Jméno Bakala má v českém veřejném prostoru stále silný zvuk. U části veřejnosti i některých politiků však s negativním nádechem, zejména v souvislosti s působením Zdeňka Bakaly v důlní společnosti OKD. „Já to jako cejch necítím,“ říká jeho žena Michaela Bakalová.

„Můj manžel sem jezdí pravidelně, možná ne tak často. Když se ale člověk dostane pod takový mediálně politický tlak, je přirozené, že se vaše priority přesouvají jinam. Můj manžel se ale nikdy nevyhýbal odpovědnosti, zodpověděl všechny otázky, v rámci vyšetřování byly vždy předány všechny informace. Ostatně všechny dosavadní procesy a vyšetřování vycházejí v jeho prospěch,“ říká Bakalová v rozhovoru pro HlídacíPes.org a ekonomický pořad Českého rozhlasu Plus Řečí peněz.

Pokud jde o jméno Bakala, je to tak, že zásadně nepřechylujete?

Žiji už dvanáctým rokem trvale v zahraničí, v cizině jsme Bakala, v Česku mi samozřejmě lidé mohou říkat Bakalová. Nemyslím si, že by přechylování bylo přežitek, ale tím, že jsme se otevřeli světu, že je hodně smíšených manželství, lidé žijí v cizině, tak jsem ráda, že přechylovat nemusíme. Ale nejsem na to až tak moc vysazená, i když cizí jména bych nepřechylovala.

Ptám se i proto, že jméno Bakala je pro část české společnosti i politické scény skoro jako cejch… Budí dosti emoce. Uvědomujete si, proč to tak je?

Já to jako cejch necítím. Jsem na to hrdá. Uvědomila jsem si hodnoty, které můj muž zastává a které si odžil. Znám ho dlouho na to, abych věděla, že je v tom konzistentní. Emoce ostatně vzbuzoval v politické rovině už od 90. let, protože si jako jeden z prvních dovolil kritizovat kupónovou privatizaci Václava Klause, podílel se aktivně na ekonomicko-politickém fóru Lípa, které se dívalo kriticky na transformaci 90. let. Spoluzakládal pražskou burzu a vím, že Zeman a Klaus toho nebyli příznivci. Takže cejch od těchto lidí a těchto politiků beru spíše jako ocenění a potvrzení našich hodnot.

Není se k čemu vracet

Téma OKD je pro vás jako pro rodinu, pro vás i vašeho manžela, už uzavřeno?

Svým způsobem ano. Tato investice prošla nějakým vývojem. Ukázalo se, jak krize v energetice zamávala nejenom českými doly. Osudu OKD předcházely krachy a insolvence důlních společností po celém světě. Nešlo už o to, zda rozhodnutí managementu byla ta pravá, či levá. Také se zpětně potvrzuje, že žádná z rozhodnutí neměla žádnou trestně právní rovinu; není se k čemu vracet.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Dokud OKD bylo schopné těžit a vytvářet zisk, tak se doly držely při životě a zaměstnávaly lidi, v okamžiku, kdy se to ale ukáže dlouhodobě ekonomicky neudržitelné, tak se s tím nedá nic dělat. Podobně jako kdysi lidi pracovali v oborech, které dnes neexistují, tak se i doly jednou vytěží a zavřou. A to si myslím, že OKD je příkladem privatizace, která pro Česko dopadla ještě dobře, vydrželo mnoho let, investovalo, dávalo práci spoustě lidí. To, že se OKD dostalo do dlouhodobé krize kvůli vývoji cen, je věc jiná. To management ani akcionáři nemohli ovlivnit.

Je ale právě OKD jeden z hlavních důvodů, proč do Česka sice pravidelně jezdíte vy, ale už ne váš manžel? Byly tu třeba hrozby od poslanců z vyšetřovací komise k OKD, že by Zdeňka Bakalu po příjezdu nechali předvést policií.

To s tím zásadně nesouvisí. Můj manžel sem jezdí pravidelně, možná ne tak často. Když se ale člověk dostane pod takový mediálně politický tlak, je přirozené, že se vaše priority přesouvají jinam. Můj manžel se ale nikdy nevyhýbal odpovědnosti, zodpověděl všechny otázky, v rámci vyšetřování byly vždy předány všechny informace. Ostatně všechny dosavadní procesy a vyšetřování vycházejí v jeho prospěch. Říkal to od začátku, já to říkala také, ale to se samozřejmě do té nastavené atmosféry nehodilo.

Máte řadu filantropických aktivit, věnujete třeba pozornost specificky i ostravskému regionu, právě s ohledem na působení v OKD?

Česká republika není zas tak velká, abychom to museli regionalizovat. Ale v době, kdy byl můj muž aktivní v OKD, vznikla díky němu Nadace OKD, která primárně pomáhala regionu v mnoha aktivitách. Je to v souladu s našim přesvědčením, že lidé, kterým byla dána příležitost, by to měli v životě vracet. Osobně jsem ale vděčná i za ty nepříjemné věci, protože i ty vás nějak formují. Pocit odpovědnosti nejen za naši zemi i za ten region tam vždycky byl.

Vy už 12 let žijete trvale v zahraničí, stíháte sledovat, jak se kapitalismus v posledních letech v Česku vyvíjí, třeba ve srovnání se zeměmi, kde pobýváte, hlavně USA nebo Švýcarsko?

Myslím, že se profesionalizuje, i díky tomu, že jsme součástí Evropské unie. Je tu mnoho zahraničních investorů, kopírujeme vývoj německé ekonomiky a jsme vnímaní jako stabilní partner. Ale musíme pracovat na tom, aby to tak zůstalo a přemýšlet o tom, co bude za nějakých dvacet třicet let.

Soběstačnost Economie je možná

V Česku se často mluví o oligarchizaci médií. Zajímavé je, že před časem třeba Nadační fond nezávislé žurnalistiky přestal vašeho muže Zdeňka Bakalu mezi oligarchy řadit s argumentem, že „správný oligarcha“ má byznys se státem a tedy i zájem aktivně ovlivňovat dění, legislativu a podobně. Je to tak, že vy s výjimkou vydavatelství Economia už žádný jiný byznys v Česku nemáte?

Investice do médií ze strany mého muže nebyla investice do vlastního prospěchu a vlivu. Tak, jak ho znám, byl si vědom toho, že něco takového jako Respekt a Economia si zaslouží zůstat na trhu a dále se rozvíjet. Vzal to jako projekt a profesní výzvu a nikoho z nás nikdy nenapadlo to využívat jako nástroj vlastního P.R. či byznysového nebo politického vlivu.

Sama jsem dříve prošla pozicemi v P.R. a tiskové mluvčí a vždy jsem novináře respektovala jako samostatné jednotky, partnery, ani ne kamarády, ani oponenty. Vlastnictví médií někým, kdo v daném teritoriu už nemá žádný zásadní byznysový vliv, je i celkově jednodušší. Podstatné pro nás je udržet kvalitu a nezávislost. V našich investicích to spadá spíše do té filantropie, než čistě investiční příležitosti. Zároveň ale má Economia svou hodnotu, protože jsme pravidelně kontaktováni s tím, kdy už ji konečně prodáme; je o ni velký zájem. To vám potvrzuje její hodnotu bez ohledu na aktuální hospodářské výsledky.

Pořád je o Economii zájem? Navzdory tomu, že jste opakovaně odráželi informace, že prodáváte a naopak ujišťovali, že na prodej není a nebude?

A pořád to opakujeme, ale nabídky se stejně pořád opakují. Economia dnes v České republice hraje nezastupitelnou roli a její hodnota a značka se potvrzuje. Dlouhodobě se ukazuje, že to byla správná investice.

Tou první otázkou k Economii jsem se chtěl ujistit, že jde skutečně o poslední z vašich velkých investic v Česku. Protože jste prodali Fórum Karlín, původně jste měli v Pařížské ulici 28 butiků s luxusními hodinkami, šperky, s módou, teď už jich je jen pár.

To je dáno přirozeným vývojem a tím, kde je teď podstata našich investic a života v zahraničí. Nadále tu ale máme investiční tým, který se rozhlíží po příležitostech, a nebráníme se jim. Ostatně nějaké další investice či nemovitosti tu ještě máme. Osobně za to hlavní beru filantropické aktivity, podporu nadaných studentů. Pro veřejnost je logicky nejviditelnější vydavatelství Economia. My ale v orgánech společnosti už několik let vůbec nejsme. Chceme tím demonstrovat, že nám jde o redakční nezávislost.

Ale ideální je asi na to finančně nedoplácet, aby Economia nebyla v červených číslech.

Vývoj posledních let ukazuje, že Economia asi už nikdy nebude vydělávat velké peníze, ale soběstačnost je určitě možná.

Vydírání a zastrašování je za hranou

Nějaké další mediální aktivity ať už v Česku nebo v zahraničí plánujete?

Opět – musely by nějak zapadnout do konceptu, do něčeho, co by v celkovém portfoliu investic mého muže dávalo smysl.

Na druhé straně jste podpořili poměrně velkoryse, zhruba částkou 5,5 milionu korun, třeba maďarský opoziční projekt Telex, byť to byl dar a ne investice…

Můj muž možná působí uzavřeným, nedostupným dojmem, ale má srdce. Podobné kroky odpovídají tomu, že mu je celkově tento region blízký a že jsme také nezapomněli na naši minulost života v nesvobodě. Když vidíme, že se lidé někde potýkají s omezováním svobody slova, vidíme náznaky uzavírání se světu, zpochybňování demokratických hodnot, tak to bylo trochu spontánní rozhodnutí, spontánní pomoc, gesto i apel na to, že si střední Evropa musí dávat pozor a že je třeba vstát a říct, že toto se nedělá. Je potřeba sledovat vývoj třeba i v Polsku a podporovat svobodná média, svobodnou společnost. Je ryze v našem zájmu zůstat součástí Evropské unie, byť i ta by potřebovala nějakou revitalizaci a neměli bychom bourat to pozitivní, co nám to přineslo. Málo se hovoří o tom, že vývoj posledních třiceti let je tak pozitivní i díky tomu, že jsme součástí EU a svobodného západního světa. Obávám se hlasů a tendencí, které tvrdí, že bychom to sami uměli lépe.

Když jste v předchozích odpovědích zmínila mediální a politické kampaně, vy vedete u soudu v USA, v Jižní Karolíně, spor s finančníkem Pavlem Krúpou a žádáte omluvu a náhradu škody za kampaň spojenou s řadou demonstrací, výhrůžek či pomluv. Berete to osobně?

Nejde jen o to osobní hledisko, které bylo nepříjemné. Je myslím dobře z dlouhodobého hlediska, abychom dali najevo, že ne, že tohle se nedělá. Je dobře, že soud probíhá ve Spojených státech, protože ta firma, kterou si Krúpa prokazatelně najal, figurovala i v jiných podobných případech a její příběh zaujal místní média. To vydírání, zastrašování, znepříjemňování života bylo profesionálně vedené, nešlo o žádný přirozený projev nesouhlasu a demonstrace. Když se z toho v podstatě stane nezákonný čin, je dobře říct, že tohle tedy ne. Takže doufám, že i díky naší žalobě to už aspoň ze strany této firmy nikdo jiný zažívat nebude. Můžu mít oponenty, jsem zvyklá na veřejnou kritiku a kontrolu, ale tohle bylo něco jiného.

Je i tahle zkušenost pro vás důvod, proč si držet seriózní vydavatelství, jako jistou protiváhu?

Je to širší problém, podívejte se na vývoj médií v celé centrální Evropě, ale i v USA. Zažíváme hybridní válku ve veřejném prostoru, seriózně se vyšetřuje, zda nějaké agentury měly vliv na volby prezidenta USA. To jsou vážná obvinění, vážné věci, které se dějí a my na ně jako společnost nejsme příliš připraveni. Dezinformace a manipulace jsou nebezpečné tím, že to sice nejsou tanky v ulicích, ale zaútočit mohou kdykoli. Dříve byl novinář respektovaná profese, dnes abyste se bál to vůbec zmínit, tím spíš, když jste investigativní novinář. Novinář přitom musí mít integritu a odvahu, nese své jméno na trh, nese za to osobní a profesní zodpovědnost. Je v zájmu všech udržet si profesionální média, kde jsou ověřené zdroje, které stojí na faktech, prochází editací, a sami novináři by se měli umět postavit za svou profesi.

