Ztráta soukromí na vlastní kůži. Umělecká instalace jako Velký bratr – zjistí o vás, co ani netušíte
Monitor hned proti vchodu do Galerie NTK v pražské Národní technické knihovně vypadá docela obyčejně. Ve skutečnosti jde o multimediální instalaci, která legálně proskenuje mobilní telefon každého nově příchozího a identifikační údaje v podobě metadat okamžitě zobrazuje právě na této obrazovce.
„Jde o takzvanou MAC adresu, kterou má každý přístroj a lze jej podle něj jednoznačně identifikovat. Zobrazila se mi tu kvůli připojení na wifi třeba adresa hotelu v Koreji, kde jsem byl před třemi lety,“ říká o dílu švýcarského umělce Alexe Wengera iniciátor výstavy, německý kurátor expozice Global Control and Censorship Bernhard Serexhe.
Podle něj se tato data shromažďující i v reálném životě a třeba v kombinaci s informacemi z platební karty při placení v obchodě dokonalou zásobárnou informací, které technologické firmy dokáží velmi dobře zpeněžit.
Serexhe dal dohromady výstavu zhruba 40 děl různých umělců, kteří se zaměřili na téma cenzury, omezování svobod, sledování, kontroly a ztráty soukromí. Výstava v pražské Galerii NTK potrvá do 26. července, pak putuje do dalších evropských měst.
O politický názor nejde
„Je to výstava, která se týká techniky a vědy, ale zároveň je to i výstava angažovaná – o tom, jak se mění podoby svobody, jak se mění dozor nad společností,“ říká Milan Mikuláštík, kurátor Galerie NTK, která spolu s Goethe Institutem výstavu v Praze pořádá.
„S projektem jsme začali v roce 2013, kdy Edward Snowden odhalil to, jak jsme všichni každou vteřinu až totalitně sledování přes počítače a mobilní telefony,“ vysvětluje Serexhe, který se netají tím, že jsou mu nejrůznější sledovací metody proti mysli a mluví o „takzvané demokracii“ a „smart-totalitní společnosti“.
I když s jeho pohledem na svět, a pravděpodobně ani s jeho politickým přesvědčením nebude každý souhlasit, říká, že na výstavě neprezentuje sebe, ale vybrané umělce.
„Oni zde vyjadřují svůj názor na současnou formu demokracie. Nejde ale o politický názor, jde o díla samotná, v nichž se ukazuje, že je mnoho umělců znepokojeno otázkami sledování, ztráty soukromí, a prezentují to tak ve svých dílech,“ říká Serexhe.
Poukazuje například na dílo jiného švýcarského umělce Marca Lee – interaktivní instalaci, v níž se v reálném čase na plátně zjevují fotografie, kteří nahrávají uživatelé na sociální síť Instagram a každá čerstvě přidaná fotografie se na plátně okamžitě lokalizuje na konkrétní místo na zeměkouli, odkud byla pořízena.
„Každá taková fotka obsahuje geografická data, s přesností na několik metrů je tak možné zjistit aktuální místo pobytu uživatelů a uživatelek v okamžiku pořízení snímku,“ popisuje Bernhard Serexhe dílo s názvem Me.
„Snadno lze z fotografií vyčíst i způsob chování, styl života, i tato data se dále prodávají komerčním firmám,“ dodává německý kurátor.
Čína i waterboarding
Jeho kolegyně, kurátorka Lívia Nolasco-Rózsás, připouští, že ne každé sbírání dat musí být vždy špatné: „Chceme ale upozornit na nebezpečí a na to, že zacházení s daty by mělo být transparentní.“
Návštěvníkům představuje jiné dílo – černý monolit, který má připomínat známý výjev z filmu Vesmírná odysea 2001 Stanleyho Kubricka (viz foto). „Uvnitř je tiskárna, která chrlí dlouhý seznam serverů, které jsou v Číně zablokovány či zakázány. Čínský autor je přesvědčen, že cenzura je koncem civilizace,“ popisuje objekt uprostřed místnosti.
