V úterý se britští poslanci chystali hlasovat o dohodě, kterou premiérka Theresa Mayová vyjednala s Evropskou unií ohledně podmínek brexitu. Nakonec ale Mayová s vidinou debaklu z hlasování vycouvala a odložila ho. Brexit britskou společnost zásadně rozdělil a vlastně nikdo, včetně politiků, teď neví, co bude dál. HlídacíPes.org se na brexit ptal jeho příznivců i odpůrců.

„Skutečně nevím, co se stane. Nikdo to neví. Pracují teď na úpravě dohody s Evropskou unií, ale plány, jak bude odchod probíhat, měli mít připravené před třemi lety. Před tím, než vyhlásili referendum,“ zlobí se Barbara. Britka žijící desítky let v Praze, kde se cítí jako doma, zvažuje kvůli brexitu žádost o české občanství:

„Situace je teď natolik matoucí, že mi české občanství poskytne alespoň nějakou jistotu. Jako příklad uvedu placení daní. Mám od britské vlády povolení platit daně v České republice, ale to se může s brexitem brzy změnit,“ popisuje Barbara jeden z příkladů, jak se britský odchod z osmadvacítky dotkne jejího života v Česku.

Sama by v předloňském referendu hlasovala proti vystoupení Velké Británie z EU, podotýká ale, že chápe některé své příbuzné a přátele, kteří hlasovali opačně:

„Lidé měli různé důvody pro odchod. Má sestra a švagr zvolili brexit kvůli pocitu, že je unie zkorumpovaná. Mají pocit, že nejsou zastupováni lidmi, které si zvolili, ale lidmi, které někdo vybral. Někomu zas vadila imigrace, vzdělávání nebo zdravotnictví,“ popisuje Barbara.

Češka v Anglii

Pro brexit hlasovala z mnoha důvodů i Alice (jméno změněno na přání respondentky – pozn.red.), Češka s britským pasem.

„Jedním z nich je přebujelá evropská byrokracie, pak také potřeba lepší kontroly imigrace a evropská jurisdikce, která má navrch nad britskou. Spojené království byl měl řídit britský parlament, a nikoliv Brusel,“ vyjmenovává Alice nejčastější výtky 51,9 % voličů, kteří 23. června 2016 volili brexit.

I když některé ze současných průzkumů tvrdí, že by až 20 % z těchto lidí hlasovalo při opakování referenda jinak, Alice s tím úplně nesouhlasí:

„Vůbec netuším, jak by dopadlo případné další referendum. Hodně analytiků říká, že, když odejdeme z Evropy, tak to bude skutečně průšvih a lidé se začínají bát. Takže věřím, že dost lidí, kteří hlasovali pro brexit a čtou tyhle informace, by mohlo mít strach své rozhodnutí zopakovat. Nic to ale nemění na důvodech, které pro brexit měli,“ říká Alice.

Nemocnice jako symbol brexitu

I kdyby se konalo druhé referendum o brexitu, což je po odložení parlamentního hlasování o brexitové dohodě s EU stále jedna z možností, nespokojenost velké části Britů se stavem politiky, ekonomiky, zdravotnictví nebo s řešením imigrace to nezmění.

„Imigranti přijíždějí z Francie a říkají, že přicházejí z válečných oblastí. Vláda je přijme a dá jim všechno, místo aby se starala o naše zdravotnictví, které je v hrozném stavu,“ říká Douglas, důchodce žijící v britském hrabství Essex.

Jedním z hesel brexitové kampaně byla informace, že vláda věnuje 350 miliónů liber, které ušetří na výdajích do EU, na zlepšení národního systému zdravotní péče, což se po referendu ukázalo jako mylná informace.

„Ve čtvrti, kde bydlím, zavírají krásnou starou nemocnici, protože chtějí lukrativně prodat pozemky, na kterých stojí,“ stěžuje si Douglas:

„Z nemocnice udělali jen pohotovost a na větší části komplexu, který měl sloužit lidem, už postavili byty a parkoviště. Nemocnice se zavírají všude,“ upozorňuje Douglas na problém, který trápí hodně Britů, a důchodců zvlášť.

Dělat si ve své zemi, co chceme

Jakkoliv zavření lokální nemocnice s brexitem zdánlivě nesouvisí, pro mnoho lidí je stav zdravotnictví i nadále součástí „brexitového balíčku“. Vnímá to tak i Louise Christieová, knihovnice žijící v luxusní londýnské čvrti Primrose Hill:

„Vím, že sliby o 350 milionech liber byly falešné, ale vnímám to tak, že peníze, které ušetříme na Evropské unii, můžou jít i na naše zdravotnictví. Pro mě je stejně rozhodující naše suverenita. Nelíbí se mi, že zásadní rozhodnutí za mě teď dělá Evropská komise, kterou jsem si nezvolila a nemůžu ji ve volbách odvolat, protože lidé se do ní dosazují. Je to podle mě nedemokratická instituce a uráží mě, když média z lidí jako já dělají nesvéprávné hlupáky a pomalu proruskou pátou kolonu,“ popisuje 60letá Louise a Douglas ji doplňuje:

„Mně třeba vadí i to, že naši rybáři mají menší možnost lovit ve vlastních vodách než rybáři z jiných zemí EU, která Britům diktuje, kolik smí v britských vodách nalovit ryb. Celá myšlenka brexitu je o tom, že budeme moct ve své zemi dělat, co si sami přejeme,“ shrnuje svůj postoj.

Argument, že odchod z Unie může Británii značně finančně poškodit, nebere jako dostatečně silnou protiváhu.

Brexitem Britové zchudnou

Podle nejnovější analýzy britského Národního výzkumného institutu pro ekonomiku a sociologii může brexit způsobit snížení obchodu se zeměmi EU až o 40% a zahraniční investice v Británii klesnou o pětinu.

Z odchodu podle analýzy můžou těžit některé průmyslové podniky, ale příjem se každému Britovi sníží o přibližně 3 %, tvrdí NIESR. Think tank Centrum pro evropské reformy pak zveřejnil informaci, že britská ekonomika už kvůli volbě „pro“ klesla o 2,5 % oproti stavu, kdyby lidé bývali hlasovali „proti“ brexitu.

„Referendum položilo v roce 2016 velmi jednoduchou otázku: Máme zůstat nebo odejít? Ale takhle jednoduché to zkrátka není a myslím, že lidé si to až teď začínají uvědomovat,“ popisuje komplikovanou situaci s vyjednáváním o odchodu Barbara.

Podle ní by výsledky byly jiné, kdyby byly dostupné přesné informace, co odtržení přinese, a mohli volit i občané ve věkové kategorii 16-18 let:

„Myslím, že na tak obrovskou změnu měl být také stanoven větší rozdíl v hlasech, než ona necelá 4 %, která o brexitu nakonec rozhodla,“ míní Barbara.

Co bude dál?

Britsko-evropská dohoda o brexitu v podobě, kterou chtěla Theresa Mayová předložit v pondělí poslancům, zatím plánovala britský odchod následovně:

Británie zaplatí vše, co slíbila poslat do evropského rozpočtu (přibližně 1,3 miliardy korun). Občanům EU, kteří už na ostrově žijí a pracují, zůstanou jejich dosavadní práva. Británie zároveň zůstane, alespoň do vyjednání definitivní obchodní smlouvy, členem evropské celní unie a bude muset nadále respektovat pravidla Evropské unie, aniž by ale měla jakýkoliv vliv na jejich vytváření nebo podobu.

„Říkala jsem si, že jestli tuhle dohodu poslanci schválí, sním svou vlastní čepici,“ rozčiluje se nad podmínkami vyjednanými britskou premiérkou Alice. Sama by brexit v současné patové situaci řešila možná tzv. odchodem bez dohody, uvědomuje si ale spoustu rizik, která by to přineslo:

„Například lékárny už teď začaly plnit sklady léky do zásoby, protože většina léků se dováží z Evropy. Stejně tak lékařský personál. Máme velký nedostatek sestřiček a ty jsou často z východní Evropy. Kdyby musely odjet, přestane se operovat, lékaři by neměli nikoho k ruce.“

Alice se zlobí na Theresu Mayovou, která podle ní nebude schopná pro Británii vyjednat lepší podmínky, už jen proto, že představitelé Evropské unie dali jasně najevo, že vytváření „nové“ dohody nepřipustí.

Kdo se stydí za brexit

Barbara je ale k premiérce mnohem shovívavější: „Myslím, že Theresa Mayová je velmi odvážná žena a že se snaží pro svou zemi udělat to nejlepší. Nelíbí se mi způsob, jakým je teď napadána.“

Jestli se lidé mají na někoho zlobit, pak je to podle Barbary  předchozí premiér David Cameron:

„Vyhlášení referenda byl od něj sobecký a destruktivní krok, který učinil čistě z vnitrostranických zájmů. Věděl, že někteří konzervativci chtějí z Unie odejít, chtěl si proti nim posílit pozici, a tak lehkovážně svolal referendum. Vůbec nemyslel na svou vlast a na důsledky takového hlasování,“ říká Barbara, která by osobně byla pro vypsání druhého referenda, jakkoliv tuto možnost řadí spíše do kategorie nesplnitelných přání.

Podle nedávného průzkumu mezinárodní organizace Yougov, která analyzuje internetová data, bezradnost Britů nad současnou situací zrcadlí i statistika. Na otázku „Cítíte se výsledky referenda o brexitu pohoršeni, nebo jste pyšní?,“ vyjádřilo 18 % Britů radost z brexitu, 36 % se stydělo a 38 % uvedlo, že necítí ani jednu z těchto emocí.

Když pak došlo na otázku, jak by se cítili, kdyby se Británie nakonec rozhodla v Evropské unii zůstat, odpovědělo 38 % respondentů, že zklamaně či naštvaně. Pozitivní pocity nebo pocit úlevy by podle Yougov mělo 43 % Britů a zbývajícím 19 % je to víceméně jedno.