BiblioArchives / LibraryArchives / Foter / CC BY,

Jan Urban: Zapomenutý masakr, při kterém bylo zavražděno více lidí než v Lidicích

Napsal/a Jan Urban 18. června 2016

Jsme nejprve lidmi, a pak teprve Čechy. Máme závazek vůči naší lidské důstojnosti. Jsme povinni vidět v otázce naší viny jasně a vyvodit z toho závěry… Vojáci československé armády v noci na devatenáctého června roku 1945 v Horní Moštěnici u Přerova popravili během sedmi hodin sedmdesát jedna mužů, sto dvacet žen a sedmdesát čtyři dětí mladších čtrnácti let. Jediným hříchem a zločinem zavražděných byla jejich německá národnost, a to, že se chtěli vrátit do svých domovů na Slovensku. Pro připomínku masakru zveřejňujeme rok starý článek Jana Urbana.

Motto: „My Němci jsme skutečně bez výjimky povinni vidět v otázce naší viny jasně a vyvodit z toho závěry. Zavazuje nás naše lidská důstojnost. Už to, co si o nás svět myslí, nám nemůže být lhostejné, neboť víme, že patříme k lidstvu, jsme nejprve lidmi, a pak teprve Němci.“

Karl Jaspers – Otázka viny


V roce 1945 byla československá armáda na území vlastního státu zcela v područí Sovětského svazu. Sovětská strana kontrolovala československou armádu do konce války prostřednictvím přímých operačních rozkazů a styčných důstojníků, ale od ledna 1945 především stoprocentní kontrolou komunisty tvořeného Obranného zpravodajství (OBZ) a sítě personální politiky, výzbroje, vojenského výcviku a „osvětových důstojníků“ v každé jednotce.

Rozhodující část zpravodajské činnosti OBZ, která vznikla na rozkaz sovětských míst a bez vědomí československé vlády, byla přitom od první chvíle zaměřena proti zájmům republiky, ústavnímu pořádku, demokracii a ve prospěch cizí moci.

CO SE DÁLE DOČTETE:

  • Etnická čistka Němců ze střední Evropy se po roce 1943 stala strategickým cílem Sovětského svazu.
  • Identický cíl měla i československá politika odvety za Mnichov a okupaci.
  • Vláda, stejně jako prezident, měla o dění v pohraničí a divokém odsunu Němců velmi dobré a pravidelné informace.
  • Je na místě odmítnout dodnes rozšířenou interpretaci o spontánnosti násilí v začátku vysidlovacích operací.
  • Detaily o masakru 265 převážně německých uprchlíků ze Slovenska, které povraždilo komando 4. brigády (17. pluku) v noci na 19. června 1945 na Švédských šancích u Přerova.
  • Se znalostí kontextu a při podrobnějším zkoumání začínají vyplouvat na povrch nečekané souvislosti.
  • Kdo si devatenáctého června připomene sedmdesáté výročí masakru, při kterém zahynulo víc lidí než v Lidicích?

Do 30. prosince 1945 přitom trvala takzvaná branná pohotovost státu a Sovětům podřízená armáda, doplňovaná urychleně odvodem branců na více než tři sta tisíc mužů (a žen), byla pověřena i úkoly ochrany veřejného pořádku.

Rozkazem ministra národní obrany generála Ludvíka Svobody byly pod kontrolu OBZ, tedy opět pod přímou kontrolu Sovětů, překvapivě převedeny i všechny bezpečnostní složky ministerstva vnitra včetně policie.

V Africe 19. a první poloviny 20. století by byl podobný stav popisován v termínech koloniálního útlaku. V České republice je ještě sedmdesát let po válce mnohými považován za „osvobození“ a „obnovu demokracie“.

Etnická čistka Němců ze střední Evropy se po roce 1943 stala strategickým cílem Sovětského svazu.

Identický cíl měla i československá politika odvety za Mnichov a okupaci. Vyhnání Němců, etnická homogenizace území při současné změně ústavních pořádků a vlastnického práva se staly „svatou věcí národa“. Cena za spojenectví s fanatickou diktaturou se k dosažení takto „revolučních“ cílů nezdála až tak vysoká.

Společný sovětsko-československý zájem na poválečné likvidaci německého živlu v Československu si vyžadoval dlouhodobou přípravu.

Odsun se souhlasem

Přes snahu o utajení se dochovala celá řada usvědčujících dokumentů, vojenských rozkazů a usnesení československé vlády, ze kterých nelze dospět k jinému závěru, než že i takzvaný divoký odsun byl dlouhodobě plánován, centrálně řízen a koordinován se sovětskou armádou.

Jednotky československého armádního sboru měly okamžitě po skončení bojových akcí dost prostředků k obsazení hranic, ale přesto byly k tomuto úkolu jako první vyslány formálně nepravidelné formace tzv. velitelství Alex, jednotky „partyzánů“ a Revolučních gard, které na řadě míst okamžitě zahájily už koncem května 1945 zastrašovací akce a násilný odsun německy mluvícího obyvatelstva.

Vláda, stejně jako prezident, měla o dění v pohraničí velmi dobré a pravidelné informace. Vyplývá to z řady dokumentů, například ze zápisů o schůzích československé vlády Národní fronty.


Chcete mít na čtení tohoto textu více času a klidu? Uložte si jej nebo si ho pošlete do své čtečky.
Ke stažení:  Jan Urban – Otázka svědomí


Na 21. a 22. schůzi vlády ve dnech 23. a 25. května 1945 se projednávaly body „nucené vystěhování německého obyvatelstva, návrh na zřízení zvláštního úřadu pro vystěhování Němců a Maďarů a kolonizaci jimi opuštěného území“ či „ odsun německého obyvatelstva z Československa, souhlas Rudé armády s urychleným vystěhováním pražských Němců“ atd.

Prezident i jeho žena byli opakovaně upozorňováni na nelidské podmínky a násilnosti páchané i na německých antifašistech a Židech, ale nikdy nereagovali.

