Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Parkoviště u jaderrné elektrárny Dukovany se v průběhu května na čas změnilo v autokino.
Petr Lemberk / MFDNES + LN / Profimedia,

Česko hledá svou energetickou budoucnost. Na cestě k ní se neobejde bez ruského plynu

Dlouhá a drahá stavba nové jaderné elektrárny (jež má pokrývat jen asi 10 % spotřeby elektřiny v zemi), výhledový konec životnosti Dukovan a Temelína i zavírání uhelných elektráren nejpozději do roku 2038 vedou k nutnému závěru, že bez plynu to v Česku dál nepůjde. Vedle rostoucí obnovitelné energie (která ale podle odhadů stejně v budoucnu nepokryje víc než maximálně čtvrtinu české spotřeby) je nutné mít jiný stabilní zdroj – a tím je právě plyn.

Akce Dukovany v loňském roce tak mohutně finišovala, až pomyslný běžec v cílové rovince upadl a zlomil si při tom obě nohy. Řečeno bez příměrů: i když se počítalo s tím, že tendr na dostavbu Dukovan se spustí do konce prosince 2020, premiér Andrej Babiš prohlásil, že soutěž není připravena a že by o takto významné akci neměla vláda rozhodovat tak relativně blízko před parlamentními volbami.

Zatím však platí, že rozhodnutí, zda se do mnohasetmiliardové investice pustit, nebo ne, má padnout v roce 2029; tedy ještě za funkčním horizontem nyní neznámé přespříští budoucí vlády.

Česko sice zatím patří mezi největší vývozce elektřiny, exportujeme zhruba o 23 % elektřiny více než sami spotřebujeme, navěky to tak ale být nemusí.

Ministr průmyslu Karel Havlíček či generální ředitel ČEZ Daniel Beneš operují s tím, že když Česko nepostaví nový jaderný zdroj, jen se tím prohloubí česká energetická závislost na Rusku, respektive na ruském plynu. Data jim dávají za pravdu, i když skutečnost je, jak to tak bývá, mnohem složitější.

Podívejme se tedy na to, jak na tom Česko s plynem je a bude, i na to, co to znamená pro českou energetickou bezpečnost.

Z uhlí rovnou na plyn

Největší podíl na výrobě elektřiny v Česku má nyní hnědé uhlí: představuje 40 % celkové české produkce elektřiny. Jenže doba uhelná má skončit. Před koncem loňského roku padlo rozhodnutí (doporučení) uhelné komise ukončit využívání uhlí pro výrobu elektřiny a tepla nejpozději v roce 2038.

Reálný byznys ale na nejzazší termín čekat stejně nebude. Už proto, že od ledna 2023 začnou platit nové ostré emisní limity, což s sebou tak či onak ponese značné náklady. Třeba Sokolovská uhelná už vloni v létě přestala vyrábět energii v elektrárně Vřesová z vlastního uhlí a přešla na nakupovaný zemní plyn, a i ve své druhé původně hnědouhelné elektrárně Tisová vybudovala dva nové plynové kotle.

Také největší energetická společnost, polostátní ČEZ, už na letošek ohlásila plán na odstavení uhelných zdrojů v teplárně a elektrárně Mělník a jejich nahrazení zemním plynem. Zatím jediný velký zdroj elektřiny, který v Česku „jede na plyn“, elektrárna Počerady II, tedy dlouho jedináčkem nezůstane.

V roce 2019 dosáhl podíl výroby elektřiny z plynu v ČR rekordní úrovně: 10,5 % (pro srovnání: před deseti lety byl podíl jen 1,2 %). To odpovídá 9,6 MWh, z čehož 7,2 MWh vyrobily právě Počerady II.

Zdroj: OTE a.s.

Bez zajímavosti není, že skoro stejný podíl elektřiny z plynu – 10 % – vykázalo za rok 2019 i Německo.

S výhledovým přechodem od uhlí k plynu souvisí i kritika managementu ČEZ za to, že svou uhelnou elektrárnu Počerady prodal za 2,5 miliardy korun skupině SevEn Energy miliardáře Pavla Tykače. Například minoritní akcionář ČEZ a hlasitý kritik současného vedení firmy, analytik Michal Šnobr, transakci opakovaně označuje za zlodějinu za bílého dne. Mimo jiné právě kvůli tomu, že by šlo elektrárnu snadno přestavět na nový plynový zdroj.

