ROZHOVOR. „V Česku se jednalo o teroristický útok a měli byste vyhostit více ruských diplomatů,“ komentuje kauzu Vrbětice bulharský diplomat Illian Vassilev. V rozhovoru pro HlídacíPes.org mluví o ruském vlivu v Bulharsku i o takzvané bulharské stopě vrbětických výbuchů.

Illian Vassilev je vedle působení v diplomacii také analytik, ekonomický konzultant a autor úspěšného blogu o politice. V Bulharsku si vybudoval pověst kritika korupce. V letech 2000 – 2006 působil jako bulharský velvyslanec v Rusku, které ho v roce 2014 zařadilo na černou listinu 89 občanů Evropské unie, jimž zakázalo vstup do země.

Český premiér minulý týden po jednání vlády řekl, že útok ruských agentů ve Vrběticích byl „útokem na zboží, nikoliv aktem státního terorismu“. Další den toto vyjádření vzal zpět. Co si o tom myslíte?

Byl jsem tím, co řekl český premiér, překvapený. Domníval jsem se, až do jeho prohlášení, že bezpečnost je nedělitelná, že definice národní bezpečnosti není ničím podmíněna. Těžko si dokážu představit, jak jinak kvalifikovat útok zahraničního agenta organizace jako GRU na území jiného státu, než jako terorismus. To je nepředstavitelné, ať už by to bylo v Česku na Slovensku nebo v Bulharsku.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Nicméně chápu, že premiér byl pod velkým tlakem, protože postavit se Rusku je vždy obtížné. Potřebujete hodně solidarity i ze strany jiných států. A ta není vždy projevena. Když se podíváte do minulosti, například na otravu Sergeje Skripala, Velká Británie tehdy volala po gestu solidarity. Na rozdíl od České republiky se ale Bulharsko nepřipojilo. Vedení státu nepovažovalo podané důkazy za dostatečné. Takže chápu, že česká vláda mohla mít mírný důvod ke skepticismu.  

Nicméně opakuji, že bezpečnost by měla být nepodmíněná. A ta operace byla komplexní. Dokazuje to i přítomnost velitele elitní jednotky 29155.

Pozor na spodní proudy

Illian Vassilev. Foto: se souhlasem Illiana Vassileva

Česká republika zareagovala na útok vyhoštěním 18 ruských diplomatů, Rusko na oplátku vyhostilo z české ambasády v Moskvě dvacet zaměstnanců. Jak se jako bývalý velvyslanec v Rusku díváte na podobné aktivity? Je to důležitý krok, nebo spíše formalita, která se za nějakou dobu zase urovná?

Je to poměrně důležité. Vzpomínám si, že za mého působení v Moskvě fungovalo vyhošťování diplomatů vždy jako reciproční akce, tedy formou oko za oko, zub za zub. Zároveň jsem ale nikdy nepochyboval, že my jako menší země jsme v horší pozici, a to z jednoduchého důvodu. Naše personální zastoupení je na ambasádách mnohem nižší.

Pokud vyhostíte dvacet diplomatů z české ambasády, v podstatě tím znemožníte její fungování. Věřím proto, že dalším logickým krokem české vlády by neměla být reciprocita ohledně počtu vyhoštěných diplomatů, ale ohledně schopnosti ambasády plnit svou funkci. A to i do budoucna. Tak by to mělo u velvyslanectví menších států jako je Česká republika, Bulharsko nebo jiné členské státy NATO fungovat.

Zároveň je vyhoštění diplomatů skutečně jen špičkou ledovce. V sázce je tu mnohem víc. Roli hrají jiné spodní proudy, napětí mezi Ukrajinou a Ruskem. Hodně teď bude záležet, jak západní státy naloží s otázkou Ukrajiny. Jestli ji budou vnímat jako naši přední linii postavení se Rusku nebo ne. Situace skutečně není dobrá a naprosto bych se přikláněl k semknutí, k prokázání jednoty. Západ se musí dohodnout na jasné odpovědi vůči Rusku.