Edvard Beneš ve svých veřejných vystoupeních naopak vědomě pomáhal vytvářet atmosféru etnické nesnášenlivosti a „vylikvidování“ německého problému…

Zdánlivě nepochopitelné incidenty

V obavách před nesouhlasem západních spojenců se většina rozhodovacích aktů a rozkazů československých orgánů utajovala.

Velká část pokynů byla předávána pouze ústně, jak dokládají například záznamy Velitelství VO 1 z 9. a 10. června o sjednání ústní dohody s veliteli Rudé armády nebo usnesení ÚV KSČ ze 4. června 1945: „Ústředí nebude vydávati žádné písemné pokyny o otázce sudetských Němců. Pokyny budou dávány jen ústně.“

Teprve pokud odmítneme dodnes rozšířenou interpretaci o spontánnosti násilí v začátku vysidlovacích operací a současně vezmeme v úvahu snahu o maximální utajení a vliv Sovětům podřízených zpravodajských sítí v československé armádě, můžeme porozumět a vysvětlit i jednotlivé, zdánlivě nepochopitelné incidenty, provázející a zrychlující počáteční násilnou část vysidlovacích operací.

Ukažme si to na příkladu známého masakru 265 převážně německých uprchlíků ze Slovenska, které na cestě domů z nuceného pobytu v západních a severních Čechách povraždilo komando 4. brigády (17. pluku) v noci na 19. června 1945 na Švédských šancích u Přerova.

Dosavadní interpretace zdůrazňovala, že šlo o osamělý čin mravně méněcenného jednotlivce, poručíka Karola Pazúra z Obranného zpravodajství jednotky.

Ten měl obelhat svého velitele, štábního kapitána Eugena Surovčíka, od kterého vylákal minimálně dvacet samopalníků první roty s tím, že OBZ má právo popravovat „esesáky“.

Vybraní vojáci byli k vraždění civilistů údajně motivováni také tím, že některé z popravovaných měli osobně znát z Dobšiné a okolí.

Na první pohled jde o snadno uvěřitelnou interpretaci. Díky soudnímu vyšetřování se dochovala řada výpovědí a soudních spisů, náčrty a fotografie místa popravy. Se znalostí kontextu a při podrobnějším zkoumání však začínají vyplouvat na povrch nečekané souvislosti.

Bod první – Kontext

23. května vydává velení 1. ukrajinského frontu rozkaz všem vojskům frontu na území Československa „podporovat československé ozbrojené síly při očištění území od zbytků německé branné moci a jiných nežádoucích osob“.

6. června informuje ministr obrany Svoboda na poradě vojenských velitelů u prezidenta republiky o spolupráci s Rudou armádou při odsunu Němců, zapůjčování jejich nákladních automobilů. Hlásí, že už v této chvíli „překračuje hranice“ několik tisíc lidí denně.

7. června – Rozkaz VO 1 „k okamžitému zahájení příprav na odsun německého obyvatelstva z českých krajů“.

12. června – rozkaz Hlavního štábu Ministerstva národní obrany pro velitelství VO 1 k „vystěhování německého a maďarského obyvatelstva za hranice státu“.

Otázka: Jak pravděpodobné je, že v rozporu s rozkazy a praxí na celém území dostane jedna jediná velká uprchlická skupina Karpatských Němců ze Slovenska cestovní doklady, prověření NKVD a OBZ a povolení k návratu ze západočeského pohraničí na Slovensko – tedy přes a na území, pro která platily zcela opačné rozkazy?

Jde o jediný známý případ pokusu Němců z území Československa, Polska a Maďarska o návrat východním směrem.

Bod druhý – Náhodné setkání?

Podle zatím zjištěných údajů přijel vojenský transport č. 2059 na nádraží v Lověšicích 18. června v 6.15 hod. z Prahy vlakem č. 98917.

Velitelem transportu byl nadporučík Felix Lehotáň od polního pluku č. 41, dělostřelecký oddíl. Ve vojenském vlaku mělo cestovat šest různých jednotek, včetně části bývalé 4. brigády 1. československého armádního sboru, nově 17. pěšího pluku, které velel štábní kapitán Eugen Surovčík.

Transport zastavil na koleji č. 7, a měl počkat na uvolnění přetížené trati na Bratislavu. Kolem poledne potom na spádoviště dorazil i repatriační vlak s uprchlíky z několika zemí, který zastavil na koleji č. 9.

Mělo jít o osmdesát vagónů, z nichž každý byl ozdoben vlajkou státu, odkud uprchlíci pocházeli. Podle vzpomínek byly na lokomotivě portréty prezidenta Beneše a Stalina a sovětská i československá vlajka.

Doposud se věřilo, že toto setkání bylo úplně náhodné. Ale co když tomu tak nebylo? Oba vlaky přijely do Lověšic nejspíše po stejné trase z Prahy v rozmezí necelých šesti hodin.

Všechny uprchlické transporty sestavovala podle jmenných seznamů československá armáda. Obranné zpravodajství, v úzké spolupráci s orgány SMĚRŠ a NKVD, detailně prověřovalo každého jednotlivce, aby se mezi uprchlíky nebo odsunovanými neukrývali nacisté nebo příslušníci SS.

Podle svědectví Rudá armáda v Rumburku dokonce vydala zvláštní povolení osmi prověřeným mužům z uprchlického vlaku, oblečeným do šedých německých uniforem s československou trikolórou a páskou s nápisem Poriadková policia pro zajištění pořádku při transportu. Byli mezi nimi i účastníci Slovenského národního povstání.

Otázka: A co když OBZ setkání obou transportů předem připravila? Nemohla o něm totiž nevědět.

Bod třetí – Znepokojivé nelogičnosti

Pokud totiž připustíme možnost, že přerovský masakr byl cynicky a předem připravenou provokací k vyvolání strachu a paniky mezi Němci, začne řada zdánlivých nelogičností dávat smysl.

V těch dnech se naplno rozeběhl tzv. „divoký odsun“. Výjimku tvořily jenom západní Čechy, kde ještě stála americká armáda. Tam byl klid.

