Před sedmdesáti lety – od 31. května do 8. června 1950 – se konal vykonstruovaný proces s údajnými vlastizrádci, kteří měli působit proti lidu „v žoldu kapitalistických nepřátel“. Soud s Miladou Horákovou a spol. inscenovali českoslovenští komunisté pod sovětským vedením. V hlavním procesu bylo třináct obžalovaných – patřil k nim i novinář, nakladatel a politik František Přeučil, odsouzený na doživotí.

Před sedmdesáti lety – 31. května 1950 – začal vykonstruovaný soudní proces, který skončil popravou někdejší poslankyně Milady Horákové a dalšími justičními vraždami. Jiní obžalovaní odešli s dlouhými tresty, mezi nimi i ekonom a publicista Jiří Hejda. „V rádiu jmenovali obviněné: ,Horáková, Nestával, Hejda,…‘ Otec byl třetí v pořadí, tak jsme si říkali, že to je dost špatné,“

Po 2. světové válce se tisíce Čechoslováků ocitly v zoufalé situaci. Během bojů ztratili domovy, trpěli hlady a nemocemi. Z té doby pochází i výjimečný příběh záchrany 45 dětí, kterou ve zničených vesnicích v tzv. Údolí smrti na severovýchodě Slovenska zorganizovala osmnáctiletá studentka Květoslava Bartoňová, tehdy Axmanová. Její vyprávění natočili v roce 2016 redaktoři Paměti národa, na její přání ho

Během chvíle tak zmizel i Vladimír Rafalský. „Přišli nějací pánové. Pozvali otce k nim na návštěvu, že by si s ním chtěli pohovořit, za dvě hodiny prý bude zpátky doma. Čekali jsme na otce ty dvě hodiny… Pak to byly dva dny, dva měsíce, dva roky, dvacet let… Už jsme ho nikdy neviděli,“ říká Rafalského syn Dmitri.

Z Pražského povstání v květnu 1945 se stávají heroizované oslavy hrdinství, neohrožené statečnosti a obětavosti Čechů na konci války. Řada přímých účastníků povstání však tvrdí, že skutečnost byla mnohem hrůznější, než si dokážeme představit. Mnozí tvrdí, že neuměli zacházet se zbraněmi, někdy si prý nezodpovědně hráli na válečníky a nevěděli, jak se chovat v městském boji. Jejich

Vesnice Prlov leží na Valašsku, v kopcích nedaleko Vsetína. Od podzimu 1944 působily v kraji partyzánské skupiny, jimž místní lidé pomáhali a zajišťovali zázemí. Pár dní před koncem války obsadili Prlov příslušníci speciální stíhací jednotky SS, maďarského polního četnictva a gestapa. Za pomoc „banditům“, pro výstrahu a ze msty zavraždili více než 20 lidí a vypálili osm domů.

Na začátku léta 1951 zatkla StB Hanu Johnovou a jejího snoubence studenta Otakara Čeňka Trunce. Hana dostala 13 let a Otakar 15 let vězení za údajnou velezradu a špionáž. Pár totiž vydával a roznášel po schránkách letáky vyzývající k občanské odvaze a pomáhal lidem utíkajícím přes hranice. „Jsme generace velkého loučení,“ vzpomíná Hana Truncová (Johnová) v Příbězích

Dne 15. dubna 1945 osvobodili vojáci britské armády koncentrační tábor Bergen-Belsen. Nacházel se v Dolním Sasku (jihozápadně od města Bergen, nedaleko Celle), původně byl určen pro válečné zajatce, v roce 1943 se stal součástí sítě koncentračních táborů pod vedením SS. „Mrtví tam byli jiní. Pouhé kostry, zbavené svých ubohých cárů,“ popisuje jedna z přeživších v Příbězích 20. století.

V noci z 13. na 14. dubna 1950 přepadly stovky ozbrojenců StB a SNB pětasedmdesát českých a moravských klášterů a zadržely 915 řeholníků. Jednalo se o první fázi rozsáhlé likvidace klášterů. Jedním ze zadržených byl i Ludwig Armbruster, dnes profesor teologie a filozofie, kněz a jezuita. Jeho vzpomínky patří do Příběhů 20. století.

Spojila je tyfová epidemie v ghettu Terezín na sklonku války: „Pamatuju si jen, že jsem slyšela hlasy a jeden říkal: ‚Už jí nechte, stejně do rána nedožije. Nemá smysl do ní něco píchat, léky jsou potřeba pro ty, kdo mají naději.‘ A jiný hlas oponoval: ‚Ještě to zkusím,‘“ popisovala Edita Kosinová. Vzpomínky tří žen, které se