Bioložka Soňa Peková

Koronavirová lekce pro novináře. Pozor na instantní experty a alternativní pravdu

Napsal/a Jan Žabka 4. července 2020
FacebookTwitterPocketE-mail

Jak mají novináři správně informovat o koronaviru, když v tématu tápou i vědci a experti? „Neměli by se podílet ani na rozdmýchávání paniky, ani na banalizaci situace či odmítání expertních autorit,“ shrnuje dilema médií vedoucí Katedry mediálních studií a žurnalistiky Masarykovy univerzity Jakub Macek. Že to však není tak snadné, ukázal třeba případ bioložky Soni Pekové, která se stala oblíbeným respondentem jak seriózních, tak dezinformačních médií.

V době, kdy se nový koronavirus začal šířit i v Česku, byla molekulární bioložka Soňa Peková mediálně známá především kvůli svému sporu s ministerstvem zdravotnictví. To totiž její soukromé laboratoři Tilia zakázalo v počátcích pandemie za zvláštních okolností provádět testování nemocných.

Poté se však Peková proslavila i díky řadě rozhovorů, v nichž opakovala svůj názor, že koronavirus je umělého původu. Odborná oponentura chyběla a dezinformačním webům její výroky posloužily jako potvrzení konspirací, že to s pandemií může být „tak trochu jinak“.

Experti v oboru virologie přitom nevidí pro tvrzení Soni Pekové důkazy, jak zjistil HlídacíPes.org když její argumenty nechal okomentovat dalšími odborníky v oboru (psali jsme ZDE).

Experti na všechno

Média by se neměla snažit situaci primárně využít ve svůj prospěch. Právě během krizových situací by se podle Jakuba Macka měla víc než kdy jindy snažit zodpovědně plnit svou společenskou roli a být důvěryhodnými zdroji informací.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


Za zásadní považuje také to, aby novinář pochopil význam a limity vědeckých poznatků, které chce novinářsky zpracovávat, pokud je chce veřejnosti zprostředkovat korektně.

V přístupu novinářů k odborným tématům vidí dva zdánlivě protichůdné přístupy: „Buď mají tendenci dělat z některých ochotných vědců odborníky a autority takříkajíc na všechno, a nebo ‚vyvažují‘ hlasy vědců zabývajících se konkrétním problémem hlasem nositelů alternativních ‚pravd‘ a ‚jiných názorů‘,“ říká Macek. Obě cesty jsou podle něj nešťastné, protože ani jedna nevede k tomu, aby lidé byli lépe a důkladněji informováni o skutečném vědeckém poznání.

To, že je člověk expertem nebo vědcem v jedné konkrétní oblasti, zároveň neznamená že je expertem univerzálním nebo neomylným. „V případě odborných témat, vůči kterým jistotou neoplývá ani vědecká komunita, je dobré zohlednit právě to, že se o tom zatím moc neví,“ vysvětluje Macek.

Média by se podle něj měla vyvarovat respondentů, kteří sice nemají žádná relevantní data, ale jsou si jistí a jednoznační ve svých tvrzeních. Zároveň novinářům doporučuje pracovat s více expertními hlasy najednou.

Zodpovědnost odborníka

Projektový koordinátor Pražského institutu bezpečnostních studií Jonáš Syrovátka, který dlouhodobě mapuje šíření dezinformací, navíc připomíná i odpovědnost odborné autority. Ta by měla mít neustále pokoru k nedostatku vlastního poznání:

„V případě vědeckých autorit, které se k pandemii vyjadřují, je tak například důležité srozumitelně vysvětlovat limity jejich zjištění a připouštět možnost, že určité otázky jsou zatím nezodpovězené,“ říká Syrovátka.

Odborníci by podle něj měli být schopni rozlišit vlastní názor či hypotézu od prokázaného faktu a nesnažit se za každou cenu neotřelými výroky získat veřejnou pozornost.

Právě zmíněné Soně Pekové řada médií poskytla nekritický prostor, ačkoli její tvrzení nejsou podle předních českých virologů podložená.

