Vždyť ten režim tak hrozný nebyl. Je dobré bydlo víc než svoboda?
V úvodu celkem pětidílné série věnované knize „Bolest přetrvává a cesta nekončí“ s podtitulem „Nesmazatelný otisk v podvědomí národa“ jsem zmínil jednu důležitou skutečnost: kniha je oproti svým předchůdkyním „Nezhojené rány národa“ a „Jizvy zůstávají“ doplněna o výraznou konfrontaci s názory u nás v současnosti silně šířenými, totiž že minulý režim nebyl až tak zlý a byl legitimní, vlastně docela fajn, a občané s ním ujednali dohodu. Tak se na to podívejme blíže.
Nositele zamlžování a překrucování let 1948 až 1989 zastupuje v knize postava Mlžilka, jejíž reálný předobraz existuje. Díky takovým se zlehčuje totalitní podstata minulého systému a časem se z mlžného závoje stane masivní těžký závěs, jímž za dalších deset let špatnost a zločiny minulosti ani neprobleskne.
Mlžilce věnujeme závěrečný text, který je zároveň výňatkem z úvodu knihy.
Být předem varován
Slyšel jsem od pamětníků, s nimiž jsme pro své knihy mluvil, někdy až příliš. Zcela se mi otevřeli. Čím jsem starší, tím více mně dochází, čím si museli projít. Po skončení rozmluv se sami sobě divili, co vše mně prozradili. Ale důvěřovali mi a přáli si, aby výkřik jejich bolesti zůstal zaznamenán, zachycen, aby se jejich osudy staly varováním pro budoucí.
Ukázky pocházejí z knihy „Bolest přetrvává“, která vyšla v březnu 2022 a zpracovává téma dětí politických vězňů komunistického režimu. Objednat je ji možné ZDE. Navazuje na knihy „Nezhojené rány národa“ a „Jizvy zůstávají„. Autor se s velkým porozuměním dotýká vnitřních světů pamětníků a popisuje jejich ostrakizaci, kterou zažívali desítky let a která v případě potomků politických vězňů do značné míry pokračovala i po roce 1989. Předchozí čtyři texty ze série si můžete přečíst ZDE, ZDE, ZDE a ZDE.
Aby si mohl každý uvědomit, že čest je čest a stín zůstává stínem, ač se dovedně maskuje za světlo. Abychom nevytvořil volný prostor k vpádu dalšího neštěstí.
Jsou zde ale naopak ti, kdo neštěstí přinesené komunistickým režimem přehlížejí, zlehčují a zločiny omlouvají. Někdo tak činí lehkomyslně a z nevědomosti, jiný záměrně a zlomyslně, aby zakryl rudé stopy obtištěné v dějinách tohoto národa.
Takový přístup se nám snaží mimo jiné podsunout, že utrpení jednotlivců představovalo pouze okrajovou záležitost v porovnání s většinou, která se naučila v režimu fungovat a vůči komunistům se nevymezovala.
Proti režimu neprotestovala, čímž prý jej legitimizovala a ztotožnila se s ním, uzavřela s ním konsensus, společenskou smlouvu typu „vy, komunisti, nám dejte pokoj a nechte nám naše chatičky a zahrádky a dovolenou u moře v Bulharsku; my, občané, se vám na oplátku nebudeme plést do vašeho vládnutí“.
Tato zavádějící (z mého úhlu pohledu lživá) tvrzení naprosto opomíjejí následující významné skutečnosti.
Zaprvé
Občan se směl beztrestně pohybovat pouze po přísně vyměřeném hřišti. Byl vystaven tvrdé propagandě. Tento stav si většina národa nevybrala dobrovolně, nebyly to normální poměry, taková situace znesvobodňovala.
Směřoval-li člověk například na oslavy Prvního máje, obvykle tím nedokazoval svou identifikaci s režimem. Mnohý byl otráven, zavítal tam vynuceně, vnímal licoměrnost toho divadla.
Zrovna tak se s režimem nemusel ztotožňovat ten, kdo se vydal k volbám. Spousta občanů tam dorazila s velkou nevolí. Nepřijít ale znamenalo mít problémy, odejít za plentu také. Účast u voleb rozhodně režim nelegitimizovala, stejně jako podpisy na peticích za smrt Horákové neospravedlnily její smrt.
Zadruhé
Žádný konsensus většina neuzavřela, lidé se pouze snažili v tom komunisty diktovaném režimu žít a hledat štěstí, mysleli si o nich své. Mlčení ještě neznamená souhlas, někdy i pouhé mlčení může být výrazem odmítnutí.
Nevyjadřovat se, aby měl člověk pokoj. Schovat se do šedé, zdánlivě beztvaré masy a být neviděn. Mimikry. Pod tou fádní barvou se sice dost často skrývalo odevzdané a zpola vynucené přitakání režimu, avšak jindy barvitý život a sluncem nasvícená myšlenka „KSČ = hnus“.
