Zlehčování temné podstaty komunistického režimu. Minulost nedávná, minulost opomenutá
Autor následujících řádek se už od roku 2004 zabývá politickými vězni komunistického režimu, především však jejich rodinami. V roce 2012 mu vyšla kniha „Nezhojené rány národa“ zachycující peripetie muklů a jejich žen. V roce 2018 spatřila světlo světa kniha „Jizvy zůstávají“ s podtitulkem „Dědictví zla stále živé“ dotýkající se dětí muklů a jejich rodičů. Teď je tu kniha třetí, „Bolest přetrvává a cesta nekončí“ s podtitulem „Nesmazatelný otisk v podvědomí národa“.
Poslední díl trilogie je doplněn o výraznou polemiku s názory, které lakují minulý režim na růžovo. V současnosti jsou silně šířené a rozmáhají se. Prý režim nebyl až tak zlý. Prý s ním společnost uzavřela konsensus a byl legitimní, neboť proti němu občané neprotestovali, podvolili se mu a chodili k volbám.
Jenže svěsit hlavu a mlčet v obavě o svobodu kvůli pistoli přiložené ke spánku není to samé co souhlas. Prý došlo i k pokroku a ten převyšoval zápory. Jak to je s tím rozvojem, poznal každý, kdo po roce 1989 zavítal na Západ.
Prý jsou zločiny KSČ menší, než se tvrdí, prý šlo pouze o pochybení, nikoli o zlé úmysly. Šlo přitom o systémové plánované zločiny.
Ukázky pocházejí z knihy „Bolest přetrvává“, která vyšla v březnu 2022 a zpracovává téma dětí politických vězňů komunistického režimu. Objednat je ji možné ZDE. Navazuje na knihy „Nezhojené rány národa“ a „Jizvy zůstávají„. Autor se s velkým porozuměním dotýká vnitřních světů pamětníků a popisuje jejich ostrakizaci, kterou zažívali desítky let a která v případě potomků politických vězňů do značné míry pokračovala i po roce 1989.
Prý pronásledovaných občanů, kterým bylo ublíženo, nebylo až tak mnoho, sami komunisti říkávali: „Když se kácí les, létají třísky.“ Pohrdali lidským utrpením, které záměrně páchali. Těch „prý” vyjmenovávají příznivci dřívějších poměrů mnohem víc. Svůj pohled na tato „prý“ předkládám uceleně v úvodu knihy, krátce pak ve většině kapitol.
Polemika s názory, které zlehčují dopady režimu a omlouvají jeho špatnosti, se v knize odehrává literární cestou – obracím se přitom k fiktivní postavě pojmenované Mlžilka. Její vzor existuje, není však důležité hledat jméno či jména.
Jde o rozporování tezí Mlžilek a snahu, abychom na minulý režim nehleděli skrze pokřivenou optiku, abychom ten režim neomlouvali a nebagatelizovali jeho nepravosti..
Nechápou? Nebo chápat nechtějí?
Téma knih se mi podařilo dostat od roku 2012 opakovaně do sdělovacích prostředků. Během těch let jsem sklidil poděkování i nesouhlas. Ti druzí mně např. vyčítali: „Proč tu vzdálenou historii vlastně připomínat? To je zbytečné. Musíme řešit současnost a hledět dopředu.“
Ba mně někteří moje články takříkajíc otloukli o hlavu, cupovali je a nařkli mě z vyvolávání napětí.
Kupili přitom na hromadu potíže dneška a volali: „Hle! To za komunistů nebylo! Naopak! Tehdy bylo vše v pořádku, dnešek je horší než tehdejšek! Každá doba má své problémy, o co jde, nechme tedy minulost spát!“
Nechápali, že neštěstí přinesené komunisty je absolutní a nezmenšitelné početním úkonem „zlo“ minus „dobro“ rovná se „menší zlo“. Kupříkladu vrah může obdarovat bezdomovce trochou peněz, což ale jeho zločin nijak nezastře.
