Uživatel

Post Bellum

„Ve snu cítím zápach mrtvých těl a vidím mrazivé slunce.“ Terezínské trauma je živé i po letech

Před 80 lety zahájili nacisté a jim podléhající úřady protektorátu Čechy a Morava deportace plzeňských Židů. Mezi 18. a 26. lednem 1942 (ve třech transportech označených písmeny R, S a T) muselo odjet do ghetta v Terezíně 2604 mužů, žen a dětí – svobody se dožilo jen 204 z nich. Patřil k nim i tehdy osmiletý Petr Riesel s matkou Irenou a

„Za protektorátu jsme lhát museli, abychom přežili. Ale proč dnes?“ ptal se Čechů jezuita

Ludvík Armbruster vyrůstal v rodině, která do kostela nechodila, přesto se ve dvaadvaceti letech stal řeholníkem a následně i knězem. Ačkoliv pocházel z rodiny zámečníka, vystudoval po nuceném odchodu z Československa prestižní univerzity, čtyři desetiletí strávil v Japonsku. Když se po roce 1990 vrátil, popsal proměnu české společnosti takto: „Lhaní se tu stalo něčím normálním.“ Zemřel na konci roku

Akce P – likvidace řeckokatolické církve v Československu: Teď z vás budou pravoslavní

Po válce byl pro řeckokatolíky v Československu v rámci protikatolické politiky přichystán sovětský scénář: návrat k pravoslaví. Proto se také operace Státní bezpečnosti (završila se roku 1950) označovala jako „akce P“. Kněží, kteří se nenechali přesvědčit k přestupu na pravoslaví – a těch byla většina – končili často v internaci, avšak ani to je většinou nezlomilo. Řeckokatolíků zůstaly plné tři

„Otec se strašně bál. Už to nebylo jako před kriminálem,“ popisuje syn rozkulačeného sedláka

Když se Vladimír Lakva po sedmi letech vrátil z Jáchymova, o tom, co prožil ve vězení a na nucené práci, skoro nemluvil. Vlastně příliš nemluvil o ničem. „A měl pořád strach, dům zamykal už v pět hodin odpoledne,“ vzpomíná Vladimír Lakva mladší, potomek sedláků z Bohuňovic na Hané. Lakvovi jsou jedna ze zhruba čtyř tisíc rodin, které se

Vzpomínky jednoho z osvětimských „Birkenau Boys“: Otec se postavil proti Mengelemu

Před válkou žila v Pardubicích v Nerudově ulici židovská rodina Wernerova. Tatínek prodával jako obchodní cestující pro firmu Kudrnáč gumové podpatky pro dámskou obuv. Maminka se starala o osmiletou Lenku a desetiletého Pavla. Když obdrželi v roce 1942 obsílku do Terezína, maminka napekla sušenky. Lenka zemřela v ghettu na zánět mozkových blan. Rodiče se pak soustředili, aby zachránili aspoň

Když odvedli otce, bylo jí šestnáct: „StB se k nám nastěhovala. Tatínka jsme pak viděli až v rakvi.“

Před sedmdesáti lety, v prosinci 1951, zatkla komunistická politická policie bývalého obchodního manažera a vysokého státního úředníka Ing. Jana Müllera. V životě byl uvězněn čtyřikrát, za nacismu i za komunismu – poslední „vyšetřování“ však nepřežil. Jeho dcera Jiřina Moravcová se až do pozdního věku nedozvěděla, za jakých okolností zemřel – a je pravděpodobné, že to už nikdy

Po válce rodinu zachránil sovětský důstojník, za tři roky ji ale zničila StB. Hledala „zlatý poklad“

Na Silvestra 1948 zatkla Státní bezpečnost rodinu Indrákových – otce, matku i jejich nezletilou sedmnáctiletou dceru Jarmilu. Podle komunistického vyšetřovatele se dopustili velezrady, protože u sebe nechali přespat západního špiona, agenta chodce. Při zatýkání šli estébáci – podle svědectví – najisto k úkrytu cenností. Během domovní prohlídky zmizelo rodinné zlato a šperky. Celá rodina skončila ve

„Zavřela se vrata a my pochopili, že jsme vězni.“ Před 80 lety začalo vznikat terezínské ghetto

Před osmdesáti lety – 24. listopadu 1941 – odjel z Prahy do pevnostního městečka Terezín první židovský transport, který vezl 342 mužů. Tvořili tzv. Aufbaukommando (neboli komando výstavby) a měli za úkol začít připravovat nové evropské ghetto v protektorátu Čechy a Morava na brzký příjezd tisíců lidí. V transportu, označeném AK I., jel i pozdější odborník na akustiku Felix

„Bylo důležité žít v souladu sama se sebou,“ vzpomíná disidentka, která se rvala s estébáky

Jarmila Stibicová a její manžel podepsali Chartu 77 hned v první vlně. Jedni z mála pardubických disidentů se tak stali pro místní StB raritou a objektem zájmu, ale i obav. Jarmila, jedna z výrazných dam disentu, totiž neúnavně obesílala komunistické úřady svými stížnostmi, zastávala se pronásledovaných, organizovala protesty. Je mimo jiné známá tím, že se při zatýkání chovala neobyčejně