Nedostatek dělníků řeší v Česku firmy i tím, že si je vzájemně přetahují i za cenu porušení zákoníku práce. Stěžují si na to hlavně malé a střední firmy. Podle odborů je řešení snadné – zvednout mzdy.

„Menší podniky v regionech jsou brutálně okrádány velkými podniky se zahraničními vlastníky o své zaměstnance,“ říká Otto Daněk, místopředseda Asociace exportérů sdružující shruba stovku malých a středních, převážně regionálních, firem.

Běžně se podle něj stává, že velké podniky na nové zaměstnance nechtějí čekat, aktivně je přetahují a nutí je k nástupu bez ohledu na řádné ukončení předchozího zaměstnaneckého vztahu.

„Děje se to v rozporu s pracovním právem, pracovní poměr není řádně ukončen, ale nový zaměstnavatel ho zaměstná i bez zápočtového listu. Po třech dnech je nucen původní zaměstnavatel rozvázat pracovní poměr na základě hrubého porušení pracovní kázně, protože by jinak musel za tohoto zaměstnance ještě platit sociální a zdravotní pojištění,“ popisuje – prý poměrně častou – praxi Otto Daněk.

Odbory: Zaměstnancům se nelze divit

Velkými hráči, kteří zejména v regionech „vysávají“ pracovní sílu zejména nabídkou vyšších mezd, jsou podle Asociace exportérů například firmy jako je Škoda Auto, Siemens, Bosch a další. Zástupci těchto firem sice souboj o zaměstnance potvrzují, to, že by ale využívali i podobné problematické metody, ale odmítají.

„Boj o zaměstnance tu trvá už několik let, ale nechceme je přeplácet a roztáčet tak platovou spirálu. A byli bychom sami proti sobě, kdybychom například svého firemního partnera v dodavatelském řetězci vyrádali o šikovné lidi,“ říká Pavel Roman ze skupiny Bosch, jednoho jeden z největších investorů v České republice.

Podle předsedy Českomoravské komory odborových svazů Josefa Středuly se takové situace stávají, ale zaměstnancům se prý nelze divit.

„Nedivím se tomu, že se zaměstnanec rozhoduje podle peněz, v některých případech jde o rozdíl i 10 – 15 tisíc. Pokud pracujete za 17 tisíc hrubého a někdo vám nabídne 30, tak není co řešit. V regionech jsou mezi zaměstnavately sktečně velké rozdíly. Porušení pracovní kázně není samozřejmě dobrý postup, ale někdy se taková nabídka nebude opakovat,“ říká Středula s tím, že prvním krokem zaměstnance má být samozřejmě snaha o dohodu.

„Je to otázka seriózního přístupu obou stran. Ale když zaměstnanec naráží na bariéru a nikdo s ním nechce jednat… Nemyslím si, že jde o zlý úmysl na úrovni zaměstnanců, hlavní problém je ale ve mzdových podmínkách. Z našeho pohledu má vždy zaměstnavatel možnost reagovat, nabídnout vyšší mzdu, jiné pracovní podmínky,“ dodává Středula.

Za jakou cenu pracovat?

Zástupci zaměstnavatelů, Svaz průmyslu, Hospodářská komora, Asociace exportérů i například Česko-německá obchodní komora v posledním době shodně upozorňují na to, že v Česku je aktuálně poptávka zhruba po 100 tisících zaměstnancích, z toho 70 tisíc pozic se nabízí v dělnických profesích. Zájem ze strany zaměstnanců prý ale není.

„Problém je v tom, že zhruba 40 % absolbentů technických škol nenastupuje do technických pozic. Ovšem nedostatek se už netýká jen inženýrů, ale i dělnických profesí,“ říká Pavel Roman.

„Situace už překročila všechny meze, hrozí kolaps průmyslu, který může na dlouhou dobu poškodit celou naši ekonomiku. Už proto, že ČR má největší závislost ekonomiky na průmyslu z celé Evropy – 47 %,“ zdůrazňuje Otto Daněk.

Ani s tím ale nesouhlasí Josef Středula. „Jednoznačně je nutné zvednout cenu práce, je tu 460 tisíc nezaměstnaných, nyní je ten správný čas navýšit platy a pokud se tak stane, myslím, že bude mnohem více lidí akceptovat nabídku zaměstnání,“ říká Středula.

Zaměstnavatelé vidí řešení jinde – vyzývají vládu, aby uvolnila a urychlila vyřizování víz pro nábor pracovních sil ze třetích zemí jako je Ukrajina, Vietnam, Bělorusko nebo Rusko.

Čtěte též:  Druhá světová válka a 40 let komunismu: Česko nadále patří mezi země s nejmenším počtem cizinců