Akutní doba koronaviru je snad za námi a nemocnice i ambulantní lékaři hlásí, že – víceméně – jedou opět ve standardním režimu. Jenže tu stále zůstává značný deficit – jak finanční, tak ve zdravotní péči, která se v době koronaviru „vypnula“ a výpadek se hned tak nepodaří dohnat.

Kvůli probíhající ambulantní onkologické léčbě, kterou nepřerušila ani v době koronaviru, je dvaačtyřicetiletá Alena v pracovní neschopnosti. Potřebuje, aby jí její praktický lékař každý měsíc vystavil potvrzení, že i nadále nemůže pracovat, aby jí Česká správa sociálního zabezpečení vyplatila nemocenskou. Svému praktikovi se ale v době nejtužší karantény dva týdny nemohla dovolat. Sice šlo „jen o peníze“, ale Alena je samoživitelka a jakýkoli výpadek v příjmech je pro ni zásadní.

Případů, kdy lidé během karantény řešili nejrůznější (nejen) zdravotní problémy a svého lékaře nezastihli nebo se lékařskou péči z obavy z nákazy COVID-19 neodvážili vyhledat, bylo bezpočet.

Známý je případ 82letého zpěváka a kontrabasisty folkové skupiny Spirituál Kvintet Dušana Vančury, který zemřel na komplikace neléčeného zánětu zubu. Spočítat podobná zbytečná úmrtí v důsledku neposkytnuté či odložené zdravotní péče v době koronaviru není jednoduché.

„Vyhodnocení statistik o zemřelých dle příčin smrti je poměrně náročný proces. Běžné vyhodnocení statistiky zemřelých bude k dispozici zhruba v horizontu jednoho roku, je však možné, že vzniknou i dílčí dřívější studie nebo studie analyzující odklady ve využívání zdravotní péče,“ říká Kryštof Berka z tiskového oddělení ministerstva zdravotnictví.

Ještě těžší pak bude odhadnout, ke kolika zbytečným zdravotním komplikacím v důsledku omezeného přístupu ke zdravotní péči došlo.

Miliardy z erární kapsy

Naopak analýzu, o kolik peněz zdravotnická zařízení přišla v souvislosti s omezením standardní péče v době koronaviru, ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci se zdravotními pojišťovnami připravilo velmi rychle.

Zástupci těchto institucí spočítali, že zdravotnická „produkce“ se propadla napříč všemi segmenty českého zdravotnictví o 30,8 miliard korun. Kromě této sumy stát vyčlenil pět miliard korun, které mají kompenzovat péči o COVID-19 pozitivní pacienty. Také přidal další tři miliardy, které mají pokrýt případnou nadprodukci v poskytovaných výkonech zdravotnických zařízení v druhém pololetí letošního roku.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Tím chce zdravotníky motivovat, aby zameškanou péči v rámci možností dohnali. Tato tzv. kompenzační úhradová vyhláška je účinná od 1. července 2020.

Standardně platí, že aby poskytovatelé péče dosáhli na 100 % plánovaných ročních příjmů od pojišťoven, musí se vejít do určitého rozmezí v objemu poskytnuté péče. Tedy nesmí udělat ani výrazně méně, ani výrazně více, než bylo v plánu (ten se sestavuje na základě výkonů v předchozích letech), jinak budou finančně tratit.

Kompenzační vyhláška tedy jen doplnila standardní úhradovou, jež v Česku funguje mnoho let.

„Řeklo se, že ti, kteří udělají alespoň 80 % plánované produkce, dostanou ve skutečnosti 100 % plánované úhrady. Což byla obecná myšlenka té vyhlášky, platná pro ambulance i nemocnice,“ shrnuje předseda Sdružení praktických lékařů ČR a praktický lékař Petr Šonka. Konkrétní procenta se pak ještě různí, podle typu zdravotnických zařízení.

Nejvíce se léčí na jaře

„Ve zdravotnictví se nejvíc pracuje na jaře, v létě mají všichni dovolené a pak je taky slabý prosinec, kdy se vše točí okolo Vánoc. Tedy v druhé půlce roku se léčí méně,“ vysvětluje lékař a člen představenstva Nemocnice Plzeňského kraje Pavel Vepřek, proč není tak jednoduché dohnat například propad v plánovaných nemocničních operacích.

Jak upozorňuje ředitel Fakultní nemocnice v Motole Miloslav Ludvík, limit je i na přesčasové hodiny personálu a svou kapacitu mají i operační sály.

Zástupci nemocnic každopádně kompenzační vyhlášku považují za „velmi vstřícnou“. Taky ambulantní lékaři jsou v podstatě spokojeni. „Myslím, že kompenzační vyhláška dává smysl,“ říká praktický lékař Petr Šonka s tím, že praktici zřejmě v druhém pololetí „tratit nebudou“.

Stěžovat si nemohou ani zdravotní pojišťovny, tedy plátci péče. Těm totiž stát od června výrazně navýšil příjmy za státní pojištěnce a další navýšení je v plánu od roku 2021.

Covid ale zároveň zastřel některé dlouhodobé problémy českého zdravotnictví. Stát, aniž by zohledňoval kvalitu péče, dál vybízí k jejímu poskytování hlava nehlava. Což stojí a teprve bude stát doslova balík peněz.

Tlaky na zestátnění

„Jako občan bych ocenil, pokud by současná situace byla brána jako příležitost se nad zdravotnictvím zamyslet. Masivně totiž došlo k poklesu čerpání péče, bylo by tedy dobré přemýšlet o tom, která péče byla zbytná, která jenom odložená a která neposkytnutá péče skutečně zhoršila zdravotní stav pacientů. Tedy čekal bych, že se pojišťovny začnou vrtat ve svých datech a tlačit ministerstvo do organizačních změn v celém zdravotnictví,“ míní lékař a zdravotnický manažer Pavel Vepřek.

Podle Vepřeka sice COVID-19 na chvíli zakryl problémy českého zdravotnictví, ty ale pochopitelně nevymizely. Jde mimo jiné o nespravedlnost v úhradách či o problémy malých nemocnic.

Navíc tím, že stát masivně navýšil platby za státní pojištěnce, se pojištění stává mnohem více závislé na státním rozpočtu; hrozí tedy posílení tendence řešit problémy zdravotnictví nikoli rozvojem konkurenčního prostředí, ale jeho zestátněním.

Sérii textů o tom, jak se Česko vyrovnává s návratem k normálu po koronakrizi, podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky