KOMENTÁŘ. Z kroků stávající vládnoucí garnitury je zřejmé, že se snaží změnit společenský a politický řád, který zde byl nastolen po roce 1989. Neznamená to samozřejmě snahu o restauraci poměrů před tímto rokem, ale o vytvoření režimu, který bude značně odlišný.

Revoluce 1989 byla liberální revolucí a nabízela práva a uznání lidem, kteří je před rokem 1989 neměli. Jednalo se o revoltu proti sociální a politické hierarchii, ale i proti hierarchizaci společnosti založené na vztazích s komunistickou nomenklaturou či tajnou policií.

Ve volbách v roce 2025 zvítězily strany a hnutí, které odmítají polistopadový vývoj české společnosti a požadují změnu politického systému. SPD má změnu politického systému dokonce jako jeden z prvních bodů svých programových tezí.

Zlomit systém

Andrej Babiš dlouhodobě volal po „zlomení systému“ a marginalizaci tradičních politických stran a parlament označuje za žvanírnu.

Andrej Babiš je jednoduše řečeno symbolem všeho, proti čemu byla revoluce roku 1989.

Nic necharakterizuje změnu víc než rozdíl v přístupu veřejnosti k informaci o spolupráci bývalého předsedy lidovců Josefa Bartončíka s komunistickou Státní bezpečností, která vyšla najevo před volbami v roce 1990, a k informaci o spolupráci premiéra Andreje Babiše nebo ministra Oty Klempíře s tou samou Státní bezpečností.

Zatímco v roce 1990 bylo donášení na kolegy a kamarády komunistické tajné policii pro občany něčím absolutně nepřijatelným, v roce 2026 udavačská minulost ústavních činitelů dílem nikoho nezajímá a dílem je brána jako nezbytná součást kariéry úspěšných a schopných lidí v době označované jako doba reálného socialismu.

Ve volbách v roce 2025 zvítězilo politické uskupení, v jehož čele je bývalý člen normalizační, prookupantské, husákovské komunistické strany. Andrej Babiš je jednoduše řečeno symbolem všeho, proti čemu byla revoluce roku 1989.

ANO 2011, Svoboda a přímá demokracie a Motoristé sobě, nejsou s výjimkou Motoristů ideologicky ukotveny. I u Motoristů je toto ukotvení spíše verbální než vážně míněnou politikou. Všem je však společný odpor k liberalismu. Již jejich rétorika a hesla jsou antiliberální. Čestný předseda Motoristů Turek dokonce považuje liberální politiku západních států za příčinu krvavé války na Ukrajině.

V současnosti nejde o zápas mezi socialismem a kapitalismem ani mezi pravicí a levicí. Je to znovu spor mezi dvěma představami společnosti.

Vlajkovou lodí této vlády jsou instituty, kterým vévodí termíny jako kontrola, hlášení, evidence, zajištění, příkazy, popř. zestátnění.

Konec vítězství

Liberální politika v České republice byla poražena z mnoha důvodů. Příčinou jsou zejména její chyby a propast mezi jejími aspiracemi a realitou, ale i to, že liberalismus nepřináší odpovědi na každodenní problémy lidí, ale požaduje, aby tyto odpovědi formulovali sami občané.

Liberalismus je navíc mimořádně složitým filozofickým pohledem na svět, který svojí složitostí může vyvolávat intuitivní strach, že se život vymknul kontrole. Zřejmě i proto byl zavrhnut vyděšenými a zklamanými lidmi, kteří byli frustrováni z mnoha selhání liberální revoluce.

Zmíněné strany a hnutí naopak nabízejí jednoduchost tam, kde liberalismus připouští složitost, a jistotu tam, kde liberalismus ponechává prostor svobodě.

V roce 1989 lidé se směsicí pobavení a studu poslouchali projev Milouše Jakeše na Červeném Hrádku, který dokládal jeho intelektuální limity. Nad projevy Andreje Babiše a dalších členů jeho bizarní kompanie, které vykazují úroveň ještě nižší, se v roce 2026 pozastavuje málokdo.

V současnosti nejde o zápas mezi socialismem a kapitalismem ani mezi pravicí a levicí. Je to znovu spor mezi dvěma představami společnosti.

Na jedné straně stojí liberální myšlenka, že stát existuje kvůli svobodnému občanovi. Na druhé straně autoritářská představa, že občana musí stát řídit a kontrolovat.

Listopad 1989 byl vítězstvím první z těchto představ. Toto vítězství je však nyní u konce.