Pokud někdo najde osobní štěstí v represivním systému, a přitom neztratí čest, pokud ho ta struktura nedokáže plně kontrolovat a neumí číst jeho myšlenky, není to doklad svobody a správnosti společenského uspořádání, ale vitality daného člověka.
A pozor! I ten, kdo proklouzával, i tomu brala KSČ možnost jít si svou originální cestou, i ten se měl obvykle hůř, než by se měl ve svobodné společnosti.
Ani člověk, který si v systému hověl a zmohl se leda tak na nadávání na nedostatek zboží, ale vůbec mu nevadila poroba, režim podle mého soudu nelegitimizoval. To bychom na zákonnost kladli příliš nízká kritéria.
Zatřetí
Zločinecký systém nemůže být nikdy uzákoněný a ospravedlněný souhlasem anebo pasivitou většiny.
I kdyby jej převažující část společnosti brala za svůj, stále by se jednalo o zločineckou strukturu. Nebo snad loupení a vraždění tlupy není proti řádu jen proto, že se oni, ti z té bandy, shodnou ve svém záměru vraždit a vykrádat za tichého pohledu ostatních, kteří cítí u hlavy pistoli vůdce hordy?
Mikrokosmy a odkud vane vítr?
Podle jedinců blahosklonně pohlížejících na KSČ se tedy, bráno matematicky, posčítají mikrokosmy osob ničených a zničených a výsledné číslo se porovná se součtem mikrokosmů ostatních, těch proplouvajících bez silné újmy, z nichž se mnozí za normalizace měli docela dobře. Protože těch druhých je řádově více, znamená to prý, že máme éru komunismu posuzovat vstřícně podle nich.
Jenže pozor, nejde o součty! Co váha toho či onoho mikrokosmu? Není správné upozaďovat utrpení, které režim způsobil. Je to dokonce nečestné.
Při posuzování jakéhokoli systému má (v první, druhé i třetí řadě) nesrovnatelně větší význam jeden režimem záměrně rozdupnutý osud než tisícinásobná kupa jedinců, kteří se podvolili a vytvarovali a zapomněli, že pragmatismus může leckdy zavánět zradou vlastní země.
Myšlenky odlehčující komunistickému režimu s odkazem na životy obyčejných lidí, kteří s režimem údajně souzněli, se často objevují i na české akademické půdě, samozřejmě v KSČM, také mezi těmi, jejichž rodiče či oni sami s KSČ úzce spolupracovali, též mezi jedinci, kteří se dříve snadno smířili s nesvobodou.
Patří k nim i ti, kdo potřebují být v opozici za každou cenu.
I takoví, kteří sní nějakou levicovou utopii a vůbec jim nepřipadne divné, že kvůli fantasmagorii jménem komunismus zahynulo ve světě k jednomu stu milionů lidí. Jsou zároveň přesvědčeni, že ten pokus o stvoření lepšího světa stál za to a myšlenky komunismu (nebo nějaké podobné) by měly opět dostat šanci.
Je to mámivá písnička s refrénem „nebylo vše špatně“, je to matoucí balada „občané uzavřeli konsensus“,ten lž ivý song mělnící velké zločiny na menší nepravosti, jež pak relativizuje a překrucuje, tahle klamná melodie vábící nás do prostoru zapomnění nabývá na síle.
Vnímám ty tóny jako šlágr plný prázdných slov vytrubovaný starou ohranou deskou. Stará ohraná deska Mlžilka, tak jsem ji smířlivě a poeticky pojmenoval.
Mlžilka se měla dobře, proplouvala, kličkovala. Za doby komunismu byla ještě mladá. Věří, že její rodiče, byť komunisti z vyšších nomenklaturních pater, kteří díky tomu žili v blahobytu, vyloženými spolupachateli nebyli.
Bylo by dobré, kdyby ysi uvědomila, že v té samé době se druzí měli špatně, i vyloženě strašlivě zle. Třeba jako Božena a její rodiče. Éru KSČ nelze obhajovat a zlehčovat, nelze žonglovat se slovy konsensus, s tím, že občané souhlasili. Zločiny KSČ se nemohou rozpliznout v zastřené minulosti.“
Co vkládáme do naší země
Tahle kniha je určená, Mlžilko, i tobě a všem, které už jsi ošálila, i těm, kteří zarytě trvají na obratu „zlatej socík“. Bagatelizováním doby vlády komunistů snižuješ u leckoho schopnost rozpoznat počáteční fázi autoritářského vývoje. Otupuješ senzory lidí, tudíž zvyšuješ riziko příchodu nějakého dalšího –ismu.
Vytváříš podhoubí, z něhož může jednou vyrůst nečekaně jedovatá houba nesvobody. Podhoubí není vidět, zdánlivě je klid, a pak – raz dva – a hotovo.