Podle ČEZ ale firmě v areálu stále zůstává dostatečně velký pozemek pro novou plynovou elektrárnu. Tu lze relativně levně – v řádu nižších desítek miliard korun – postavit zhruba za tři roky. Například zmíněné Počerady II s výkonem 834 megawattů dokončil ČEZ v roce 2015 během tří let za cenu 14 miliard korun.

Odbočka k emisním cílům

Objevují se i další kritické hlasy poukazující na to, že verdikt uhelné komise ve skutečnosti nahrává plynové lobby, že nucené vypínání spolehlivých uhelných elektráren nedává ekonomický smysl a že půjde jen o přesun peněz do kapes lidí spojených s plynárenským byznysem.

Faktem je, že plynová lobby je v Česku silná, koneckonců v čele Českého plynárenského svazu stojí jako výkonná ředitelka někdejší náměstkyně ministra průmyslu, spoluautorka energetické koncepce Lenka Kovačovská, svého času vyhlášená jako nejvlivnější osoba tuzemské energetiky. Nicméně odklon od uhlí není český výmysl, ale evropský trend i nutnost při snaze naplnit schválené emisní limity.

Lídři EU se na prosincovém summitu dohodli, že EU do roku 2030 sníží emise skleníkových plynů alespoň o 55 procent oproti roku 1990. „Součástí je konkrétní zmínka o plynu jako přechodové technologii, bez které bychom splnění cíle nezvládli,“ komentoval to tehdy premiér Andrej Babiš.

Důsledkem je i to, že při splnění všech podmínek budou moci být stavby paroplynových elektráren financovány ze zelených zdrojů EU – přestože je zemní plyn fosilním palivem. Při jeho spalování ale ve srovnání s hnědým uhlím vzniká jen polovina emisí.

A jaký že plyn to v Česku pálíme? Jednoznačně ruský. Ze 100 % to tak bylo do roku 1997, pak nám mix naředil postupně až z 25 % kontrakt na plyn z Norska (vrátíme se k tomu níže), který ale vypršel v roce 2017. Od té doby opět dominuje Rusko.

Domácí těžba plynu se pohybuje na úrovni přibližně jednoho až dvou procent celkové spotřeby.

Obchodně má ruský plyn na českém trhu „jen“ dvoutřetinové zastoupení, fakticky však i zbylá část nákupů pochází zprostředkovaně z Ruska, i když k nám proudí ze západu.

Vedle ruského plynu české firmy a domácnosti v mixu částečně mohou mít i plyn z Norska nebo z Alžírska. Na trhu EU přibývá zkapalněný zemní plyn pocházející nejčastěji z Kataru, Spojených států, či Nigérie a opět z Ruska.

Podle analýzy státního operátora trhu s elektřinou a plynem OTE a.s. se ruská dominance nezmění přinejmenším do roku 2035, do kdy trvá dlouhodobý kontrakt mezi společností RWE Supply & Trading a Gazprom Export.

V lednu 2009, v době svého předsednictví Evropské unii, muselo Česko řešit velkou krizi: tehdejší nové kolo sporů Moskvy s Kyjevem kolem plateb a cen za tranzit. Gazprom obviňoval Ukrajinu z neoprávněných odběrů plynu pro evropské zákazníky, Kyjev to popíral a spory nakonec zcela zastavily cestu ruského plynu přes Ukrajinu dále do Evropy. Napojení plynovody směrem na Západ a na norský plyn, v kombinaci s kapacitními zásobníky, se tedy ukázalo jako prozíravé.

Zdroj: Energetický regulační úřad

Klaus si to nepřál

U norského plynu si dovolme malou historickou odbočku. V říjnu 2019 v rozhovoru pro Babylon Revue Pavel Bratinka, bývalý ministr bez portfeje ve vládě Václava Klause, vzpomínal, jak to v roce 1996 bylo se snahou získat přístup k norskému plynu a diverzifikovat tak riziko naprosté závislosti na Rusku.

