Státní společnost MERO hodlá v nejbližších dnech představit akcionářům Transalpinského ropovodu TAL (dopravuje ropu z přístavu Terst do Rakouska, Německa a České republiky) svou studii o tom, jak navýšit kapacitu této jinak zcela vytížené trasy.

Považuje to za zásadní s ohledem na zajištění dodávek ropy nezávislých na zdrojích z Ruska.

„Společnost provozující ropovod TAL ve spolupráci s MERO nechala zpracovat studii proveditelnosti. Výsledky této studie by měly být koncem dubna prezentovány akcionářům TAL. Vlastní rozhodnutí o dalším postupu by mohlo padnout do konce roku,“ potvrdil na dotaz HlídacíPes.org generální ředitel MERO Stanislav Bruna.

Větší roura pro Česko

MERO je státní podnik, vlastník a provozovatel české části ropovodu Družba a ropovodu IKL, je jediný přepravce ropy do České republiky a zajišťuje i skladování nouzových strategických zásob ropy.

Ropovody v ČR

Ropovodu IKL dokáže v případě potřeby zajistit zásoby pro celé Česko i v případě, že by zcela vypadly dodávky ruské ropy. Problém je však s kapacitou na předcházející trase italský Terst – německý Ingolstadt.

Pokud by akcionáři TAL český plán přijali, práce by podle odhadů MERO zabraly asi tři roky.

Možnou výši nákladů nyní MERO prozradit nechce. „Studie je zatím v jednání, náklady není možné zveřejnit. Ale lze myslím konstatovat, že jsou v rozumné výši,“ říká ředitel Bruna.

Podle experta na energetickou bezpečnost z fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity Tomáše Vlčka se cena může pohybovat kolem jedné miliardy korun.

Čtete rádi HlídacíPes.org, podpořte nás! Unikátní projekt Pavučiny byznysu Andreje Babiše reportérky Elišky Hradilkové Bártové byl nominován na Novinářskou cenu 2016 v kategorii Česko-slovenská cena veřejnosti. O vítězi může rozhodnout právě Váš hlas.

Hlasovat pro unikátní projekt HlídacíPes.org Pavučiny byznysu Andreje Babiše můžete ZDE až do 30. dubna.

Za vaši podporu
děkujeme!

„Vycházím ze zdrojů v oboru. Osobně se mi ta suma zdá dost vysoká, na druhou stranu se jedná o zprovoznění tří kompresních stanic v horách na trase TAL,“ vysvětluje Vlček.

Souhlas ostatních akcionářů – mezi jimi jsou společnosti Shell, OMV, ENI či Total – s rozšířením kapacity není zdaleka jistý.

Hlavní zájem na navýšení kapacity má především Česká republika, která však prostřednictvím MERO drží pět procent akcií provozovatele ropovodu The Transalpine Pipeline Company. 

Plyn, jádro a možná ropa

Jistá přitom není ani podpora na české vládní úrovni. Téma ropy českou vládu v posledních letech příliš nezajímá, protože diverzifikaci těchto zdrojů považuje od roku 1996 – zprovoznění ropovodu IKL – zatím za vyřešenou.

Ani v platné Státní energetické koncepci není problematice zásobování ropou věnováno zdaleka tolik prostoru jako plynu, obnovitelným zdrojům či jádru.

„Strategicky a geopoliticky teď ropa na vládní úrovni nikoho netrápí – na rozdíl od debat o plynu a o tom, kdo u nás dostaví jadernou elektrárnu. U ropy tato závislost není a všichni to tedy berou jako čistě ekonomické téma,“ říká zdroj blízký vládě, který ale s ohledem na své působení nechtěl být jmenován.

Podle ministerstva průmyslu plán ale zapadá do strategie české energetické bezpečnosti.

„Mezinárodní ropovod TAL využívá více majitelů a přepravců a jeho instalovaná kapacita je v posledních dvou letech víceméně plně vytížena. Navýšení přepravních možností TAL by přispělo k větší flexibilitě a jistotě zásobování nejen České republiky,“ říká za MPO mluvčí František Kotrba.

Družba číslo dvě

Projekt navýšení kapacity ropovodu TAL je už od roku 2013 mezi projekty společného zájmu Evropské komise. 

To by projektům mělo zajistit rychlejší povolení i posouzení dopadů na životní prostředí i možnost získat na projekt finanční podporu z fondů EU.

Mezi těmito projekty je i druhá varianta, jak do Česka dostat více ropy. Konkrétně stavba „přípojky“ k ropovodu MVL v Německu a propojení severní a jižní větve ropovodu Družba (ropovod Litvínov–Leuna).

Ačkoli by šlo i nadále o ruskou ropu, trasa ropovodu by se vyhnula Ukrajině, přes niž jsou dodávky této strategické suroviny ne zcela jisté.

Proti této „severní variantě“ mluví ale podle experta Tomáše Vlčka řada problémů: stará infrastruktura, nedostačující kapacity ve stávajícím potrubí, příliš mělký přístav Schwedt či komplikovaná povolovací řízení na liniové vedení v Německu.

V rukou jiných

„Projekt je zatím v počáteční fázi jednání, není dosud detailněji rozpracován. S dotčenými stranami jednáme o přípravě takzvané prefeasibility study,“ říká generální ředitel MERO Stanislav Bruna.

Připouští, že „z čistě technického hlediska se jako jednodušší a levnější“ jeví varianta navýšení kapacity na trase ropovodu TAL–IKL.

Ani tuhle variantu však Česko nemá ve svých rukou. „Rozhodnutí o dalším vývoji není ve výhradní kompetenci ani MPO, ani společnosti MERO. Bude záležet na akcionářích TAL, zda vytvoří prostor pro její uskutečnění,“ konstatuje české ministerstvo průmyslu.