Mlžilko, pokud se navýší riziko vpádu zla do nadkritické hodnoty, nějaký –ismus jistojistě přijde, jako se stalo v Německu před válkou a u nás po ní. Nechci už zpět do nesvobody. Žil jsem v ní skoro do devětadvaceti a nesl jsem ji těžce. Nicméně, v něčem je, Mlžilko, tvá mise pozitivní.
Naplno hovoříš o tom, kolik lidí se v režimu v různé míře uvelebilo, pro kolik občanů bylo dobré bydlo (někdo tomu říká žlab) důležitější než svoboda, čímž nasvěcuješ (možná mimoděk a nechtěně) temnou stránku tohoto národa, stránku, kterou nemáme coby společnost zpracovanou.
Máš pravdu. Pouze z toho vyvozuješ jiné závěry než já. Podle tebe pasivitou občanů režim získal zákonnost.
Podle mě tím režim legitimizován nebyl a spousta jedinců se zbaběle či prospěchářsky ohnula mnohem víc, než odpovídalo rudému větru dujícímu zemí. Děsím se, když domyslím, jaká časovaná bomba se skrze podobné Mlžilky do této země zase vkládá.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Ve stínu Ježkovy smrti. Milovaní komici v Americe
Svět chceme pro lidi, ne pro roboty. Počítejme s blahem i s katastrofou
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
54 komentářů
1. V těch prvomájových průvodech jsem měl možnost se setkat s kolegy ze vzdálenějších pracovišť, které jsem celý rok neměl příležitost vidět, předvést si vzájemně, jak nám povyrostly děti, atd. Z oficialit jsme měli spíš srandu (holt „smějící se bestie“).
2. Totalitní režim může získat masovou podporu (alespoň pro své počáteční ustanovení se) lidmi, „kteří nemají co ztratit, jen své okovy“. I ten komunistický režim by se u nás nemohl ustanovit bez onoho předhození Československa Hitlerovi „demokratickými“ státy v Mnichově Hitlerovi s jeho koncentráky, stannými právy, zavíráním VŠ a naháněním na otrocké práce (atd.) na straně jedné a osvobození většiny našeho území sověty na straně druhé.
Pokud bych to trochu zobecnil, na Maslowově pyramidě hodnot je ono „dobré bydlo“ posazeno bazálněji než nějaká demokracie (která navíc při jeho zajišťování selhala a je brána jako překážka zajištění onoho „dobrého bydla“). Přesně tohle ostatně vyneslo v Německu k moci Hitlera.
Můžete namítat o nemístných zjednodušeních, propagandistických deformacích atd. Nebudeme ve sporu. Jde o to, že v daném čase a místě to významná část populace (a naprostá většina její politicky aktivní části) takto vnímala. Prostě, ono marxistické přerostení ideí v materiální sílu je nutno doplnit podle Pergilla 🙂 tím, že nezáleží pravdivosti či věcné správnosti těch ideí.
A když jsme u toho, pokud bude v následující zimě většina naší populace chcípat hladem a zimou, tak se zcela jistě najde někdo, kdo ji sjednotí k boji proti demokracii, která se neosvědčila (a vůbec – byl ten systém demokratický, když tohle dopustil?), EU, která nás do toho svrabu nahnala, ekologii, která to hladovění a mrznutí ideologicky pokrývá, atd.
3. To jsou vaše vlhké sny, zcela mimo realitu. V Evropě stojí spousta států na v podstatě zločineckých základech. Viz sousední Německo, které by bez genocidy Slovanů nebylo ani poloviční, Viz Francii, jejíž většina území se rozkládá tam, kde původně žili neFrancouzi, kteří byli dílem vybiti, dílem násilně pofrancouzštěni, Pro Velkou Británii platí to samé: Viz zločinná invaze Viléma Dobyvatele, která svrhla legitimního panovníka, bitva u Bosworthu (opět by zavražděn legitimní panovník) a mnohé další peripetie jejích dějin. A tak bychom mohli pokračovat napříč celou Evropou i oblastmi mimo ni. I český stát vznikl dílem vybitím dílem podmaněním slovanských kmenů žijících na tomto území, až po vybití Slavníkovců (za které ovšem nese hlavní díl viny Vojtěch, řečený Svatý).
ad1)Vy asi budete ten typ, který by viděl pozitiva i při popravách s povinnou účastí veřejnosti, protože byste se tam potkal se svými známými a předvedl své děti, že?
ad2) Argumenty o „mnichovské zradě“ slýchávám většinou od lidí, kteří jsou zásadně proti našim zahraničním vojenským misím s Chamberlainoským argumentem, že jsou to vzdálené země, nic o nich nevíme a nemáme se o ně starat.
ad3) V podstatě už od vzniku lidské rasy 1 člověk vyháněl druhého kyjem z jeho území (ostatně zvířata dělají totéž), ale proč sem taháte takovou samozřejmou věc? Jste zásadně proti EU a ekologii, ale Vaše argumenty mi připadají stejného druhu, jako když fanatičtí ekologové znemožňují stavbu obchvatu s argumentem, že by to narušilo cestu hlemýžďů.
ad 1 Neviděl jsem tam nikoho popravovat 🙂
Jen jsem chtěl naznačit, že se tyhle akce mohly využít i k něčemu pozitivnímu.
ad 2 Já nejsem zásadně proti našim zahraničním misím, přestože ne naší vinou zpackaná mise v Afghánistanu asi nic pozitivního nepřinesla.
Chamberlain byl buď hlupák nebo zrádce, dtto Daladier. Darovali Hitlerovi výzbroj a výstroj pro 50 divizí, na níž by německý průmysl makal v té době dva roky. Navíc výrazně zvýšili kapacitu pro Němce pracujících zbrojovek.
Proto taky Francii převálcovaly československé tanky, bez nichž by byl „blitzkrieg“ nemožný a Velká Británie byla bombardována bombami z československých zbrojovek, darovaných Hiterovi, a možná ještě zbytky po Mnichovu ukořistěných, co nestačili Němci naházet na Poláky a Francouze.
Přitom bylo jasné, že střet mezi nimi a Německem je neodvratný.
ad 3 Nejsme ve sporu. Je to autor článku, který právě toto ignoruje.
A k těm popravám: Vím od rodičů, že když byl filmový týdeník s popravou K. H. Franka, tak lidi po něm odcházeli z kina, protože si koupili lístek prakticky jen na ten týdeník (bez ohledu na to, jaký film se poté dával).
Pokud pro tu knihu začíná „zamlžování a překrucování“ až v roce 1948, tak nemá šanci se dobrat pravdy.
Nechci vám brát iluze, ale nemyslím si, že je zrovna snadné získat svědky a přímé účastníky událostí upálení mistra Jana Husa, Bílé hory, nebo stavby Národního divadla, apod…Z Vašeho komentáře plyne, že jste mistr literatury faktu a že by pro Vás bylo snadné dobírat se „nezamlžené a nepřekroucené“ pravdy třeba už do počátků věků. Držím vám place a už teď se těším na Vaše svazky 😉
Jistěže lze i v dnešní době najít nové informace o historických událostech, které jsou za horizontem lidského dožití. Případně se dobrat kombinací pramenů, na které dosud nikdo nepomyslel.
Nicméně beru jako fakt, že státní autority lžou minimálně od vzniku písma (ty předchozí lži mají smůlu, nedochovaly se), a tak lži nacházíme jak na tabulkách s klínovým písmem, tak i na kamenech, popsaných hieroglyfy, dtto na tom, na co psali v té době Číňané a jiné gramotné národy. V tomto je Honzův postřeh ok
Přeháníte. Spokojím se s rokem 1943 🙂
…za bolševiků v 54 roce vyhodili mého tátu z Mladé Fronty a nabídli tátovi doly, hutě, stavebnictví….. tak jsem za bolševiků hubu taky nedržel a byl jsem označen v 70letech v práci jedním komunistou třídním nepřítelem a řešili můj postoj na partajním výboru…zachránilo mě to, že jsem řádně chodil do práce neměl absence a staral se o svoji bezpartijní rodinu a tím jsem vlastně podporoval stát…….no a dneska k tomuto článku raději budu držet hubu, aby mě někdo neoznačil bolševikem nebo Kremelskou onucí
Takže stockholmský syndrom.
Obdivuhodná je existence jedinců, kteří na úkor vlastního duševního zdraví promlouvají s oběťmi komunistických sv.ní. Můj děda šel do lágru v Uherském Hradišti především proto, že hrál jazz a maloval (ne pokoje). Jeho dcera – má matka nesměla studovat a se znalostmi francouzštiny, angličtiny a němčiny myla záchody v jesenickém hotýlku pro zhýralé papaláše. Když mi bylo cca 17 – 18 nechápal jsem vůbec nic a po prvních zkušenostech s „kapitalismem“ v české zemi jsem vnitřně zcela přirozeně koketoval s ideologií komunismu. Jak šel čas, „dovzdělal“ jsem se a velmi rychle mě to přešlo. Jsem alergický na všechny MLŽILKY a že jich je… Jsem zvědav, kolik trollů se projeví v komentářích pod Vaším článkem. Hodně štěstí pane Vejražko, pevné zdraví a žádný -ismus…
Nemělo by se zapomenout na ultralevičácké mlžilky, které k nám chodí ze zahraničí a živí se blekotáním o tom, že komunistický režim nebyl žádná totalita.
V čem se to liší od dneška?
Tak jsem se až někde v dolní polovině článku dočetl, koho to pan Vejražka vlastně kritizuje.
