Důvodem třetí světové války nebudou ideologie, ale střet žroutů surovin
ESEJ. Velká část Evropy žije v přesvědčení, že se s válkou na Ukrajině vrátily ideologické střety, které provázely mezinárodní politiku většinu minulého století. Jenže tyto střety nahradila mezi lety 1990 a 2020 pouhá touha po blahobytu. A ta už se nezdá být na demokracii nikterak závislá.
Co je hlavním principem, který umožnil moderní a postmoderní dobu? Je to rozvoj vědy a techniky, nástup průmyslu? Změna uspořádání společnosti, tedy boj za svobodu, demokracii a právní stát? Nebo kapitalismus stojící na materiálním sebezájmu jednotlivce?
To vše naši dobu charakterizuje, ale nic z toho by nebylo bez nerostných surovin a hlavně fosilních paliv. Tedy bez spotřebovávání bohatství planety Země.
Začíná nová etapa modernity
V takto chápané moderně a postmoderně nyní evidentně dochází k dalšímu velkému zlomu. Zhruba tři desetiletí po pádu železné opony to vypadalo, že se bude světem šířit už jen jeden politicko-ekonomický model kapitalismu a demokratismu. Jeho celosvětové přijetí jako by mělo být jen otázkou času a jeho odmítání bylo považováno za iracionální zpátečnictví.
Toto období však ukončilo poslední pětiletí zahájené nástupem covidu, pokračující válkou na Ukrajině a završené letos dosud nevídanou změnou ve směřování americké prezidentské administrativy.
Covid opět v člověku vyvolal strach z nevyzpytatelné přírody, vpád Ruska dělí svět znovu na geopolitické zóny a v Bílém domě vyhodili oknem všechny hodnoty a ideje, aby je nahradili až fašisticky tvrdým a vyděračským obchodováním.
Rozdělení světa na ideologické bloky ztěžuje přístup k surovinám. Ty byly ve světě směřujícím k jednomu trhu a ideologii zdánlivě pro každého – nakupovat se přece daly volně po celé planetě.
Už i Evropská unie, která velmi dlouho nechtěla opustit svou snahu pokračovat ve šťastném období po pádu železné opony, připouští, že nastává nová doba. Kam však tento nový a velký zlom postmoderní svět nasměruje?
Moderna nejprve v době od francouzské revoluce do roku 1918 rozvrátila řád řízený šlechtou a církví. A také začala plodit nové ideologie a hospodářství.
Následná dvě desetiletí postavila moderní svět před otázku, jaký politicko-ekonomický model bude nejlepší. Na výběr bylo z demokratismu, komunismu, fašismu, militaristického nacionalismu nebo multikulturního pacifismu. A v ekonomické rovině šlo o volbu mezi volným trhem a ekonomikou řízenou státem.
To vše se střetlo ve druhé světové a následně i ve studené válce, aby se vítězem stal v politické rovině demokratismus usilující o multikulturní pacifismus a v ekonomické rovině kapitalismus s nějakou mírou přerozdělování.
Co přinesla pětiletka
Hlavní, co řídilo reakci na covid, nebyla racionalita nebo nějaké hodnoty, ale na jedné straně nemalá panika, a na druhé zájem o vlastní peněženku. Plně to odhalilo, že postmodernímu člověku jde vlastně už jen o co nejdelší život a co největší blahobyt.
Válka na Ukrajině se minimálně částečně zdá být střetem jako vystřiženým z minulého století. Buď zvítězí totalitní imperialismus, nebo svoboda, demokracie a právní stát. Ostatně hlavní iniciátor této války se netají nostalgií po jedné ideologické říší a nenávistí k jiné ideologické říši.
Jenže ekonomický rozměr této války je také značný. Ukrajina představuje obilnici Evropy, významný zdroj surovin a také pracovní síly. Na rozdíl od Ruska navíc chápe, že bohatství vzniká prací, nikoliv terorizováním sousedů a prodejem surovin, a Ukrajina také evidentně lépe rozumí technologiím. Kolonialistický rozměr tohoto konfliktu proto pro Rusko hraje velkou roli.
Ideologie jako téma mezinárodní politiky, se týkaly v posledních 35 letech vlastně už jen střetu Západu a teroristů odvolávajících se na islám.