Prakticky u všech násilností na území státu z těchto pár týdnů (Postoloprty, Krnov, Brno, Praha) bylo Obranné zpravodajství. Armáda neudělala nikdy nic k jejich zastavení. Prezident Beneš (Plzeň, Praha, Tábor 15. a 16. června) i členové vlády ve veřejných projevech vědomě rozněcovali protiněmecké vášně.

Přerov byl pro něco podobného ideální scénou. Od začátku května, kdy jednotky SS brutálně potlačily přerovské povstání, uplynulo jen několik týdnů. Desítky mučených a popravených vlastenců, mosty vyhozené při ústupu do vzduchu – to všechno bylo pro město stále ještě palčivou a žhavou přítomností.

Hodně o tom věděl i štábní kapitán Eugen Surovčík. Velel totiž jednomu z posledních útoků 4. brigády, která se po obsazení Holešova snažila 5. a 6. května postupem přes Rymice zabránit ústupu jednotek wehrmachtu z Přerova.

Válku skončil o dva dny den později – právě v blízkém okolí Lověšic. Surovčík byl od roku 1941 důstojníkem Rychlé divize Slovenského štátu a byl dvakrát nasazen na východní frontě.

Za svoje bojové zásluhy dostal nejenom dvě vyznamenání fašistického Slovenského štátu Za statečnost v boji, ale i německý Železný kříž. Po zranění a léčení se zúčastnil jako velitel Slovenského národního povstání a po jeho porážce se ukryl pod cizí identitou.

Je velmi pravděpodobné, že byl převerbován orgány NKVD už ve chvíli, kdy v únoru 1945 nastoupil k nově formované 4. brigádě.

Poručík Karol Pazúr měl velmi podobný osud. Příslušník Hlinkovy gardy a účastník antisemitských kraválů byl dobrovolně nasazen v Říši, zúčastnil se bojů Rychlé divize na východní frontě, byl zajat (tvrdil, že přeběhl) a naverbován ke spolupráci s NKVD…

18. června, necelé dvě hodiny po příjezdu vlaku, už požadoval na ONV v Přerově, aby mu byli vydáni věznění nacisté. Naskýtá se otázka proč?

Pokud věděl o blížícím se příjezdu uprchlického vlaku a zatčené gestapáky chtěl zamíchat do připravované masové popravy německých civilistů, aby jí dodal zdání oprávněnosti, dávalo by to smysl.

4. brigáda, čerstvě přejmenovaná na 17. pěší pluk, byla navíc velmi zvláštní jednotka. Vznikla teprve v polovině února 1945 na Slovensku pod sovětským dohledem ze zbytků jednotek slovenské armády a partyzánských oddílů, které bojovaly v povstání, doplněných o znovu mobilizované vojáky Slovenského štátu. Byla doslova prolezlá agenturou OBZ.

Pozoruhodné je její nasazení při odsunu Němců a Maďarů. Ministr národní obrany Ludvík Svoboda už 21. května osobně přivezl 3. prapor brigády do Jihlavy, odkud 9. a 10. června tito samopalníci vyhnali a vyvezli během jednoho dne deset tisíc jihlavských Němců až za hranice.

Ještě koncem června a v červenci 4. brigáda provozovala u bratislavské Petržalky koncentrační tábor, ve kterém bylo umučeno a zavražděno možná až několik stovek Němců a Maďarů.

Sám Eugen Surovčík, postupně povyšovaný až na podplukovníka, se stal v říjnu 1945 zástupcem velitele 12 .pluku v Levicích a ještě v roce 1947 fungoval jako styčný důstojník armády pro nucené rozsídlení slovenských Maďarů a jejich deportace do Čech.

Otázka: Není těch „nesrovnalostí“, „náhod“ a „shod okolností“ trochu moc?

Bod čtvrtý – porušení řádů nebo lži

Podle dodnes převládající verze událostí to muselo na přednádraží v Lověšicích vypadat takto: Pazúr spolu s osvětovým poddůstojníkem Bedřichem Smetanou označili všechny osoby z šesti vagonů repatriantského transportu včetně dětí za nacistické pomahače a zločince.

Po domluvě s velitelem své jednotky Surovčíkem a neznámým sovětským styčným důstojníkem dostali od první roty k volnému použití nejméně třicet samopalníků.

Z oněch šesti vagónů odvedli až na dvě výjimky všechny přítomné. Z  transportu se zachránilo asi deset lidí, protože někteří odešli ještě před Pazúrovým příchodem do nádražní budovy pro oběd.

Po vykopání jámy místními občany bylo po půlnoci dvě stě šedesát pět osob postupně popraveno. Střelba trvala nejméně pět hodin. Na nádraží si nikdo ničeho nevšiml a místní občané ze strachu mlčeli.

Máme tedy věřit, že v rozporu s vojenskými řády nebyly transport a nádraží zabezpečeny postavením stráží. Že velitel transportu nebyl informován o pohybu desítek svých vojáků mimo prostor nádraží, takže Pazúrova skupina se po vraždě dokonce ubytovala v jednom z lověšických domů.

Velitel transportu a nikdo z nejméně dvaceti důstojníků nezasáhli ani při zjevném rabování všech šesti uprchlických vagónů a přenášení kradených věcí do vojenského vlaku č. 2059.

Nikdo si nevšiml, že z nádraží je odváděna pod hlavněmi samopalů velká skupina více než dvou set padesáti lidí, ponejvíce žen (120) a malých dětí do deseti let věku včetně kojenců (78).

Místo popravy na Švédských šancích leželo na dohled, na návrší pouhých několik set metrů vzdušnou čarou nad nádražím a dva kilometry od centra Přerova. Po celou noc hořely na místě popravy dva velké ohně.

Na takovou vzdálenost je fyzicky nemožné, aby nikdo neslyšel stovky výstřelů, většinou v salvách deseti až patnácti samopalů, a neviděl ohně nad vesnicí.

