Kdo chtěl v devadesátých letech něco znamenat v české politice, musel projít legendární kanceláří ve Školské ulici. Právě zde léta úřadoval lobbista a bývalý komunistický aparátčík s kontakty na Východ Miroslav Šlouf. Osud kdysi klíčového hybatele zákulisní politiky se v 69 letech završil, informovala dnes jeho rodina..

Byl to právě Miroslav Šlouf, kdo měl zásadní vliv na politický vzestup Miloše Zemana. Byl jeho neoddělitelným stínem a provedl jej od počátku politické kariéry až na samotný prezidentský vrchol.

Tam ho ale Zeman odstřihl a ke konci života tak žil s pocitem křivdy. Šlouf reagoval vždy ochotně na telefonáty novinářů, které znal, rád se s nimi scházel a vyprávěl různé historky ze svého lobbistického života. A mezi historkami nenápadně prohodil důležitou informaci…

Po opakovaném Zemanově zvolení, ale telefony už nezvedal, nereagoval ani na sms zprávy. Tou dobou totiž ležel ve vážném stavu v nemocnici.

Přestože Miroslav Šlouf kromě funkce šéf poradců tehdejšího premiéra Miloše Zemana nezastával žádnou oficiální politickou funkci, jeho vliv na směřování polistopadové politiky byl značný.

Svůj vliv uplatňoval nejen v tehdy domovské ČSSD, ale i napříč politickým spektrem, což mu dávalo aureolu mocného zákulisního hráče – kterým také fakticky byl.

Haló, tady Vodník!

Šlouf byl od 70.let členem KSČ a funkcionářem SSM. Jeho jméno figurovalo po revoluci u řady klíčových politických kauz. Byl především spojován s kauzou Olovo, která měla za cíl zdiskreditovat tehdejší místopředsedkyni sněmovny Petru Buzkovou.

Byl to také Šlouf, kdo doporučil tehdejšímu ministrovi zahraničí Janu Kavanovi, aby přijal do úřadu Karla Srbu, jenž byl později odsouzen za přípravu vraždy novinářky Sabiny Slonkové.

Šloufovo jméno figuruje také na odposleších, kde v přátelském duchu hovoří s později zavražděným bossem podsvětí Františkem Mrázkem. Ten jej v komunikaci přezdíval Vodník.

Šlouf si ale ze svého propojení na podsvětí nic nedělal – na přezdívku byl hrdý a kancelář mu postupně zaplnily různé sošky vodníků. Nostalgicky ale jeho pracovně dominoval malý model auta VB a obrazy Františka Ringo Čecha.

Právě v hlavě bývalého komunistického aparátčíka se zrodil nápad vytáhnout Zemana z Vysočiny a dostat ho na Hrad.

Tenkrát v hotelu Savoy

Pro Miloše Zemana zůstane Miroslav Šlouf už navždy osudovou postavou – ať se mu to zrovna hodí, nebo ne. Jeho schopnost udržet si vliv za jakékoliv vlády symbolicky dokresloval obraz visící léta ve Šloufově legendární kanceláři ve Školské.

Plátno od Františka Ringo Čecha nazvané Pravice a levice vyobrazuje, že jsou obě strany v podstatě bez rozdílu. Především ale díky dobrým kontaktům na Marka Dalíka či tehdejšího ministra dopravy Aleše Řebíčka se podařilo Šloufovi udržet si vliv i za vlády ODS.

V roce 2007 například přesvědčil sociálnědemokratické poslance Melčáka s Pohankou, aby podpořili Topolánkovu vládu. O rok později unikl záznam o schůzce s tehdejším kancléřem Václava Klause Jiřím Weiglem v hotelu Savoy, kde domlouvali podporu Miloše Zemana pro Klausovo znovuzvolení. V této době podal Šlouf pomocnou ruku také Martinu Nejedlému, který toužil začít po svém návratu z Ruska nový byznys v Praze.

Šlouf si ho oblíbil mimo jiné i kvůli společné slabosti pro ruskou komunitu. Nejedlého vzal pod svá křídla, a to doslova. Poskytl mu jednu ze svých kanceláří, své zázemí, ale hlavně mu umožnil nahlédnout do zákulisí vlastního byznysu a do sítě léta sbíraných kontaktů. Pomohl mu také k získání klíčové zakázky, díky které Nejedlý úspěšně odstartoval svůj ruský byznys v Česku.

Lukoil Aviation Czech, kterou krátce předtím založil, a ve které měl 40% podíl, získal bez soutěže zakázku na dodávku leteckého paliva pro ČSA na pražském letišti. Nejedlého firmy se usídlily na stejné adrese jako Šloufova legendární Slávia Consulting a nebylo pochyb o tom, že Šlouf si začal v Nejedlém vychovávat svého následovníka. Že mu žák za pár let přeroste přes hlavu a odstřihne jej od veškerého vlivu, si nepřipouštěl.