Tato válka navíc vyvolala novou situaci na světě z materialistického hlediska. Rozdělení světa na ideologické bloky totiž ztěžuje přístup k surovinám. Ty byly ve světě směřujícím k jednomu trhu a ideologii zdánlivě pro každého – nakupovat se přece daly volně po celé planetě.
Nákup surovin z Ruska je však dnes v Evropě z ideologických důvodů nepřijatelný, což zmenšilo množství surovin, které jsou pro EU dostupné.
Poptávka po surovinách a fosilních palivech se však nezmenšila a takto vzniklý rozdíl mezi poptávkou a nabídkou, s nutností budovat nové zásobovací trasy, vedl k prudké inflaci po celém světě.
Nutnost soustředit se v současném světě více na suroviny než na ideologie ukazuje navíc i fungování nejmasivněji rostoucí ekonomiky světa v posledních 35 letech. Čínský ekonomický model totiž nemá s ideologiemi společného už prakticky nic.
Čína dlouho a relativně nenápadně surovinově vysává Afriku i Asii, k tomu si jak chce přebírá ze světa technologie, a rovněž těží z levné pracovní síly, která je nezřídka v postavení připomínajícím otroctví. Čína se tak stala ekonomickým hegemonem bez svobody a demokracie.
A do tohoto ustupování od ideologií, coby nutnosti na cestě k bohatství, vyhodili nyní jakékoliv hodnoty a ideje oknem ven také v Bílém domě. Nová prezidentská administrativa tam nastoluje darwinistický materialismus posedlý surovinami a domácím blahobytem.
A rozhodně se nezdá, že by oslabování role ideologií v nových střetech bylo jen epizodou. Čína je na darwinistický materialismus velmi pevně zaměřená a současný prezident USA byl zvolen už podruhé a své plány začal prosazovat velmi rázně s mizivým odporem.
Navíc je potřeba si všimnout, že ideologie jako téma mezinárodní politiky, se týkaly v posledních 35 letech vlastně už jen střetu Západu a teroristů odvolávajících se na islám. Na samotném Západě se vedla ideologická debata už jen o rozsahu práv jednotlivce. Jinak převládala v diskusích ekonomická a bezpečnostní témata.
Je ještě možná záchrana?
Na svém počátku si modernita vytýčila nesnadný úkol skloubení materialismu a sekularizovaných hodnot s cílem osvobodit člověk od dřiny a utrpení na zemi a dát mu svobodu.
Materialismu začala sloužit věda, technika, průmysl i narcistně a hedonisticky orientovaná ekonomika. V oblasti hodnot byla prohlášena v podstatě za svatou idea svobody, demokratického hlasování, dělby moci a právního státu. Jenže od začátku se mezi těmito dvěma stranami modernity líhnul konflikt a temné stránky materialismu porodily nejprve komunismus a poté i fašismus.
Obě tyto totality sice ukázaly, že nejsou schopny zajistit blahobyt pro většinu, ale vývoj posledních desetiletí naznačuje, že ve světe nyní roste přesvědčení o tom, že k bohatství národů už není svoboda a demokracie nutná. Zdá se, že tak stále platí stará křesťanská pravda říkající, že materialismus a hodnoty jsou neslučitelné.
I ve světě pouhého materialismu přitom bude platit možnost volby. Materialisticky orientované státy mohou pokračovat v darwinistickém spotřebování planety, nebo začít hospodařit podle principů obnovitelnosti.
V obavách o snížení blahobytu nebo o život, i podle některých psychologických experimentů, většina zvolí bezohledné řešení.
Pokračování spotřebního materialismu bez konfliktů o suroviny by ještě mohla teoreticky zajistit věda a technika. A to pokud by se jí podařilo zajistit ekonomicky rentabilní dovoz surovin z vesmíru nebo by vynalezla nějaký zdánlivě nevyčerpatelný zdroj energie.
Při současném poznání by však na dovoz surovin na Zemi bylo potřeba gigantické množství surovin, které už tu možná ani nezbývají, a otázku rentabilní výroby energie jinak než spalováním se vědě nedaří rozlousknout. A kdo ví, jestli podaří…
Zatím se zdá, že věda a technika umí nabídnout pomoc alespoň světu, který chce využít energii z větru, pohybu vody, slunečního záření a také co nejvíce recyklovat. A světu, který by chtěl žít podle principů obnovitelnosti.