Na fotografiích pořízených na místě popravy při tajné exhumaci hrobu v říjnu roku 1947 jsou přitom na konci pole, na kterém se vraždilo, jasně vidět první obytné domy vesnice…

Podle některých výpovědí musely stráže, hlídající popravované na místě nad vesnicí, zastavovat i několik místních zvědavců. Jeden z nich, v uniformě československé armády, si mohl se svolením Karola Pazúra dokonce zastřílet do lidí…. Nikdy nebyl obviněn.

Několik výpovědí zmiňuje nejmenovaného nadporučíka Rudé armády, který se měl podílet na rozhodování o popravě civilistů. Takoví styční důstojníci ale v té době byli přiřazováni výhradně ke štábům vyšších jednotek československé armády.

To by potvrzovalo dohady o tom, že součástí transportu byl i štáb celé 4. brigády, vedený dalším sovětským agentem a vlastizrádcem z roku 1968, náčelníkem OBZ brigády Viliamem Šalgovičem.

Jednoduše řečeno, buď v podmínkách branné pohotovosti státu došlo v tomto případě k řetězovému a masovému porušení vojenských předpisů a v desítkách případů k selhání velení, nebo je nám i dnes předkládána k uvěření jenom sprostá a ponižující lež. Přitom rabování, vraždění civilistů, banditismus, stejně jako doprovodné krádeže osobních dokladů a cenností byly podle tehdy platných vojenských předpisů zločinem trestaným smrtí.

Bod pátý – Vyšetřování, které nesmělo odkrýt pravdu

V Přerově noční incident přece jenom vzbudil pozornost. V dopoledních hodinách se proto ONV domluvilo s velitelem sovětské posádky plukovníkem Popovem, a ten s nimi poslal k vyšetření věci do Lověšic důstojníka NKVD.

Pazúra našli v jednom z lověšických domů nad velkou hromádkou šperků a peněz. V té chvíli měli pachatele vražd i přiznání vojáka před domem, že v noci zastřelili „asi 242 kusů“.

Toto setkání však netrvalo ani minutu. Pazúr se nejprve odmítl s představiteli československé civilní moci vůbec bavit a sovětskému důstojníkovi ukázal jakýsi rusky a na stroji psaný papír s razítkem.

Ten poté jenom zasalutoval, s úsměvem odvedl šokovanou skupinku přerovských úředníků ven a beze slova vysvětlení odjel. Konec vyšetřování.

Existovala jedna jediná organizace, nadřízená za všech okolností jinak všemocné vojskové NKVD, a tou byla její výkonná složka, obávaná SMĚRŠ. Název vznikl z ruského hesla Směrť špionam.

Nebyla to normální kontrarozvědná služba, protože měla zároveň soudní i výkonnou pravomoc a podléhala pouze nejvyššímu politicko-vojenskému velení frontu. Měla svoji agenturní síť i ve Svobodově armádě.

OBZ, které ve všem podléhalo sovětskému velení, sice provedlo formální výslech Pazúra 27. července 1945 v Ružomberku a Surovčíka 21. srpna 1945 v Levicích, ale celou věc uzavřelo. Nic se nestalo.

Výsledek šetření provedeného přerovskými civilními orgány byl s celým spisem podle rozkazu poslán na komunisty ovládané Ministerstvo vnitra do Prahy, odkud po čase přišel vzkaz, že šlo o čin revoluční doby, který nebude dále vyšetřován…

Teprve v létě 1947, když se po několika článcích Svobodného slova začali o přerovský incident zajímat interpelující poslanci Národního shromáždění, začaly věc souběžně vyšetřovat vojenská i civilní prokuratura.

Od prvního okamžiku jim ve vyšetřování bránila Státní bezpečnost. Olomoucký státní zástupce František Doležel se o tajné exhumaci hrobu na Švédských šancích v říjnu 1947 dozvěděl náhodou až den po jejím provedení.

Šokovalo ho, že exhumaci nařídil osobně komunistický ministr vnitra Nosek, ale prováděl ji v režimu utajení zvláštní asanační oddíl armády. Těsně před 24. únorem 1948 musel odeslat vyšetřovací spis do Prahy. Den po Vítězném únoru byl zatčen a osm let vězněn…

Vojenská prokuratura vyslechla celou řadu svědků, ale daleko se také nedostala. Eugen Surovčík byl osvobozen pro nedostatek důkazů, Bedřich Smetana, obžalovaný i kvůli desítkám vražd v koncentráku na Petržalce, zmizel v zahraničí a nikdo z důstojníků osudného repatriantského transportu nebyl obviněn.

Jediným „potrestaným“ byl Karol Pazúr. Jeho trest požadoval i komunistický ministr informací Václav Kopecký, rozezlený publicitou, které se masakru civilistů na Švédských šancích dostalo na pár týdnů v západním tisku.

Konečný trest dvaceti let žaláře padl až po Únoru. Prezident Gottwald ho nejprve snížil na osm let a v lednu 1953 masového vraha Pazúra omilostnil.

Sovětský agent a donašeč StB získal status odbojáře, přestože byl členem Hlinkovy gardy. Ještě koncem sedmdesátých let byl místopředsedou Zväzu protifašistických bojovníkov na Slovensku. V osmdesátých letech údajně zmizel při cestě na Západ…

Československá armáda, a po rozdělení společného státu armády česká a slovenská, se ani po sedmdesáti letech nedokázaly omluvit a vyjádřit lítost nad masovými vraždami a násilím proti civilnímu obyvatelstvu, jichž se v roce 1945 dopouštěly a jejichž šetření bránily.

Na loňskou červnovou pietu k uctění obětí v Lidicích přišla řada politiků a bylo položeno přes osmdesát věnců. Kdo si devatenáctého června připomene sedmdesáté první výročí masakru, při kterém zahynulo víc lidí než v Lidicích? Dnes je to už pouze věc našeho svědomí…

31 komentářů

  1. Pavel napsal:

    Text je výstižný, jako většina autorových. Jen bych asi pro lepší kontext slovo sovětský nahradil slovem ruský, odsun pak vyhnáním či deportací a namísto poprava bych psal vražda. Ale to je věc názoru.

