Infantilita politické komunikace je předzvěstí počátku totality
GLOSA. Na komunistické politické propagandě padesátých let minulého století v Československu není zarážející ani tak ideologická exaltovanost, ale spíš její infantilita. Ta ovšem v tomto případě neznamená dětskost, což by mohlo být i sympatické, ale znamená vzorce chování, které jsou v rozporu s očekávanou vyspělostí těch, kteří tyto vzorce následují.
Svět byl jednoduchý. V sovětské sféře vlivu žili mírumilovní lidé, kteří nechtějí válku, budují spravedlivý svět a jsou šťastní.
V kapitalistických zemích měli lidé hlad, byli otrhaní a byli nuceni tvrdě pracovat pro nenasytné kapitalisty, kteří si nic tak nepřáli jako válku. Kapitalisté zaměstnávali zejména děti, aby jim mohli méně platit.
Tyto vykořisťované děti byly navíc pronásledovány pracovními úrazy nebo nehodami způsobenými opilými americkými vojáky. Léčení si museli malí vykořisťovaní robotníci platit sami, což ještě více znásobovalo jejich hlad.
Vyslanci Wall Streetu u vašich prahů
Československá vláda také tvrdila, že republika byla zachvácena reakčním imperialistickým hmyzem majícím vlastnosti imperialistických vrahů a že jde o šestinohé vyslance Wall Streetu.
Stalin byl označován jako „generalissimus Mír“ a Klement Gottwald jako „míru generál“. Kapitalističtí politici měli většinou výzor Azazela a byli ovládání tlustými imperiálními podnikateli vypadajícími často jako pavouci s cylindry s americkými dolary na hlavě.
V šedesátých letech se tato infantilita rozšířila na celou společnost, a to zejména na autentický politický diskurs.
Občané Československa si tak dlouho prozpěvovali „Hej, pane zajíci“, až byla celá Praha obsazena sovětskými tanky, na což druhý, ale fakticky nejvyšší představitel státu dospěle a státnicky reagoval slovy: „Ako ste to mohli urobiť práve mne?“.
Šíříme, nevěříme
Politická propaganda sedmdesátých a osmdesátých let infantilní nebyla. Byla byrokraticky unifikovaná a vyznačovala se hlavně tím, že jejímu poselství nevěřili ani ti, kteří ji šířili, ale ani ti, kterým byla určena.
Zdálo se, že nástup kapitalismu v Československu v devadesátých letech minulého století navždy politickou infantilitu společnosti zahubil. Pokud však v posledních měsících pozorně nasloucháme různým politickým sdělením, zjišťujeme, že infantilita je zpět.
Premiér České republiky připravuje těstoviny s poněkud blábolivým filozofem kandidujícím na post senátora, přičemž není jasné, zda je horší jejich plkání ve stylu televizní snídaňové show nebo neumětelství, s jakým upovídaný filozof krájí rajčata.
Významný hejtman a významný senátor grilují rybičku a přitom provádějí klasifikaci vín na „dá sa“, „nedá sa“ a „víno pro Pražáky“.
Pravděpodobný budoucí vítěz voleb ve své sokolovně odpornou „pražštinou“ a stylem, který má být nad věcí a cool, sděluje, že příští rok začne stavět 147 km dálnic. Mohl klidně uvést, že to bude 147 milionů kilometrů dálnic, protože začít stavět se dá jakákoli délka dálnic. Roli žertovného klauna „přihrávače“ mu pak plní bývalý hlavní ekonom jedné velké evropské banky.
Místo toho, aby obyvatelé při sledování těchto bizarností plakali smíchy a jejich aktéři byli pouze terčem parodií a lidového posměchu, jde zřejmě o představitele nejsilnější a druhé nejsilnější politické strany.
Odpudivá trapnost infantility
Kromě trapnosti je infantilita i odpudivá. Vyznačuje se krutostí, pomstychtivostí, destruktivitou, myšlenkovou krátkodechostí, nedostatkem ohleduplnosti a odpovědnosti a primitivním konzumentstvím.
Infantilní konzumní svět spočívá ve vytváření potřeb, které ve skutečnosti nejsou potřebami. Není nic špatného na tom hromadit užitečné nebo krásné věci. Patologické ale je, pokud se z dospělých lidí stanou infantilní sběrači hloupostí a šuntu.
Ekonomické přežití se zdánlivě stává závislé na akumulaci nepotřebných hloupostí místo na odpovědnosti. Infantilita upřednostňuje jednoduchá řešení před komplexitou a zábavu před skutečnými zážitky. Nízká kvalita vztahů a prožitků je nahrazena jejich kvantitou.
Lidé mají stovky „přátel“ na facebooku, ale s žádným z nich nemají hluboký vztah a jsou ve skutečnosti osamělí. Když už se odehraje nějaká reálná sociální interakce, má podobu setkání skvělých „lidiček“ a „človíčků“, kteří si poté posílají smajlíky a komentují tuto „naprosto luxusní“ událost.
Takové společenské prostředí je živnou půdou pro politické šíbry infantilitu společnosti využívající.
Ta jim totiž umožní přenést občany ze sokolovny do totalitního korporativistického státu, kde bude parlament jakožto žvanírna marginalizován, nebo rovnou zrušen, činnost politického hnutí nahrazena vůlí údajně nepolitického vůdce, média buď koupena, nebo zničena – třeba za pomoci finančních úřadů nebo všeho neschopných levných elévů, protivníci označeni za korupčníky a společensky deklasováni a nezávislá justice uondána selektivní aktivitou represivních složek.
