Uživatel

Post Bellum

Život si koupil za kilo cukru. Před sovětskými komunisty utekl do Čech, před českými do Izraele

„Nevěděl jsem, co u Mengeleho znamenalo doprava nebo doleva. Že jedni jdou na práce, druzí do plynu,“ vzpomíná Antonín Moťovič na selekci v Osvětimi. Komunisté se ale podle něj později chovali podobně jako nacisté: „Tvořili seznamy Židů. Rozhodovala ne odbornost, ale loajalita k režimu,“ vysvětluje, proč v polovině 60. let nakonec s rodinou odešel z Československa do Izraele.

Muž, kterého semlely dějiny. Během deseti let nucená práce pro Hitlera, sovětský lágr i pétépáci

Za druhé světové války byl Vladimír Bernát nuceně nasazen v nacistickém Německu. Po porážce třetí říše prožil bezmála pět let v zajateckých táborech na území SSSR. A pak, v Československu, strávil ještě dva roky v Pomocném technickém praporu PTP pro „nespolehlivé občany“. Stačilo, že se narodil ve špatné době na špatném místě.

„Zbrojíř“ skupiny Mašínů: „Buď jste kolaborant a lezete násilníkovi do… Nebo mu násilí vrátíte.“

Příběhy 20. století připomínají osud a život Vladimíra Hradce, člena nejznámější protikomunistické odbojové skupiny kolem bratří Mašínů. Narozdíl od nich ale neutekl na Západ. Byl zatčen, vyslýchán a odsouzen na 22 let, ze kterých si půlku odseděl. „Skuteční vrazi byli komunisté,“ říká na adresu kontroverzí kolem odbojové ozbrojené činnosti Mašínů.

Se lvíčkem na krku zaklekl minu a přežil. Česko si připomíná válečné veterány

V neděli 11. listopadu si lidé po celém světě připnou na klopy květy vlčího máku na památku válečných veteránů. Den veteránů připomíná ukončení první světové války a jeho symbolem se stal právě červený květ, který vyrůstal na hrobech padlých vojáků. Přímou zkušenost z fronty ve světové válce – té druhé – má Viktor Wellemín, jeden z mála dosud žijících …

Sjednotil je boj proti nacismu, rozdělil nástup komunismu. Peripetie českých dějin v životech dvou historiků

Lidé, kteří se kdysi shodli v jednoznačném odporu proti nacismu, se v letech 1945-1948 (a zvláště po komunistickém převratu) často naopak ocitli na opačných stranách politického života. To je i případ dvou historiků, jejichž osudy připomínáme v Příbězích 20. století. „Nepochyboval jsem o žádné z tezí, které patřily ke stalinismu,“ tvrdil jeden z nich. Ten druhý právě před podobnými lidmi z Československa …

„Byly doby, kdy jsme neměli ani na chleba.“ Co kdysi hnalo Čechy do náruče komunistů

Vysoká a stabilní voličská podpora nereformované komunistické strany byla řadu let českou specialitou ve střední Evropě. Poté, co KSČM propadla v říjnových komunálních a senátních volbách, to už zřejmě definitivně neplatí. Ke stému výročí vzniku ČSR a Příběhům 20. století ale patří i vzpomínky těch, kteří se kdysi ke komunistům dali z upřímného přesvědčení, že „bude líp“ a …

„Brečela jsem v sobě, aby to nebylo slyšet.“ Jak komunisté potrestali rodiny členů skupiny Mašínů

„Jak přijeli, tak mě maminka poslala k sousedům. Pak jsem viděla, že už tam žádné auto nestojí a vrátila se domů. Hrozný pohled. Všechno rozházené, stařenka seděla v kuchyni u stolu, brácha ležel na zemi a brečel. Byly mu čtyři roky,“ popisuje Ludmila Zouharová, jak jí bez varování odvezli komunisté matku, kterou pak neviděla deset let. Její …

Komíny? Tak to je fabrika… Sestra Arnošta Lustiga přežila Terezín i Osvětim. Zůstal jí strach ze zvonku u dveří

Na podzim 1944 odjížděly z ghetta Terezín poslední transporty na východ, údajně „k pracovnímu nasazení“, ve skutečnosti však do vyhlazovacího tábora Osvětim-Birkenau. Od 28. září do 28. října bylo deportováno více než 18 tisíc lidí, z nichž přežilo pouze 1574 osob. Mezi deportovanými a přeživšími byla i Hana Lustigová-Hnátová s příbuznými. Její vzpomínky patří do Příběhů 20. století.

Reklama