PSÍ UŠI. „Demokracie vzkvétá,“ prohlásil tento týden předseda sněmovny Radek Vondráček ve své stand-up comedy show kdovíproč maskované jako rozhovor pro server Aktuálně.cz. My si dnes ukážeme, že Česko spíš než rozkvět demokracie postihla kolektivní lobotomie a epidemie ztráty paměti. Nikdo nic neví, nikdo za nic nemůže, nikdo nezná ničeho detaily. Pomalu můžeme být rádi, že se naši politici dokážou najíst příborem.

• Úplně se všech nejhůř je na tom premiér Andrej Babiš. Ničemu nerozumí, nic chudák neví, vždycky se někam přimotá a nakonec z toho má prospěch. Prostě pech, co si budeme povídat.

Andrej Babiš neví, nezná, nerozumí, iRozhlas.cz, 2. června

Zákon o evidenci skutečných majitelů v pondělí Babišovi naschvál schválila vláda a shodou okolností má premiérovi pomoci ve sporu o střet zájmů. Smůla, no. Všechno se proti němu spiklo. Stejně jako s tím zákonem na podporu českých potravin v obchodech, se kterým nesouhlasí a ze kterého nebude mít žádný užitek.

Článek reflektuje dění uplynulého týdne v citátech a výrocích politiků.

Ty samy o sobě nestačí, proto je HlídacíPes.org s jemným odstupem usazuje do patřičného kontextu.

• Zákonům, které v jeho prospěch schvaluje jeho vláda, sice Babiš nerozumí, zato se stává odborníkem na onkologii.

„Dovzdělal jsem se v Brně.“
(prim. MUDr. Andrej Babiš na tiskové konferenci k onkologické péči, iDNES.cz, 5. června)

Babiš zároveň slíbil, že se hodlá podívat na onkologická centra, jestli skutečně fungují. A dodal, že přijde na každý onkologický kongres. To je fajn zpráva, lékaři a další odborný personál budou mít jistě radost. Zvlášť to posuzování funkčnosti vysoce specializovaných pracovišť inženýrem zahraničního obchodu ze 70. let minulého století, to bude jistě přehlídka odbornosti a hi-tec zdravotnictví.

• Ale zpět ke sladké nevědomosti, která postihla většinu členů Společnosti pro udržování Agrofertu v chodu, též zvanou hnutí ANO 2011.

otázka: Mluvčí Evropské komise pro Radiožurnál ale už dříve uvedl, že máte Brusel jen informovat, jak jste chyby napravili, a ne konečná zjištění auditorů dále rozporovat. Znamená to, že jedete mimo stanovená pravidla?
ministryně pro místní rozvoj Agrofertu Klára Dostálová: „To já nevím. Musím se přiznat, že takovéto detaily neznám.“
(iRozhlas.cz, 2. června)

Zajímavé je, že nejde o amnézii celkovou, ale pouze výběrovou. Ministři ztrácejí paměť zejména v případech, kdy jde o střety zájmů majitele firmy, hnutí a republiky – v tu chvíli blik – a nikdo nic neví. Buď má Andrej Babiš na své okolí magický vliv nebo jde o předem připravenou a právníky doporučenou strategii a přípravu na budoucí výslechy. Pak je ve hře samozřejmě ještě třetí varianta, že totiž skutečně nikdo nic neví, nikdo ničemu nevládne a pouze plní zadání přicházející z centrály. Ale tomu se nám věřit nechce, to by bylo tuze zlé.

• Zdálo by se, že tím jsme intelektuální titány soustředěné v hnutí ANO vyčerpali, ale to by tu nesměla být ještě členka volebního výboru sněmovny Barbora Kořanová. Tam, kde ostatní Babišovy satelity padají únavou a vyčerpáním, nastupuje Kořanová teprve na lehkou předzápasovou rozcvičku. A pak začíná jízda – jak ukázala v obsáhlém rozhovoru o volbě členů mediálních rad a snaze odvolat člena Rady ČT Zdeňka Šarapatku (iRozhlas.cz, 5. června).

Podle průzkumů má Česká televize dost silnou podporu veřejnosti.
„To ano, zpravodajství je na obrovské úrovni. Televize má skvělou dramaturgii, režii… Podle mě by tam ale některé pořady už neměly být. Třeba Otázky Václava Moravce.“

Mám z toho pocit, že je to váš osobní boj proti panu Šarapatkovi.
„Není to osobní boj, opravdu ne. Já pana Šarapatku neznám…“

Před chvílí jste ale říkala, že je to osobní.
„Je to osobní, protože útočí na mě a čte to moje dcera a moje rodina a to se mi nelíbí.“

A pak je tu ještě specifický příspěvek k tajné volbě:

Chtěla byste tedy, aby byla volba veřejná?
„Nemám problém s veřejnou ani s tajnou volbou. Já se nestydím za to, koho volím. Nechci říkat, koho jsem při poslední volbě volila, hlas jsem ale nedala všem třem kandidátům.“

Neřeknete mi, koho z nich jste nevolila?
„Neřeknu. Je to volba tajná a já bych to tak chtěla nechat.“

Jsou prostě okamžiky, kdy je člověk rád, že je tam, kde je a kým je, a že nemusí být jinde a někým jiným, jak tomu v mnoha případech je. Jestli nám jako rozumíte.

Panwerich přeje klidnou mysl. 

Follow @malecak