Asimilace a kulturní genocida: čínský přístup k národnostním menšinám

Napsal/a Sinopsis 13. března 2019
FacebookXPocketE-mail

V regionu známém jako Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang čínské úřady internovaly dle odhadů více než milion obyvatel turkického původu a muslimského vyznání do táborů, jež oficiálně označují za převýchovná střediska.

I proto poněkud v pozadí pozornosti západních médií nyní zůstal Tibet, který se potýká s velice podobným vývojem, pouze rozloženým do více než šesti dekád represí, útlaku a asimilačních snah čínské vlády.

Před několika dny, 10. března si Tibeťané (i lidé na Západě, včetně České republiky, kde i řada radnic vyvěsila tibetské vlajky) připomněli 60 let od výročí tibetského povstání ve Lhase. To v roce 1959 během pár dní skončilo tvrdým zásahem čínské armády a odchodem tibetského politického a duchovního vůdce Dalajlamy do indického exilu.

Čínské úřady se od té doby pokoušejí podřídit si Tibeťany širokou škálou prostředků, jež jsou nyní využívány i v Sin-ťiangu: od snah o rozvoj hospodářství a infrastruktury a růst materiálního blahobytu obyvatel až po tvrdé politické a náboženské represe.

Tibet, který je dlouhodobě oblíbeným předmětem zájmu mnoha západních příznivců a aktivistů coby „bájná Šangri-la“, se přitom  jen zřídka dostává do seriózního zpravodajství.

Současná situace jak v Tibetu, tak i v Sin-ťiangu, kde jsou nyní obyvatelé masově internováni v koncentračních táborech pod záminkou boje proti terorismu a separatismu, je výsledkem dlouhodobějšího trendu v čínské národnostní politice.

Tématem se ve svém nedávném podcastu zabývali také Kaiser Kuo a Jeremy Goldkorn se svými hosty Jimem Millwardem a Tashi Rabgey.

Jim Millward je profesorem historie na Georgetown University a Tashi Rabgey je profesorkou mezinárodních vztahů na Univerzitě George Washingtona a ředitelkou Tibet Governance Project, v jehož rámci vede dialog i s čínskou stranou. Z jejich rozhovoru níže citujeme.

Březnová výšková nemoc

Národnostní politika ČLR původně vycházela z modelu zavedeného v první polovině 20. století v Sovětském svazu. K asi nejvýraznějšímu zlomu tak logicky došlo po pádu Sovětského svazu a rozpadu východního bloku po roce 1989.

Ne náhodou zrovna v té době probíhaly také veliké demonstrace za demokratizaci Číny v Pekingu. Rovněž nikoli náhodou byl konec 80. let poměrně turbulentní také ve Lhase, kde došlo v letech 1987-89 k sérii rozsáhlých nepokojů a demonstrací místních obyvatel vedených převážně buddhistickými mnichy.

Tyto demonstrace byly tvrdě potlačovány, a nakonec vyústily v zásah čínské armády a vyhlášení stanného práva v březnu 1989 při příležitosti 30. výročí Tibetského povstání. K dalším masovým demonstracím pak došlo opět v březnu, tentokrát v roce 2008, v roce konání Olympijských her v Pekingu.

Čínské úřady Tibet proto vždy kolem tohoto data zavírají pro návštěvníky ze zahraničí. Letos pod zvláště bizarní záminkou ochrany cizinců před výškovou nemocí.

Represe, uvolnění, větší represe

Tibet je oblastí, kde se již od nedobrovolného připojení všech území obývaných Tibeťany (tedy nejen Tibetské autonomní oblasti, TAO, ale i tzv. autonomních prefektur a okresů na území čtyř čínských provincií Čching-chaj, Kan-su, S‘-čchuan  Jün-nan) opakují série represí, uvolnění, protestů a ještě větších represí.

To lze považovat za základní model čínské „národnostní politiky“ v „turbulentních oblastech“ obývaných menšinami, které se nikdy nepodařilo plně začlenit do „velikého čínského národa“.

Někteří uznávaní badatelé, např. James Leibold nebo Robert Barnett, se domnívají, že čínská vláda přistoupila k současné sekuritizaci a teroru v odbojných regionech poté, co se nenaplnily původní předpoklady komunistických vůdců o vývoji situace v těchto regionech.

