Listopad 2020 může být pro budoucí vývoj v Hongkongu podobně osudový, jako byl únor 1948 pro poválečné Československo. Minulý týden totiž hongkongský parlament – tzv. Legislativní radu – opustili téměř všichni demokratičtí zákonodárci. Jak k tomu došlo a co to znamená?

Ještě o den dříve, tedy 11. listopadu, stálý výbor Všečínského shromáždění lidových zástupců schválil rezoluci opravňující hongkongskou vládu, aby přímo a bez rozhodnutí soudu mohla odvolat členy Legislativní rady, kteří v rozporu se zákonem o státní bezpečnosti „propagují nezávislost“ nebo „podporují cizí vměšování“ do záležitostí Hongkongu.

Na jejím základě guvernérka Carrie Lamová v řádu minut s okamžitou platností odvolala čtyři zákonodárce z prodemokratického tábora. Na protest minulý čtvrtek rezignovalo 15 prodemokratických volených členů Legislativní rady, zůstali v ní pouze dva, kteří se profilují spíše prodemokraticky a otevřeně nepodporují Peking.

Britská vláda označila toto vyloučení čtyř zákonodárců LegCo za porušení Čínsko-britské společné deklarace, podepsaného Londýnem a Pekingem v roce 1984. Britský ministr zahraničí Dominic Raab v reakci na událost napsal:

„Čína opět porušila své sliby a podryla vysokou míru autonomie Hongkongu. Spojené království bude stát za lidem Hongkongu a upozorňovat na porušování práv a svobod. Se svými mezinárodními partnery budeme od Číny požadovat dodržování závazků, jež na sebe sama vzala podle mezinárodního práva.

„Nejčernější den“

Sled událostí v něčem připomíná 25. únor 1948, kdy demise demokratických ministrů v Československu umožnila hladké převzetí moci komunisty s podporou Sovětského svazu. Na druhou stranu zastánci demokracie stále mají v Hongkongu mezi veřejností převahu – ukazují to výsledky loňských obvodních voleb i podpora masových demonstrací v roce 2019.

Vyhlídky pro svobodu v někdejším finančním a obchodním centru Asie jsou každopádně nepříznivé. Demokratičtí zákonodárci po událostech z minulého týdne mluvili o „nejčernějším dnu“ a vyjadřovali odhodlání i nadále „bojovat za svobodu, rovnost a spravedlnost“, ovšem mimo systém, který je nyní již „zcela kompromitován“

Podle China Digital Times je 12. listopad 2020 pro Hongkong „přelomovým momentem značícím faktický konec institucionální opozice proti hongkongské vládě“. Austin Ramzy, Elaine Yu a Tiffany May pro New York Times napsali, že tento krok dále „změní politickou krajinu města“ a je pokračováním Pekingem řízené „kampaně, která zničila mezinárodní pověst Hongkongu coby bašty svobody projevu a vlády práva“.

Bill Bishop v newsletteru Sinocism uvádí:

„Rozhodnutí Všečínského shromáždění lidových zástupců není žádným překvapením. Hongkong je čínským městem a ústřední vláda v Pekingu si tam může a bude dělat, co chce. Nespolupracující zákonodárci jsou pro komunistickou stranu překážkou. Vedení strany se pravděpodobně mohlo uchýlit k poněkud subtilnějšímu postupu, ale v Si Ťin-pchingově éře Peking subtilní kroky nedělá, a za situace, kdy vždy a všude jde primárně o státní bezpečnost – což pro Si Ťin-pchinga platí čím dál víc – žádné riziko není příliš malé na to, aby nebylo eliminováno.“

Jedna země, dva systémy?

Legislativní rada byla jako výraz už tak silně omezené parlamentní demokracie po převzetí Hongkongu Čínou v roce 1997 symbolem zásady „jedna země, dva systémy“. Byla i křehkou zárukou demokratických svobod zděděných po britské koloniální správě, byť všechny zákony musela ještě schválit Pekingem dosazená guvernérka.

Polovina ze sedmdesáti členů rady byla volena zástupci tzv. „funkčních volebních obvodů“ (functional constituencies) tvořených firmami a profesními a zájmovými sdruženími, která jsou tradičně spíše pročínská. Druhou polovinu nicméně volili přímo obyvatelé Hongkongu. Ti v posledních místních volbách jednoznačně vyjádřili podporu prodemokratickým politikům.

Sílící čínské tlaky však postupně a systematicky likvidují jakoukoli opozici, jak dobře ukazuje graf zveřejněný agenturou AFP. Po zatím posledních volbách do Legislativní rady v roce 2016 byl poměr zvolených propekingských a prodemokratických zákonodárců v případě funkčních volebních obvodů 24:11, ale u místních volebních obvodů bylo rozdělení 16:19. Pět demokratů však bylo vyloučeno již v roce 2017 kvůli protestům během skládání přísahy a další čtyři potom radu opustili kvůli institucionálním zásahům během roku 2019 a první poloviny roku 2020.