    • petrph napsal:

      Mimochodem. vůbec nechápu proč by se měl „pro lepší kontext“ používat místo sovětský ruský-když dejme tomu i Stalin byl z Gruzie. Pokud by snad někdo neznal vztah mezi dřívějším Sovětským svazem a Ruskem ten nejen z tohoto článku pochopí velice málo.

      • Pavel napsal:

        Přesně kvůli tomu, např. zmiňovaná Gruzie snad nebyla součástí ruského (a později „sovětského“) impéria? Regionální kontext je sice důležitý pro pochopení vývoje, ale dejme tomu Napoleon I. je také známý jako francouzský císař (a ne jako zchudlý korsický šlechtic), Hitler jako říšskoněmecký kancléř (a ne jako rakouský student či bavorský kaprál), apod. „Sovětský svaz“ byl jen další v řadě názvů pro onen státní útvar, dříve nazývaný např. Ruské carství, Ruské impérium, RSFSR (1917-1922) nebo dnes Ruská federace. Toto pojmenování mělo a má dva hlavní významy: 1) vytvořit zdání diskontinuity s předchozím (a dnešním) ruským státem a 2) vytvořit zdání jakési „federace“, tzn. že Rusko (RSFSR) bylo pouze jedním z členů „rovnoprávného“ svazku nejprve šesti, později až šestnácti formálně samosprávných svazových republik.

  2. český maloměšťák napsal:

    Opravil bych i ono “ jsme nejprve lidmi“ na „jsme nejprve biologickým druhem“. To by mělo být výchozím bodem a vědeckým kriteriem takových úvah především.
    No ale když už by měla jít řeč o masakrech a lidech – tak bych zmínil jeden z největších jednotlivých masakrů v dějinách lidstva – svržení atomových bomb na Nagasaki a Hirošimu regulerní armádou Spojených Států a především důsledky tohoto státem posvěceného a provedeného aktu, včetně dlouhodobých důsledků v zasažené populaci a to včetně v té době ještě nenarozených dětí /což je snad jedním z největších zvěrstv, které lze vůbec na lidech spáchat, trestat dosud nenarozené/.

    Slova jako „masakr“ by tedy měla být vážena, ale jistěže účelové agitprop fejetonky a podobné hlášky mají svou jakousi vnitřní logiku i estetiku, to je uznatelné, nebuďme suchopáry.
    Například se někdy i po shlédnutí rockového koncertu říká : “ To ale byl masakr ! „, což také jako by devalvovalo kulturní hodnotu takových svědectví jaká přináší pan Urban…ale není tomu tak, šlo jen o využití pojmosloví „mimoděk“, nikolivěk o jeho záměrné zneužití.

    Doufám že pan Urban se letos chystá coby člověk zaletět si položit věnec do Hirošimy. To aby jeho němá výčitka v úvodu a hasitá v závěru jeho fejetonku byla autentickou, jen příklady totiž táhnou, řečí se namluví – o jéje !!

    Možná o tom napíše fejetonek, o tomto masakru, včetně fotek.
    Zůstaňte s námi.

    • K6 napsal:

      Vaše reakce mi připomíná komunistickou propagandu. Jistě lze vést spory o legitimitě bombardování civilních cílů. A lze se jen dohadovat, jak by toto bombardování vypadalo, kdyby Japonci měli k dispozici základnu, z níž by mohli bombardovat Los Angeles či San Francisco, nebo jak by vypadala bombardovací kampaň Německa proti Británii, kdyby Němci měli dostatek těžkých bombardérů. Něco málo může napovědět rozsah bombardování čínských měst Japonci od roku 1937 v období tzv. druhé Čínsko-Japonské války. Na druhou stranu je poměrně přesně znám průběh bojů o Iwodžimu a Okinawu. Je znám počet mrtvých vojáků i civilistů obou stran. V tu chvíli bylo pro Trumana použití jaderných bomb jednoznačně výhodnější volbou, neboť skýtalo šanci na rychlé ukončení války s minimem vlastních (ale konec konců i nepřítelových) ztrát. Ano, jako ve většině válečných konfliktů to odskákali civilisté.

      • český maloměšťák napsal:

        Mně je úplně lhostejné , co Vám přopomíná má reakce /je ale pikantní, že operujete zrovna komunistickou propagandou, asi jste byl jejím pilným čtenářem a poté asi i výkonným subjektem/.
        Pokud ale volíte tento ton, tak vaše “ by“ , “ kdyby“ atd, mně zase připomíná brekot děcka, kterému zrovna vzali hračku.
        Z hlediska měřítka lidským utrpením šlo prostě o obrovský masakr. Ale asi nejste schopen užít optiky lidí, kteří v tomto masakru byli oběťmi, já Vám to nevyčítám, málokdo chce sáhnout po jiných perspektivách než které mu apriori nabízí jeho zideologizovaný mozek, to je celkem běžné /ale v mase takových “ uvažování “ i velmi nebezpečné !!!/.
        Jen tak mimochodem – zkuste použít svůj hodnotící závěr ve směru událostí, které popisuje Jan Urban, pak možná s hrůzou zjistíte, že to právě Vy šíříte dosti nechutnou propagandu.
        Hezký den.
        P.S. Možná jste mě nepochopil, já nebagatelizuji ničí utrpení, jen poukazuji na míru, například i na míru viny – kdy jak vidno z Vašich průpovídek dá se obrovská vina transformovat , racionalizovat dokonce snad v chválihodný , vysoce humánní čin.
        Apropo – co to zmrzačení až mnohem později narozených potomků obyvatel Hirošimuy či Nagasaki a přilehl. obastí ?
        To je něco neskonale příšerného, hluboce nekřesťanského a lidsky snad vůbec neměřitelného, již dopředu přisouzené utrpení, ortel nad naprosto nevinnými maličkými.