Takže prej „Mlžilka se měla dobře, proplouvala, kličkovala. její rodiče komunisti z vyšších nomenklaturních pater, kteří žili v blahobytu,..“
No tak to můžeme pana Vejražku ubezpečit, že takovejch za totáče ani tak moc nebylo, a jestli ta ostatní mlčící většina „uzavřela s komunisty vynucený konsensus (aby sami neskončili v lágrech), tak za daleko horších podmínek. A tihle lidé opravdu nemají důvod ten režim omlouvat, ani se do něj vracet…
Jo pod to se podepíšu
Kdyby v 68 mělo vzniknout to co v 89., tak jsen štastný, že vojska varšavské smlouvy tomu zabránily. Měl jsen dvacet let na to, abych v klidu vychoval svoje děti a v klidu prožili dvacet let života, Díky za to.
Pane kdyby vzniklo v 68-to co v 89 tak jsme uplně někde jinde a ne pomalu na začátku.Ano svoboda není zadarmo a lhaní se má trestat .Jako byl Gottwald nikdy by mě nenapadlo že dnes bude sedět na hradě člověk -vševěd ,arogantní a neschopnej v usudcích ,lhající národu.Nikdy jsem nedoufal že budem tak závislí na Rusku ,zkušeností s nima bylo dost .Klika že jsme vstoupily do EU a Nato,jinak jsme si ten váš uspěšnej rok 1968 zopákli a mohl jste v klidu vychovat pravnoučata k obrazu Kremlu
A co pěkného jste vy a vaše děti za totáče vybudovali?
Zcela obecně:
Lidé za normalizace odcházeli do „vnitřní emigrace“ a vrhli se na budování chat, chalup, přestavby bytů v panelácích atd. Mnozí se dali na nejrůznější hobby. někteří v rámci těchto aktivit i skrytě podnikali.
Po určitém výtrysku aktivit v raných devadesátkách tohle skoro všechno padlo. Akcentovala to „harmonizace s EU“ a později vstup do této organizace, která podobným lidským iniciativám, fandí podstatně méně než soudruh Jakeš a spol. A, bohužel, má víc možností to nefandění různými cestami prosazovat.
V jedné věci Josef Pinta ovšem pravdu nemá: Pokud by režim padl už v roce 1968, mohli bychom vstoupit do vysoce přínosné organizace EHS, která by výrazně pozvedla naši životní úroveň a umožnila našim lidem v řadě oblastí úspěšně podnikat. Nevstupovali bychom, jako po těch cca třech a půl desetiletích, do jednoznačně škodlivé, iniciativu občanů cíleně likvidující a životní úroveň cíleně snižující EU. A je otázka, pokud by se rozpadl blok satelitů SSSR už tenkrát a došlo k překreslení politické mapy Evropy už někdy koncem 60. let, zda by tato jednoznačně škodlivá organizace vůbec vznikla, nebo zda by v důsledku podpory států bývalého východního bloku v nějaké formě pokračovalo všestranně užitečné EHS.
Jaké dobré bydlo? Vždyť ve srovnání s demokratickou volnotržní společností jsme byli žebráci.
Díky za krásný článek. Ty knihy mohu doporučit každému.
I já jsem patřil k občanům druhé kategorie a to od škoplních let. Byl jsem šikanován pro své názory i názory mých skvělých rodičů. To co bylo opravdu zrůdné, že byli protěžováni učitelé, kteří mne oktivně šikanovali. Postupně se znich stávali ředitelé, nebo ti méně schopní alespoň zástupci. A výsledek ? Já do školy nechodil rád. To se mnou kráčelo celým životem. To neustálé okopávání kotníků i v zaměstnání. Trvalo mi dlouho, než jsem si vše vyhodnotil a chopil se lopaty jako způsobu obživy a tam jsem měl konečně pokoj. Diví se snad někdo, že dnešní režim vítám s otevřenou náručí i s jeho chybami, ale kdo je nemá.
Čemu říkáš svoboda?
Jen pohled, ktery nam vnucuje autor clanku. Pokud je takova i cela kniha, tak potes Panbu.
.. nad bolševickým režimem jsi zapomněl dodat.
Byli jsme na úřadovnách StB biti jako žito. Věděli o nás všechno. Každý den sledovačka, každé výročí předvedení, neustálá šikana. Pak jsem ty surové nadlidi neviděl doslova půl století. Až jsem se po tak dlouhé době nakonec dočkal. Na naše náměstí přistál s obytňákem jejich guru soudruh agent Babiš s místním několikanásobným ministrem Havlíčkem. A zase ty známé tváře už v důchodovém věku s exkluzivními důchody za věrnou službu socialistické vlasti. Pár nadávek, strkačka a šlo se s transparentem a píšťalkou domů. Lidská práva v EU garantuje Alího podržtaška Jourová, tak o co jde.
No, tak jsem část článku přečetla a jako pamětník dob minulého režimu musím říct, že to omezené hřiště byli kakoli do zemí východního bloku. Na dovolené se jezdilo do Jugoslávie, Maďarska, Polska, Bulharska i Rumunska, východního Německa a do SSSR. Komunisté nedělali nic jiného, než bránili tu svoji ideologii zuby nehty. Podívejte se do historie kteréhokoliv státu, každý bude mít svoje skvrny minulosti. A když si vzpomenu na léta před sametovým podvodem, opravdu se nám špatně nežilo. Tak už jen Jistota práce, dostupnost lékařské péče pro všechny bylo hodně. Dneska patříme na ten “ úžasný západ“ , fronty na banán sice už nestojíme, ale za to na práci ano. Mít zubaře je luxus, dojiždim za ním 200 kilometrů. Na ošetření zánětu kořenového hrotu mě chtěli nechat čekat dva měsíce. Tady v pohraničí ubývají i praktici a nemocnice tu je sice krásně opravená, leč slouží z velké části jako LDN kde moč čpí na kilometr daleko. Pár ambulancí, ARO a lékárna. No super! Potom tu máme od revoluce se střídající vlády , dekádu od dekády čím dál neschopnější. Politiky co zvou opět do naší země cizí armádu a policie opět vyslicha lidí s odlišným názorem. Opět se vyhazuje z práce za názor. Mažou se účty na FB atd. No, komunisti co otočili v 89 kabát, dnes jen oprášili staré praktiky. Závěr …… Ano bylo lépe.
No super. Ovšem pak se naskýtá otázka proč si nestěžuješ na soudruhy, kteří vykopli němce díky čemuž vypadá pohraničí tak jak vypadá.
Asi jste špatně pochopil o čem paní psala. Jestli tu měli sudetští Němci nějaké průmyslové firmy a hlavně obdělávaná pole, je věc jedna.
Ale aby se tam nastavěly nemocnice a polikliniky to stejně musel udělat československý stát, před Únorem 48 i po něm. I po listopadu 89, pokud snad měl o své občany v Sudetech ještě zájem..
A co má zubař společného s nemocnicí, petříku? Tak to vypadá, že nikoli já ale ty jsi nepochopil o čem paní píše. Pro lopaty řečeno, v hustě zalidněné oblasti se zubař uživí, ve vylidněné pustině nikoliv.
Tam, kde je řídké osídlení, ho stát nějakou formou dotuje. Nebo má zajištěnu kvalitní dopravu do nějakých spádových sídel.
Oceňuji, že jsi přestal blábolit o „nemocnicích“. Zubaře dneska dotuje kde kdo petříku. Stejně tak hromadnou dopravu, která je v ČR extrémně hustá. Ale tam kde nic není (původní obyvatelstvo bylo vykopnuto) ani smrt nebere.
„Jistota práce“ no ještě za totáče manželka sháněla práci, naivně jsem jí poslal na Národní výbor. Tam jí sdělili, že si práci musí sama sehnat, ale byli hodní a doporučili jí několik adres. Když řekla, že tam všude byla, tak jí doporučili abychom se oba přestěhovali do severních Čech, tam že práci dostaneme určitě a s bytem, no nechtělo se nám. Takže ta jistota práce byla asi jako jitota koupě kola Favorit. J.L.end
Také jsem pamětník minulých dob a děkuji, již nikdy více. Kdo si myslí, že existuje ideál, žije mimo realitu. Nevzpomínám si, že se běžně jezdilo do Jugoslávie, cesta do NDR se stala občas hororem, pokud nebyli celníci dobře naladěni, docházelo i k osobním prohlídkám. To se Vám zdálo lepší ? Nevím, jestli byste se před více než 30 lety ošetření zánětu kořenového hrotu ve zdraví dočkala. V čem tkvěl sametový podvod dle Vás ? Že se samostatní a schopní mohli začít realizovat a nečekat, co jim kdo dá do žlabu ? Neznám nikoho, koho policie VYSLÝCHALA za odlišný názor. A úplně na závěr – za socialismu to na LDN určitě močí nečpělo. Nějak mi je Vás líto.
LDN – ale čpělo, i smradem z proleženin. Tehdejší dožití tamního pacienta bylo zlomkové proti dnešnímu stavu.
Dobrý den . Stačí porovnat životní úroveň , bez lhaní
za komousu dobre bydlo?
snad jedine pro papalase a donasece.
v 1955, kdy z Rakouska odtahla ruda okupacni armada, melo Rakouska a Ceskoslovensko cca stejny HDP na hlavu.
v 1989, o pouhych 34 roku pozdeji, melo komunisticke Ceskolsovensko 4x mensi HDP na hlavu, nez svobodne Rakousko.
co se stalo za tech pouhych 34 roku, komunisti devastovali ekonomiku a moralku, ze jsme se propadli mezi rozvojove zeme ???
V socialismu se sledoval přírůstek národního důchodu, kdežto HDP sčítá vše dohromady… Jedná se tedy o odlišné základny, které nejsou měřitelné, ale rádo se to jakoby melduje dohromady na čísla…
Mohu Vás ujistit, že se obojí dá poměrně slušně přepočítat a porovnat. Mohl bych Vás coby statistik (vzděláním i praxí) požádat, abyste se vyjadřoval k tomu, čemu rozumíte a neplácal tady nesmysly?
Nejsem si jist, zda se dá vůbec provést korektní přepočet dvou různých ekonomik (tržní a centrálně řízené) se dvěma naprosto odlišnými spotřebními koši obyvatel. Statistik sice nejsem, ale třeba v těch spotřebních koších se jakž takž vyznám, protože to má (mj.) vztah k limitům škodlivin, a to je mě už docela blízké téma.
… no tak to tedy posuďte třeba jako : přínos (všech) bank pro HDP nyní a předtím a obecně ten prospěch pro obyčejného člověka… Za socialismu se spousta nevýrobních činností vůbec nezapočítávala, opravy také a tak ty základny musí pochopitelně rozdílné… Koneckonců to nám říkával i statistiku vyučující Jiří Žváček..
kazdej kdo kratce po 1989 vyjel na Zapad videl tu propast, do jaky nas komunisti nahazeli
Pane Brümmere, poslední tři věty vašeho příspěvku mi mluví z duše.
I já děkuji panu Vejražkovi za skvělý a varující rozbor dřívější i dnešní situace.
Pán, který aktem „svobodných voleb“ odevzdává svou moc nějakému svému „zástupci“ na bianco šek, samozřejmě nebude již pánem, byť jsou tyto volby „svobodné“, ale brzy jen pouhým otrokem. Ten akt ho efektivně zbavuje vší svobody (to je třeba vynásobit milionovými počty oprávněných voličů), protože ji delegoval jinam, a nejde ani tak o to, že ty, které pověřil mocí, zná jen z TV, a oni jeho vůbec. Aktem volby ztratil kontrolu, jelikož legitimizoval moc jiných. Jiná teze liberálů mluvila o svobodě projevu a svobodný tisk měl být zárukou, že každá lumpárna systému bude odhalena a ještě na tom média vydělají majlant. To měla být výhoda oproti totáči. Bohužel to taky nefunguje, protože vše je přebíjeno buď bohapustou komercí (my tohle nebudeme dělat, protože to nám nevydělá a my zkrachujeme) a vyžadovanou konformitou. Naopak – šíříte-li tzv. konspirační teorie, odříznou vás od finančních zdrojů, nebo vám zablokují web, takže opět nula bodů. Jde to k čertu a je to tak složité, že stejně tomu nikdo nerozumí a jen v jeho hlavě navíc vznikne chaos. Proto totalita nabídne politruka, který při politickém školení mužstva vytřídí lidi do předpřipravených škatulek. Další agitpropčíci tomu asistují. Nic složitýho. Volební akt je pak jen legitimizací systému, to funguje stejně jako za vlády KSČ, kdy se lidé vzdávali své osobní moci a předávali jí těmto samozvaným mocipánům, rozdíl je v tom, že tenkrát to dělali v podstatě na befehl. To bylo to nahánění – Běžte volit! – čili předejte moc nám komunistům, legitimizujte naši politiku, legitimizujte to, co se nyní děje. Dnes je proces odevzdání na první pohled složitější, dávají vám na výběr, ale výsledek je pak stejný, ať hodíte do urny, jaký papír chcete. Systém jede dál a podstata zůstává stejná, ať je tam Husák, Jakeš, Babiš, Klaus, Havel, kdokoliv…
Hm, takže co? Žádné volby a žádný stát? Tedy žádní lékaři, učitelé a nejbezpečněji bude tomu, kdo má největší klacek? Vy byste si asi nejlépe rozuměl s rudým klasikem K. Marxem: Stát je organizované násilí. A nebo volby ano, ale jen když se po nich stanete sám diktátorem?
A stejný výsledek? Tak podobný text byste za totáče asi napsal jen jednou.
Ono je to zase trošku složitější. „Zastupitelé“ často dělají něco úplně jiného, než k čemu mají od občanů mandát, a často i věci zcela opačné než ty, co měli ve volebním programu a kvůli kterým jim lidé dali hlas.
Cesta k nápravě není, pochopitelně, zůstat sedět o volbách doma, ale volit strany, které mají na programu prvky přímé demokracie, případně i možnost odvolání zastupitelů, kteří jednají v rozporu se svými sliby.
IMHO pokud nebude nad těmi lidmi existovat Damoklův meč referenda, bude se tak dít pořád.
… tak si tyto „vymoženosti “ převeďte třeba na Singapur a co na demokracii říká Lee Kuan Yew ? A jaká je prosperita tam ?
Odpověd jsem trochu rozepsal dole. To, že systém nezakazuje politické názory a nepronásleduje odpůrce, ještě automaticky neznamená, že neobsahuje jiné vady.
Zdravím, nechápu, jak můžete s přezdívkou „Franka Zappa“ napsat něco takového?
Tomi hlava prostě nebere.
V jedné větě přesně popisujete jeden z aspektů, který odlišuje totalitní zřízení od demokratického a v další větě si „stěžujete“, že zastupitelský systém je celý na prd.
Mě z toho vychází, že by jste rád zavedl království, je tak?
Království jsem na mysli neměl. Bohužel tento současný systém vám negarantuje nic, ani to, že vaši zástupci budou pracovat, natož aby pracovali v zájmu občana.
Asi jsme se úplně nesetkali v myšlenkách, ale to nevadí. Můžu nastínit vizi, kam se to postupně může posunout, až se časem trošku vyčistí současný nesmysl, kde se jen živí spousta různě zkorumpovaných prostředníků. Vize je taková – systém bez voleb, který každodenně automaticky ze svého nastavení pracuje pro zájem občana a má kontrolní mechanismy na denní bázi – kde můžu vidět, kdo a jak řeší aktuální nastalé situace. Bude možné sledovat všechny úkony i jednání úředníků, čili Orwell 1984 úplně naruby, kde není sledován občan Velkým bratrem, ale je naopak sledováno chování státu daňovými poplatníky, s možností do těch procesů zasahovat a tvořit je, připomínkovat.
Samozřejmě souhlasím, kde není dohled, tam vzniká chaos. Kdo chce vytvořit totální chaosbordel, ať pokračuje ve stávajícím systému, dokud nenarazí do zdi. Vyšel bych z toho, že pokud už to daňový poplatník platí, má tomu šéfovat, má mít skutečně možnost dohledu, bez nějakého šaškování a šálení s politickými stranami, které jsou snadno zkorumpovatelné, to platí i o médiích.. Tam už nebude třeba žádná soutěž politických stran, kde každé 4 roky hodíte jeden papírek a pak se rozpočítají hlasy na několik hromádek, to samozřejmě nic podstatného neřeší.
Franku… já Vám to trochu jako žeru, rovněž jsem nespokojen nad nekontrolovatelnou politikou, médii…ale nedovedu si Váš orwelovský naruby pohled představit v praxi. Kontrola politiků/prostředníků/úředníků jak jste ji nastínil, to je něco jako lidová vláda? Občané řešící „denní“ referenda – kolik času to tak asi zabere a kdo o čem bude rozhodovat? Někdo s pěti třídami základky v Ostravě bude jako rozhodovat o tom, jestli se má dostavět např. nemocnice v Plzni? Jak tomu jako bude rozumět? No a ať se nenavážím – jak já budu rozhodovat, jestli např. máme koupit stíhačky, nebo ne?
Bohužel, tato kontrola tu jednoznačně chybí.
Ono nejde o to, aby občané rozhodovali do detailu o tom, co píšete. Jde o to, že zde bude potenciální riziko pro politiky, že pokud se budou chovat jako prasata, tak jim to občané zatrhnou (takový Damoklův meč). Rozhodně tohle chápu jako lepší zpětnou vazbu než léta či desetiletí soudů s nulovým výsledkem (respektive výsledkem takovým, že kdyby na samém začátku státem pověřený úředník hodil korunou, nebo kostkou z „Člověče, nezlob se“, či dračáku, a podle toho se vygeneroval rozsudek, tak by se ušetřila spousta peněz i času a výsledek by byl +- srovnatelně kvalitní a spravedlivý).
A jsem toho názoru, že pokud politici nejsou s to vysvětlit průměrnému občanovi dostavbu nemocnice nebo nákup vojenské techniky, pak je za tím nejspíš nějaká kulišárna a „malá domů“ do kapes politiků a spřátelených firem.
MMCH Niels Bohr údajně říkal svým žákům: „Pokud nedokážete svůj fyzikální problém vysvětlit i naprostému laikovi, znamená to, že jste ho vy sami nepochopili.“ Jsem toho názoru, že jakási obdoba platí i pro politiky.
Poznal jsem v naší rozvetvene rodině tvrdé dopady kolektivizace, kterou odnesl strýc a jeho rodina. Otcuv bratr těžce hospodaříl, jeho švagri nebyli tak neústupni v kolektivizaci a byli i ve vedení družstev, strýc byl uvězněn. Všichni pracovali v zemědělství, bylo to jít proti zdi. Při restitucich po změně rezimu, to také nebylo jednoduché. Komunistický režim musel investovat miliardy, aby zemědělství pozvedl, byla to zpatecka, která se stala. Průmysl rostl a držel ekonomiku. Byla to složitá doba, která ovlivnila osudy miliony lidí. Převrat v r. 1989 byl nečekány zvrat, rozpad státu byla těžká daň. Změny v Česku jsou vždy složité a mají dobre i špatné výsledky. Jsou národem přijímány s obavami. V krátké minulosti tomu tak bylo vždy.