Jedním z posledních politických uprchlíků z Československa byl Kubánec Rolando Saumell Acosta s těhotnou manželkou Sárou a ročním synem Lumírem. Případ je pozoruhodný mimo jiné tím, že se stal až po 17. listopadu 1989 – poté, co se komunismus v Československu zhroutil a disident Václav Havel byl zvolen prezidentem.

Na podzim 1939 a během roku 1940 uteklo do SSSR přes pět a půl tisíce převážně mladých lidí z Podkarpatské Rusi. Hnala je nenávist k maďarským okupantům a věřili sovětské propagandě, že je čeká komunistický ráj, kde není bída. Ocitli se v pekle – v gulagu.

Před sedmdesáti lety se v komunistickém Československu konalo sčítání lidu, z něhož mimo jiné vyplynulo, že tři čtvrtiny obyvatel se stále hlásí k římskokatolické církvi, byť mnozí jistě jen formálně. Současně v témže roce 1950 vrcholilo pronásledování katolíků: proběhly například známé Akce K a Akce Ř, tedy operace, při nichž Státní bezpečnost likvidovala mužské i ženské řády a představitelé církve

Bylo mu jen čtrnáct, když ho sovětská justice odsoudila na deset let do lágru. Chlapec z Podkarpatské Rusi Leonid „Levko“ Dohovič doplatil na to, že se s dalšími mladíky postavil bolševické totalitě a založil odbojovou skupinu „Smrt“. Když se po propuštění z gulagu nakonec dostal do Československa, čekala ho dlouhá šikana od StB. Na posledním výslechu byl jen

Dne 10. listopadu 1951 byli v Praze na Pankráci popraveni (přesněji zavražděni) Alfred Plocek, Miloslav Franc a Jaroslav Peške. Patřili k představitelům československé technické inteligence a stali se oběťmi dnes již pozapomenutého vykonstruovaného soudního procesu. Rodině Alfreda Plocka nevydaly komunistické úřady ani jeho urnu.

V září před devětasedmdesáti lety zahájila německá nacistická vojska obléhání Leningradu. Blokáda města (dnes Petrohrad) trvala neuvěřitelných 29 měsíců do konce ledna 1944. V obležení zemřelo skoro milion lidí hlady. Tehdy jedenáctiletá Irina Juřinová přežila se svou babičkou v Leningradě nejtvrdší zimu blokády. Její vzpomínky patří do Příběhů 20. století.

Zdeněk Kalenský prožil přes dva roky na polském venkově, kam ho ukryli rodiče před plánovaným transportem do varšavského ghetta. I když většina rodiny holokaust nepřežila, s otcem se na konci války setkal. Mezitím se ho ujali starší polští manželé. Zdeňkova rodina za ukrývání syna platila majetkem, který se jí povedlo zachránit ještě před odjezdem do Terezína.

Stačily dva výstřely z poloautomatické pistole ráže 7,65 mm Browning a 50 milionů lidí rukovalo na frontu. Osm milionů následně zahynulo v zákopech 1. světové války v blátě, sněhu, zásahem kulkou, bodákem, granátem. V červnu 1914 v ulicích Sarajeva zavraždil atentátník Gavrilo Princip arcivévodu a následníka rakousko−uherského trůnu Ferdinanda d’Este a jeho ženu Žofii Chotkovou.

Demonstracemi v srpnu 1969 při prvním výročí sovětské okupace (konaly se několik dní v Praze, v Brně, v Liberci a v mnoha dalších městech) definitivně skončily naděje na uvolnění poměrů spjaté s Pražským jarem. Na mnoho let to také byly poslední velké protesty československé veřejnosti. Mezi zatčenými a brutálně zbitými byl i tehdejší student a pozdější český premiér Vladimír Špidla. Jeho

Komunisté jí zavřeli otce, bratra poslali k PTP. Samotnou Juliánu Lápkovou estébáci vydírali a donutili podepsat spolupráci. V té době byla také znásilněna. Od sebevraždy ji zachránil její budoucí manžel, loajální komunista, předseda odborů správy jáchymovských táborů. Její vzpomínky patří do Příběhů 20. století.