„Formálně to musel do vlády předložit Vladimír Dlouhý a jemu se do toho moc nechtělo, protože Klaus (tehdy premiér. pozn. red.) na to čpěl oheň a síru. My jsme mu dali nůž na krk, že pokud to nepředloží, tak ho z vlády sundáme. Respektive řekneme premiérovi, že ho musí odvolat. Takhle jsme tuto veledůležitou dohodu nakonec vyšolichali,“ vzpomínal Bratinka na dobu, kdy vláda rozhodla, že alespoň 25 % spotřeby plynu má jít z Norska, „abychom v případě nouze, a s pomocí různých zásobníků, přečkali ty zimní měsíce“.

Jedním z důvodů byla právě obava, že Rusové by v budoucnu mohli používat „utažení kohoutků“ jako prostředek k nátlaku. Ruského nátlaku, lobbingu a zákulisního přesvědčování bylo ostatně dost už kolem samotných debat, zda „norskou cestou“ jít, nebo ne.

Plyn z Norska nakonec začal do Česka proudit – poprvé 1. května 1997 (i když šlo i tehdy ve větší míře o přeprodávaný ruský plyn). V roce 2005 pak norské dodávky skutečně dosáhly původně zamýšlené čtvrtiny českého importu. Dvacetiletý kontrakt ale vypršel v roce 2017 a poté už nebyl obnoven. Podíl norského plynu na českém mixu je tedy nyní opět zanedbatelný.

 

 

Česko má však nyní možnost získávat plyn jak z plynovodů vedoucích přes Ukrajinu a Slovensko, tak také z plynovodů vedených po dně Baltu (Nord Stream) nebo přes Bělorusko a Polsko (Jamal).

Česko bude mít přístup i k plynu z Nord Stream 2, který se po hrozbě amerických sankcí začal znovu dostavovat vloni v prosinci.

Pokud jde o možnou maximální kapacitu, je aktuální přepravní infrastruktura zhruba trojnásobně vyšší než by odpovídalo spotřebě. Vznikly i nové velké zásobníky plynu i ropy; zásoby plynu má Česko zhruba na tři měsíce.

Pokračuje integrace přenosových soustav s Evropskou unií a mezi zeměmi regionu. Změnil se i směr vedení plynu: v důsledku rusko-ukrajinského konfliktu nyní plyn proudí nejen z východu na západ, ale také ze západu na východ – přes další země V4. A objevily se nové zdroje dodávek: jde například o terminál LNG v polském městě Svinoústí spuštěný v roce 2015 nebo o integraci českých plynovodů s německými, což České republice umožňuje dovážet norský plyn,“ shrnula Agata Łoskot-Strachotová, analytička Střediska Marka Karpa pro východoevropská studia ve Varšavě, své přesvědčení, že ve ztahu k ruskému plynu jsou země střední Evropy přeci jen bezpečnější než dříve.

Hlavní hráč v rukou Kremlu

Doslova před pár dny společnost NET4GAS zahájila provoz nového plynovodu, který vede přes Ústecký a Plzeňský kraj a posiluje propojení České republiky a celého regionu střední a východní Evropy se západoevropskými trhy.

„Projekt zvyšuje strategickou roli České republiky v oblasti mezinárodního tranzitu plynu, a to i s ohledem na možnou budoucí přepravu obnovitelných plynů, včetně vodíku,“ uvedla firma na svém webu. Přístup bude nově i k plánovaným terminálům pro zkapalněný zemní plyn (LNG) v Německu.

Důležitost plynu v české energetice do budoucna výrazně poroste, právě proto, že se s ním počítá jako s náhradou za uhlí a jádro při výrobě elektřiny. Závislost na zdrojích z Ruska se tím ještě prohloubí. Ale ne bezpodmínečně.

Hlavním hráčem na plynovém trhu je ruský Gazprom; firma pod kontrolou Kremlu, která má monopol na vývoz této suroviny z Ruska (prostřednictvím plynovodů). V roce 2020 vytěžil 452,7 miliardy metrů krychlových plynu. Firma však byla sedm let ve sporu s Evropskou komisí, která Gazprom obviňovala z porušování hospodářské soutěže s hrozbou gigantické pokuty.

Před dvěma lety se EU s Gazpromem nakonec dohodla na vyřešení sporu a firmě uložila řadu povinností, které mají umožnit volný tok zemního plynu „za konkurenční ceny na trzích ve střední a východní Evropě“.

