Česká televize je v době pandemie základní informační médium, říká zástupce šéfredaktora zpravodajství České televize František Lutonský. Jestli se kvůli koronaviru rozhlas nějak změnil, tak jen k lepšímu, konstatuje ředitel zpravodajství Českého rozhlasu Jan Pokorný.

Jak se v průběhu koronakrize proměnila zpravodajská práce dvou klíčových veřejnoprávních médií? A jak se František Lutonský a Jan Pokorný dívají na budoucnost tuzemských médií po krizi?

Rozhovor je součástí mediálního projektu Generace 20 studentek a studentů
Vyšší odborné školy publicistiky ve spolupráci s HlídacíPes.org

ČT je v době pandemie základní informační médium, říká zástupce šéfredaktora zpravodajství František Lutonský

Televize hraje v koronavirové krizi důležitou roli. Na začátku pandemie Češi více prahli po informacích, a proto trávili u televize v průměru přes čtyři a půl hodiny denně, o 31 minut déle než předchozí měsíce. Podle zástupce šéfredaktora zpravodajství ČT Františka Lutonského (41) lidé v těžkých časech více vyhledávají veřejnoprávní média. To se potvrzuje i na návštěvnosti jejich zpravodajských webů a sociálních sítí.

Jakou roli sehrávají média v současné krizi?
Myslím, že základní. To, co lidé od začátku pandemie potřebují, jsou jasné, srozumitelné a rychlé informace. Každé médium, které dodržuje nějaké žurnalistické standardy a zásady, přistupuje ke krizi velmi citlivě a nesnaží se zachytit senzace.

Ukázala se v době pandemie důležitost veřejnoprávních médií?
Zrovna Česká televize je v době pandemie naprosto základní informační médium. Pokud se nic moc neděje, je kritizována. Ale když nastane krize a lidé potřebují opravdu seriózní a ověřené informace, uchylují se obecně k veřejnoprávním médiím. Je to vidět nejenom ve vysílání, ale i na dalších platformách České televize, jako jsou sociální sítě a weby. Ty se nyní dostávají mezi top deset zpravodajských serverů v České republice, což nebylo nikdy moc obvyklé.

Nenatáčíme dopředu žádné magazíny

Jak krize zasáhla Českou televizi?
Situace nás ovlivnila stejně, jako každou jinou firmu. Od poloviny března jsme nastoupili na úplně jiné rozdělení práce. V tuhle chvíli máme zaměstnance rozdělené do tří týmů, které se střídají po dvou týdnech a nepotkávají se. Museli jsme tomu přizpůsobit i vysílání, třeba kvůli koronaviru nenatáčíme žádné magazíny dopředu.

Jak dlouho můžete fungovat v tomto mimořádném režimu?
Zpravodajství může v tomto systému fungovat v podstatě nekonečně dlouho. Pokud by Českou televizi ochromila nákaza, bylo by to komplikovanější. Ale troufnu si říct, že jsme připraveni i na to, že nebudeme v budově na Kavčích horách, nebo že bychom museli omezit vysílání. To by nebylo tak pestré, ale častěji bychom opakovali důležité informace.

Objevuje se kritika, že ve vysílání je až příliš zpráv o koronaviru na úkor jiných témat. Jak Česká televize zvládá krizi informačně?
Podle mě to zvládáme dobře. Kombinujeme aktuální, analytické a důležité informace s těmi užitečnými a praktickými. Snažíme se také ukázat pozitivní příklady toho, jak krizi zvládat. Ze současné situace pro nás plyne také poučení do budoucna. Například v tom, odkud můžeme vysílat, v jakém složení, nebo jak třídit a zpracovávat informace.

Sledovanost pro nás není prioritou

V polovině března došlo k vysokému nárůstu sledovanosti. Čím si ale vysvětlujete její pokles ke konci měsíce?
Časem zájem lidí opadá a přichází únava z informací. Koronavirus je stále dominantní téma, ale lidé už se s ním nějak naučili žít a není pro ně tak zajímavý jako na začátku. Vidím to i na sobě, protože informací o koronaviru je moc a jsem jimi přesycený. Ale sledovanost pro nás není hlavním kritériem. Soustředíme se především na to, abychom přinášeli jasné a užitečné informace.

Vnímáte mimochodem televizní stanici CNN Prima News (začala vysílat 3. května, po pořízení tohoto rozhovoru, pozn. red) jako konkurenci ČT24?
Spíš se těším, že tady konečně bude program, se kterým se můžeme alespoň trochu porovnávat. Beru to jako velkou výzvu. Podle mě to na startu bude mít CNN Prima News hodně těžké. Zejména, když promarnila vysílání o pandemii. V okamžiku, kdy má televize reklamní slogan „Kde jste byli, když…“, tak se ptám, kde byli oni, když…

Co současná krize podle vás bude znamenat do budoucna pro český mediální trh?
Myslím, že velmi těžké to budou mít soukromá a tištěná média. Minimálně dočasně ubude reklama. Co se týče veřejnoprávních médií, neobávám se, že by krize měla přímý dopad na jejich obsah. Ale až bude sílit únava ze současné situace, nepochybně se někdo ozve s tím, proč má televize šest programů.

