Zatímco čínské investice v České republice dopadly velmi ostudně, někteří Češi naopak v západní Evropě uspěli. A dokonce se mluví o tom, že z Česka téměř zmizeli zahraniční investoři a nahradily je české štiky.

Vidím to i ve své praxi. V posledním roce a půl se intenzivně věnuji Krušným horám. A k oněm českým štikám, kapitálu, je ovšem potřeba ještě něco: zájem místních, komunita v daném místě.

Na konkrétním příkladě bych rád ilustroval, že už dnes nelze na horách investovat jen tak, že se někde na louce vyšvihne „apartmánové sídliště“, shrábne se výnos a jde se dál.

Kouzelný Pernink

V Perninku jsem před čtyřmi roky koupil budovu bývalé textilní továrny. Už tehdy jsem věděl, že pro objekt bude potřeba vymyslet jinou náplň. Továrna stojí na překrásném místě.

Zároveň jsem viděl, že sousední obce Abertamy a Horní Blatná mají velmi podobný brownfield, který už bohužel nikdo nezachrání. Demolice bude jednou velmi nákladná a soukromý subjekt ji nezaplatí.

Pernink ale má něco, co nemají ani Abertamy a Horní Blatná. V blízkosti textilky je kouzelný lyžařský areál s železničním viaduktem. Byla to láska na první pohled. Jsem velký fanda železnice, rád vlakem cestuji pracovně i na výlety.

Foto: Vladimír Brůna, HlídacíPes.org

V rodných Jizerských horách a také v Krkonoších jsem viděl několik odstrašujících developerských projektů. Podobné necitlivé projekty začaly vznikat i v Krušných horách, které se po covidu dostaly do kursu.

Po českých horách se stavěly apartmány, které zatížily infrastrukturu obce a místní lidí z toho nic nemají. Majitelé těchto apartmánů přijedou autem, jídlo si nakoupí v supermarketu ve městě a po odjezdu po nich zůstane plný kontejner odpadu.

Takový horský areál není patnáct domků na periferii, které developer „vyšvihne“ za rok a má je prodané ještě než kopnul. Je to projekt nad běžné investiční horizonty. Nemá ale smysl budovat areál pro dovolenou a bydlení, pokud se nezvednou služby v okolí.

Nejprve služby. Celoročně

Projekt se přemění z byznys plánů a vizualizací architektů na realitu jedině, když se do něho veřejně zapojí obec. Obec Pernink vlastní mimo jiné fotbalové hřiště sousedící s areálem a běžkařské kolečko, které je v zimní sezoně ve večerních hodinách osvětleno. Vše na sebe musí logicky navazovat a dohromady vytvořit promyšlený celek.

Vybudovat nové zázemí sjezdovky, jako je bistro, lyžárna, půjčovna, kvalitní ubytování – to vše je práce na čtyři pět let, investice za desítky milionů. Je zde potřeba pochopit potřeby uživatelů – například lyžařské výcviky větších škol potřebují ubytovat dva plné autobusy, aby se jim výcvik vyplatil.

Sportovní oddíly potřebují kvalitní stravování a ubytování, z jejich přítomnosti bude ale obec těžit tím, že pronajme fotbalové hřiště a v letních měsících i svou sportovní halu – to přinese potřebné peníze do obecního rozpočtu.

Přeměna výrobního objektu na bydlení nedává smysl bez výrazných investic zejména do celoročního provozu. Za rok se dokončí zasněžování sjezdovky. Nelze ale sázet jen na zimy. Další investice si vyžádá letní zázemí.

Rozšíření areálu na celoroční provoz přivede do obce turisty mimo hlavní sezónu. Výhodou je, že sousední parkoviště nezatíží centrum obce dopravou a obec naopak bude profitovat z toho, že vybere parkovné i jindy než v zimních měsících.

Teprve jakmile tohle bude fungovat, lze na místě továrny vybudovat moderní horský areál. Jen hotel si vyžádá investici v řádech stamilionů korun.

Místo „musím do práce“, raději „mám příležitost“

Pěkných míst je po republice spousty. Nic se ale nerozjede samo, jen proto, že to je hezké. Pro úspěch horských resortů jsou důležité tři aspekty: zážitek, emoce a zážitek.

Proto musí být kvalitní služby. K tomu je potřeba kvalitní personál. Rozšíření lyžařského areálu na celoroční provoz přinese práce 25 lidem v Perninku a areál se tak stane největším zaměstnavatelem v obci.

Mám radost z toho, že se daří zaměstnat mladé lidi, kteří se v obci narodili a mají k ní vztah. Srdcaři a místní jsou rozhodně větším přínosem než lidi, kteří by sem přišli jen vydělat peníze a neměli k Perninku vztah.

Na druhou stranu: kdyby mladí lidé nebyli v areálu zaměstnáni, tak se odstěhují za prací do většího města, tam založí rodinu a do Perninku by se vrátili maximálně jednou měsíčně za prarodiči.

Foto: Vladimír Brůna, HlídacíPes.org

Horský areál je velká výzva a také velmi riziková. Po horách je dost projektů, které začínaly velkými vizemi, ale buď zapadly anebo se rozjely až napotřetí. O to více je dobré mít rozvážnější rozjezd. V Perninku i jinde.

Jsem rád, že u nás jsou už silné kapitálové štiky mající zájem o udržitelný rozvoj naší země. Není třeba zahraničního kapitálu. Hodně věcí si dokážeme vybudovat samy. A nelze dělat investice tak, že to zklame místní komunitu. Společenský aspekt hraje při podnikání velkou roli. Už jen proto, aby neříkali „musím do práce“, ale „mám tam příležitost“.