Mít Gazprom na uzdě je v zájmu celé EU, která je na dovozu zemního plynu závislá skoro z 90 %. Podle údajů Eurostatu mířilo do EU v roce 2018 40,1% plynu z Ruska, 18,5 % z Norska, 11,3 % z Alžírska, 4,5 % z Kataru a 25,6 % připadá do kolonky „ostatní“. Graf níže ukazuje, z jakých zdrojů se v zemích EU v průběhu času vyrábí elektřina:

Zhruba za deset let

Právě společný postup EU i závislost ruské ekonomiky na vývozu surovin může být alespoň do určité míry pojistkou, že Kreml kohoutky jen tak nevypne, byť energetický sektor běžně používá jako součást své zahraniční politiky a nátlaku. Členství v EU i Česku dává záruky, že v případném problému nebude samo.

Přístup k plynu jako ke zdroji elektřiny si ale musí vyjasnit i sama Evropská unie. Na jedné straně prezentuje plyn jen jako přechodné palivo na cestě k úplné dekarbonizaci (má vysokou účinnost a při spalování zemního plynu vzniká i výrazně méně CO2 než při spalování uhlí), na straně druhé aktivně podporuje výstavbu nových páteřních plynovodů.

Byla to právě Česká republika, kdo do závěrů loňského prosincového unijního summitu protlačil větu, podle které je plyn „přechodnou technologií na cestě k dosažení nových evropských emisních cílů“.

Je tedy možné, že zemní plyn bude v energetice EU i Česka jen dočasný prvek, který časem nahradí třeba účinnější solární elektrárny, rozvoj biometanu, vodíkové technologie, moderní metody skladování energie (třeba i formou technologie Power to Gas – výroba umělého plynu z přebytků elektřiny z obnovitelných zdrojů) či nové menší modulární jaderné reaktory.

I z tohoto hlediska je nejisté, zda si nějaká budoucí vláda za zhruba deset let řekne, že má smysl stavět nový velký a superdrahý jaderný zdroj.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

18 komentářů

  1. virus napsal:

    Měli bychom zůstat u uhlí , je to náš produkt , pokud přejdeme na plyn , můžeme být při světových konfliktech bez elektřiny a kdekdo nás může vydírat ! Ve sněmovně se jedná o potravinové soběstačnosti , mělo by se jednat i o energetické soběstačnosti !

  2. Oskar (hanák z Hané) napsal:

    K článku si dovolím zopakovat, že:
    Z technického hlediska, plyn, ať zemní (je tvořen ponejvíce metanem, bez ohledu zda jde o ruský nebo americký, či norský),či biometan, není pro bezuhlíkovou energetiku řešením . Ono totiž bez výjimky platí:
    CH4 + 2O2 = CO2 + H2O
    16 + 64 = 44 + 36 (zaokrouhleno)
    Čili, vyjádříme-li molekulové váhy plynu a kyslíku pořebného k dokonalému ziskání veškeré energie obsažené v plynu spálením, pak vznikne z 16 kg plynu a 64 kg kyslíku (ze vzduchu) celkem 44 kg kysličníku uhličitého a 36 kg vody ve formě vodní páry. Vznikne tedy 80 kg skleníkových plynů, při čemž vodní pára je účinějším skleníkovým plynem, než samotný kysličník uhličitý (v připadě spalování jiných alifatických uhlovodíků s nízkým počtem uhlíků (C2 – C4) se změní vzájemný poměr CO2 a páry H2O , ale jde vždy jen o tyto dvě sloučeniny, které jsou označovány jako skleníkové plyny.
    Poznámka: Protože spalování uhlovodíků ve směsi se vzduchem není nikdy dokonalé, vzniká i kysličník uhelnatý (CO), který je lehčí než vzduch a stoupá do vyšších vrstev atmosféry, kde reaguje s přítomným ozonem (O3) za vzniku kysličníku uhličitého (CO2) a normálního vzdušného kyslíku (O2), címž se podílí na vzniku ozonové díry (či děr).
    Jinak, opět dík autorovi za nezaujatý článek, bez nápovědí, koho máme mít, či nemít rádi.