        • Jan Obdržálek napsal:

          Sorry. Komunistická propaganda samozřejmě vždy hledá cokoli proti USA. Zpochybňovala i zastřelení Heydricha, jak dobře víme, jen proto, že to bylo ze západního odboje. Truman se rozhodoval mezi dvěma možnostmi a volil tu rozumnější, s menšími lidskými ztrátami. Japonsko, které bylo dle všeobecné propagandy odhodláno bojovat do posledního muže, kapitulovalo po dvou bombách, Velké ztráty na životech byly pořád řádově menší, než by byly ztráty klasickou válkou.

          • Student napsal:

            Tak to je blábol všech blábolů :-). Tak ze z logiky věci, vše co se řekne proti USA je lez a je komunistická propaganda, tak to je ta nova doba s novými historiky, blahoslavení duchem 🙂

  3. Irena napsal:

    Doporučuji dva články ve Svobodném hlase (týdeník lounského okresu) ze dne 3.6.2015 a 10.6.2015) o masakru v Postoloprtech a osudech rvenických Němců. Autoři se tématu intenzivně věnují už 20 let.

  4. petrph napsal:

    Mimochodem, on to není zapomenutý masakr,kdo se aspon trochu zajímá o období těsně po konci války na něj narazí poměrně rychle (stejně jako třeba na vraždění banderovců nebo wervolfů).
    Tady jde bohužel o něco jiného,v posledních čtvrt století se podařilo zničit vzdělávací systém natolik, že dnešní mladé generace neznají vůbec nic. Ti dnes protestují proč mají proboha k naturitě znat názvy německých vyhlazovacích táborů, a nebo-znát jakéhosi Jidáše který zradil jakéhosi Ježíše..Za takové vzdělanosti skutečně nikdy nepochopí a ani se nebudou hlouběji zajímat o složité období poválečného budování nové republiky. Ti už jsou navždy odkázáni jen na titulky v médií-a opakovat je, to je jejich způsob ,myšlení. Když jim ta média budou tvrdit že Němci jednostranně vraždili Čechy, budou tomu věřit. Když jim média budou tvrdit že jednostranně Češi brutálně vraždili Němce, budou tomu taky věřit. A když jim ta média budou dostatečně nahlas říkat že nás přepadli Martani, tak tomu uvěří taky (to už se taky stalo)..

    • český maloměšťák napsal:

      Spíše než mladeží bych se zaobíral ministrem kultury, který tvrdí, že výraz „Iškariotský“ je příjmením.
      To je teda následovánihodný vzor jak prase.

      • petrph napsal:

        Nejenom pan ministr, naprostou stejnou chybu udělala i spousta novinářů v médiích,jak si můžete dohledat.Ono totiž v té původní dosti dlouhé a složité maturitní otázce to označení „přízvisko )není.Jenomže naše média vůbec nejsou zvyklá a ochotna citovat čtenářům původní zdroj v plné délce a obsahu. Pro ně je důležité právě „umění zkratky“ ve které si vyberou z toho původního zdroje jen to co se jim hodí a jen to pak podají ještě se svým výkladem čtenáři.Jenomže při tomto způsobu přenosu se část té informace ztratí,a další část se splete-jak je vidět nádherně vidět na tomto případě když novináři měli podle svých chatrných znalosti dosadit čím bylo označení Iškariotský. A bohužel i jen na tu mediáĺní zkratku pak obvykle reagují „stejně popletení“ politici..

      • Jan Obdržálek napsal:

        A jak to tedy nazvat v současném jazyce? Ve jméně dejme tomu Tomáš Rovenský je svým původem hlavní to (křestní) jméno Tomáš, zatímco Rovenský je jen příjmě, nyní příjmení, identifikující blíže onoho Tomáše. Podobně Jidáš Iškariotský, Marie Magdalena (z Magdaly) atd.

  5. Johana napsal:

    Je důležité tato fakta připomínat, děkuji

  6. PT napsal:

    Pan Urban je známý svou oikofobií.
    Už jenom srovnání s Lidicemi je amorální, nepřesné a zavádějící. Za to je to přesně v jeho duchu, podle kterého za IIww mohou hlavně Češi a Němci byli obětmi.
    Nemluvě o lžích – nikdo masakry Němců a divoký odsun oficiálně nepodporoval a nepodněcoval. Proč taky, když byl v plánu oficiální odsum, který ČS zvládlo na výbornou.

    • K6 napsal:

      Hmmm??! Nechci obhajovat pana Urbana, na to si stačí sám. Jen mne poněkud mate Vaše hodnocení – porovnání s Lidicemi. Máte snad pocit, že mrtvý Němec (ze Slovenska) je menší zlo, nežli mrtvý Čech (z Lidic)? Že postřílení civilistů (uprchlíků) v době po skončení válečných operací je menší zločin, než vyvraždění civilistů (vesničanů) v době války (i když daleko od fronty)? Nechci obhajovat zločince jedné či druhé strany, ale Němci poslali děti na poněmčení. Kdežto na Švédských šancích naše armáda postřílela i nemluvňata. Vážený, dokud nebudou spravedlivě pojmenovány hříchy minulosti, budou nás naše tabu stahovat dále do bahna. Hledání zločinů ostatních je sice z historického hledisky v pořádku, nesmíme s tím ale ospravedlňovat zločiny svoje. Teď přece nejde o potrestání konkrétních viníků, teď jde přece o naši budoucnost a o vyrovnání se v vlastní minulostí.