Karel Marx pravil, že dějiny se obvykle opakují dvakrát. Nejdříve jako drama a později jako komedie. Pokud bychom měli jeho citát vztáhnout na fluktuaci infantility v nedávných českých dějinách, bylo by na místě říct, že se dějiny skutečně opakuji dvakrát. Nejdříve jako drama a později jako trapná komedie, která je zároveň i tragédií.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 KčPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
Čtěte též
Romská ghetta, otroci, místní mafie a rasismus jako legitimní názor
Ústecká koncernová tsunami: ANO zválcovalo partnery, v radě kraje bude mít většinu
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
11 komentářů
Aneb je předzvěstí konec momentální totality !!!
Voliči jsou infantilní a je potřeba, aby je všechny někdo zastupoval, tak čemu se vlastně divit?
„Svět byl jednoduchý. V sovětské sféře vlivu žili mírumilovní lidé, kteří nechtějí válku, budují spravedlivý svět a jsou šťastní.“ A myslíte pane doktore, že tomu bylo třeba naopak, že tam, „v sovětské sféře vlivu“, žili lidé nemírumilovní, kteří chtěli válku, budovali nespravedlivý svět a byli z toho nešťastni? A že …? Jsem přesvědčen, že tam i onde, žili lidé takoví i onací a hlavně že nikdo nikde, možná kromě několika šílenců, nechtěl válku a že všichni, pokud nebudovali, tak budovat chtěli, svět spravedlivý a jistě také chtěli být šťastni, což se některým jistě i podařilo. Jinak máte, samozřejmě pravdu: Politická infantilita (i médií) je „odpudivě trapná“, zejména dnes a v Česku. Uráží publikum, tedy všechny občany státu.
Napsal jste to moc hezky, souhlasím.
Včera jsem viděl sametovou infantilitu – večeři na Krumlovském zámku a navíc hoši se rozhodli , že tato večeře je 1.traduční
Já se obávám že pan Rozehnal nálepkuje komunistům i našim postkomunistům něco co existuje ve společnosti už dávno. Umění přesvědčování o výhodnosti (nepíšu správnosti) svého názoru, umění agitace, politického přesvědčování, margetingu, reklamy, a samozřejmě i propagandy. Mimochodem, i s použítím behaviorální psychologiie. Na obou, nebo přesněji na všech stranách. I to už je totiž taková dnešn´í prozápadní propagandistická zkratka,že proti sobě stojí síly Západu a Východu. Ve skutečnosti si i dnes v první řadě každý stát (ale bohužel i nižší entity, jako politické strany, jejich bossové, podnikatelé, atd..) hájí především vlastní zájmy..
Trochu složitější je otázka, kdy a jak se takový „agitovaný“ styl stane jakýmsi negativním konzumním „vzorcem chování“ celé společnosti. To už se možná musíme vrátit až k feudální společnosti. Kde kvalitativní uspokojování potřeb bylo dáno pouze vyšším a bohatým (nepracujícím) složkám společnosti, šlechtě, zatímco všem ostatním bylo dáno holém živobytí při tvrdé práci. S rozvojem kapitalismu vznikl pojem „sine nobilitate“, snob, tedy člověk bez vznešeného původu, který si na své potřeby vydělává svou práci (nebo spíše podnikáním), a může si tedy za svoje peníze uspokojovat jakékoliv potřeby (své nebo svých bližních) chce.
Prapodivná glosa. Úvodní foto pravicový Babiš. Poté útok na Sobotku s Bělohradský, ale účetní diletant Klaus nezminen. Hra na kapitalismus se zmrsenym kapitálovým trhem a enormnímu dluhy pokračuje!
Dotaz: Není náhodou svévolný výklad třeba nějakého zákona tak, že nějaký subjekt požkozuje, omezuje (stát, instituce a pod.)svým rozhodnutím práva druhých, aniž by se zajímal o jejich mínění, nebo se jich zeptal na jejich názor také totalitou, tedy jednáním, kdy slabší (jedinec) je vůči silnějšímu (instituci, společnosti a pod.) v podřadném postavení? Uvedu příklad: Pojišťovna si vžy vyloží vyloží zákon ve svůj prospěch tak, že klient (nebo jiná osoba, které má být pojistné vyplaceno) je při výplatě pojistného, maximálně krácen (viz dne před polednem na ČT 1 opakovaný pořad Černé ovce) a vzhledem k svému materiálnímu postavení (na př. chudobě) je víceméně proti tomu bezbranný. Nejde o, sice nepolitickou, ale o to citelnější, totalitu?
Máte sice pravdu, jenže potíž je v tom že náš právní řád pojem „svévolný výklad zakona“ nezná. Každý si může zákon vykládat jak se mu zlíbí, tedy přesněji jak je to pro něj samého maximálně vyhodné. Od toho jsou právě soudy aby rozsoudily v případě sporu který ten z výkladů je právně správný. A to se bohužel, obávám že naši soudci už naprosto rezignovaly na jakoukoliv morálku a etiku práva, aby alespoň oni dokázai soudit „dle smyslu zákona a spravedlnosti“. Aby aspoň oni dokázali třeba té pojištovně říct „je zjevné že se snažíte obrat toho člověka o jeho nárok, tak okamžitě zaplaťte, tady to máte písemně“..Ale jestli to nedokážou a řeší ty případy naprosto formálně,podle toho kdo napíše lepší právní zdůvodnění (i když je jeho nárok nelegitimní), tak potom je skutečně taková situace kritická. Nikoliv totalitní, spíše tvrdě kapitalistická :))
Zaleží na každém z nás jak dokáže zpracovávat informace a radovat se ze života. Kdo to nedokáže,stačí vypnout počítač, rádio, televizi a vyrazit do přírody nebo na pivo. Je neuvěřitelné, jakou radost dovede člověku udělat pes z útulku. Kam se hrabou Babišovi miliardy.
A co Babišova kobliha? Chutná a dělá také větší radost, než ty jeho miliardy?