    • Mirek napsal:

      Ano, O plynu se uvažuje jako o dočasném (!!) řešení. Ale jaknile se s ním začne ve velkém, tak to asi jen tak neskončí.
      Prostě za jádro není náhrada.

  3. Oskar (hanák z Hané) napsal:

    Ještě bych si dovolil dodat, jaderné reakce, ať jde o rozpad jader uranu, plutonia, či jiného vhodného přírodního nebo umělého radioaktivního prvku, nebo o termojadernou syntézu za vysokých teplot deuteria s tritiem, jsou jedinými bezuhlíkovými zdroji energie (pokud pomineme anihilaci hmota při kontaktu s antihmotou, což je dnes jen předmětem spíše sci-fi literatury). Myslím, že v součtu všech, ale opravdu všech nákladů, včetně nákladů na odstranění opravdu všech škodlivých emisí, je jádro ekonomicky i emisně nejvýhodnější variantou pro budoucnost.
    Pozn.: Deuterium a tritium jsou isotopy vodíku s jedním, nebo dvěma protony v jádře navíc, oproti obyčejnému vodíku, které za vysoké teploty, na příklad ve Slunci, spolu reagují za vzniku helia a množství energie odpovídající rozdílu hmotnosti helia a součtu hmotností deuteria a tritia do reakce vstupujících, a to podle slavné Einsteinovy rovnice E = m*c^2 (E je množství energie, m* je hmotnost hmoty a c^2 je druhá mocnina rychlosti světla ve vakuu, vše v příslušných jednotkách (viz SI).

  4. Mirek napsal:

    Zaujala mě poslední věta: „má smysl stavět nový velký a superdrahý jaderný zdroj?“

    Jiná alternativa prostě není. A nevím, proč se to nazývá superdrahé. Záleží ovšem na tom, kdo by byl hlavním dodavatelem. V současné době i v dost vzdálené budoucnosti je to jedině Rosatom a, ryze teroticky, čínská firma CGN/CNNC. Oba jsou schopni dodat reaktor v rámci české energetické koncepce, včetně nákladů.

    • Oskar (hanák z Hané) napsal:

      Máte pravdu, i Dana Drábová, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost od roku 1999, je přesvědčena a netají se tím (viz rozhovor na ČT24, je v archivu), že ruské jaderné elektrárny jsou technicky na nejvyšší úrovni ve světě. Ovšem se také zmínila o tom,že Rusové nemají lidi, kteří umí komunikovat s EU a jsem přesvědčen, že tím myslela na příklad senátora Pavla Fischera a další protirusky zaujaté senátory, ale i další, kteří přehlíží, že Dukovany i Temelín jsou ruské provenience a že už desetiletí běží bez jakékoliv závady. Jediný problém před léty nastal, kdž se pod tlakem politiků typu Fischera, pokusil ČEZ použít americké jaderné palivo, a musel přejít rychle zpět na ruské, protože to americké nesplňovalo výkonové a údajně ani bezpečnostní parametry, platné v ČR pro JE. Novináři to tehdy formulovali tak, že americké palivo je nepříliš vhodné. Dobře si na to pamatuji, ale dnes se nesmí objevit v médiích o tom ani zmínka.

      • Mirek napsal:

        Ano. Je katastrofa, když do odborných záležitostí mluví nekvalifikovaní političtí hysterici.

        Ono stačilo, když byl zmocněncem pro dostavbu Temelína jmenován filosof (!!!) Václav Bartuška. A Bartuška je energetickým poradcem ministra Petříčka. Pak se nelze divit té politické hysterii u nás.

        • josef napsal:

          … jenom na dopřesnění, on ten Bartuška není filosof, ale novinář… V kontextu to ale vyznívá skoro úplně stejně. Každopádně on tuto funkci má už drahně let (určitě víc než 20 let), i tady by možná stálo za to už mu angažmá za slušné peníze ukončit, protože už žádné nové myšlenky nepřinese…

  5. petrph napsal:

    Je to správně popsané, ovšem proto je nutno rozumět předposlednímu odstavci
    „.. který časem nahradí …“. – rozuměno tedy ty nové energetické zdroje, jak efektivní, tak ale i stabilní a dostatečně robustní, schopné samotné (bez dalších berliček) pokrývat trvale celou požadovanou energetickou spotřebu. Pak jistě ano.
    Jenomže, i to bude ještě dlouhá cesta s nejistým výsledkem…

    • Oskar (hanák z Hané) napsal:

      Pokud byste věděl něco o přírodních, tak zvaně exaktních vědách, jistě byste přišel na to, že platné a nesčetněkrát ověřené zákony, jako je zákon ekvivalence hmoty a energie, zákon stálých poměrů slučovacích a další zákony týkající se tvorby sloučeni, ale také Avogádrův zákon a termodynamické zákony, nelze žádnou technickou fintou obejít, tyto zákony totiž, na rozdíl od těch z poslaneckých sněmoven, platí zcela bez výjimek a osobního výkladu případných soudců.

      • petrph napsal:

        Při vší úctě, ale poznání dalších fyzikálních vztahů a technologií v budoucnu nedokáže participovat nikdo. Ten rozvoj jde pořád dál.
        Nicméně, právě proto, nikdo to nedokáže participovat ani kladně, ani záporně. Třeba se podaří takové technologie nalézt (ono by „třeba stačilo jen vyřešit ukládání energie z alternativních zdrojů) . A třeba včas ne. JIná věc, že to nebude zadarmo, ale že budeme muset zaplatit stejnou cenu jako v 19.století za průmyslový rozvoj. Že v tom 21.století budeme muset nahradit široké zemědělské plochy fotoelektrárnami, a k tomu ještě nastavět celé lesy větrných elektráren. Namísto těch předešlých, často povrchových dolů…

        • Oskar (hanák z Hané) napsal:

          Fysikální zákony jsou neměnné a technologie jsou na nich založeny. Něklteré fysikální zákonitosti dokonce dodnes nedokážeme technologicky zvládnout.
          V noci slunko nesvítí, někdy vítr nefouká a i to ukládání energie z alternativních zdrojů se jimi řídí (ono to, už bylo dávno vyřešeno, ale ne tak, aby to bylo schůdné v praksi. Asi jako že nestavíme budovy, vysoké jako Mont Everest (bylo by to totiž nesmyslné).
          Logickou úvahou po nahlédnutí do údajů o účinnosti třeba solárních panelů, snadno zjistíte, že 1 m2 ploch povrchového dolu vydá mnohonásobně víc energie, než nejlepší solární panel.

  6. A. S. Pergill napsal:

    Když se na to člověk podívá z perspektivy CUI BONO, pak chtě nechtě musí považovat „bojovníky za klima“ za agenty Ruska. Protože se jednak nahrazuje místní zdroj (uhlí) zdrojem dováženým z Ruska, jednak se zdrojem dováženým z Ruska vyrovnávají výkyvy a výpadky OZE.

    A možná ještě něco: Pokud se zohlední i úniky metanu při těžbě a transportu zemního plynu (metan je daleko silněji „skleníkový“ než CO2), tak je skleníkový efekt uhlí a plynu téměř stejný. A je otázka, zda investice do lepší účinnosti uhelných elektráren a tepláren by nepřinesla na úrovni celkového skleníkového efektu srovnatelné výsledky za stejnou nebo nižší cenu (a s bonusem nezávislosti na problematickém dodavateli). A metan, jako „bonus“ k tomu skleníkovému efektu, rovněž atakuje ozón v atmosféře, jako v diskusi o kousek výš zmíněný CO.

  7. Tomas napsal:

    Česky průmysl je energetický náročný, náročný trend do budoucnosti je snížit tuto náročnost. Zemědělství je nutné orientovat na špičkovou produkci. Bez orientace v přechodném období na plyn bude nutnost. Stavět nové bloky v JE je bludna cesta. Japonsko a Německo ji opustily. Na chlazení nových bloku nemáme vodu, viz jižní Morava a Dukovany. Jsou známy další škodlivé vlivy, které se objevily v území blizkoJE, jsou historické statistiky, které ukazují na tyto nové skutecnosti

    • Oskar (hanák z Hané) napsal:

      V laboratoři na dnešní Mendelově univerzitě, tehdy Vysoké škole zemědělské v Brně, bylo v laboratoři katedry pedologie (nauka o půdě, neplést si s pedofilií), změřena radioaktivita vody z řeky Svratky ve vzorku odebraném kolem roku 1850, který byl zachráněn v zatavené skleněné ampuli z likvidovaných strarých sbírek v přírodopisném kabinetu jedné brněnské školy a bylo zjištěno, že radioaktivita byla pětinásobně vyšší, než povoluje dnešní norma. Dnes je svratecká voda vůsledku vytěžení velkého množství uranové rudy na Vysočině, nižší, ale výskyt rakovinných onemocnění v oblasti kolem Svratky je vyšší.
      Také byla a je průběžně měřena radioaktivita v okolí Dukovan a ta je kupodivu výrazně nižší než v okolí severočeských hnědouhelných elektráren, protože v popelovině se zkoncentruje to malé množství kysličníku uranu, který je v uhlí obsažen.
      (Citace z Wikipedie: „Uran je obsažen mimo jiné rovněž v uhlí, což je důvod, proč tepelné elektrárny do prostředí uvolňují celkově mnohem víc radioaktivity než elektrárny jaderné. Z uhlí by dokonce v budoucnu mohla být získávána podstatná část světové spotřeby uranu“).

    • A. S. Pergill napsal:

      Je třeba zohlednit, že máme největší podíl průmyslu v ekonomice z celé EU. Podle oficiálních statistik této organizace. Německo se na počátku tohoto měsíce několik dní potácelo se svými EKO zdroji na hraně blackoutu. Ten bych jim sice přál. ale oni by do něj, pravděpodobně, strhli i nás. Prostě OZE jsou bezcenné a nutností za ně držet „horké zálohy“ (paroplyn nebo uhlí) rozhodně nejsou bezemisní. Akumulátory o potřebné kapacitě (pro Česko sto dní provozu v podmínkách zimy) jsou zcela mimo technickou i ekonomickou realitu a navíc by takové zařízení mohlo vybuchnout s razancí taktické jaderné hlavice, pokud by bouchlo plně nabité. Vodík se zkoušel už dvakrát s negativním výsledkem, na konci předminulého a v minulém století. Protože se jeho vlastnosti od té doby nezměnily nepochybuji o tom, že pokusy o jeho „renesanci“ skončí stejně. Jde jen o to, jak dlouho se to bude dařit kamuflovat a čerpat na to dotace. Podobně si počínali v minulosti např. vynálezci perpetua mobile, takže nic nového pod sluncem. Akorát tenkrát čerpali finance od hloupých investorů, neznalých fyziky, kteří se proto svobodně rozhodli, zatímco dnes ty dotace jsou z kapes daňových poplatníků, i těch, kteří vědí, že je to pitomost, bohužel.

  8. josef napsal:

    Na příspěvku mě mj.zaujalo to jak je tam připomínáno „zaujetí“ strany ODA (P.Bratinka) na jejího člena V.Dlouhého, že pod podmínkou možného návrhu jeho odvolání, musí prosazovat vybudování „cesty“ z Norska . Škoda, že takto principiální nebyla ODA v době kdy Petr Pithart chtěl z Vlády ČR odvolat bývalého ministra zemědělství za ODA MVDr.Kubáta, který tehdy prokazoval zoufalou neschopnost v úřadu… Jeho jedinou „kvalifikací“ bylo to, že ošetřoval Václavu Havlovi jeho psa… Tak to tehdy bylo mj. v uvozovkách komentováno. Zmizel Kubát, zmizela (stará) ODA a dluhy po ní zůstaly a na topole podle skal „zelený“ Schwarzenberg zatleskal (vstříc novému juchachání…).

  9. A. S. Pergill napsal:

    Částečně OT, ale v zásadě v určité souvislosti: V posledních dnech se ukázalo, že ruská vakcína Sputnik, na rozdíl od vysoce sofistifikovaných západních, kryje pacienta i vůči mutacím COVID (alespoň těm, které se již objevily). Jistě se nabízí jakási analogie s Rosatomem. Pokud bych měl možnost výběru, asi bych se nechal, právě kvůli těm mutacím, očkovat raději tím Sputnikem. I za cenu častějšího přeočkování (MMCH jako doktor bych si to dokázal píchnout sám).

Přidávání komentářů není povoleno