Pro spotřební materialismus přestává mít věda a technika význam, protože mu nemá v oblasti energií a surovin nyní co nového nabídnout. Sice je tu ještě možnost, že se blížící problém s nedostatkem surovin oddálí snížením spotřeby nebo poklesem počtu obyvatel, to však představuje jen odklad, nikoliv řešení.
A k tomu je potřeba připočíst historickou zkušenost s fungováním davu, který je dnes hlavní hybnou silou řešení problémů. V obavách o snížení blahobytu nebo o život, i podle některých psychologických experimentů, většina zvolí bezohledné řešení. Ostatně to potvrzuje i to, jak pomalé je prosazování k přírodě šetrných řešení v boji ekologie s kapitalismem.
O co půjde ve třetí světové
Reakce plná strachu o život a blahobyt po objevení covidu, vysoká inflace kvůli zdražení energií, rostoucí povědomí o tom, že surovin nebude dost pro všechny, politici nabízející jednoduchá řešení, historická zkušenost s charakterem většiny, věda a technika dlouho jen slibující řešení…
Je toho opravdu dost, co opravňuje uvažovat o tom, že třetí světová válka bude střetem žroutů surovin a že může být nevyhnutelná. Když už nejde o žádné ideje a hodnoty, není už totiž o čem diskutovat.
Logicky začne a možná už začíná obchodními válkami s využitím sankcí a cel, následovat bude ekonomické vydírání slabších a po něm bude potřeba počítat i s politickým nátlakem a hrozbami. Aby nakonec přišel i konflikt vojenský. Je možné, že ten nebude úplně zničující, protože přeci jen cílem bude cizí země se surovinami a pracovní silou dobýt a využít, a ne je zničit.
U malých, ekonomicky a vojensky slabých států každopádně půjde o to, kolik budou schopny nabídnout těm velkým a silným pracovní síly a surovin a zda jim z toho alespoň něco málo zbude pro přežití.
Počítat je potřeba se snahami vytvářet privilegované státy nebo kluby, které budou díky své síle výrazně těžit ze slabosti ostatních, a půjde jim zejména o to ovládat surovinově bohaté oblasti. Bavíme se tedy o nějaké formě darwinistického surovinového kolonialismu, který nakonec povede ke střetu největších a nejsilnějších žroutů surovin.
V takovém světě by mohla zůstat stranou sporů o suroviny oblast, která je surovinově chudá, jejíž obyvatelstvo nespadá do kategorie levné pracovní síly, a která se spolehne na principy obnovitelnosti a trvale udržitelného rozvoje. O takovou oblast totiž nebude nutné soupeřit, dokud suroviny nedojdou i proto, že bude dočasně chudší než státy, které se spolehnou na čínský či trumpovský model tvorby blahobytu.
Až však suroviny a fosilní paliva dojdou, spotřebním materialistům nezbude než zahájit poslední tažení. A tím budou na spotřebované planetě války o vodu a potraviny.
Autor je novinář, mimo jiné pracoval, psal a fotil pro Český rozhlas, Českou televizi – Toulavou kameru, TV Prima, Deník a řadu časopisů. V současnosti vede vlastní internetový deník v Pošumaví v Prachaticích
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
28 komentářů
Demokracie a víru v ní ukončil covid.. Hlavní pilíř demokracie je svoboda pohybu a podnikání a pokud toto bylo za covidu pošlapáno, tak se není čemu divit. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že to co se dělo v covidu, je v demokracii možné. Nikdy. Že mi úředník zakáže otevřít obchod je absurdní! Proto aktuálně už v demokracii a její systém téměř nikdo nevěří.. Oživit se to, bohužel, na nějakou dobu nepodaří..
Rozumím tvému rozčarování z opatření během covidu, ale nesouhlasím s tvrzením, že demokracie tehdy skončila. Pandemie byla situací plnou neznámých proměnných a globálního strachu, což vedlo k některým přehnaným krokům. Nicméně v krizových situacích stát často zasahuje do běžného chodu společnosti – nejen v pandemii, ale například i při válečném stavu nebo jiných katastrofách.
Svoboda v demokracii není absolutní a vždy se vyvažuje s odpovědností vůči celku. Kdyby se neudělalo nic, čelili bychom jinému problému – chaosu a možná i větším lidským ztrátám. To neznamená, že nemáme kritizovat přehnané zásahy nebo se z nich poučit do budoucna. Ale negovat demokracii jako celek kvůli krizi, která zasáhla celý svět, by bylo příliš černobílé vidění situace.
Naopak, právě v demokratickém systému je možné zpětně vyhodnotit chyby, hledat lepší řešení a vést otevřenou diskusi o tom, jak podobné situace zvládat lépe. Pokud někdo dnes „už nevěří v demokracii“, pak je důležité se ptát, co konkrétně by měl jiný systém nabídnout. Demokracie není dokonalá, ale je to jediný systém, který umožňuje svou vlastní opravu.
Ono to bylo ryze účelové, včetně toho, že výskyt covid nesplňoval definici pandemie. A řada „opatření“ představovala jen penězovody do „těch správných“ kapes. Už jen náhrada roušek, které si občané mohli ušít sami „respirátory“ byla obrovský vejvar, přitom šíření viru spíš zvýšila. Rušení farmářských trhů, kde bylo riziko přenosu infekce mnohonásobně nižší než kdekoli v budovách, zase asi někdo příslušným „odborníkům“ dobře zaplatil.
A jsem ochoten věřit i odhadu statistiků nad vynuceně zpřístupněnými daty, že bez těchto „opatření“ by byl počet obětí jen třetinový.
Tedy, spíš bych to formuloval tak, že to není konec demokracie jako takové, ale že lidé zjistili že demokracie takové limity při kritických příležitostech jdou že je možné že je použije i příště, při jiných příležitostech.Taky jste si snad všiml že Fialova vláda vyhlasila nouzový stav i dávno po covidu, jen aby mohla vyhlásit svá mimořádná opatření po zahájení války na Ukrajině.
Takže ono není že to nejde ale že si vláda (vláda, nikoliv úředníci) nese politickou zodpovědnost jak je využije. Ono to bylo vidět v případě masakru na FF kde policie pronásledovala? pachatele.nekolik hodin a stejně tomu masakru nezabránila. A že zrovna policie má i v demokracii ty pravomoce obrovské a nemusi se v případě potřeby ptát nikoho.
Bohužel, se obávam že autor nechápe to základní, že totiž samotná koncepce obnovitelnosti a takzvaně udržitelného rozvoje je ideologie, nikoliv ekonomické řešení. A snad si mohl všimnout že ani tyto státy nic nešetří, ale pouze masivně utrácejí a prerozdeluji své ekonomické zdroje, dokud je z čeho. A až ty zdroje budou docházet, budou omezovat přístupy svých občanů a subjektů k nim. Což značí, že než by se dočkali té války s vnějšími agresory, mohou se dočkat interních politických válek a převratů s vlastními občany , aby si tito občané přístup k těm ekonomickým zdrojům udrželi. Jistě že je arciť povedou ti špatní populističtí politici kteří budou lidem říkat že mít třeba doma večer doma rozsvícenou žarovku nemá být žádný luxus jen pro ty ideologicky vyvolené..
Přesně tak.
Demokracie není jen jedna.Demokracie jsou zákony a ty tvoří lidé.A kdo tvoří zákony může to dělat z mafiánských ,osobních a skupinových zájmů.Proto je třeba nejprve založit voličský průkaz s tím,že volit by měl ten,kdo o systému a Ústavě něco ví.K čemu je volič,který neví ani proč,kam a co volí?Pak volí mafiány a prospěcháře.Takový volič není volič,ale ovce,která plní co někdo chce a slibuje.A od toho se odvíjí všechno ostatní.I kvalita života ve společnosti.
To je také pravda a navíc takový Martin Daňo již dávno odhalil, že může volit 3x na Slovensku a natočil video. To se to pak vyhrává demokratům. U nás to nebude jinak a nikoho to nezajímá. Jak se volí? Kdo do toho vidí? Bude v tom podvod. Všude i přes marast který produkují vyhrávají demokraté? Ne ne. Ne.
Mimochodem, jak se dá dohledat, pan Daňo to odhalil před více jak 10 lety a hned publikoval.
Takže – když se dnes ví že se to takto dělat může , lze to snadno kontrolou odhalit. A taky je na to až 5 let kriminálu.
Takže to sice každý může zkusit, ale na vlastní riziko.
Ono možná o to jde, pokud je zvolen „ten správný kandidát“, tak ten pak může i těmto lidem ,jejich stíhání zrušit..
Mimochodem, našel jsem si jak to pan Daňo provedl, a dost jsem se podivll jak to bylo primitivní.
Stačilo aby stát ponechal možnost aby občan něco potvrdil čestným prohlášením – a hned se u toho začalo podvádět.
Ovšem protože to bylo tak primitivní, tak to pak taky bylo i zpětně snadno
dohledatelné. A jak se pak taky psalo, tak za tohle je na Slovensku až 5 let vězení.
Takž těžko říct, jestli se to používalo nějak hromadně.
Mohlo by – pokud by někteří í lidé ve správě státu přimhouřili oči..
Nejlepší článek co jsem kdy na internetu našel,
a že jsem jich přečetl!Mimo jiné i o ideologii
bez ideologie.Ale kudy z toho ven?
Můj názor,pokud lidstvo povedou ekonomové,
právníci a IT specialisté,hrozí katastrofa.
Do parlamentu a vlády techniky,technology,
architekty,energetiky,ekology,strojaře,lékaře.
Lidi se zdrav.úsudkem,chcete-li s gulama.
Jenže zákony přírody jedou jinak. Velí ti nejsilnější nikoliv ti nejlepší. Ty vytlačí ti nejsilnější.
No, já si na rozdíl od vás myslím, že pro dobro celku lidstva je vždycky lepší myslet hlavou než těmi vašimi „gulami“. Ale jak říkala babička, proti gustu žádný dišputát, v demokracii si můžete myslet libovolnou částí těla podle vaší svobodné volby.
Ona prakticky každá válka je o ekonomii. I ta Trójská se nevedla o krásnou Helenu, ale o obchodní cestu z Egejského do Černého moře. A souběžně probíhající bitva o most přes řeku Tollense (sever Německa, blízko hranice s Polskem patrně ovlivnila směrování obchodu s jantarem.
Ani jsem nikde nečetl, že by Troja přímo kontrolovala průjezd z Egejského do Černého moře. Takovou námořní sílu v té době neměla, nemluvě o nějaké vojenské technice, která tehdy neexistovala.
Ovšem stála doopravdy na příhodném místě na té cestě, takže stálo za to jí během té cesty vyloupit a vydrancovat.
V tom zase nebyla Trojská válka jediná í, o tom se píše i v pověsti o Iásónovi a Argonautech. Dokonce jsou autoři, kteří obě tyto události spojují-
Nemáte tak úplně pravdu, protože i lodě, které by kontrolovala, byly velmi primitivní a musely přes noc kotvit u břehu, nebo dokonce na něj najet.
A vojenská technologie zase až tak špatná nebyla, dokonce Homérova doba byla úpadková (Homér neznal válečný vůz, myslel si, že šlo jen o dopravu bojovníků na bojiště, aby se neunavili).
Kvalitnější zbroj v podstatě neměli ani Dórové, jen ji měli z levnějšího a dostupnějšího železa, takže meč mohl mít každý nebo skoro každý bojovník. To bojiště u mostu přes Tollense ukazuje, že bronzových mečů bylo pár a zbytek byl vyzbrojen spíš palicemi a obušky. A je u něj zajímavé i paralelní používání kamenných a bronzových hrotů k šípům.
MMCH, Argo byla v podstatě vícepatrový vor z posvátných dubů (proto tak mj. mluvila), zatímco Achájci jeli na Tróju s „dutými loděmi“, tedy podstatně modernější plavební technikou. Čili pověst o Argonautech je starší. A mimo zlata z Kolchidy tam mohlo jít i o ten jantar, protože jedna z větví jantarové stezky šla až do černomořské oblasti.
Ono by chtělo do toho teoretizování vnést trochu faktů. Například ten fakt, že surovin je na zemi dostatek, a to i v surovinově chudé Evropě, jen se jaksi z ideologických důvodů netěží (například plyn). Proč se těží kovy vzácných zemin těží v Číně a netěží v USA a Evropě, přestože i zde existují ložiska. No protože je to ekologicky náročné a v demokratických zemích neprůchozí kvůli veřejnému mínění. A podobných příkladů by se našla celá řada. Nové technologie v posledních dekádách velmi rychle zpřístupňují ložiska, která byla dřív technologicky nedostupná nebo ekonomicky neefektivní. V době globálního obchodu je úplně irelevantní, kde se dané ložisko nachází. Těžaři a průmysl tyto suroviny spotřebovávající si k sobě najdou cestu i bez účasti státu. Tou nejméně efektivní cestou je snaha suroviny získat válkou. Proto to taky většinou nikdo nedělá, když pomineme třeba vagnerovce v Africe nebo černochy navzájem si podřezávající krky kvůli nalezištím diamantů. Tedy opak je pravdou. Války vznikají především z ideologických důvodů. Tedy pokud lze označit snahu mafiána získat moc, rozšířit svou moc a udržet se u moci za ideologický důvod. Mafiánský kápo, třeba puťka nepotřebuje víc surovin, v rusku je surovin dost a stejně je bez západních technologií nejsou schopni těžit. Puťka však tušil, že rusácké impérium se po ekonomické a demografické stránce rozpadá a tím upadá jeho moc. Chtěl rusácko resuscitovat a udržet se tak u moci, proto zaútočil na v roce 2008 na Gruzii, a na Ukrajinu v roce 2014 a 2022. Proč sí čína dělá zálusk na Tchajwan? Tam žádné suroviny nejsou, čína suroviny většinou nakupuje v zahraniční. Důvodem je samozřejmě ideologie veliké číny, jinými slovy soudruh si, chce posílit a rozšířit svou moc. To jsou jen ty nejkřiklavější doklady toho, že u válek většinou vůbec nejde o suroviny.
Prvky vzácných zemin se najdou i v radioaktivním odpadu a dělají problém např. při výrobě plutonia na hlavice.
Pokud by EU měla kvalitní vedení, tak mohla začít těžit plyn a ropu na svém území. Rusko by přišlo o hlavní zdroj příjmů a bylo by to daleko citelnější než „sankce“ pod heslem „hlavně Putina nenakrknout, aby nám nepřestal posílat plyn“. A Rusko by také přešlo o svůj vyděračský potenciál.
Souhlasím. S rusáckými poskoky jako bureš, kterým jde jen o čerpání dotací, to nepůjde.
Spíš s tlupou poskoků v Bruselu, kteří mj. brání tomu, abychom těžili svůj zemní plyn a jiné státy i svou ropu z břidlic, Tohle by totiž Rusko bolelo velice citelně.
Tedy, omlouvám se, za poznámku, Vy to sice píšete správně – ale je to přesně obráceně a právě proto je to dnes katastrofa.
Protože, zkuste o tom popřemýšlet, pokud by skutečně do parlamentu a vlády pustili lidi těch Vašich uvedených profesí, museli by za největší nesmysl označit právě tu v článku propagovanou koncepci obnovitelnosti a udržitelného rozvoje. Protože by právě na základě znalostí ze svých oborů věděli, že to takhle úplně fungovat nemůže. Přece jenom právě ta skutečná věda se okecat nedá..
Skvěle napsaná esej, vidím to taky tak podobně, poněkud pochmurně, nikoliv však beznadějně. Pravda je, že zdroje docházejí, lidí přibývá a všichni chtějí stále větší a větší blahobyt, říká se tomu taky náboženství konzumu. O kvalitách článku svědčí také zmatené příspěvky různých malých zmatených materialistů zde v diskusi.
No ,stačil by ten nadpis..a uvědomit si kdo suroviny má a kdo ne….plky o svobodě a demokracii si jaksi všichni vetkněte tam co slunce nesvítí, o ty nikdy nešlo
komousi v chine nemaj
…a co nemaj ? Suroviny, demokracii, blahobyt. lidská práva, LGBT, atd. atd…. Je třeba se lépe vyjádřit, aby ti co to mají pochopit, z toho nebyli pif paf… A nemají-li v číně nic, tak dozajista budou z číny utíkat do světa… Pak se můžeme těšit, že miliarda lidí (+-) přijde k nám do liberální demokracie a pak budeme koukat… Ale vyplní se tak naše přání tu Čínu demokratizovat za každou cenu…. Celosvětoví guru-ové lidských práv tak budou na vrcholu blaha…
Stačí si uvědomit kdo na koho útočí. A ano, ostatní plky si rusácké podržtašky mohou vetknout tam kde slunce nesvítí.