Domnívali se, že zajištění materiálních potřeb a dosažení určitého „udržitelného blahobytu ve společnosti“ povede k přirozené inklinaci „národnostních menšin” k ČLR coby „vlasti“.

Už v první dekádě po zavedení Teng Siao-pchingových reforem a otevírání se světu se to však v případě Tibetu nepotvrdilo. Částečná obnova náboženských svobod v 80. letech zde naopak vedla k posílení tibetské identity a vědomí neslučitelnosti dvou zcela odlišných světů.

Definitivní rozčarování pak v případě Tibetu přišlo právě s velkými nepokoji v roce 2008.

V Sin-ťiangu rychleji, v Tibetu déle

Právě tento rok mnozí badatelé považují za bod obratu v čínské národnostní politice – v následujícím roce pak navíc došlo ke krvavým nepokojům v hlavním městě Sin-ťiangu Urumči.

Co bylo hlavním důvodem, proč se čínské vedení právě v Sin-ťiangu odhodlalo přistoupit k tak radikálním a viditelným krokům, jako je masová internace nechanského obyvatelstva?

Pravděpodobně fakt, že zatímco Tibet má na Západě dlouhodobě své příznivce, boj proti „muslimským fundamentalistům“ se v rámci světového boje proti terorismu zdál mnohem snáze ospravedlnitelný.

Ve skutečnosti však situace v Tibetu není o mnoho lepší než v Sin-ťiangu. Ať už jde o náboženské represe, všudypřítomnou kontrolu obyvatel nebo vytrvalé snahy o asimilaci tibetského obyvatelstva prostřednictvím „správné výchovy“ v čínském jazyce – a s patřičným důrazem na politicky korektní historický narativ oslavující „osvobození tibetských otroků“ z područí vykořisťující aristokracie a kléru.

Pouze na rozdíl od Sin-ťiangu do Tibetu už od konce 80. let nemají přístup žádní západní novináři ani badatelé a veškeré informace i komunikace podléhají přísné kontrole a cenzuře. Takže zprávy o tom, jak se v těchto oblastech žije, se ven dostávají pouze zprostředkovaně a s velkým rizikem.

Počet sebeupálení narůstá

Jedním z prostředků, které Tibeťané začali za této situace využívat jako formu protestu, je sebeupálení. Jejich počet stále narůstá. Podle Tashi Rabgey je nyní evidováno již 155 případů, z nichž 28 bylo v době konání stranického sjezdu na podzim roku 2017.

I když většinu tvoří mniši a mnišky, zastoupeni jsou lidé všech sociálních i věkových skupin a obou pohlaví. Nejvíce případů je zaznamenáno mimo TAO, zejména v S‘-čchuanu, tedy Khamu (Kham je historické území dnes rozdělené mezi TAO a S‘-čchuan), kde je menší ostraha než v TAO. Sekuritizace v tibetských oblastech tedy není tolik motivovaná „bojem proti terorismu“, jako je tomu v Sin-ťiangu, ale právě z velké části snahou čínských úřadů zabránit obyvatelům v jakýchkoli formách protestu.

Včetně právě sebeupalování, které je naprostým tabu v čínských médiích i na internetu, a překvapivě se o něm příliš nehovoří ani v západních médiích.

Sama Tashi Rabgey ve výše zmíněném podcastu uvedla jako jeden z hlavních problémů debaty o Tibetu na Západě onen „hippie mystický“ mýtus nejviditelněji reprezentovaný hollywoodským hercem Richardem Gerem.

V jeho rámci je Tibet nahlížen jako exotická krajina nabízející cestu k osvícení, což celou debatu často odvádí irelevantním směrem. Je třeba dodat, že podobná exotizace Tibetu je nyní běžná i mezi čínskou střední vrstvou, která rovněž nachází čím dál větší zalíbení v buddhismu.

Pro tento pohled na Tibet je typické, že se soustředí především na otázku lidských práv a náboženských svobod, ale další realitu současného Tibetu s jeho praktickými problémy – a možnými řešeními – často přehlíží.