S Františkem Lutonským mluvila Sofie Krýžová, studentka Vyšší odborné školy publicistiky v Praze

Jestli se kvůli koronaviru Radiožurnál změnil, tak k lepšímu, říká ředitel zpravodajství Českého rozhlasu Jan Pokorný

Veřejnoprávní Český rozhlas Radiožurnál vysílá kvůli koronavirové krizi už déle než měsíc v mimořádném provozu. Přinášet jasné a rychlé zpravodajství musí ale pořád, a to i za specifického chodu redakce. Ředitel zpravodajství Jan Pokorný (59) v rozhovoru mluví například o tom, jak musel některé zaměstnance poslat na „čekačku“.

Museli jste v rozhlase kvůli současné situaci zastavit nějaké projekty?
Některé jsme pozastavili, protože dodržujeme vládní opatření. Třeba velký projekt k výročí Pražského povstání. Původně to měla být dvoudenní zpravodajská rekonstrukce, ale minimalizovali jsme ji do speciálu. Dále jsme měli připravený rozjezd sportovního kanálu, který by po Olympijských hrách přešel v rádio. Protože se ale největší sportovní událost také zrušila, Radiožurnál Sport posouváme až na příští rok.

V záloze máme 33 lidí

Jaká mimořádná opatření musel Radiožurnál kvůli současné situaci zavést?
V newsroomu se teď točí dvě skupiny reportérů zhruba po padesáti lidech. Vedle toho máme ještě tým, který reportuje z terénu, ale do budovy Českého rozhlasu nevstupuje. Dovnitř nezveme ani hosty zvenčí. Vymezili jsme jedno studio mimo budovu, ze kterého vysílá třeba Lucie Výborná. Chceme tak zamezit nadbytečnému kontaktu, který nemůžeme úplně kontrolovat.

A co kdyby se vám virus do budovy přeci jen dostal?
Uzavřeli jsme karlínské studio rozhlasu v Praze, které jsme vyčistili, vydezinfikovali a připravili tak, aby se odtamtud dalo v případě potřeby vysílat. Pokud bychom museli zavřít redakci na Vinohradské, máme v záloze ještě 33 lidí. Ti jsou už přes měsíc doma v preventivní karanténě, připraveni vysílat po nějaký čas z Karlína, a dokonce tam i bydlet.

A ti teď mají dovolenou?
Mnozí z nich pracují, ale cítí se málo vytížení. Chystají třeba podklady pro různé rozhovory nebo debaty. Jsou ale zvyklí makat na sto deset procent a teď vidí, jak v rádiu všichni fungují na sto padesát procent. Myslím si, že je jim trapné, že nemohou pomoct. Já s nimi ale každý večer telefonuji a říkám jim, že než se opatření rozvolní, jsou pro nás klíčovou partou.

Stačilo by 33 lidí na plný chod stanice?
Tým je profesně tvořený tak, aby mohl vysílat téměř plnohodnotný program. Jsou tam lidé od šéfredaktorů až po zvukaře. Takový šéf programu Vladimír Křivka se ale rozhodně nenudí, protože každý den připravuje 20 minut Radiožurnálu.

Lidé potřebují vědět, co se děje

Řekl byste, že se v koronavirové krizi Radiožurnál změnil?
Jestli se změnil, tak ještě k lepšímu, protože ze začátku této krize nám čísla ukázala, že byl nejposlouchanější stanicí na trhu. Zvýšila se poslechovost, ale hlavně zájem o vysílání přes internet. Náš zpravodajský server iRozhlas.cz měl za březen přes tři miliony reálných uživatelů, čímž se dostal do TOP 10 českých zpravodajských serverů. Podle mě bude ale zájem opadat. Lidé také chtějí přijít na jiné myšlenky. V Radiožurnálu se sice snažíme vysílané obsahy prolínat i s něčím nekoronavirovým, nemůžeme je tam ale dávat uměle a musíme reagovat na události, které se dějí.

Není ten nárůst způsobený i tím, že lidé byli ze začátku hladoví po jasných informacích a očekávali, že právě veřejnoprávní média jim je dají?
Co se týče rozsahu zpravodajství, žádné médium na českém trhu nepřináší v dobách krize tolik unikátních a ověřených obsahů jako Česká televize a Český rozhlas. Samozřejmě jsou privátní média, která také reportují o současné situaci. Z těch elektronických ale není žádné, které by se mohlo v množství a kvalitě rovnat těm veřejnoprávním. Ostatně ta mají ověřené zpravodajství v genech a v popisu práce. Lidé prostě potřebovali vědět, co se děje. Chtěli znát kontexty, protože situace se neustále vyvíjela.

S ředitelem zpravodajství Českého rozhlasu Janem Pokorným vedla rozhovor Eliška Havlíčková, studentka Vyšší odborné školy publicistiky v Praze