Když zmiňujete jednotu – Bulharsko zhruba před měsícem vyloučilo ze země dva ruské diplomaty. Váš premiér dokonce vyzval Rusko, aby v Bulharsku přestalo špehovat. Sám jste už ale zmiňoval, že například v případu otravy Sergeje Skripala byli Bulhaři v reakci vůči Rusům zdrženliví. Jak si tedy vykládat bulharsko-ruské vztahy? Takhle zpovzdálí vypadají velmi složitě…

Ono je tomu složité porozumět i zevnitř. V případě otravy Skripala jsme neprokázali solidaritu s ostatními státy NATO. Ještě předtím ale došlo v Bulharsku k otravě Emiliana Gebreva (obchodník se zbraněmi, jehož uskladněná munice explodovala ve Vrběticích. Gebrev a jeho syn byli v roce 2015 otráveni a měli podobné příznaky jako Skripal s dcerou po otravě novičokem. Gebrev otravu přežil. V souvislosti s ní vydala bulharská prokuratura zatykač na tři ruské občany a dva ruští diplomaté byli vyhoštěni ze země – pozn.red.).

Generální prokurátor tehdy zahájil vyšetřování pokusu o vraždu, přitom ale odmítl, aby látku analyzovala Organizace pro zákaz chemických zbraní. Dodnes tedy není jasné, zda se vrchní vyšetřovatel nedrží zpátky, aby nerozezlil Kreml.

Pokud vím, tak bylo vyšetřování Gebrevovy otravy nedávno znovu otevřeno.

Vyšetřování probíhalo pět let. Nepožádali při něm ale o spolupráci ani OBSE, ani Organizaci pro zákaz chemických zbraní. Část důkazů se mezitím ztratila. A vloni přišli s tím, že dočasně zastavují vyšetřování. Teď ho nedávno znovu otevřeli. Většina toho, co se zjistilo, ale není výsledkem vyšetřování bulharských vyšetřovatelů, nýbrž nezávislých institucí jako Bellingcat.

Bulharská vláda je teď v zajímavé pozici. Pochopili, že ruské špionážní aktivity v Bulharsku jsou velmi rozsáhlé. Jeden z bývalých ministrů zahraničí označil kdysi počet ruských špionů pod diplomatickým krytím v Bulharsku. Pokud si dobře vzpomínám, bylo to 67 agentů. Takže si dokážete představit míru jejich proniknutí do bulharské společnosti. Vyloučili jich tehdy pět nebo šest..

Co všechno Rusko ví

Jak toto řeší bulharské tajné služby? Česká BIS na aktivity ruských špionů na území České republiky upozorňuje ve výročních zprávách několik let. Varují před ruskými zájmy na našem území. Děje se to i v Bulharsku? A jak se k tomu stavějí politici?

Myslím, že situace v Bulharsku a v České republice je hodně podobná. Četl jsem zprávy vašich tajných služeb, jsou velmi podrobné a profesionální. Mám před vašimi tajnými službami, a především kontrarozvědkou, velký respekt. Práce kontrarozvědky v Bulharsku se odvíjí od poptávky na politické úrovni, takže vyšetřují, ale otázka reakce je pak politickým rozhodnutím. Z mnoha důvodů tak byla řada případů komunikována spíše ledabyle.

Jak víte, v diplomatických kruzích a například při vyhošťování diplomatů se ne vždy hned troubí do boje. Věci se komunikují v jemnější rovině. Vyloučeného špiona zkrátka požádáte, aby odjel, neřeší se to veřejně.

Pokud jsou ale operace těchto špiónů tak zjevné a pokud tajné služby nebo alespoň kontrarozvědka nedokázaly ani za deset let uzavřít, alespoň formálně, jediný případ, nemůžete si neklást otázku, zdali se nejvyšší patra bulharské politiky nesnaží narušovat operační a vyšetřovací schopnosti tajných služeb. Jestli je od práce neodrazují. Protože vztahy některých našich politiků s Ruskem ohrožují národní bezpečnost, respektive jsou kladeny nad národní bezpečnost.

Můžete uvést nějaký příklad?

Například premiér Borisov potřeboval nutně dokončit TurkStream (plynovod, který po dně Černého moře přivádí plyn z Ruska do Turecka, ale také do Bulharska, pozn.red.) Měl na jeho dokončení svrchovaný zájem. Obětoval by téměř cokoliv, aby se projekt uskutečnil. A až ve chvíli, kdy byl plynovod téměř dokončen a jeho otevření už nemohlo být ohroženo, začal s vyhošťováním diplomatů.

V České republice se teď zdá, že případ Vrbětice by mohl zamíchat s politickými kartami. Způsobit změnu v postojích některých politiků vůči Rusku nebo alespoň umlčet proruské politické křídlo. Vidíte něco podobného i na bulharské scéně? I v Bulharsku došlo v letech 2014 a 2015 k několika výbuchům v továrnách na zbraně, které ale nejsou vyšetřeny.  