Po zádech nahoru

Ačkoliv Nejedlý nepatřil k formálním zakladatelům spolku Přátel Miloše Zemana, byl to nakonec právě on se Šloufem, kdo jeho cestu na Hrad připravil a také významně zafinancoval. Sám Nejedlý se svojí firmou podpořil stranu SPOZ, která ze spolku následně vznikla, dohromady více než dvěma miliony korun.

Šlouf obdaroval stranu milionem. Sám si byl ale vědom toho, že jeho jméno vzbuzuje spíše negativní konotace, a proto se z viditelné části kampaně za Zemana stáhl a dál se neobjevoval ani na seznamu dárců. Aby měl i přes svůj formální distanc nad situací kontrolu, instaloval na své místo Nejedlého, kterého tehdy ještě mohl považovat za svou prodlouženou ruku a do tandemu přizval ještě dalšího podnikatele z Moravy Vratislava Mynáře.

Na Nejedlého ani na Mynáře nemohl nikdo vytáhnout žádné kauzy typu Olovo. A ačkoliv se kvůli Nejedlého angažmá v české pobočce Lukoil objevily spekulace, že je Zemanova kampaň financována z Ruska, nikdy se to nepodařilo prokázat. Nejedlý tak dál velmi rychle upevňoval svůj vliv ve straně, stal se místopředsedou a dostal na starost financování kampaně.

Exkluzivní publikaci ZE-MAN nyní můžete mít spolu s druhou knihou HlídacíPes.org Babiš. Vůdce pro 21. století. Darem ve výši 1000,- Kč podporujete nezávislou žurnalistiku. Děkujeme!

Ve chvíli, kdy začalo být zjevné, že má Zeman reálnou šanci na úspěch, bylo potřeba odstranit všechny potenciální hrozby, které by vítězný finiš mohly zhatit. Tou hrozbou se škraloupy z let minulých byl Miroslav Šlouf. Tehdy se Zeman od Šloufa po dlouhých letech absolutního spojenectví distancoval, nařkl jej z toho, že mu ubral volební hlasy a oznámil, že s ním na Hradě nepočítá.

Proto je záběr z oslavy volebního vítězství s novou postavou Martina Nejedlého čnícího za zády nového prezidenta tak symbolický: Nejedlému se totiž podařil husarský kousek – využil Šloufova plánu jak dosáhnout cíle, získal jeho kontakty, naučil se jeho dovednostem a když se jej následně zbavil, získal pro sebe jeho místo po boku Zemana. „Chtěli si prezidenta zprivatizovat,“ zhodnotil tento tah Šlouf. S Nejedlým i Mynářem následně utnul veškeré kontakty a Nejedlého vyhodil ze své kanceláře.

Pár měsíců po něm si ale své věci sbalil i sám Šlouf, kancelář opustil a stáhl se do ústraní svého domu nedaleko Prahy.

Třetí do počtu

Stejně jako v případě Nejedlého byl to opět Šlouf, kdo také stvořil Vratislava Mynáře. S ním jej kdysi seznámil kontroverzní podnikatel Radim Masný.

Byl to následně Mynář a lidé z jeho podnikatelských kruhů, kdo významně financovali jak rozjezd SPOZ, tak následně prezidentskou kampaň, na kterou lidé kolem Mynáře přispěli více než čtyřmi miliony. A právě podnikatelské aktivity Mynáře jej v roce 2005 dovedly ke Šloufovi. V té době se Mynářovi v rodné vesnici začalo dařit – získal dotaci z EU na výstavbu penzionu, vybudoval lyžařský areál a stal se zastupitelem.

Všechny tyhle aktivity Šloufa zaujaly a jeho „neotřelý způsob“ vystupování tehdy považoval za důkaz schopností, které je možné využít právě v týmu pro přípravu prezidentské kampaně. „Mynář byl zastupitel, byl tam výrazný, organizoval to tam od fotbalu až po správu obce. To mě zaujalo, o takový typ lidí jsem usiloval,“ vysvětloval Šlouf, proč si do týmu vybral právě jeho.

Znal ale také jeho slabé stránky. „Hned na začátku, když se zvažovalo, že bude kancléřem, jsem mu na rovinu říkal: Vráťo, zvaž, zda na to máš,“ komentoval Mynářovy začátky Šlouf. „Říkal jsem si, že je zvláštní, aby byl kancléřem někdo, kdo nemá bezpečnostní prověrku a neumí anglicky…“

Kritický byl posléze i k výkonu jeho funkce na Hradě. „Tu funkci nezvládal od samého začátku,“ mínil Šlouf. „Pozměnil jsem si pro tento případ jedno staré české přísloví: Komu není rady, tomu není vzájemné hospodářské pomoci.“

Stejně jako v případě Nejedlého, tak i s Mynářem nakonec Šlouf utnul veškeré kontakty a litoval, že je k Zemanovi přivedl. Právě po jeho zádech se totiž vyšplhali k moci, kterou oba v současné době mají.

Follow @eliska_bartova