KOMENTÁŘ. Přečetl jsem si před časem závěry mezinárodní studie Great Realization, v rámci níž se nadnárodní pracovní agentura ManpowerGroup ptala mladých lidí, co očekávají od práce. Vyplynulo z toho, že mladí zaměstnanci do 35 let žádají po firmách hlavně výhody, volnost, aktivismus, a hlavně všeobecnou pohodu v práci. Nemohu to nepřiznat: přišlo mi to smutné i směšné zároveň.
Česko není jen Praha a Brno a nemovitostní investice nejsou jen byty ve velkoměstě. V nich jsou sice relativně jisté investice, ale už se tam také střetává hodně zájmů. Jsou i mnohem menší města, kde lze ovšem dosáhnout zajímavých výnosů, a přitom přispět k rozvoji regionu.
Vystěhovat nekomunikativního neplatiče nájmu z bytu či komerčního prostoru bývá pořádný oříšek. V případě obstrukcí ze strany dlužníka může trvat i dva roky, než je z jednotky soudně skutečně vystěhován. V tomto smyslu je naše právo nevyrovnané. Nepřiměřeně silně chrání nájemníky a dostává pronajímatele do patu, chtějí-li jednat stoprocentně v souladu se zákonem.
Všechno mnohonásobně zdražilo. Jen stříbro zůstává levnější než před covidem. Zatímco koncem roku 2019 se obchodovalo za téměř 20 dolarů za unci, teď stojí devatenáct. Divím se tomu. Stříbro je můj favorit, protože má velké využití v průmyslu. Většina technických kovů enormně zdražila, jen stříbro zůstalo na svém. Je to podle mě příležitost k přikoupení. Stříbra ubývá.
KOMENTÁŘ. Následující tři až čtyři roky budou pro domácnosti a firmy velmi těžké. Ceny energií hned tak klesat nebudou. Kromě vlastního snížení spotřeby se domácnosti proti „elektrickým šokům“ nemají jak bránit. Kromě diskutabilní regulace ze strany státu není možnost extrémní ceny elektřiny snížit. Lze je domácnostem kompenzovat, buď plošně všem nebo adresně.
Ropa je teď levnější než na začátku války na Ukrajině. Jenže pohonné hmoty jsou pořád drahé. Na situaci totiž královsky hodují rafinérie a velké sítě čerpacích stanic. Drahý benzín a nafta spolu s elektřinou přitom nejvíce roztáčejí inflaci. Promítají se do všeho.
Všeho horečnatě přibývá. Bytů, skladů, logistických center, obchodních domů. Přitom nás v republice žije víceméně pořád stejně. Čeho ale ubývá, je místo. Zejména orná půda. Něčím zastavěno je již podle odhadů přes dvanáct procent území republiky.
Investování je běh na dlouhou trať. Maraton. Chce to umět rozvrhnout síly, nepřepálit tempo a očekávání, běžet pořad vyrovnaně. Znát své limity, nenechat se strhnout davem. Pokud máte natrénováno na maraton v čase okolo čtyř hodin, nedopadne dobře, když se budete snažit byť jen krátký úsek držet tempo s keňskými běžci. Platí to i o investicích motivovaných
Hypoteční trh se v meziročním srovnání propadl o půlku, hlásají titulky. Podle „interních zdrojů“ dokonce o 70 procent. V porovnání s loňským rokem to je pravda. Jenže loňský rok nebyl vůbec normální. Hypotéční boom začal už na jaře 2020, kdy se i rozvolnila pravidla pro získání hypotéky a úroky byly extrémně nízké.
Pokud všechno půjde tak, jak má, do starobního důchodu osobně půjdu za nějakých třicet let. Zdá se to jako hodně vzdálená budoucnost, jenže není. Už vím, že od státu budu dostávat almužnu a kdo ví, zda vůbec něco. Na solidární systém spoléhat nejde, protože se mu podemílají pilíře.