Jednomu Simu se klaněti budeš

ČLR svou národnostní politiku ani po odhalení šokující reality situace v Sin-ťiangu měnit nehodlá. Nyní již jednoznačně směřuje k asimilaci a upírá „odbojným národnostem“ právo na jakékoli sebeurčení.

O tom svědčí mimo jiné nová vládní nařízení a čínské aktivity v Tibetu v posledních letech. Nedávno se např. objevily informace o opatřeních zaváděných v oblastech ve východní části Tibetu, Khamu, kde jsou místní obyvatelé údajně nuceni nahradit na vlastních domácích oltářích buddhistické sošky a obrázky fotografiemi čínského vůdce Si Ťin-pchinga a klanět se místo buddhů a bódhisattvů jemu.

Podle Johna Jonese z International Campaign for Tibet  (ICFT) jsou tato nová nařízení motivována snahou o přetrhání tradičních vazeb mezi kláštery a místními komunitami:

„Čínské úřady vnímají jakékoli tibetské projevy přihlášení k víře a tradiční identitě jako odpor proti své vládě. Mnoho protestů proti čínské nadvládě bylo v minulých letech vedeno mnichy a mniškami a kláštery byly historicky středobody života tibetských komunit, které jim poskytovaly finanční výpomoc výměnou za vzdělání pro své děti.“

Výše citovaná zpráva organizace ICFT z letošního ledna mimo jiné poukazuje na to, že k čínským prioritám v Tibetské autonomní oblasti patří zejména budování dopravní infrastruktury.

Kromě rozsáhlé sítě kvalitních silnic a četných letišť se v současnosti buduje klíčové železniční spojení mezi hlavním městem S‘-čchuanu Čcheng-tu a Lhasou, odkud pak vlak dále pokračuje do Žikace a v dohledné době by měl Tibet propojit s Nepálem. Po dokončení dojde na druhé železniční spojení do Tibetu.

První trať z Golmudu do Lhasy, dokončená v roce 2006, je kromě turistického ruchu využívána zejména pro armádní účely. Jak uvádí ICFT, v posledních letech se v TAO konají desítky menších i větších vojenských cvičení a vojenské posádky jsou zde prakticky na každém kilometru.

Jak Tibet, tak Sin-ťiang tedy hrají klíčovou roli z hlediska vnitřní i vnější bezpečnosti ČLR a proto je z hlediska Pekingu nutné je stabilizovat za každou cenu.