I další exponáty si všímají nesvobodného přístupu k informacím v Číně, stranou ale nezůstávají různé metody sledování prostřednictvím kamer, ochota, s jakou o sobě informace sdělujeme, cenzura nebo získávání informací za pomoci mučení jako je waterboarding, výslechová metoda, k jejímuž používání se přiznala americká CIA.
Nová kniha HlídacíPes.org
Publikace vyjde v omezeném nákladu. Pořízením publikace podpoříte projekt HlídacíPes.org.
Kniha nebude ve volné distribuci. Lze ji získat pouze jako poděkování za dar v minimální výši 599 Kč.
Knihu začneme distribuovat krátce před 17. listopadem 2024.
Více o knizePořídit knihuPop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Think-tank SPD, spojka k německým extremistům se státní podporou
Nečekaný happyend: Rusové propustili dva vězněné laureáty českých Příběhů bezpráví
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
5 komentářů
Problém je v tom, že nebýváme předem upozorňováni, že svobodný přístup, nás jedinců, k informacím, znamená také volný přístup kohosi k informacím o nás a že ten kdosi, se na tom v lepším případě obohacuje, v horším pak nám přímo škodí. Zatím co my získáme jenom pocit, že jsme in-formováni.
To sice máte pravdu – jenže jste zapomněl jednu podstatnou věc, tady totiž nejde o svobodu, ale o to, že většina informací je pro uživatele na internetu zadarmo. Ale provozovatelé s tím nějaké náklady mají, ať čistě technické, nebo vložení vlastní práce a invence na psaní těch článků. A „bohužel“ (dá-li se to tak říct“ ) jedna z mála cest jak ty náklady zaplatit – je reklama. Jak tedy ta přímá, kdy na těch stránkách viditelné reklamy zobrazují (až se to někdy stává obtěžující), ale bohužel i ta nepřímá – že si technicky ukládají (některé) informace o uživatelích – a ty pak různým způsobem zpeněžují skrze třetí firmy v reklamě.. Těžko říct co s tím dělat – zakázat to, s tím že potom by lidé platili za přístup a čtení všech článků a a webů na internetu? Jinak bych to spíše věděl tak, že lidé to vědí a jsou s tímto handlem „srozuměni“….
Mimochodem, musím si klást otázku, zda je v tomto případě takové umění ještě originální, nebo už reflektuje víceméně komunální stav současné informační společnosti , o kterém všichni lidé vědí, přijímají ho a štve je leda pokusy států o jeho byrokratické řízení? Už řadu let platí nařízení EU o přijímání souhlasu s cookies. Tudíž – každý občan musí – z nařízení úřadů do zblbnutí na každém webu opakovaně potvrzovat – „ano, souhlasím s tím, že ukládáte „jakesi “ údaje“
(stejně neví jakéí). Pochybuju, že by tedy o tom někdo, kdo přístupuje na internet (i z mobilu) nevěděl, a museli mu to ještě jednou umělecky oznamovat pání umělci.
Od nedávna platí zákon o GDPR, čili z jeho nařízení byl a je dosud občan neustále na internetu, v mobilu i v reálu obtěžován žádostmi kohokoliv – prosím „potvrďte nám že souhlasíte s tím že evidujeme Vaše údaje, posíláme Vám nějaký newsleter a podobně“.. Samo o sobě je jistě správné a nutné – že občan musí dát k takové věci souhlas – Jenže ouha, ten přece dal už dávno když se u toho kterého subjektu zaregistroval…Ale nyní EU rozhodla, že toto vlastně nestačí a že všem musí dát ty souhlasy znovu a přesně dle úředního foršriftu…Zase pochybuju, že by byl někdo, kdo by o tomto nevěděl, a museli ho na to upozorňovat umělci.
Jenže – proti této státním (unijním) restrikcím přece ti umělci nebojují, dokonce nebojují ani vůči evidencím které si ukládají o občanech státy a úřady. Totiž jen málo z těch umělců by se jen ze svého umění neuživili, sami jsou závislí na veřejných dotacích a příjmech, které tečou , přes kulturní aparáty z centrálních institucí..
Tak za tohle kapitalistické svinstvo už komunisti opravdu nemůžou !!
Ále,nejspíš můžou, nikoho jinýho nemáme (kdo by za všechno mohl).