Po červnovém prosazení zákona o státní bezpečnosti byli nyní na základě uvedeného rozhodnutí stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců z Legislativní rady s okamžitou platností a s odvoláním na čínskou ústavu, hongkongský Základní zákon, zákon o státní bezpečnosti a další legislativní nástroje vyloučeni ti zákonodárci, kteří „podporují nezávislost Hongkongu, odmítají uznat čínskou suverenitu nad městem, podporují vměšování cizích nebo vnějších sil do domácích záležitostí nebo se podílejí na aktivitách ohrožujících státní bezpečnost.“

Zbaveni funkce by měli být do budoucna také všichni ti, kteří „nebudou splňovat zákonné požadavky stanovené Základním zákonem, tedy hongkongskou místní ústavou, a kteří neodpřisáhnou věrnost Hongkongu jako Zvláštní administrativní oblasti Čínské lidové republiky“.

O tom, kdo takové „zákonné požadavky“ splňuje, přitom nerozhoduje soud, ale pouze propekingská místní vláda, která tak může odvolat jakéhokoliv nepohodlného poslance, ať už si obyvatelé enklávy zvolí, koho chtějí. Svobodné volbě má v budoucnu navíc bránit požadavek, aby všichni kandidáti napříště splňovali kritérium „patriotismu“ definované Pekingem jako oddanost komunistické straně.

Situace začíná nápadně připomínat systém Národní fronty v poválečném Československu. To ostatně není náhoda, politika Pekingu vůči Hongkongu se odvíjí ze stejného leninského principu „jednotné fronty”.

Po vyloučení čtyř a následné rezignaci dalších patnácti demokratů už zbyl pouze jeden zákonodárce za místní volební obvody (předseda lokálního hnutí Cheng Chung-tai) a jeden za funkční volební obvody (lékař Pierre Chan). Ti zatím zůstali, protože hromadnou rezignaci nepokládali za efektivní hrozbu pro Peking.

Systematická likvidace opozice

Čtyři odvolaní zákonodárci, kterými jsou Alvin Yeung, Kwok Ka-ki, Dennis Kwok a Kenneth Leung, ve skutečnosti čelili problémům již od léta, kdy jim bylo znemožněno do Legislativní rady znovu kandidovat po vypršení stávajícího mandátu.

Ten jim byl nakonec prodloužen „díky“ zásahu guvernérky Lamové, která kvůli covidu o rok odložila zářijové volby. Tento krok vyvolal ostrou kritiku ze strany prodemokratických sil v Hongkongu i zahraničních pozorovatelů a dva demokratičtí zákonodárci dokonce na protest proti odložení voleb již dříve oznámili svou rezignaci.

Podle CDT je také pravděpodobné, že nyní odvolaní zákonodárci, kterým bylo zpětně zrušeno právě toto prodloužení zákonného mandátu, budou muset vracet plat, který pobírali po jeho vypršení od srpna. Zpětné vymáhání vyplacených financí na suspendovaných demokratických zástupcích bylo uplatňováno již dříve a někteří kvůli tomu skončili v bankrotu.

Hongkongský establishment podporovaný Pekingem se systematicky snaží o eliminaci jakékoli opozice, kterou vidí jako neefektivní překážku blokující legislativní procesy. Lau Siu-kai, bývalý poradce Pekingu o záležitostech Hongkongu a místopředseda Čínské asociace hongkongských a macaoských studií, podle New York Times prohlásil, že čínská ústřední vláda je „frustrována taktikou prodemokratického tábora v otázkách legislativy“, kde kvůli němu stojí „důležitá práce týkající se posilování ekonomiky nebo protiepidemických opatření.“

Letos v květnu už například došlo k incidentu, při němž bylo osm prodemokratických zákonodárců zatčeno kvůli vyhrocenému sporu s propekingským táborem ohledně vedení klíčové komise.

Pozice tzv. pandemokratických zákonodárců, kteří se pohybují na široké škále prodemokratických a protipekingských postojů, však není snadná ani v rámci opozice, protože radikální aktivisté podporující či přímo se podílející na masových protestech v minulých letech je zase považují za příliš umírněné a rovněž neefektivní z hlediska prosazování jakýchkoli změn.

I přesto však tito zákonodárci sehráli pozitivní roli, když se například během demonstrací zastali protestujících proti policejnímu násilí nebo když díky svému přístupu do vězení pomáhali monitorovat situaci ohledně stále rostoucího množství vězněných aktivistů. CDT tak současnou situaci hodnotí jako fatální zásah do svobod Hongkongu a jeho obyvatel:

„Eliminace prodemokratického tábora z Legislativní rady je šokujícím obratem ve prospěch propekingských politických stran. Téměř přesně před rokem se přitom zdálo, že budoucnost pro zákonodárce z řad frakcí podporujících establishment není nijak růžová. V listopadu 2019 pandemokraté ohromili Peking masivním vítězstvím v místních volbách do obvodních rad, které jsou nejnižší úrovní volených zástupců v Hongkongu a řeší převážně každodenní problémy obyvatel. Strany podporující establishment se začaly obávat, že ve volbách do Legislativní rady, které se měly konat za rok (tedy letos v září, pozn. red.), budou prodemokraté svůj oslnivý úspěch opakovat.“

Právě tyto obavy nejspíš výrazně přispěly k rozhodnutí letošní volby pod záminkou pandemie (která v Hongkongu probíhá v podobně mírné formě jako v sousedních asijských zemích) o rok odložit. Pekingem protlačený zákon o státní bezpečnosti mezitím poskytl nástroje k eliminaci jak zástupců legální opozice, tak i radikálnějšího aktivismu.