Nechápali, že problémy dneška neumenšují nepravosti KSČ. Pokud bych připustil takový pohled, příště by mohl někdo zlo komunistů zmenšit o zlo nacistů, načež by ze špatností a stínů KSČ nezbylo vůbec nic.
Nevnímali temnou éru KSČ a masivnost její svévole, která zahrnovala ztrátu svobody, zničené osudy, popravy, mučení, otrocké lágry, rozvrácené muklovské rodiny, osoby dohnané k emigraci, odstraňování elit, zmrtvění národa, nadvládu neschopných, utkání sítě donašečů atd.
Svoboda se počítá
Dnešní nemalé (vlastně docela velké) problémy jsou potížemi v relativně svobodné zemi. Ta svoboda vůbec není k zahození. I těžké záležitosti se dají řešit, třeba kostrbatě a lopotně, cestou smírnou, nikoli nátlakem StB a plošnou šikanou ze strany systému.
Ti, kdo odlehčovali režimu KSČ a trefovali se do výsledků mé práce, často patřili k prudkým odpůrcům EU a NATO, řadili se k velkým příznivcům Putina a SSSR, snižovali zločiny komunistů u nás a v SSSR, schvalovali anexi Krymu a ruské vojenské angažmá v Abcházii, Jižní Osetii a na východní Ukrajině, nyní obhajují ruskou válku vůči Ukrajině jako celku. To asi není náhoda.
Určitě je potřeba řešit především aktuální témata a budoucnost. Máme Putina právě válčícího proti Ukrajině a žonglujícího výhrůžkami o jaderných zbraních. Je tu Čína prosazující si tvrdě své zájmy na úkor ostatních. Hrozí sucho a mění se klima, doléhá energetická krize. Může nadejít další migrační krize, přibývá u nás chudoby. EU ne vždy funguje správně a mnohdy se utápí v nesmyslech. Sem je potřeba napřít síly.
A k tomu lze mít na paměti i dřívějšek. To abychom věděli, čím a kým jsme byli. Abychom si uvědomili, že propad z let 1948 až 1989 nás dodnes ovlivňuje.
Mít na paměti minulost je nadto i prostou slušností vůči všem, které tehdy režim semlel.
Porozumět dřívějším dějům pomůže při hledání vizí do budoucna.
Pochopením historie můžeme předejít dalším chybám a neštěstím. Zapomenout na stíny anebo je umenšovat, jak činí ti, kdož hledí laskavě na éru KSČ, znamená snížit schopnost společnosti rozpoznat přicházející zlo a umetat cestu příchodu dalšího –ismu.
Ve světle Ukrajiny
Právě ve světle událostí na Ukrajině potápěné do tmy Putinem, jenž ji považuje za součást Ruska a chce ji děj se co děj terorem ukořistit coby základ pro znovuvybudování ruského impéria, je potřebné pochopit mechanismy vzniku různých –ismů a jejich projevy.
Uvědomme si, po čem Putin smutní: po SSSR. Prý byl jeho rozpad neštěstím.
Neštěstím? Jak pro koho. Pro imperiální ruskou duši jistě ano. A pro pobaltské národy? Pro Ukrajinu? Pro další národy v zamřížované kleci jménem SSSR? Pro ně žádná pohroma, naopak.
A pro sovětské satelity? Tedy pro Čechy a Slováky? Maďary a Poláky? Bulhary, Rumuny? Nám rozpad Putinem milovaného SSSR nepřinesl neštěstí, nýbrž požehnání.
Putin sní o Rusku v hranicích SSSR. Buduje systém projevující se stejně jako ten komunistický, který jsme zde zažili od roku 1948 do roku 1989. K těm projevům patří mj. autoritářská vláda neschopných či všehoschopných nad ostatními, mlčící občan v koutě anebo v lágru, občan pod dozorem StB a bonzáků, propagandy vymývající mozek atd. Z tohoto hlediska je poselství knihy „Bolest přetrvává a cesta nekončí“ naprosto aktuální.
Rodiny politických vězňů? Opomenuté
Rodiny politických vězňů komunistického režimu po roce 1989 zůstaly na okraji zájmu. V hledáčku historiků a publicistů se ocitli především sami muklové. Přitom i děti a ženy vězňů (včetně dalších členů rodin) byly komunisty těžce postiženy. A bylo jich mnohokrát více než vězňů. Šlo o statisíce osob.
Toto „bílé“ místo na mapě minulosti českého prostoru jsem se snažil zaplnit zmíněnými třemi knihami. Nebýt jich, téma rodin a tedy i hrdinství „obyčejných“ lidí by nebylo pro budoucí generace v celé šíři a hloubce zachováno.
Prosadit téma rodin muklů je těžké. Pro ty historiky, kteří nemají „sociální přesah“, jde dokonce o téma nepatřící vůbec ke zkoumání minulosti.
Pro média a organizace, jež se padesátými léty zabývají, jde zase o téma neatraktivní v porovnání s příběhy muklů, s událostmi nabitými zatýkáním, výslechy, monstrprocesy, prostředím věznic a lágrů, útěky, bestialitou bachařů. Dramatický děj, silné momenty plné spádu a napětí, také přítomné hrdinství, štěstí a smůla, odvaha a vynalézavost zajistí zájem posluchače, diváka a čtenáře, řeší i komerční rovinu.
Niterné roviny vypravěč a tazatel obvykle opomíjejí. V případě rodin jde (na první pohled) jen o zdánlivě obyčejný život. Žádný střih za střihem, žádné napětí a překvapení v každém odstavci, záběru. Místo dobrodružství pouze vnitřní drama:
Rozvést se či ne, když StB vydírá?
Jak odolat ústrkům v práci?
Jak ustát návštěvu v lágru a pohled na zdevastovaného manžela, syna, tátu?
Jak den za dnem přečkat tupou realitu a chudobu, strach z budoucnosti, donášení domovnice?
Co dělat, když má muž před sebou patnáct let a poblíž ženy se objeví někdo třetí, který jí nabídne budoucnost?
Jak se deset let útlaku rodiny promítne za další tři desetiletí ve stáří?
Jde o samé niterné, chcete-li, nejniternější záležitosti a myšlenky, občas o pocity domnělého selhání. S takovým materiálem se pracuje daleko hůř, vyloženě lopotně, než s dějem prostoupeným příběhy z muklovského prostředí, které lze díky poutavosti uchopit snadněji a svižně. I proto (a nejen proto) zůstaly rodiny opomenuty.
Přál bych si, aby v dnešní době, která tak dokonale umí klouzat po povrchu a spolehlivě míjí hloubku, rodiny muklů a jejich osudy nezapadly. K událostem ztvárňovaným na půdorysu „mukl-voják-atraktivní vnější drama“ patří i půdorys „rodina-děti-neatraktivní komorní drama“.
Rodiny prošly peklem
Rodiny politických vězňů komunistického režimu prošly, stejně jako jejich blízcí lapení za ostnatým drátem, těžkým martyriem. Na manželkách muklů ležel úděl provést rodinu labyrintem nástrah a ústrků. Ony jsou nemenšími hrdinkami než muklové samotní.
Snad už si dnešek jejich existenci konečně důsledně uvědomí a vezme „na milost“. V dalších dnech vám nabídneme ukázky z knihy „Bolest přetrvává a cesta nekončí“. Kniha ukazuje uceleně téma rodin muklů i mukly samotné, obsahuje řadu obecnějších prvků, hlubších zamyšlení a souvislostí, také psychologických okolností v celé košatosti života.
Dostává se hluboko pod viditelný povrch a do citlivých niterných rovin osobních vztahů. Zachycuje výkřik bolesti, kterou nesli a dodnes nesou aktéři dění. U nich bolest skutečně přetrvává a cesta nekončí. Předmluvu knize věnovali slovenský herec Milan Kňažko, jehož otec byl též politickým vězněm, odseděl si 7,5 roku, a historik Petr Blažek. Ve všech třech knihách najdete ilustrace od Pavla Piekara.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)Čtěte též
Čtení na dobrou noc z vaší knihovny: Nacismus nejen pro děti
Z generála vojínem. Jan Syrový, zrádce národa a dlouhá cesta ke spravedlnosti
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
75 komentářů
Tyhle smutné následky listopadu 1989 můžeme z velké části přičíst Václavu Havlovi a jeho skupině z OF,včetně jeho rčení ,,nejsme jako oni „.Díky tomu jsme měli ještě nedávno partu zločinné KSČM v parlamentu a slovenského soudně potvrzeného stbáka premierem.Spousta učitelů základních škol,kteří věrně sloužili výchovnému systému z doby totaylity,stále učí a před svými žáky zatajují,nebo zlehčují zločiny komunistických darebáků ,kteří z 99% zůstali nepotrestaní a užívají si vysoké důchody ,,za výsluhu let „.Nezbývá tedy než věřit,že Boží soud k nim nebude tak velkorysý jako politici po listopadu 1989.
je to bohuzel tak..bolsevicti zlocinci zustali nepotrestani a dodnes si to neseme s sebou a dusledkem toho jsou agenti StB a podobni ve vladnich funkcich nebo na uradech, zlocinna KSCM v parlamentu atd..no uz je cas se s tim konecne vyporadat, je to desne ze to trva tak dlouho a strasne nas to srazi dolu..
Tak on nám Rito podle vás volil Václav Havel po řadu let do parlamentu KSČM? To Václav Havel si chodil před prezidentskými volbami ke komunistům pro podporu? A kam že to chodil Václav Klaus? To podle vás Václav Havel nám zvolil do parlamentu slovenského soudně potvrzeného stbáka? To Václav Havel jej učinil premiérem? To jsou mi tedy věci. Tak by mě zajímalo, koho jste při těch volbách volila vy!
Nechápu, proč sem pletete Klause, Babiše a volbu paní Rity….
A Vám se jako ta dohoda Čalfa – Havel před první prezidentskou volbou líbila ?
Odpovězte už – alespoň jednou skeptiku, a upřímně – ANO nebo NE ?
V tom byl totiž základ všeho o čem paní Rita píše i toho všeho čím oponujete a taky toho v čem jsme se až doposud všichni plácali.
Já vím dobře v čem je základ toho, o čem paní Rita píše. A pokud vy máte problém se čtením příspěvku paní Rity, možná také v důsledku přechodu od azbuky na latinku, je to váš problém. O nějaké dohodě Havel – Čalfa paní Rita nic nepíše.
Zase jste se vyhnul odpovědi.
A proč bych měl Pavle Liško odpovídat vám? Vy jste snad tiskovým mluvčím paní Rity? Pokud snad ano, tak mi jménem paní Rity odpovězte na otázky, na které jsem se jí ptal. Pokud jejím tiskovým mluvčím nejste, pak zmizte a nepleťte se nám do diskuze. Zajímají mě názory paní Rity. Vaše názory už dávno znám a jsou chronicky známé už i čtenářům Hlídacího psa.
Skeptiku, zabránil vyobcování komunistů z parlamentu, jak byla třeba v Německu po válce vyobcována z politiky NSDAP. Řada jeho kamarádů z Charty byli komunisté, akorát ti, co se v roce 1968 přidali ke špatné partě (co to prohrála). I jeho heslo „nejsme jako oni“ zachránilo krky spoustě gaunerů.
A onen „soudně potvrzený STbák“ je mj. reflexí důvěryhodnosti justice u našich občanů.
K volbě komunistů do parlamentu, jak nám to líčí paní Rita, určitě nenabádal. Paní Rita lže.
Zabránil tomu, aby byli z parlamentu vyobcováni, což bylo reálně možné. Potvrdil komunistické soudce, i ty s krví na rukou (a tím zavinil současný stav justice). Mimo jiné.
Vyobcování komunistů z parlamentu zabránili voliči. O soudcích rozhodovala vláda a ministr spravedlnosti. Václav Klaus měl v tomto směru daleko větší možnosti, než Václav Havel. Proč tak neučinil on? A pokud se snad skutečně Václav Havel dopustil v tomto směru nějaké chyby, což si nemyslím, proč tuto chybu v tomto směru Václav Klaus nenapravil?
Kdyby po roce 1945 byly v Německu svobodné volby, s přehledem by je vyhrála NSDAP. Více méně to naprostá většina historiků bere jako fakt. Ale byly uspořádány volby, do nichž nebyla tato strana připuštěna.
To samé se mohlo v tom roce 1990 udělat i v Československu. Ale chyběla pro to politická vůle, vč. toho V. Havla.
Nevím, kde jste sebral údajný názor údajných historiků o potenciálním vítězství NSDAP ve volbách v Německu po válce. Já jsem se s takovým názorem nesetkal. U vás mě však takové údajné názory údajných historiků nepřekvapují. Už jste se tu odvolával na názory řady lidí, které jste nejmenoval a zdroj jste nebyl schopen uvést. Neuvádíte zdroj ani teď. Že by opět Parlamentní listy nebo Sputnik? U nás po roce 1989 nikdo nepočítal s tupostí části českého národa, která bude komunisty volit. S tou tupostí jsem nepočítal ani já, ani Václav Havel ani drtivá většina ostatních politiků, snad kromě komunistických. Nevím, jak to bylo s vámi. Nejspíš jste teď chytrý jako Rádio Moskva, když nyní víte, jak to nakonec dopadlo.
Skeptiku,
mohla ve volbách po porážce Německa NSDAP kandidovat, nebo ne? Jaké byly sympatie Němců k nacismu (i po porážce ve válce)? Jako zdroj klidě stačí Jitro kouzelníků od Bergiera a Powelse, protože tam se o poměrech v Německu před porážkou i po ní píše. Bergier se účastnil mj. i akce Paperclip.
NSDAP po válce Pergille kandidovat nemohla. Já se ptal ale na něco jiného. Ne zda mohla nebo nemohla kandidovat, ale z čeho usuzujete, že by po válce ve volbách zvítězila? Tvrdil jste, že tak soudí převážná většina historiků, žádného jste nejmenoval. Nyní se opíráte o úsudek jakýchsi dvou zcela neznámých a bezvýznamných pánů. To má být ta převážná část historiků? Tak že blafy, žvásty a vaše výmysly.
Skeptiku, Jacques Bergier byl jedním z otců francouzské jaderné bomby. Spolu s Louisem Pauwelsem napsal knihu „Jitro kouzelníků“, která se mj. (celý prostřední a asi nejdelší díl) zabývá poměry v nacistickém Německu za války a po jejím skončení. Bergier se také aktivně účastnil denacifikace ve francouzské okupační zóně.
NSDAP nebyla připuštěná k poválečným volbám v Německu proto, že panovaly (asi oprávněné) obavy z toho, že by ty volby buď vyhrála, nebo alespoň získala velmi významné postavení.
Ostatně, před pár lety museli dodatečnou změnou pravidel vyřadit z hlasování o největšího Němce A. Hitlera, protože by asi vyhrál. U nás stejnou dodatečně vymyšlenou habaďůrou vyřadili Járu Cimrmana. (Asi nic lépe necharakterizuje rozdíl mezi námi a Němci.)
Já jsem Pergille vámi uváděnou knihu nečetl a necítím potřebu právě tuto knihu číst. Pan Bergier podle vás rozumí atomové bombě, ale to neznamená, že je historikem a že rozuměl náladám voličů v poválečném Německu. A už vůbec to neznamená, že případné vítězství NSDAP v poválečných německých volbách bere jako fakt většina historiků. Jmenoval jste pouze dva pány, ne historiky, kteří napsali knihu, ve které podle vás uvádějí takový svůj názor. To je všechno. A je to hodně málo.
Skeptiku,
opravdu nevidím důvod si dělat zápisy, co a kde jsem četl. Moje kapacita je prostě omezená (jsem rád, když tohle zvládnu v rámci své odbornosti).
Bergier byl ve francouzském odboji, byl vězněm v koncentráku, po návratu z něj pracoval v Německu v rámci operace Paperclip (zajišťování německých odborníků Spojenci), takže byl o poměrech v této zemi dobře informován a z první ruky. Takže mu věřím spíš, než vám.
Já si ty zápisky toho, co jsem zajímavého četl dělám Pergille, o tom jste měl možnost se mnohokrát přesvědčit. Jestliže nejprve o něčem tvrdíte, že je to názor většiny historiků a pak se ukáže, že je to názor dvou pánů v nějaké knize, pak mám všechny důvody nevěřit já vám a mám také všechny důvody mít pochybnosti o vaší vámi proklamované odbornosti.
to ne, ale Havel na tom ma rozhodne svuj podil viny..on to ale nejspis myslel dobre, byl proste moc humanni na to, jaka tady vladla svoloc podrizena moskve pred rokem 89, a tento etos potom ve spolecnosti prevladnul..ale dusledky si bohuzel neseme dodnes, protoze nepotrestani ocividnych zlocincu se vzdy vymsti..
Souhlas. On to asi myslel i dobře. Jako nějaké „národní usmíření“ – viz Gott + Kryl. Ale bohužel nedomyslel ( a to v tom revolučním kvasu asi nikdo ) důsledky, které se projevují dodnes.
Havel byl možná příliš humánní, nejspíše měl s komunisty prostě zatočit, nepočítal bohužel s tupostí části českého národa, která umožnila komunistům ještě třicet let po pádu komunismu v parlamentu vegetovat. Já se přiznávám, že jsem si tu tupost části českého národa tehdy na začátku neuvědomoval také. Domníval jsem se, že po tom všem co napáchali, se zhroutí sami. A ono to ze začátku tak skutečně vypadalo.
No konečně….. Z toho vyvozuji, že ten deal Čalfa – Havel, Vám taky, stejně jako mě, nejde pod fousy.
Vyvozujete Pavle Liško velmi hloupě a nemáte k tomu žádné důvody.
Do hlavy mu nikdo neviděl a faktem je, že neudělal korekci ani tehdy, kdy některé chyby jasně vyplynuly na povrch.
Není vidět do hlavy žádného člověka. Ani do té hlavy vaší. Názory Václava Havla znal každý, kdo je znát chtěl. Václav Havel se se svými názory netajil. Dostatečně známé jsou i názory vaše. Chyby sice dělá každý člověk, ale ty chyby, které Václavu Havlovi přisuzuje paní Rita, se nestaly. Jiné chyby paní Rita neuvedla. Ty, které paní Rita uvedla, jsou bláboly a výmysly paní Rity.
skeptiku nevím jestli byl dobrý signál udělat po revoluci předsedu vlády z vysoce postaveného nomenklaturního komunisty a představitele bývalého režimu, kterým Čalfa nepochybně byl. Jasně vláda „národního porozumění“ …. Tzn. porozumění si s představiteli zločinného režimu….. ?!!! . K tomu Dlouhý apod. To právě byly ty chyby, které se nám vymstily a táhnou se s námi dodnes. Babiš je už jen třešnička na dortu a důsledek této shovívavosti. Jasně, po bitvě každý generál, ale bohužel, tohle se stalo a dnešním pohledem to chyba VH byla.
Skeptiku,
V Havel byl politik, a ti prakticky nikdy neříkají, co si skutečně myslí.
