Studenti lékařských fakult se rozhodli pomáhat v nemocnicích již na počátku epidemie koronaviru. Většinu mediků vyšších ročníků pak vláda povolala povinně. Cílem je odlehčit lékařům a zdravotním sestrám v boji s koronavirem. Zatímco na počátku byli medici sdílní, teď už s médii nemluví tak otevřeně. S nemocnicemi a dobrovolnickými skupinami povinně podepisovali smlouvu o mlčenlivosti.

Student pátého ročníku medicíny, který nastoupil do první linie boje s koronavirem, podle svých slov strach z nákazy nemá. „Byl jsem umístěn na odběrové centrum pro pacienty s podezřením na Covid-19. Vyplňujeme s objednaným kartu, ptáme se na zdravotní stav, provádíme vyšetření a odebíráme vzorek,“ říká pod podmínkou anonymity.

Připouští však, že se obává, že by mohl být přenašečem a nakazit někoho ze své rodiny. Ve všech odběrných místech je totiž velká pravděpodobnost, že se zdravotníci, včetně těch zatím nedostudovaných, setkají s pacientem s koronavirem.

„Sami se nemáme veřejně k dění v nemocnicích vyjadřovat,“ vysvětluje jiný student šestého ročníku první lékařské fakulty. Ani on nechce zveřejnit své jméno. Situace mezi mediky sloužícími v nemocnicích se za poslední dobu změnila: ve smlouvách s nemocnicemi či dobrovolnickými skupinami podepsali svou mlčenlivost.

Tento medik nyní slouží na Společném příjmu interně nemocných (SPIN, spadající pod Všeobecnou fakultní nemocnici, pozn. red.). Slouží v běžném provozu, pomáhá u pacientů takzvaně natočit EKG nebo je odváží na vyšetření. Nemocnice přidělují studenty tam, kde je zrovna potřeba, nejsou tedy nasazováni výhradně k posílení kapacit přímo spojených s koronavirem.

Jen z pražské 1. Lékařské fakulty UK je umístěno v nemocnicích, a to především na ošetřovatelských a pomocných pozicích, na 200 studentů.

Většina z nich působí ve Všeobecné fakultní nemocnici, jiní nyní posílili například záchrannou službu. „Medici nenahrazují práci všeobecných sester, ale jsou zapojeni do různých ošetřovatelských a pomocných prací. Mohou například pomoci s hygienickou péčí, objednáváním a podáváním jídla, povlékáním lůžek či polohováním pacientů. Vypomáhat mohou ale i na operačních sálech. Rozsah práce závisí na úrovni jejich vzdělání,“ vysvětluje ředitel VFN David Feltl.

Tisíce mediků v akci

Například do práce v pražské Nemocnici na Bulovce se zapojilo již zhruba sto mediků. „Za jejich pomoc jsme velmi rádi a kvitujeme ji. Jsou rozmístěni v triážním stanu a odběrovém kontejneru, kde provádíme výtěry na Covid-19,“ říká manažerka krizové připravenosti Bulovky Michaela Papežová (45).

Studenti jsou přiděleni i na oddělení bezpečnosti a ochrany osob, v lékárně, na lůžkových klinikách a odděleních. Pomáhají se vším, co je nyní potřeba. Aktivitu dobrovolníků si pochvaluje i předseda Ústředního krizového štábu Roman Prymula.

„Mediků – dobrovolníků je naštěstí hodně a já jim moc děkuji. Je tady až tři tisíce přihlášených, kteří nabídli svou pomoc mimo opatření, která u nás platí,“ uvedl Prymula v neděli 22. března v pořadu Otázky Václava Moravce v České televizi.

Celkový počet nasazených mediků momentálně dosahuje téměř čtyř a půl tisíce.

Někteří lékaři ovšem nasazení studentů v první linii kritizují, zejména v souvislosti s nedostatečným množstvím ochranných pomůcek. „Nařídit studentům medicíny pracovní povinnost a poslat je do první linie považuji v tuto chvíli, kdy stát selhal v zajištění dostatku ochranných pomůcek, za hyenismus,“ napsal ve svém komentáři pro HlídacíPes.org například lékař Šimon Reich.

„Tito mladí lidé jsou naše budoucnost a nemají za sebou žádnou lékařskou přísahu. Tudíž nemají ani o špetku vyšší morální povinnost ve srovnání s kýmkoli ostatním. Jejich zapojení by proto mělo být čistě na dobrovolné bázi a hlavně by měli být adekvátně vybaveni a proškoleni,“ argumentoval dále Reich.

Oslovení medici se shodují, že u nich, podobně jako u veškerého personálu, proběhlo důkladné školení a na pracovištích platí maximální opatrnost.

„Nemocnice se nás snaží každý den vybavit ochrannými pomůckami, což je v našem případě oblek, rukavice, gumovky, ochranný štít přes obličej a respirátor. Masek je ale nedostatek,“ dodává jeden z mediků.

Většina nemocnic proto i nadále využívá nabídek dobrovolníků, kteří vyrábějí látkové roušky. Ty slouží alespoň jako částečná ochrana, i když ideální nejsou. „Domácí roušky jsou dobré k běžnému provozu v nemocnici, ne u nakažených koronavirem,“ vysvětluje další student medicíny.

Mezi mediky zatím panuje klid, snaží si být i pozitivně naladěni. „To, že pomáháme jako studenti, je pro nás přeci jen jednodušší, než kdybychom museli naskočit rovnou jako lékaři. Nemáme na rozdíl od nich takovou zodpovědnost,“ shodují se oslovení medici.

Myslete na okresní nemocnice

Student pátého ročníku medicíny v Plzni Dušan Friedl (24) je nyní v karanténě, a tak zatím nemůže pomáhat přímo v terénu. „Když koronavirus vypukl v Čechách, byli jsme akorát s kolegy ze studií na konferenci ve Rwandě. Před odletem domů nás na koronavirus otestovali. Naštěstí u všech byl výsledek negativní,“ říká Friedl. Po vzoru mediků z Prahy se rozhodl se spolužáky vytvořit alespoň facebookovou skupinu a pomáhá koordinovat dobrovolníky v Plzni.

„Vytváříme databázi, dáváme dohromady dobrovolníky, hlídáme jejich rozdělení a komunikujeme s nemocnicemi,“ vysvětluje.

Po osobní karanténě má v plánu nastoupit na odběrná místa pro testování lidí s podezřením na koronavirus. Zdůrazňuje, že by lidé testy neměli zneužívat.

„Do ordinací se valí houfy lidí, které jen bolí hlava nebo mají rýmu, a chtějí hned na testy. Pak se ale objeví jeden skutečně nakažený koronavirem a roznese to po čekárně i ordinaci. Potom chybí lékaři a nemocnice jsou pod tlakem,“ hodnotí situaci. Friedl je přesvědčený, že pokud půjdou nemocní rovnou na testovací místo, nadělají více škody než užitku.

Obává se také o menší a okresní nemocnice. Dobrovolníci z řad mediků se totiž zajímají primárně o ty fakultní; mnoho budoucích lékařů studuje ve větších městech, a míří proto hlavně do velkých nemocnic.

Friedl se tedy snaží přes skupinu přitáhnout mediky i do malých regionálních nemocnic, které požádají o pomoc. „Jenže většina studentů nemá zájem, protože teď nechtějí někam dojíždět vlakem nebo autobusem. Rozhodují se i podle svého bydliště,“ dodává.

Autorka je studentkou Vyšší odborné školy publicistiky v Praze