Jak se vám tedy poslouchá slovní spojení „Bakalova mediální sekta“, které používá třeba Andrej Babiš?

Lze to brát jako ocenění novinářů, kteří dělají dobře svou práci.

Jeďte na zkušenou do ciziny

Do Česka se pravidelně vracíte hlavně v rámci akcí Bakala Foundation zaměřených na vzdělávání. Umožňujete nadaným českých studentům studium na nejprestižnějších zahraničních univerzitách. Za poslední rok do toho ale asi dost promluvil covid a také brexit. Jak to na studenty dopadlo?

Pokud jde o brexit, je mi to líto. I univerzity, které byly zvyklé na ten příliv mozků, se otřásly, protože i ty jsou hodnocené podle kvality studentů a absolventů a studenti z Česka a středoevropského regionu jsou považováni za velké dříče. Studium v Británii se prodraží dvojnásobně až čtyřnásobně. Covid zase zkomplikoval cestování, přesuny, ubytování, studenti to v zahraničí snášeli velmi těžce. Pomáhali jsme jim vracet se domů, řešili jsme pokračování ve studiu… Může se ukázat, že budoucnost vzdělávání se covidem změní. Jsou tu obrovské technologické změny, to vede ke změnám ve společnosti a covid vše jen urychlil. Musíme být více počítačově gramotní, nemusíme tolik cestovat. Nejsem sice příznivcem výuky online, ale je možné, že už nám tu zůstane ten duální přístup.

Mění se i vlivem brexitu zájem nadaných studentů o to, kam by chtěli jít studovat? Třeba do severských zemí, do Německa, kde se také nabízí studium v angličtině?

Lidé se hlásí třeba do Holandska, do severských zemí, je tu i Izrael, Švýcarsko. Evropské univerzity reagovaly na brexit a otevřely více oborů v angličtině. Je to dobře, není nutné chodit vždy jen do USA nebo do Británie. Ale my o tom spolu mluvíme tak, jako by bylo automatické, že se jde studovat do zahraničí… Běžné to pořád není a měli bychom povzbuzovat mladé lidi, aby se toho nebáli, i když je to náročné i drahé. Kvalitní vzdělání nikdy není levné. A nijak tím neříkám, že by v Česku nebyly dobré školy, ale pokud jde o špičkové mezinárodní vzdělání, je to životní šance – i Honza vyrazil do světa na zkušenou.

Máte za ty roky již řadu absolventů vašich stipendií. Je nějaký, na jehož další kariéru můžete být obzvláště pyšná?

To je trochu nefér, to je jako byste se mne zeptal, jakou nejkrásnější českou miss jsem korunovala. Naše nadace podpořila už víc než 180 stipendistů. Je tam spousta úspěšných mladých lidí. Ale z těch, co už dostudovali, například Marie Salomonová, která založila vlastní organizaci Nevypusť duši, která vzdělává o duševním zdraví, duševních nemocech a jak lze jimi trpícím lidem pomoci. Nedávno jsem mluvila s Tomášem Kačem, který vystudoval na Berklee College v USA jazzový klavír a skladbu, koncertoval v Carnegie Hall. A třeba Petr Winkler, který se teď stal ředitelem Národního ústavu duševního zdraví. Těch lidí je hodně a je nefér, že je tu nemůžu všechny jmenovat. Rozhodně jsem přesvědčena, že všichni ti absolventi jsou pro Českou republiku přínosem.

Michaela Bakala je podnikatelka, manažerka a dnes – jak sama říká – především matka a filantropka. Orientuje se na podporu vzdělávání, rozvoj demokratické společnosti a posilování role žen. Je předsedkyní správních rad rodinných nadací Bakala Foundation v Česku a Fondation Zdenek et Michaela Bakala ve Švýcarsku. Obě se zaměřují na podporu vzdělávání a udělují stipendijní programy talentovaným studentům. Se svým manželem Zdeňkem Bakalou se podílela na založení středoevropské pobočky Aspen Institutu, je místopředsedkyní správní rady Knihovny Václava Havla a je také patronkou ankety Top ženy Česka. V minulosti pořádala soutěž Miss, sama v soutěži krásy v roce 1991 zvítězila, v letech 2000 – 2003 byla tiskovou mluvčí ODS.