  7. český maloměšťák napsal:

    Ono je obecně nemožné vyložit historii bez toho, aby nebyla opomenuta některá důležitá fakta, zejména poctivý historik by se tak zapletl do chumlu zdánlivě spolu nesouvisejících kauzalit a porozumění jim.
    Každopádně pokud ale není aspoň v tom elementárním informačním modu užito rozdílu, coby nosiče informací, pak skutečně jeví se být takové podání historie jako její zneužití k šíření agitprop produkce.
    Využít fenomenu Druhé Východopolokoulní Války / VV 2/ se dá samozřejmě různým způsobem…ovšem podsouvání jakési viny dnešním lidem, kdy snad dokonce tato vina má být smyta krví otců či dědů a to tak, že tito otcové či dědové mohli být oběťmi těch /jistěže děti může ale obvinit jen jakási zrůda/ , které pan Urban uvádí jako právě že pouhé oběti ….to je absurdní.
    Podobně / i když ne tak zcela/ absurdním by bylo svádět vinu za veškerou hrůzu VV 2 na pokrok, tu jeho část, kterou jmenujeme průmyslovou revolucí / pokud bychom vážně přistoupili k tvrzením např. Marxovým či Pikettyho – o generování vážného antagonismu, historií daným rámcem fungování masové produkce a jejich důsledků vnitřně i mezispolečenských, antagonismu, který možná přivedl svět k masovému vraždění nebývalých rozsahů/.
    Škoda proto , že pan Urban někdy nezůstane jen u faktů, že se nevyvaruje hodnocení a spekulací, morální apel jeho prací by pak jistě měl vyšší kulturní hodnoty, vedl by více k zamyšlení , než k vyvolávání kontroverzí, svárů apod.

  8. Jan Blanický napsal:

    Vážený pane Urbane,
    Váš úhel pohledu je dlouhodobě dostatečně znám. Nejste ostatně jediný, který ve stopách ikonického Václava Havla metáte každoročně několikrát morálními apely k českému národu v souvislosti se zmíněnými odsouzeníhodnými činy. Patřím k těm, jejichž předci byli v době 2.světové války obětmi nacistické zvůle, přesto odsuzuji jednoznačně zločiny té i oné strany. Aktéry oněch „odvet“ na české a slovenské straně nebyli rozhodně ti, kteří byli postiženi německým, ale nejčastěji právě ti, kteří si potřebovali udělat „alibi“ v nové době, neb měli máslo na hlavě pro předchozí spolupráci s nacisty, často pozdější aktivisté KSČ. Nicméně, chtěl bych vám tímto připomenout (pochybuji, zda je standardní, že se omlouvá armáda), že česká strana se oficiálně (jasně a zřetelně) německé straně omluvila s prohlášením lítosti v česko-německé deklaraci v roce 1997. Německá strana ve stejné deklaraci lítost na nacistickým terorem v Česku nevyjádřila, uvedla pouze, že si je toho „vědoma“. Rozdíl mezi oběma vyjádřeními je více než zřejmý i pro toho, kdo nerozumí zcela diplomatické řeči. Je téměř zločinem (a plivnutím na hroby našich obětí) politické reprezentace tohoto státu, že s tímto zněním deklarace souhlasila. Proto namísto masochismu, který pravidelně předvádíte, byste měl vzít v úvahu, že dlužníky na rozdíl od nás zůstávají i nadále Němci.

  9. Milan Šklíba napsal:

    Myslím, že pan Urban lže jako když Rudé právo tiskne.
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Masakr_na_%C5%A0v%C3%A9dsk%C3%BDch_%C5%A1anc%C3%ADch

  10. Němec napsal:

    Vše je velmi jednoduché. Komunisti systematicky degenerovali náš národ. Následky máme dodnes. Nejde o slovíčkaření a svalování viny. Jde o to přiznat si svou celonárodní zbabělost a kolaborantství. V politice se nevyznám ale nezapomenu, jak několik kanadských hokejistů mlátilo našeho jediného hráče a skoro celá střídačka se na to dívala. To jinde na světě není možné. Naši hokejisti se dnes už nebojí ale kolaboranti jsme bohužel zase. Nebýt pana Urbana, tak si zase budeme namlouvat bludy jako za komunistů. V tom jsme mistři světa.

    • petrph napsal:

      Ale to by přece bylo strašně jednoduché a přímo alibistické to stále všechno svalovat „na komunisti“, že? Kdybych zůstal jen u tohoto případu – z roku 1945, spíše bych to u něj viděl na degeneraci národa potom co ho v roku 1938 opustila vlastní prozápadní vláda a vlastní armáda a nechala ho po 6 let v okupaci nacistického brutálního režimu a jeho masakrech.
      Samozřejmě, padesátá léta bolševických masakrů k té degeneraci přispěla rovněž,stejně jako pozdější normalizace- Podobně jako morálně degeneruje náš národ současný polistopadový režim politiků s jejich oligarchií a zametáním svých kauz.
      Bohužel, bohužel,on to pan Masaryk řekl správně, tenhle národ by potřeboval 50 let, aby svou demokracii dokázal ubránit – nebo přesněji aby lidé tu demokracii přijali za svou a sami si jí bránili. Jenomže, proboha-on tím nemyslel „prostě uplyne 50 let a je to“. On tím myslel padesát let ve skutečné funkční demokracii a právním státě, platném pro občany, podnikatele, politiky, justici, policii, armádu, občanské iniciativy,církve prostě pro fšechny, padni komu padni. Takže jistě se mnou budou někteří souhlasit, nedávných halasně oslavovaných 25 let „od sametové revoluce“ se do toho nepočítá. Až takový skutečně demokratický a právní stav „pro všechny“ nastane, teprve pak začneme odpočítávat těch Masarykem naznačených padesát let. Pokud k tomu tedy ještě bude – v současné kritické geopolitické situaci ještě čas..

  11. Šír Jiří napsal:

    Vážení,především by jste měli rozlišovat dobu,kdy byla válka a kdy již mír.Pak by to mělo smysl.

    • Jcch napsal:

      Dávno předtím než došlo k Mnichovu, od roku 1918 se v ČSR hledaly a vytvářely důvody k diskriminaci německy mluvícího obyvatelstva, volby byly na prvním místě o početní převaze tzv.československého národa, potom teprve o pravici nebo levici. Vyhnání je však nakonec nejvíce zdůvodňováno tím, že sudetští Němci mluvili německy, tj. stejně jako Hitler, který vyvolal válku, ale skutečným důvodem divokého vyhánění bylo odvrácení podezření u konfidentů gestapa a hlavně německý majetek, kterého se česká lůza za patronace SSSR zmocňovala.