Kde se to posr***? Chyby Václava Havla
Petr Pithart
Petr Pithart / předseda české vlády 1990–1992
„Od chvíle, kdy Havel přijal kandidaturu na prezidenta, se domácí politice věnoval jen okrajově a udělal v ní řadu chyb nebo opomenutí, o kterých se nevědělo, nechtělo vědět, nemluvilo nebo jen málo.“Petr Pithart
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Tragédie „české cesty“
Petr Pithart
Petr Pithart / předseda české vlády 1990–1992
„Klausova kuponovka byla ,česká cesta‘, bez cizáků, tedy hlavně Germánů, kterým prý Pithartova vláda jde za pár marek na ruku. A kde dnes nacházíme ty, co nás ostouzeli? Na krajní evropské nacionalistické pravici. Klausovi aplaudují sjezdy nahnědlé Alternativy pro Německo...“Petr Pithart
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Havlovi agenti
Jan Urban
Jan Urban / lídr Občanského fóra pro volby 1990
„Na klíčová místa ministrů vnitra a obrany v první Čalfově vládě se v prosinci 1989 dostali agenti vojenské kontrarozvědky Richard Sacher (krycí jméno Filip) a Miroslav Vacek (krycí jméno Srub). Se souhlasem prezidenta Havla, ale za zády Občanského fóra...“Jan Urban
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Havlovi hvězdopravci
Jan Urban
Jan Urban / lídr Občanského fóra pro volby 1990
„Havel prezident byl někdo úplně jiný. Nový Havel měl názor dřív, než kohokoliv vyslechl. Dokonce vydal příkaz: ,Nepouštějte ke mně nikoho se špatnými zprávami.‘ Obklopil se přitakávači a podivnými existencemi, mezi nimiž nechyběli agenti StB nebo hvězdopravci.“Jan Urban
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Nová smlouva s KGB
Jan Urban
Jan Urban / lídr Občanského fóra pro volby 1990
„Koncem února 1990 se na cestě na první státní návštěvu SSSR ministru vnitra Sacherovi v uličce mezi sedadly vysypaly z desek papíry. Když jsem je začal sbírat, najednou jsem měl v ruce připravený text nové tajné dohody s KGB. Hájil se tím, že prezident o tom ví. Havel se odmítl o věci bavit.“Jan Urban
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Soudcokracie
Aleš Rozehnal
Aleš Rozehnal / právník
„Snaha ,zachraňovat státu peníze‘ je buď projevem servility moci soudní k moci výkonné, nebo zřejmě nevědomou známkou jevu, který označujeme jako,soudcokracie‘. Tato tendence je o to nebezpečnější, že soudní moc je státní mocí nejmocnější a nejdůležitější.“Aleš Rozehnal
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Policejně gangsterský stát
Aleš Rozehnal
Aleš Rozehnal / právník
„Četnost případů a úroveň krytí nezákonností ze strany vysokých státních orgánů naznačuje, že se Česko posunulo do úrovně, kterou bychom mohli označit jako policejně gangsterský stát. V něm stát neovládají zločinci, ale je to právě stát, který kontroluje zločineckou infrastrukturu. Ta pak funguje ku prospěchu vyvolených úředních osob a osob pod jejich ochranou.“Aleš Rozehnal
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Rozkradené restituce
Jan Kalvoda
Jan Kalvoda / expolitik a právník
„Lex Schwarzenberg není zdaleka jediným příkladem, kdy český stát za dlouhodobé pomoci tuzemské justice systematicky obíral vlastní občany o jejich majetek. Odpudivou kapitolu polistopadových dějin představují i zemědělské restituce.“Jan Kalvoda
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Republika oligarchů
Ondřej Neumann
Ondřej Neumann / zakladatel HlídacíPes.org
„35 let od listopadu 1989 máme zoligarchizovanou, podinvestovanou ekonomiku, plnou neschopných politiků ve vládě i opozici, kteří nejsou schopni pochopit, jak vypadá ekonomika 21. století. Ti, kteří zde zbohatli, už většinou investují mimo Českou republiku.“Ondřej Neumann
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Privatizace pro vyvolené
Ondřej Neumann
Ondřej Neumann / zakladatel HlídacíPes.org
„Při privatizaci nakonec převážila vize známá z hasičského bálu ve filmu Miloše Formana Hoří, má panenko. Tedy zhasnout, určitý čas počkat a po rozsvícení sálu nechat každému, co si stihl ,zprivatizovat‘. Bohužel, o tom, že se zhasne a nastane ten správný čas, byli informováni jen vyvolení.“Ondřej Neumann
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Zombie českého práva
Tereza Engelová
Tereza Engelová / reportérka HlídacíPes.org
„Lex Schwarzenberg je zombie českého práva. Kauza v sobě spojuje vršící se bezpráví obou totalit minulého století a navazující bezpráví doby polistopadové...“Tereza Engelová
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Dotační feťáci
Robert Břešťan
Robert Břešťan / šéfredaktor HlídacíPes.org
„Peníze od evropských daňových poplatníků byly v mnohém promarněnou příležitostí. Lidé, firmy a vlastně celá tuzemská ekonomika si na ně navíc vytvořili velmi nezdravý návyk. Česko plíživě přešlo z tržní ekonomiky do ekonomiky silně závislé na dotacích.“Robert Břešťan
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Užiteční idioti Kremlu
Vojtěch Berger
Vojtěch Berger / reportér HlídacíPes.org
„Kauza ,radar v Brdech‘ ukázala Rusku, jak v bývalých středoevropských satelitech může znovu získat vliv. Nasvítila společenské rozložení i ,užitečné idioty‘, kteří se Kremlu můžou hodit v pozdější hybridní válce.“Vojtěch Berger
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Stavitelé „mostů“
Vojtěch Berger
Vojtěch Berger / reportér HlídacíPes.org
„Rusko přitahovalo české prezidenty Klause i Zemana. Sen o Česku jako o mostu mezi Východem a Západem se ale zbortil nejpozději s odhalením ruské účasti v kauze Vrbětice.“Vojtěch Berger
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)