Akutní doba koronaviru je snad za námi a nemocnice i ambulantní lékaři hlásí, že – víceméně – jedou opět ve standardním režimu. Jenže tu stále zůstává značný deficit – jak finanční, tak ve zdravotní péči, která se v době koronaviru „vypnula“ a výpadek se hned tak nepodaří dohnat.
I když se povědomí o škodlivosti nadměrné konzumace alkoholu v české populaci zvyšuje, na celkovou spotřebu to příliš vliv nemá. Češi stále ročně vypijí téměř nejvíce alkoholu v Evropě. Otázkou je, co alespoň s letošní spotřebou udělají plošně, byť dočasně zavřené restaurace a hospody; na straně druhé pak domácí konzumace alkoholem dobře zásobených Čechů.
Stát chystá hned několik opatření, která mají „otupit hrany odpůrců očkování“. Kromě zákona o odškodnění jde i o některé represivní nástroje a oficiální edukační portál s podrobnými informacemi mimo jiné právě o vakcinaci. Nedůvěra české populace (nejen) k povinnému očkování se stále více promítá i do statistik. Například spalničkami se v roce 2019 nakazilo vůbec nejvíce osob za
Situace okolo povinného očkování v Česku není ideální. Například spalničkami se v roce 2019 nakazilo vůbec nejvíce osob za posledních několik desítek let. Konkrétně 590 lidí (stav k 22. 11. 2019). Ministerstvo zdravotnictví a další státní i odborné instituce přiznávají, že situaci podcenily.
ROZHOVOR. „Farmaceutické firmy odkládají vstup na český trh, aby naše nízká cena nekazila cenovou hladinu v bohatších zemích,“ vysvětluje lékař a farmakoekonom Tomáš Doležal jeden z důvodů, proč se inovativní léky dostávají k pacientům v Česku později než v západní Evropě.
ROZHOVOR. Každý nemocný chce, aby se mu od lékařů dostalo té nejlepší možné péče. Jenže najít spravedlivý systém, jak moderní léčbu hradit ze zdravotního pojištění, kterým pacientům a v jaké výši, je náročný úkol. O to více v situaci, kdy se drahých léků nabízí čím dál více a rozpočet je omezený.
Vědecké týmy „chrlí“ stále nové molekuly léčiv na trh, což je pro lékaře a pochopitelně pacienty skvělá zpráva. V České republice ovšem přístup k inovativní léčbě poměrně drhne. Od registrace léku do chvíle, kdy ho pojišťovny začnou pacientům hradit, v tuzemsku uplyne 419 dní, což je druhý nejhorší výsledek v Evropské unii.
Na první pohled to může vypadat, že vina padá na Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL), případně, že za to může komplikovaná česká legislativa. Obojí je pravda, ale ne celá. Svou odpovědnost za to, že čeští pacienti čekají na nejmodernější léky téměř nejdéle v Evropě, mají i farmaceutické firmy a zdravotní pojišťovny.
Řada okresních nemocnic v Česku bojuje o přežití. Bez zásadní restrukturalizace se nejsou schopny uživit a zajistit lékařský personál. Jenže změny v regionech naráží na značný odpor místních obyvatel. Kde jsou příčiny krize malých nemocnic a jaké jsou možnosti problémy řešit?
V malých a středních nemocnicích po celém Česku zoufale chybějí lékaři. Ve snaze udržet provoz lůžkových oddělení provozovatelé špitálů lékaře lákají z větších měst a přeplácejí je. Primář na periferii si přijde až na dvojnásobek platu, jaký by měl ve fakultní nemocnici v Praze.
