Uživatel

Post Bellum

Jíst jen namáčený chleba a v posteli předstírat spálu. Vzpomínky dětí na ukrývání před gestapem

Když se v Čechách a na Moravě připomíná konec nacistické okupace, o židovských osudech se příliš nemluví. Z celkových 343 tisíc obětí nacismu v Československu bylo přitom 270 tisíc těch židovských. V první řadě to ale byli českoslovenští občané a se židovstvím jako určujícím „znakem“ mnohé spojil až nacistický antisemitismus. V Příbězích 20. století tentokrát vzpomínají dvě dívky z tzv. smíšených manželství.

Mukl nesmí mít emoce, vzpomíná vojenský pilot, který šel do Jáchymova i kvůli „prdelaté Martě“

Gumové holínky, kalhoty i plášť. Muži podobní rybářům na výlovu rybníka vyfárali z uranové šachty. Jáma Ležnice byla zbudována na kopci, pod kterým se táhlo údolí řeky. Výhled do krajiny přinášel vždy nesmírnou úlevu, popisuje své roky v Jáchymově dnes 91letý Antonín Zelenka, vojenský pilot, kterého v roce 1949 uvěznili za šíření protikomunistických letáků. Jeho vzpomínky jsou součástí …

„Zbyl jsem sám.“ Posledního mrtvého politického vězně z kriminálů ČSSR dodnes u soudů hájí bratr

Nedávno uplynulo třicet let od smrti disidenta Pavla Wonky. Zemřel 26. dubna 1988 za dosud nevyjasněných okolností ve věznici v Hradci Králové. Jeho starší bratr Jiří Wonka se v posledních desetiletích věnuje péči o bratrův odkaz. Soudí se s lidmi, kteří Pavla Wonku zpochybňují, poslední proces vyhrál před měsícem. Sám Jiří Wonka byl před Listopadem pronásledovaný. Jeho život je …

Kořalka s lidskou tváří a bezedný Havlův batoh. Před 40 lety se v lese potkali disidenti z Česka a Polska

Čeští disidenti, oslněni polským protikomunistickým hnutím, uspořádali v létě 1978 setkání českých a polských disidentů na hranicích. Tajnými kódy určili místa v horách, kde si obě strany vyměňovaly samizdaty. Vzpomínky aktérů těchto kuriózních výšlapů do přírody co nejdál od režimu jsou součástí Příběhů 20. století.

Chartistka z domku u trati. Jak komunismus ničil lidem životy, i když byl sám v posledním tažení

Když chce člověk zůstat poctivý a rovný, musí se umět něčeho vzdát. Jiřina Čechová se toho pravidla drží: za komunismu nebyla ve vězení, není známá disidentka, „jenom“ žila slušně a snažila se dělat smysluplné věci. Za to ztratila zaměstnání gymnaziální profesorky, obtěžovala ji StB a musela se vzdát představ o kariéře. Její život je součástí …

Reklama