Sama Peková se navíc své tvrzení o laboratorním původu viru dvakrát neúspěšně snažila doložit publikací ve vědeckých časopisech – PLOS Pathogenos a International Journal of Infectious Diseases (IJID). Oba časopisy její článek odmítly. To si autorka vysvětluje kontroverzností tématu a politickou nekorektností svých zjištění.

I když její výroky nejsou v souladu s dosavadním vědeckým poznáním o novém koronaviru a neztotožňuje se s nimi ani vědecká komunita, Peková trvá na svém. „My to nespletli, takže nevím, proč to ti vědci odmítají. Možná se věnují něčemu jinému. Nevím, proč před tím někdo strká hlavu do písku,“ hájí se.

Součástí dezinformační hry

Peková z pozice odborné autority poskytla rozhovory dvěma dezinformačním médiím – českému Svobodnému rádiu a slovenskému dezinformačnímu časopisu Zem & vek. Její názory však využívala i jiná dezinformační média ve snaze podpořit své konspirační teorie a dezinformační články.

V Česku vyvolal kontroverze především rozhovor, který bioložka poskytla Svobodnému rádiu. To je mimo jiné známé i svou spoluprací s hnutím SPD a na svém webu uvádí i své další partnery – například krajně pravicovou Dělnickou stranu sociální spravedlnosti nebo různé dezinformační či extremistické weby a skupiny.

Účast odborníka v rozhovorech pro dezinformační média může být podle výše citovaného Jonáše Syrovátky problematická. „Kredibilita určitého odborníka je přenesena na značku média, v němž vystoupí,“ vysvětluje. Vystoupení všeobecně známé osoby může podle něj dezinformačnímu médiu, které zpravidla mívá pouze úzkou skupinu čtenářů s extrémními názory, zajistit publikum nové.

Soňa Peková ale svou účast v alternativních médiích jako problém nevnímá. „Pokud se mě člověk ptá smysluplně a k věci, tak mu odpovím i na ulici, nevyjadřuji se k politice. Nebudu se nikoho ptát na jeho minulost a politické preference,“ shrnuje svůj pohled na věc.

Vedoucí brněnské katedry žurnalistiky Jakub Macek připouští, že Peková není expertkou v oblasti médií, ale molekulární bioložka. Upozorňuje však, že by každý vědec měl zpozornět ve chvíli, kdy se o něj začnou dezinformační média zajímat.

„Patrně totiž hovoří o vědě způsobem, který je pro ně užitečný. Protože je nepatřičně konfrontační, protože jej lze interpretovat pro tato média výhodným způsobem, nebo prostě proto, že nereflektovaně říká nějaký nesmysl,“ dodává.

Nerelevantní otázky

Peková ale podle svých slov nerozlišuje dezinformační a klasická média. „Nevím, kdo je informační a kdo dezinformační. Nemůžu ani vědět, jestli o vás někdo neříká, že jste dezinformační, nesleduji to,“ odmítá podobné dotazy s tím, že jsou „nerelevantního charakteru“.

Jakub Macek ale připomíná, že seriózní média se oproti těm dezinformačním dají poznat relativně snadno: „Je jasné, kdo v nich pracuje, kdo je vlastní, kdo je řídí, kdo co napsal, odkud berou ty které informace. Klasická média úmyslně nelžou: informace ověřují, své zprávy transparentně zdrojují, jasně oddělují zprávy od názorové publicistiky a své vlastní texty od reklam, PR článků a jiných komerčních sdělení.“

Pro dezinformační weby je naopak specifické úmyslné šíření nepravdivých informací za účelem manipulace publika. Podle Jonáše Syrovátky je alternativní mediální scéna pokušením i pro Soňu Pekovou.

„Může to pro ni být příležitost získat platformu, na které bude moci bez omezení propagovat své názory a kultivovat image bojovníka se systémem. Pro weby šířící dezinformace může jít zase o příležitost získat nový obsah, dostat se k novému publiku a legitimizovat svá další sdělení včetně konspiračních teorií,“ říká.

Jak dodává, prostor na dezinformační scéně využívá řada odborníků a pseudoodborníků, kteří mají pocit, že se jim v mediálním mainstreamu nedostává dostatečné pozornosti.


Sérii textů o tom, jak se Česko vyrovnává s návratem k normálu po koronakrizi, podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Čtěte též

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)