  12. doktor napsal:

    Již na začátku autor tendenčně pozapomenul, že odsun Němců byl smluven spojenci již dva roky před koncem války, tedy že to nebyla iniciativa naší vlády atd….A V tomto duchu dále autor pokračuje.Základní zásadou úspěšné dezinformace je, že pouze 3% muže být lží, zbytek musí být snadno ověřitelná pravda. Pak to funguje.Autor nás ale má za idioty, tak se s tím nepáře. Netvrdím, že se lidé nemstili- a měli za co.Ti, kteří měli máslo na hlavě byli nejaktivnější (Horáková-krycí jméno gestapa Pěkná/Spanilá byť nám příkladem). Takže dle zadání dojdeme k požadovanému výsledku a ocenění Posselta je na cestě.Nechte mrtvé mrtvými,stará židovská moudrost říká „všechno je vždy jinak“

  13. Nata napsal:

    Ja som sa mala možnosť s uvedenou tragédiou, o ktorej sa vždy mlčalo, oboznámiť vlani na výlete v Bílej Vodě, kde sme si prezreli miestne malé múzeum. Práve tam sme videli fotografie i písomné dokumenty, ktoré poukazujú jednak na spôsob, ako sa vtedy zaobchádzalo s mníškami, ktoré v B.V sústreďovali z celého vtedajšieho Česko-Slovenska a tiež fotografie a dokumenty,ktoré zachytávali vraždenie občanov nemeckej národnosti. Boli sme otrasení z toľkej brutality.

  14. Jcch napsal:

    Nacisté a komunisté neměli rádi intelektuály a jiné povaleče, takže dodnes se píše, že bylo tehdy vše špatné. Pravdu má ten, kdo má schopnost a možnost jakýkoli svůj jednostranný názor nejvíc rozšířit. Zamlčuje se, že v dobách totalit se relativně nejlépe žilo lidem, kteří se živili fyzickou prací, dělníkům a zemědělcům.

    • petrph napsal:

      Ale to je přece omyl, za komunistů se samozřejmě dobře žilo těm intelektuálům a povalečům kteří se rychle přidali na tu správnou stranu. I za komunistů se dalo spokojeně bádat ve společenských vědách, samozřejmě tím správným předepsaným směrem 🙂
      Pokud se týká těch co se živili fyzickou prací,to se týkalo spíš právě těch nejtěžších a taky nejrizikovějších profesí, třeba horníků, a jen někdy pokud je soudruzi preferovali. (No a taky nezapomeňme že na tyhle nejtěžší práce poslali často vězně z lágrů)
      Kdyby jsme se skutečně měli ptát komu se za komunistů žilo nejlíp, tak asi těm, kdo dokázali využívat pro sebe výhod obou systémů. Třeba tím že jako vedoucí v státních obchodech přijímali z centrálních státních skladů zboží (a ono ho bylo často málo)- ale pak ho místo za státní ceny zákazníkům v obchodě rozprodávali na černém trhu za mnohem vyšší cenu, a rozdíl si nechali pro sebe.

  15. Petr Homoláč napsal:

    Je známkou vyspělosti národa, že se na svou historii dokáže podívat nezaujatýma očima s názory podloženými všemi historickými fakty. Pan Urban boří mýty vzešlé z poválečné pravdy vítězů a bohužel dodnes jsme skoro dennodenně masírováni oním černobílým viděním 2. světové války v kterém je jasné dobro a jasné zlo jak v pohádce. Pro jednodušeji uvažující lidi je to svatokrádež tohle bořit, pro různé manipulátory taktéž. Stačí říct Rusovi – jsou to fašisti – a můžou se tím pádem zabíjet Ukrajinci. Ideologie 2WW pořád dobře slouží.
    Jen vyjadřování pochyb o některých aspektech tohoto období jako je např. skutečný průběh tzv. holocaustu (termín vzniklý v 70.letech) je dokonce trestně stíhatelné – v Evropě 21.století žijí běsy století 17. kdy byly tzv. pochybovači rovnou upalováni. Dnes jsme přece jen o kousek dál.

    • petrph napsal:

      Tak jednoduché to právě není, ona totiž válka byla je a bude vždy krutá, a podobné masakry se děly, a dít budou i nadále. Nakonec, viděli jsme to třeba ve válce na území bývalé Jugoslávie, ještě v 90.letech.
      Takže, jestli se snad v něčem někdo pokouší vytvořit mýtus tak právě ve zpětné aplikaci dnešních společensky i mezinárodně uznávaných humanistických i idealistických kritérií na události v minulosti. Tím se právě vytváří onen falešný černobílý obraz minulosti. Dokonce tedy řádně pokřiven. Třeba v tom smyslu,že to dnes vypadá tak, že od hodiny vyhlášení německé kapitulace se náhle z Němců stali ti hodní a nevinně pronásledovaní , a naopak z dosavadních spojenců Rusů ti zlí.
      Jak už jsem to tu myslím někde napsal, v této složité situaci se dokaže orientovat právě a jen ten, kdo se dokázal naučit i vyhledávat předem fakta (a že jich bylo dost),a až na nimi pak přemýšlet a hledat souvislosti. Zatímco dnešní mladé generace politici dokázali přesvědčit, že učit se znát fakta je zbytečné, úplně přece stačí si přečíst či poslechnout, co o tom právě napíší či řeknou v ideologicky zabarvené zkratce dnešní media..

  16. Standa napsal:

    Ano, toto je třeba si připomínat, je to něco strašného…

    Ale titulek článku mi nějak nesedí: 265 vs. 340:
    http://zpravy.idnes.cz/masakr-na-svedskych-sancich-df9-/domaci.aspx?c=A120618_125510_domaci_jw

  17. Standa napsal:

    A také je třeba připomínat nyní již zapomenuté pochody smrti. Nebo třeba i masakr v Třešti, Edelweiss na Slovensku – obec Nemecká (min. 400 obětí!), masakr civilního obyvatelstva Wafen-SS i po německé kapitulaci, atd., atd.

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies