminka
Autor je český investor
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Investor Brůna: Levné a pohodlné bydlení? Hledejte oblasti, které ožijí za deset let
Investor Brůna: Kdo je vlastně bohatý? Na pěkný důchod už miliony nestačí
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
6 komentářů
Ten článek by měl zřejmě být takový předskokan ,před osídlením pohraničí partou zhrzených Němců.Prolomit Benešovy dekrety a nejlépe tak aby to naši lidé sami chtěli,aby to nevypadalo chraňbůh jako nějaký nátlak.Kolaborace je vždy cca 25% národa.
Je ovšem pravda,že žádná vláda komunisty počínaje se nebude věnovat zvelebení oblasti,protože momentálně řeší tanky a válku.To je zhovadilost co?
Pokud by šlo o to “ osídlení pohraničí partou zhrzených Němců“ , tak o tom ani naše vláďa vůbec nerozhoduje. Neb jsme v EU, čili ti Němci se sem přestěhovat můžou. a ani se té vlády nemusí ptát.
Pokud by měli zájem si opravit a na svoje náklady právě tu ruiny, tak i to jistě můžou. Na to aby si je koupili – za cenu ruin, snad páni Němci mít budou.
Horš´í by bylo kdyby se nějaká naše vláďa rozhodla provést podobnou restitucí Sudetských Němců ako v případě církví – a pak tedy polovinu těch restitucí chtěla vyplácet Němcům cash to už by naší réspubliku zruinovalo…
Kdyz ono toho Karlovym Varum chybi mnohem vic nez ta verejna skola.Taky treba uz jen dalnice na Prahu. Nebo treba uz jen nejaka koncepce rozvoje. Vysoke ceny , nizke platy, malo pracovnich i eknomickych prilezitosti.Vedeni mesta se hada s vedenim kraje, takze spousta dotaci co mesto dostane se stejne rozfrca a rozhazi na nesmysne projekty. Lazenstvi dostalo tvrdou ranu behem covidu..On uz ani ten festival po covidu za nic nestoji (krom tech vysokych cen:)Taky ze o tom mluvime, mesto prijalo pomerne velky pocet ukrajinskych emigrantu (slava..) ale tim jeste vice zahltilo vlastni zdroje. No musel by to byt sakra politik-investor-ktedy by asi spadl z nebe, aby to mesto a okoli dal kupy.Prezident-general Pavel to urcite nebude, ten si sice po zvoleni udelal nekolik manfestacnich jizd, ale nic z toho plnit nebude, protoze to vubec nespada do jeho prezidentskych pravomoci..A uz ted je vidno, ze bude mit uplne jine starosti..
Právě, už jenom ta prachobyčejná D6, která se staví asi 40 let, vypovídá hodně o přístupu k těm okrajovým regionům. Celkově špatná perspektiva, potom nutí lidi k odchodu jinam, a bez lidí tam nikdo nový byznys už rozjíždět nemůže… Přítom to není špatně situovaný region, který by musel takhle dopadnout. Oni to papaláši v Praze bohužel nedohlédnou, jejich zájem vesměs končí Středočeským krajem…
Ono těch problémů je ještě mnohem víc. Kromě neexistence vysokého školství a dálnice D6 bych zmínil ještě vysoký výskyt různých problematických společenských skupin, vysokou exekvovanost obyvatelstva, velký podíl lidí, kteří ani nedokončí základní školu, nadprůměrnou kriminalitu a slabou tradici v moderních průmyslových oborech (strojírenství, elektrotechnika…). S takovými kartami těžko přilákáte nějakého solidního průmyslového investora, ten dá v rámci ČR přednost nějakému méně problematickému kraji. Tradiční výroba porcelánu a dalších produktů prakticky zanikla a již se nevrátí. Těžba uhlí na Sokolovsku skončí do několika let. Lázeňství už má taky nejlepší léta za sebou. Doby, kdy si ve Varech nebo Mariánkách podávali dveře evropští panovníci s předními osobnostmi kultury, jsou dávno pryč. Zrovna tak doby, kdy sem jezdily vlaky plné pracujících s odborářskými poukazy na lázeňskou rekreaci. Kdo dnes chce luxusní dovolenou, letí do Karibiku, pracující lid zase upřednostní Chorvatsko. Zkrátka Karlovarský kraj je místem, kde se po roce 89 zhroutilo téměř všechno a náprava jaksi nepřichází. Nově budované zejména skladové haly v průmyslových parcích toto vakuum pomohou načas zaplnit, kýženou prosperitu však regionu nejspíš nepřinesou.
Myslím si, že pan Brůna si článkem akorát dělá PR pro některý ze svých investorských záměrů. Opuštěné stavby, kterých je v českém pohraničí jako máku, samozřejmě může někdo koupit a opravit, ale musí se mu to vyplatit, což je problém. Konkrétně území dnešního Karlovarského kraje obývalo před 2. sv. válkou zhruba 500 tis. lidí, dnes je jich asi 280 tis. a stále jich ubývá. Přitom je v různých místech kraje spousta prázdných domů, stačí jen opravit a můžete bydlet, přesto se k tomu nikdo nemá. Dále je v kraji je spousta rozpadajících se průmyslových objektů, např. porcelánky v Merklíně, Jakubově, Březové nebo rukavičkárna v Abertamy. Tady taktéž nevidím žádné fronty zájemců o koupi a následnou rekonstrukci. Dalším problémem je, že spousta budov byla postavena v období největšího rozmachu kraje ve velice výstavném stylu. Energetická náročnost a údržba takového domu je z dnešního pohledu ekonomická sebevražda. Navíc je řada objektů pod památkovou ochranou, což investorovi znemožňuje dělat úpravy podle svých představ. Proto taky v Loučné pod Klínovcem roste naprosto nevkusné apatmánové městečko, zatímco na druhé straně kopce chátrá polovina Jáchymova. Pro investora je zkrátka levnější a pohodlnější stavět nové než opravovat staré.