Hlavním ohrožením pro obě naše země je něco, co není očím veřejnosti tak zjevně viditelné. Dřímá to pod povrchem, a sice, že mnoho našich politiků je skrytě závislých na penězích z Ruska, na obchodních dohodách s Ruskem atd.

U řady politiků je problematické, že Rusové na ně vědí hodně věcí. Jak se dostali ke svým majetkům, jak se z nich stali miliardáři, jak se případně dostali k moci. Toto jsou velmi zranitelné body, na které můžou Rusové vždy zatlačit.

Jedinou možností tak je, že se veřejnost dozví o něčem, co natolik ohrožuje národní bezpečnost, že politici musí své osobní zájmy podřídit zájmům veřejnosti.

Být připraven na válku

Byznysové zájmy stály také v pozadí boje o vlastnictví velké bulharské zbrojovky Dunarit. Ta patří již zmiňovanému Emilianu Gebrevovi. Podle zjištění některých bulharských investigativních médií ale o ni měl eminentní zájem vlivný oligarcha Delyan Peevski. Dokonce se objevila podezření, že agenti GRU byli k vraždě Gebreva „motivováni“ právě Peevským. Nemohly by mít podobné obchodní zájmy nějakou spojitost i s případem ve Vrběticích? Gebrevova společnost EMKO totiž zpočátku zarytě popírala, že by důvody exploze mohly mít politické pozadí, konkrétně plánovaný prodej munice na Ukrajinu. Navíc Gebrev tvrdí, že čeští vyšetřovatelé s ním nebyli v kontaktu, na nic se ho neptali. To zní hodně zvláštně. Je to podle vás vůbec možné?

Náš generální prokurátor ani jeho úřad nespolupracovali s českými vyšetřovateli a to je trochu zvláštní. Zvláště když vezmete v potaz, že premiéři obou zemí jsou si poměrně blízcí, několikrát se viděli, mají zkrátka dobré vztahy. (po uzávěrce rozhovoru oznámila bulharská ministryně zahraničí, že Bulharsko bude spolupracovat na vyšetřování vrbětické kauzy – pozn. red.)

Věřím, že kdyby byl zájem dostat toto vyšetřování z vládní úrovně na úroveň generální prokuratury, nebylo by to nic složitého, udělali by to. Takže nevíme. V Bulharsku nebyl zájem vyšetřit řádně pokus o vraždu Gebreva. V Česku zas chtěli teroristický útok přejmenovat na kriminální čin. To je zvláštní. Na druhou stranu máme už delší historii nespolupráce na úrovni generální prokuratury, namátkově třeba ohledně vyšetřování kauzy ČEZ.

A nebylo tedy prohlášení Emiliana Gebreva směrované spíše bulharské prokuratuře než českým vyšetřovatelům?

Myslím, že mířil svůj hněv na naše vyšetřovatele, protože mu komplikují život a nevyšetřili pořádně pokus o jeho vraždu. Nicméně kritizoval také české vyšetřovatele, že přišli s verzí, že munice byla určená pro Ukrajinu. I kdyby ta munice byla určená pro Ukrajinu nebo pro Sýrii, tak to přeci neospravedlňuje útok Ruska na tuto munici. Gebrev je obchodník se zbraněmi, vyrábí zbraně a legálně je prodává. Je to jeho byznys.

Pokud Rusko vstoupí na území Ukrajiny a zlobí se, že ukrajinská armáda použije tyto zbraně na ochranu svého území, to není náš problém, ale problém Ruska. Náš problém to začíná být ve chvíli, kdy na naše území pošlou agenty, aby zabíjeli.

Jste bývalý velvyslanec, jak podle vás tedy mají postkomunistické země k Rusku přistupovat? Jakou zvolit taktiku?

Myslím, že je velmi těžké vymyslet strategii na to, jak přistupovat k Rusku. Na většině úrovní totiž reagujeme spíše na to, co dělá Rusko. Kremlu prošlo bez následků, co udělal v Gruzii, prošla mu anexe Krymu. Takže pokud toto chceme změnit, musíme jednat jasně a rozhodně. Třeba tím, že česká vláda vyloučí všechny ruské diplomaty.

Lidé si často nedávají do spojitosti, že Ukrajina funguje jako obranná linie NATO. Ve stejné době nicméně Německo pokračuje s budováním NordStreamu a my TurkStreamu. Taková je realita.

Nejlepší přístup, jak vyvažovat Rusko, byl přístup Ronalda Reagana. Dal jasně najevo, že je připraven na válku. A když oni vidí, že jste připraven na válku, nenapadnou vás, takhle je to vlastně jednoduché.