Svou pozdější ženu poznal v terezínském ghettu. Společně prošli také koncentračním táborem v Osvětimi-Birkenau: „Hnali nás v pětistupech nocí a já si připadal jak v hororu. Všechno šlo strašně rychle,“ vzpomínal Gut, který si později německou variantu svého příjmení nechal změnit na českou. „Gut – to je německy a já měl Němců po krk,“ vysvětloval.

V roce 1982 požádal uprchlík z Československa Jindřich Tomeš o politický azyl ve Francii. Byl signatářem Charty 77 a do „kapitalistického“ zahraničí se dostal tajně, s cizím francouzským pasem, poté, co uprchl od soudu a měsíce se skrýval. Zachránila ho Francouzka Carole Paris, která projevila odvahu a důmysl, hodné postav z románů Johna Le Carré.

Vojmír Srdečný byl posledním českým pamětníkem koncentračního tábora Sachsenhausen. Posledním žijícím ze studentů, které nacisté uvěznili 17. listopadu 1939. Zemřel ve věku 99 let. Jeho vzpomínky přinesly Příběhy 20. století.

Když před 80 lety vypukla druhá světová válka po německém útoku na Polsko 1. září 1939, ocitli se obyvatelé Hlučínska v nezáviděníhodné situaci. Pohraniční oblast na severu Moravy připadla po mnichovské dohodě k Třetí říši a její obyvatelé se stali říšskými občany. Bojeschopné muže čekal povolávací rozkaz do německé armády.

Alexandru Gajdošovi šlo za 2. světové války nejméně třikrát bezprostředně o život. Zachránili ho přitom lidé, od kterých pomoc rozhodně čekat nemohl: nacistický velitel věznice ho za podivných okolností propustil. Podruhé ho důstojník wehrmachtu bránil před podřízenými, kteří ho chtěli popravit. Do třetice ho nacistický kolaborant varoval před nočním útokem na opilé partyzány.

Před šestasedmdesáti lety, 2. srpna 1943, vypukla vzpoura ve vyhlazovacím táboře Treblinka ve východním Polsku. Patří k nejvýznamnějším činům protinacistického židovského odboje – a jedním z mála lidí, kteří se jí zúčastnili a přežili, byl československý občan Richard Glazar (1920-1997), pozdější autor dnes již slavné knihy Treblinka, slovo jak z dětské říkanky. Jeho vzpomínky přinesly Příběhy 20. století.

Bedřich Jiránek vyrazil v roce 1942 do kina. Dávali propagandistický film Heimkehr (Návrat) o utlačovaných Němcích v Polsku. V potemnělém sále během filmu kdosi zařval: „Vyližte nám s tím p*del! Už toho máme dost!“ Tenhle incident ho nakonec poslal do bojů v Itálii i v severní Francii, i když sám za nic nemohl. Jiránkovým vzpomínkám se věnují Příběhy 20. století.

Rekordmanem v počtu domovních prohlídek za jeden den v komunistickém Československu je bývalý disident Jiří Tichý. V roce 1988 sepsal s Ivanem Martinem Jirousem protestní petici Tak dost! Oba za to putovali do vězení.

Stanislav Pitaš čelil šikaně StB celá 80. léta jen proto, že se rozhodl žít po svém – navzdory režimu, který porušoval lidská práva. Málokterý chartista z větších měst má za sebou to, co on. Právě na Pitaše se soustředila pozornost celého náchodského oddělení StB. Jeho vzpomínkám se věnují Příběhy 20. století.

Viktor Pivovarov patří k představitelům tzv. moskevského konceptualismu, ruského uměleckého směru šedesátých a sedmdesátých let. Od roku 1982 žije v Praze, narodil se však v ruském hlavním městě v lednu 1937. V Příbězích 20. století vzpomíná především na dětství a dospívání, na každodenní život v Sovětském svazu v časech druhé světové války a poválečného stalinismu.