Bojovnice na Donbase, ilustrační foto
Profimedia.cz,

Domácí násilí stojí ročně Ukrajinu třikát víc životů než válka. Koronavirus to ještě zhoršil

Napsal/a Tereza Engelová, Oksana Rasulova 30. července 2020

Ukrajinská nevládní organizace La Strada oznámila, že letos jen za duben eviduje 2 754 případů domácího násilí. Dvakrát víc než na začátku roku. Důvodem má být karanténa kvůli šíření koronaviru. Za alarmující počty případů domácího násilí na Ukrajině však nemůže jen pandemie, ale i tradiční výchova.

Podle zprávy Populačního fondu OSN (UNFPA) z roku 2018 je každoročně fyzickému a sexuálnímu násilí vystaveno přes milion Ukrajinek a nejméně 600 jich kvůli tomu zemře. To je zhruba třikrát víc, než kolik obětí si v posledních letech ročně vyžádá „zamrzlý“ konflikt se separatisty na východě Ukrajiny.

Navzdory obrovskému utrpení však útok nahlásí pouze jedna z deseti žen a pouhé jedno procento z přeživších vyhledá lékařskou nebo sociální pomoc.

Trestný čin teprve od loňska

V Donbasu i na Ukrajině obecně je domácí násilí stále považováno za relativně normální věc. Ani třetí strana, pokud ví o domácím násilí, nemá tendenci cokoliv hlásit, obecně se takový jev považuje za soukromou rodinnou záležitost.

Domácí násilí nebylo donedávna ani trestně postižitelné. Trestným činem je na Ukrajině od loňského roku, dříve mohli pachatelé dostat maximálně správní trest nebo napomenutí.

I když bylo násilí páchané na ženách problémem na Ukrajině už před válkou na Donbase, šest let trvající konflikt ho zmnohonásobil.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


 „Nemáme žádné statistiky o tom, kolik žen, které se obracejí na policii, je ve skutečnosti z rodin, které uprchly před válečným konfliktem, ale podle toho, co sleduji v posledních dvou letech, každá desátá žena, která se na nás obrací, utekla z okupovaného území kvůli domácímu násilí,“ říká Olga Noviková, psycholožka z Centra pro pomoc ženám ve východoukrajinském Slavjansku.

Právě toto město vzdálené pouhých 110 km od Doněcku se stalo důležitou základnou pro tisíce tzv. vnitřních uprchlíků utíkajících z válečné zóny. Slavjansk sice v rané fázi války obsadili proruští separatisté, po čtyřech měsících bojů ho ale v červenci 2014 dobyla ukrajinská armáda.

Olga Noviková nejdříve pracovala s uprchlíky. Postupně ale zjistila, jak velký problém mezi nimi představuje domácí násilí, a v roce 2018 se rozhodla založit Centrum pro pomoc ženám, které pomohlo více než tisícovce týraných žen.

Olga Noviková založila Centrum pro pomoc ženám před dvěma lety. Za tu dobu pomohla více než tisícovce týraných žen. Foto: Irynka Hromotska

Frustrace z války

„Před válkou byl Doněck nejlidnatějším regionem na Ukrajině, ale během roku ho opustilo téměř milion lidí. Míra kriminality byla v této oblasti tradičně vyšší než ve zbytku Ukrajiny, ale statistiky odhalily, že před válkou bylo nejvíce trestných činů zaměřeno na muže. To se změnilo. Regiony s největším počtem vnitřních uprchlíků zaznamenaly výrazný nárůst trestné činnosti páchané na ženách,“ popisuje Olga, proč se rozhodla pro psychicky velmi náročnou práci.

Podle ní válka rodinné vztahy často tvrdě narušila. Kromě strachu o život a útěku před násilím čelí rodiny na novém místě i nedostatku peněz a špatným životním podmínkám. Muži pak frustraci z těžké životní situace řeší často alkoholem a násilím vůči partnerkám.

To byl případ i třicetileté Lisy, která našla v Centru pro pomoc ženám dočasný úkryt.

Do Slavjansku utekla s manželem z Doněcku. Její muž býval před válkou ředitelem úspěšného podniku. Válka ale vše změnila. Po útěku do Slavjansku nemohl najít dobrou práci. On i Lisa museli přijmout práci za velmi nízký plat. Lise se ale na novém místě začalo dařit a její pracovní kariéra postupovala rychleji než manželova. Ten svou frustraci začal řešit pitím alkoholu a začal bít nejprve Lisu a pak i jejich dítě. To byl moment, kdy se rozhodla vyhledat pomoc.

Skromnost nade vše

Ženy, které se v Centru potřebují ukrýt, můžou zůstat měsíc. K dispozici mají ložnici a koupelnu, společnou kuchyň, společenskou místnost a konzultační místnost pro práci s psychologem nebo právníkem. Ne všechny ženy potřebují ubytovat, hodně se jich přichází pouze poradit. Olga je často jediná, s kým si můžou o své situaci promluvit.

Základ problému tkví už ve výchově. Většina žen na východě Ukrajiny je vedena především ke skromnosti. K tomu, že se mají postarat o manžela, rodinu a vydržet těžké časy. Přes 80 % žen v Doněcké obasti je tak přesvědčeno, že rodinné problémy nelze projednávat s cizími lidmi. I proto patří mezi aktivity Centra šíření osvěty. V brožurách, které Centrum poskytuje klientkám, stojí: „Násilí proti vám je také válkou. Bojujte za sebe!“

Světlana a Marina jsou uprchlice, které se rozhodly pomáhat týraným ženám. Pomáhají s administrativou a chodem Centra. Foto: Irynka Hromotska

Podle Mariny a Světlany, které v Centru pomáhají Olze, je nutné, aby se domácí násilí začalo řešit jako celospolečenský problém. Obě ženy, samy uprchlice z Doněcku, se rozhodly opustit svá místa a začaly pracovat jako sociální pracovnice, protože jim příběhy týraných žen nedaly spát. Přiznávají, že i pro ně je to leckdy náročné:

„Nemůžeme prostě jít domů a nemyslet na to, o našich klientech mívám i noční můry,“ přiznává Světlana. Olga ale dodává, že by přesto neměnila: „Měla jsem i nabídky odjet z města a pracovat v pěkné kanceláři, ale já nechci. Vím, že tady jsem užitečná, dokážu pomoct lidem měnit životy k lepšímu. Miluju ten okamžik, kdy se žena začne po všem, čím si prošla, znovu usmívat. Nechci pracovat s jednoduššími klienty,“ říká Olga.

Je však podle ní nutné, aby se o domácím násilí víc mluvilo a byly za něj vymáhány tresty. V příručce, kterou pomáhala sestavit, se píše: „Válka v Donbasu někdy skončí, jenže násilí ve společnosti zůstane. Proto se musí tento problém začít řešit, a to co nejdříve.“

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Čtěte též

1 komentář

  1. Manitius napsal:

    Čecháčkové, okamurovci a všichni hrdí bílí heterosexuální muži, kteří chtějí chránit naše ženy před zvrhlými migranty islámského vyznání, kteří nemají nic jiného na práci, než znásilňovat a trýznit naše ženy, se mohou nejdříve podívat k sousedům. Ti očividně také vyznávají „tradiční hodnoty“, které by tak rádi bránili.

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *