Foto: Profimedia

Duch z Kyjeva a neohrožení námořníci. I Ukrajina má svou propagandu, jen jinou než Rusko

Napsal/a Jan Žabka 1. dubna 2022
FacebookXPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Agresor, který začal válku, chce v propagandě především utvrdit vlastní občany v tom, že konflikt je nevyhnutelný a motivace k němu je oprávněná. Napadený stát naopak musí hlavně motivovat obyvatelstvo k obraně země a k vytrvalosti. Beze zbytku to platí i pro současnou agresi Ruska na Ukrajině, a právě proto se také propaganda obou zemí zásadně liší. Běží však naplno na obou stranách.

Rusko v ukrajinském konfliktu využívá v propagandě například operace pod falešnou vlajkou. Jde o manipulativní fotografie, videa či zprávy, které mají dokazovat, že to  byla Ukrajina, kdo zavinil právě probíhající válku.

Místo padlých těla z pitevny

Jedním z příkladů jsou videoreportáže proruských novinářů pořízené údajně na místě, kde ukrajinská armáda měla ještě před začátkem války údajně zničit auto s civilisty, když se snažila zneškodnit ruského generála. Mělo jít o důkaz válečných zločinů a o jednu ze záminek, proč je nutné spustit takzvanou „mírovou operaci“ na Ukrajině.

Později se ale ověřováním videí zjistilo, že okolo zničeného automobilu nejsou nikde střepiny ze zničených oken a že chybí poznávací značky. Navíc rozbor patologa ukázal, že rána na lebce jednoho z ohořelých těl nemohla být způsobena výbuchem, ale jde o pitevní řez, kterým se běžně dostává patolog k mozku. Vozidla tak pravděpodobně byla z vrakoviště a těla z márnice.

Podobných případů, kdy proruská tvrzení nemají oporu ve faktech a údajné důkazy vzbuzují spíše pochybnosti, je z období před válkou i během ní celá řada. Mnoho z nich lze snadno zpochybnit či přímo vyvrátit.

Nabízí se vysvětlení, že dezinformátoři nemusí mít čas či kapacity vytvářet složitější a uvěřitelnější příběhy nebo si skutečně myslí, že je jejich finální práce dostatečně věrohodná.

S největší pravděpodobností však autorům těchto vymyšlených příběhů příliš na kvalitě nezáleží. Jsou si vědomi, že prvotní lež se šíří rychleji než následná pravda, že cílovým publikem jsou ruští občané v Rusku a že nejde o to představit jednu verzi falešné pravdy, ale způsobit informační chaos.

Ruská dezinformační receptura

Skutečnost je taková, že k většině běžných Rusů se dostanou pouze informace šířené oficiálními ruskými kanály, případně tamními sociálními sítěmi. Pokud už je někdo ověří – což je většinou práce západních médií a analytiků či opozičních ruských novinářů, výsledná informace doputuje jen k minimálnímu počtu lidí, kteří by si podle ní mohli zkorigovat názor.

Vylhané příběhy jsou navíc často atraktivnější a v informačním prostoru mají podobný efekt jako takzvané bleskové zprávy, breaking news – vzbudí zájem, ale doplňující informace už sleduje méně a méně lidí.

Proruských manipulativních a falešných zpráv se v průběhu války na Ukrajině také již objevilo tolik, že člověk, který s informacemi přímo nepracuje, nemá možnost každou z nich kontrolovat. Jako by vlastní vojenskou taktiku „nás mnogo“ Rusko používalo i při zaplavování prostoru dezinformacemi.

Cílem dezinformací je zmást nepřátelskou společnost informačním chaosem a rozdělit ji tak, aby ani její základní jednotky nedokázaly spolupracovat. Internetem koluje tolik verzí vysvětlujících aktuální dění, že běžný člověk neví, čemu věřit. Najednou je těžké se s přáteli či vlastní rodinou shodnout i na základních otázkách – třeba i v něčem tak evidentním jako to, kdo je viník války a kdo oběť.

Duch z Kyjeva a Hadí ostrov

I Ukrajina však má svou propagandu a ukrajinské vedení manipuluje s veřejným míněním. Zatímco v případě Ruska jde především o obhajobu války jako „mírové operace“ a zakrytí vlastních válečných zločinů, Ukrajina naopak musí hlavně motivovat vlastní občany k obraně své země a k vytrvalosti.

Zároveň se její lídři v čele s prezidentem Volodymyrem Zelenským snaží upoutat pozornost zahraničních médií a politiků, protože mezinárodní podpora – ať v dodávce zbraní, tlaku na Rusko či v humanitární spolupráci – je klíčová pro co největší obranyschopnost země či dokonce k úplnému odražení nepřátelského útoku.

Proto se internetem šíří především hrdinské příběhy jako ten o Duchovi z Kyjeva, mýtickém pilotovi, který v počátku války údajně sám zneškodnil šest nepřátelských letounů. Příběh šířily i oficiální ukrajinské profily na sociálních sítích. Ačkoli se později ukázalo, že příběh není pravdivý, splnil účel – motivoval civilní obyvatelstvo a dal lidem alespoň o trochu větší pocit bezpečí.

Nebo útok na Hadí ostrov, kde mělo podle původní verze příběhu hrdinskou smrtí zemřít třináct ukrajinských pohraničníků. Ti se nechtěli vzdát ruskému námořnictvu a na výzvu složit zbraně odpověděli: „Ruská válečná lodi, jdi do p*dele!“

Jejich výrok i celá scéna obletěly svět, v Česku vzniklo i charitativní oblečení připomínající tento incident coby symbol nezlomného charakteru Ukrajinců v boji s daleko silnějším Ruskem. Jak se později ukázalo, Ukrajinci ve skutečnosti nezemřeli, ale byli zajati (voják, který pronesl zmíněná slova, se už mezitím vrátil domů a dostal hned medaili). Nejasnosti panovaly i kolem jejich přesného počtu. Na to už se ale historie, a především Ukrajina uprostřed války, neptá.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)