KOMENTÁŘ. Je celkem nepodstatné, co si myslíme o romantické telenovele, kterou nás v posledních dnech zásobují ministr zdravotnictví Adam Vojtěch a jeho náměstek Roman Prymula. Pokud by ji v podvečerním čase vysílala televize Prima Love, mohla by dobře posloužit k obveselení nenáročného publika. Ve chvíli, kdy ale jde o demontáž bezpečnostních zájmů státu, je třeba zvednout obočí a ptát se, kde jsou policejní plukovníci a orlové práva.

Jaký byl obsah posledních dílů:

Ministr Vojtěch loni zavedl pravidlo, že se jeho náměstci musejí vykázat platnou bezpečnostní prověrkou. Náměstek Prymula ji dosud nemá, a tak by měl ve funkci skončit. Má se stát ke konci května, ale jak se termín blíží, dějová linka se nám rozmnožila o emotivní prvky.

Prý si s Vojtěchem nesedli, říká premiér Andrej Babiš. Prymula přímo mluví o tom, že ho na úřadě nemají rádi, bojí se jeho popularity. S Vojtěchem nemluví (!). Zároveň vyšlo najevo, že bokem vyjednával s Babišem o vládním angažmá (!) a stanovil si dvě podmínky pro své (nezákonné) setrvání. Načež mu premiér nabízí post vládního zmocněnce pro vědu a výzkum ve zdravotnictví.

Tolik základní děj.

Ministerstvům vládne Babiš

Že si spolu nějaká ta Manuela s Esmeraldou nesednou, to se v jihoamerických mýdlových operách stává a vytváří to koneckonců základ dramatiky příběhu. Když se to stane uvnitř české státní správy s tradicí c. a k. monarchistické byrokracie, nastupuje řád. Hierarchie a subordinace. Máme to tak z dobrých důvodů rádi.

Okamžik, kdy náměstek obchází svého ministra a vyjednává s předsedou vlády o obejití daných pravidel, má v takovém systému rychlé řešení. Náměstek už není náměstek, a to nejpozději zítra ráno. Jenže česká státní správa má poslední dobou poněkud specifická pravidla. Všichni víme, že vládcem jednotlivých úřadů není ministr, ale Babiš. Ví to samozřejmě i Adam „nebuďte slušnej“ Vojtěch.

Souvisí s tím i Prymulovo kladení podmínek. Jsou dvě a my si dokážeme představit, že se tak či tak týkají dvou základních zdrojů plukovníkovy frustrace: těmi jsou právě jeho povinná prověrka (kterou prý záměrně na NBÚ někdo zdržuje) a ministr Vojtěch. Je to celkem průzračné a opět je to důvod, aby si Prymula v úřadě sbalil své prádlo a jel si ho vyměnit do Hradce.

Mluvíme zde o bezpečnostní prověrce, a tak je třeba si říct, jaký je její skutečný smysl. Plukovník Prymula ji vnímá jako překážku k uplatnění svých ambicí, ale to se ve své emoci plete.

Vydáním prověrky Národní bezpečnostní úřad garantuje, že u jejího držitele nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by mu bránily mít přístup k utajovaným informacím nebo vykonávat citlivé činnosti. Jde o hodně: o ochranu informací důležitých pro obranné, vojenské, bezpečností, ekonomické a mezinárodně politické záměry a cíle České republiky, a tím i o ochranu zdraví, života a majetku občanů (zde citujeme z informací NBÚ). Stát tak může svěřit své strategické informace při zajišťování obrany státu, při boji proti terorismu, při odhalování závažné trestné činnosti, při zajišťování důležitých ekonomických zájmů i zájmů, k jejichž ochraně se zavázal v rámci mezinárodní spolupráce, i výkon citlivé činnosti subjektům, které skýtají záruku, že tyto informace ani citlivou činnost nezneužijí nejen ve svůj prospěch, ale i ve prospěch např. cizích „špionážních“ služeb apod.

Pokud to zjednodušíme, člověk bez prověrky je bezpečnostní riziko pro stát. Pokud by někde ve vysokých patrech státní správy zůstal, bude třeba ho stále hlídat.

„Myslím si, že by bylo dobré, aby pan profesor zůstal v rámci státních struktur, aby neodcházel někde do privátu,“ řekl Babiš ve středu České televizi. Omyl, je to přesně obráceně. I když pomineme osobní rovinu vztahů Prymula-Vojtěch, neexistující prověrka je základní překážkou pro plukovníkovo jakékoli setrvání ve státní službě.

Připomeňme, že post vládního zmocněnce pro Prymulu vytváří člověk, který se sám z dobrých důvodů nikdy neměl (nesměl) stát ministrem. Ty dobré důvody se v lednu roku 2014, kdy Bohuslav Sobotka Babiše do vlády jako ministra financí bral, jmenovaly lustrační zákon. Je ostudou české společnosti, že tehdy bez povšimnutí a bez protestů nechala Sobotkovu koalici zákony změnit tak, aby vyhovovaly jeho (a Babišovu) hladu po vládnutí. Je zároveň pochopitelné, že je to právě Andrej Babiš, kdo systém bezpečnostních brzd nechápe, když byly v jeho případě ohnuty.

Kde jsou orlové práva?

Ve stejný den, kdy sledujeme finále prymulovské telenovely, jmenoval prezident Miloš Zeman předsedou Nejvyššího soudu Petra Angyalossyho. Rozhodl jsem se, jak jsem se rozhodl, řekl k tomu a přidal tak další příspěvek k tématu zdůvodněnosti a přezkoumatelnosti svých rozhodnutí. Ale to jen na okraj.

Zajímavé je, že i Zeman má svého zmocněnce pro oblast justice, který analogicky s případem Prymula/Vojtěch supluje roli ministryně spravedlnosti Marie Benešové. Jmenuje se Vratislav Mynář, je kancléřem, rovněž bez prověrky. A stejně jako v minulosti už několikrát i tentokrát vyšlo najevo, že Angyalossiho nevybíral prezident, ale on. S Angyalossym vyjednával, vyjednal a prezident pak hotový výběr pouze schválil. Na vedlejší koleji pak stála se svými návrhy Benešová, mimochodem členka Zemanova poradního týmu.

Nedovedeme si příliš představit, co by takováto suma informací o vlivu lidí s bezpečnostním problémem na obsazování důležitých postů způsobila za vládnutí Václava Havla či Václava Klause nebo za premiérování dejme tomu Jiřího Paroubka nebo Mirka Topolánka. Jde o demontáž bezpečnostních zájmů státu. A připomeňme, že už v této zemi, co se týče neprůhledného zákulisního vyjednávání o personálních rošádách, startovaly vrtulníky a vyjížděla policejní komanda pro míň.