Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Foto: Profimedia
,

Investor Brůna: Hlavně mít v práci pohodu? Proč raději v byznyse vsázím na „staré“

KOMENTÁŘ. Přečetl jsem si před časem závěry mezinárodní studie Great Realization, v rámci níž se nadnárodní pracovní agentura ManpowerGroup ptala mladých lidí, co očekávají od práce. Vyplynulo z toho, že mladí zaměstnanci do 35 let žádají po firmách hlavně výhody, volnost, aktivismus, a hlavně všeobecnou pohodu v práci. Nemohu to nepřiznat: přišlo mi to smutné i směšné zároveň. 

Možnost určit si začátek a konec pracovní doby je důležitý pro 45 % respondentů, více dní dovolené pro 35 %, naprostá flexibilita z hlediska výběru místa výkonu práce rovněž pro 35 %.

Bezmála polovina mladých zaměstnanců by přešla do nové firmy jen proto, že nabízí větší pohodu v práci. Zároveň mladí zaměstnanci považují za už zcela samozřejmé, že jim firmy platí služby psychologa. S těmi se roztrhl pytel; a už mají tolik úzkostí, neštěstí a environmentálně-sociálních žalů na stole, že neví, který dřív řešit.

To kyselo není dost kyselé…

V jiném průzkumu od téže agentury jsem se dočetl, že mladí také očekávají do dvou let povýšení, a pokud se nedostaví, cítí se zneuznaní.

Není to už tak trochu rozmazlenost? Tak trochu ve stylu „to kyselo není dost kyselé“? Přijde mi, že ano. A nejen mně. V tichosti to tak cítí i personalisté řady firem. Nahlas to ale raději nikdo neříká. „Musíme mladé rozmazlovat, nejsou lidi,“ říkají mi někteří personalisté.

A tak se vytváří personální inzerce, kde se láká v zásadě na to, jaké možnosti „nicnedělání“ ve firmě existují a jak jsou si ve firmě všichni tak úžasně rovni.

Budiž, dělejte si to v korporacích, jak myslíte, že je to pro váš rozvoj nejlepší. Osobně ale těmto trendům neholduju.

Zdůrazňuji, že neposuzuju lidi podle věku, ale podle toho, zda do firmy nejdou jen s nataženou dlaní. Důležité je pro mě chuť do práce a také zkušenosti.

V mém týmu jsou samozřejmě i mladí lidé, neboť bez mladé krve a energie každá firma upadá. Klíčové věci však stojí na starších. Hledám jen nejlepší lidi, protože s průměrnými lidmi bych dosáhnul jen průměrných výsledků.

Užitečný prduch

Časy se mění. Před třiceti lety byl šedesátiletý důchodce většinou už jen zalezlý u svého domu na zahrádce, staral se o domácí zvířata a hlídal vnoučata.

Moje babička byla v tomto věku jiná. Měla přehled, šmrnc, hezky se oblékala, jezdila na výlety, chodila pravidelně do divadla. Taková byla ve své vesnici jediná. V šedesáti dělala účetní a smála se, že je „prduch“, tedy pracující důchodce. Chtěla být mezi lidmi, chtěla cestovat, měla ráda život.

Můj kolega oslavil koncem minulého měsíce šedesáté narozeniny – je to bývalý atlet, ještě teď posiluje, hádali byste mu padesát a fyzičku má lepší než většina třicátníků. Teď se svou 42letou přítelkyní plánuje, že si koupí byt a ona se za ním odstěhuje z Olomouce do Prahy.

Lidé nad 60 let jsou zkrátka pořád plní života, cestují, sportují a pracují. Proč toho nevyužít i na pracovním trhu?

Silně pořád chybějí technické profese, strojaři, stavaři… prostě fachmani. Starší odcházejí, ale mladí na tyhle pozice nepřicházejí. Nechtějí to dělat. Mnohem lákavější je vymýšlet aplikace, být právník nebo třeba manažer štěstí v nešťastné korporaci.

Marketéři mosty nepostaví

„Právníci a marketéři ale mosty nepostaví,“ napsal nedávno v Právu výstižně proděkan Fakulty stavební VUT v Brně Zdeněk Dufek. Všímá si na číslech toho, že vysoké školy posílají na trh práce podstatně více manažerů, obchodníků a právníků a podstatně méně techniků. Přičemž staré profíky nemá kdo nahradit, a tak dělají ještě dlouho v důchodu.

Dochází k závěru, že vzhledem k rozsáhlým plánům na budování infrastruktury, například vysokorychlostní železnice, by ČR potřebovala ročně 350 až 400 nových technických odborníků.

„V současné době jsme však přibližně na desetině potřebného počtu absolventů se zaměřením na železniční inženýrství,“ uvedl Dufek.

Je to marné, propagace ve středních školách, jak navrhuje, asi nepomůže. Jsou přece snadnější cesty, jak si vydělat peníze, a přitom si nemuset lámat hlavu s projektováním…

Ve svých firmách nehledím na věk lidí, kteří pro mě pracují. Důležitý je výkon. Ve stavebnictví si vážím profesionálů nad 60 let. Jsou to zkušení stavaři. Zároveň ale nezaspali dobu, znají nové materiály, postupy a technologie.

Už toho hodně zažili, jen tak něco je na stavbě nepřekvapí. Šedesátník ve firmě mi dělá stavební dozor. Už při první rekonstrukci komerčního areálu si dokázal hned na začátku srovnat dělníky. Získal si jejich respekt a byl schopen i rychle nacházet řešení, když nešlo hned vše podle plánu od stolu. Kdyby podobnou rekonstrukci řídil mladík po škole, troufám si tvrdit, že dodavatelská firma by ho nebrala tak vážně.

Starý osel zůstane oslem

Další šedesátník ve firmě pro mě dělá inženýring – chodí po úřadech, jedná s projektanty, dodavateli. Jednání s úředníky je o zkušenostech, respektu a trpělivosti. O hledání kompromisu, ne spěchu a honění ega.

Tito zkušení bardi jsou velkým vzorem pro mladé – pro ty, kteří chtějí nasát vědomosti, i když životní zkušenosti jsou nepřenositelné.

Aby nebyla mýlka: mladým lidem ve firmě fandím. I starý osel totiž zůstane oslem. Nehledím na věk, pohlaví ani barvu pleti, důležitý je výsledek.

Mám zkrátka rád lidi, kteří si práce váží a jsou nohama na zemi. Nepřelétávají z jedné firmy do druhé, jen proto, že vedle nabízejí o tisícovku měsíčně více. Kdo totiž ví, že dělání všechny smutky zahání, nepotřebuje pak psychologa a najde si i dost času na sebe, na rodinu, přátele, sport.


Autor je podnikatel a investor

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře

6 komentářů

  1. Marek Loucký napsal:

    Klasický genereční povzdech…ta naše mládež!!! To za nás nebejvalo…
    Hergot, ať si to každý v životě i v práci uspořádá jak mu vyhovuje. Závěry průzkumu lze číst i jinak a to, že si mladí nenechají tolik srát na hlavu a že jsou pro ně důležité i jiné věci, než jen vlézt do krysího kolečka a vypadnout z něj v 65 jako vyždímaná, vyhaslá existence, která promarnila celý život. To je pro mě hodně optimistické zjištění.

    • Pavel Liška napsal:

      Ano, souhlasím. Ale prosím, nechte mi právo, ať si to u sebe v mojí firmě uspořádám tak, jak to vyhovuje mě ! Děkuji.

  2. Petr Vlach napsal:

    Tenhle článek zní jako takový manifest dnešní společnosti, která u nás pomalu ale jistě míří ke gerontokracii. Článek od starce pro starce o tom, jak jsou všichni mladí k ničemu a lepší je pracovat s vrstevníky, kteří jsou plní sil a zkušeností (a pokecat si o tom, kolik jsme toho za komoušů v práci, mimo ni i na vojně nakradli a jak jsme z toho pak těžili v devadesátkách, kde jsme si za privatizace za flašku vodky kupovali pozemky pro svoje velkosídla a dnes se smějeme nešťastným mileniálům, kteří ve svých třiceti s manažerským platem horko těžko splatí nájem v pražské garsonce na periferii). A k tomu se divit, že mladí nechtějí do těchto oborů, kde je zcela zřejmě jednak nikdo nebude brát vážně dokud jim nebude alespoň 50 a kde jsou navíc všichni starci arogantní až na půdu a mladí jsou pro ně líná verbež bez zkušeností a budoucnosti.

    Á propos, psal jste o svojí babičce, jaká to byla osvětová žena.. jistě, zmínil jste ale že dělala účetní, že? Takže tu na jednu stranu haníte mladé, že nechtějí do řemesel a chcou do kanclů pro levné velké prachy a na druhou stranu se rozplýváte nad svojí šedesátiletou babičkou, která zřejmě celý život dělala účetní/úřednici a tak si ve stáří může vitálně vyskakovat, zatímco většina těžkou dřinou sedřených důchodců se u nás sotva doplazí před panelák na lavičku.
    Tak se mladým nedivte, že když tohle vidí, tak radši budou jako vaše vitální babička než jako sedřený dědek s mozolnatýma rukama a prázdným pohledem.

    Dneska to ani není o tom chtít nebo nechtít dělat řemeslo, řemeslo je sice práce hezká ale při dnešní ceně nemovitostí se tím mladý člověk dobrovolně vzdává jakékoli šance na vlastní bydlení v průběhu svého života, což je něco, co předchozí (vaše) generace vůbec neřešily.

  3. Leos Teufel napsal:

    „Právníci a marketéři ale mosty nepostaví,“ No doufám, že si na to heslo pan proděkan vzpomene, až mu spadne nějaký most a bude z toho potřebovat vysekat….

    • Martin napsal:

      Pane Teufel, právníků je relativně dost. Statiků, kteří by spočítali a vymodelovali statiku mostu, a stvrdili svoji odpovědnost autorizačním razítkem bude jako šafránu.
      Panu proděkanovi jistě nebude dělat v současné době problém sehnat právníka, pokud ho zaplatí. Ale časem bude, a možná i bude těžší sehnat statika na statické posouzení nemovitosti. A zaplatí dost, a také si dlouho počká. TO je ten rozdíl.

  4. Pavel Liška napsal:

    Jojo a třešinka na dortu je návrh novely Zákoníku práce, co leží ve sněmovně….
    Zaměstnavatel nově bude MUSET umožnit zaměstnanci home office pokud o to požádá při péči o dítě do 15(!!!) let …. To už je fakt dobrá zhovadilost. Přitom ve směrnici EU, podle které se ta novela řídí, je limit pouze 8 let ….
    Jo a taky bude zaměstnavatel zaměstnancům na HO proplácet energie, tužky, Wi-Fi a taky bude zodpovídat za případný pracovní úraz…
    A aby se zaměstnanci na HO nestýskalo, a necítil se vyčleněn z kolektivu, tak ho bude zaměstnavatel muset zapojovat do telekonferencí. A možná i vzít odpoledne na pivo anebo mu taky dělat každé ráno „čulibrka“ nebo „vozembouch“.
    A když bude z 20-ti lidí 15 lidí na HO, tak bude zaměstnavatel platit 15x energie těm lidem na HO a navíc ještě těm co zůstanou v práci , tak normálně topit…
    Teď už zbývá pouze příplatek za to, že se zaměstnanec skutečně dostaví do práce…
    Jako s takovouhle ten kapitalismus nevybudujeme. Ono, vlastně ani nechceme ….
    Pak se nedivme, že spousta lidí teskní po nicnedělání ve státních podnicích za socíku…

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.