MMCH, na toto téma existuje skvělý film: Blázen z laboratoře č. 4
Nečetl ani neslyšel jsem Pavle Liško, že by Čalfa napáchal jako předseda vlády nějaké chyby. Kromě toho jsem nikdy nečetl ani neslyšel, že by Čalfa byl ruským agentem nebo spolupracovníkem StB. Pokud snad napáchal chyby o kterých nevím, pak si myslím, že chyby napáchané Václavem Klausem byly mnohonásobně větší a měly daleko větší dopad. Na tyto chyby skutečně doplácíme dodnes. Čalfa se po angažmá ve vládě stáhl, Václav Klaus nám dělá ostudu dodnes. Že se Čalfa stáhl, je asi dobře. Že nám Václav Klaus dělá stále ostudu, je tragédie. Čalfa se stal předsedou vlády v roce 1990 rozhodnutím voličů po volbách v červnu 1990, ne rozhodnutím Václava Havla.
Pergille, že by zde platilo přísloví podle sebe soudím tebe?
Skeptiku,
nejsem politik. Nejsem ten, na kom se pozná, že lže, podle toho, že mluví.
Skeptiku, chce si to osvěžit paměť. Čalfa se nevedl vládu od 10.12.1989 z vůle voličů. Viz :
Marian Čalfa – funkční období:
https://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/historie-minulych-vlad/rejstrik-predsedu-vlad/marian-calfa-449/
10. 12. 1989 – 27. 6. 1990
27. 6. 1990 – 2. 7. 1992
* 7. 5. 1946 Trebišov
1964-1970 vystudoval Právnickou fakultu UK v Praze a 1970-1972 působil jako právník v ČTK. 1972-1987 pracovník, posléze vedoucí legislativního odboru Úřadu předsednictva vlády ČSSR, 1987-1988 zástupce vedoucího tohoto úřadu. Od 21. 4. 1988 do 3. 12. 1989 ministr vlády ČSSR, od dubna 1988 do února 1990 předseda Legislativní rady vlády ČSSR, od 3. 12. do 10. 12. 1989 první místopředseda vlády ČSSR, pověřený 7.-10. 12. 1989 řízením vlády ČSSR. Není většího symbolu tolerance členů KSČ. A o tom to celé je.
Stále mi tam chybí Pavle Liško že by se jako předseda vlády dopustil nějakých chyb, že by byl ruským agentem a také tam chybí zmínka o jakékoliv spolupráci s StB. Vy o tom něco víte? Já ne. Vím to ale o jiných lidech, kteří nám donedávna vládli nebo ještě vládnou. Zvláštní, že tito lidé právě vám vůbec nevadí, ale vadí vám právě půlroční angažmá ve vládě Čalfy, který v tom prvním období bez voleb byl ve vládě půl roku, stejně jako další komunističtí ministři a komunistický parlament pouze s několika kooptovanými nekomunistickými poslanci. Ti kooptovaní poslanci tam byli také bez voleb Pavle Liško. Myslím, že si o vás ostatní čtenáři Hlídacího psa učiní svůj názor, pokud tak už dávno neučinili.
Pergille, přestože nejste politik, poznám i já, že lžete. A poznal jsem to už v obrovském množství vašich příspěvků.
Pavle Liško, paměť byste si měl především osvěžit vy. Tu první polistopadovou vládu, jejímž předsedou Marián Čalfa půl roku byl, jmenoval ještě Gustáv Husák, ne Václav Havel, jak jste se tu snažil tvrdit. Václav Havel se stal prezidentem až 29. 12. 1989. Po jmenování Čalfovy vlády Gustáv Husák odstoupil. Ta demise byla asi tím nejlepším počinem během jeho prezidentování.
Skeptiku, ne Čalfa opravdu s největší pravděpodobností nebyl členem StB ani KGB. Ale bez jakýchkoliv pochyb byl představitelem ( i podle zákona ) zločinného režimu. Alespoň na tomto se snad shodneme. A VH s ním udělal dohodu a pověřil jej vedením porevoluční (!!!) vlády. Vám se to nezdá jako dostatečný symbol pro budoucí kolaboraci a shovívavost s bývalými exponenty KSČ, StB a možná i KGB ? Mě tedy ano a považuji to za velkou systémovou chybu, od níž se pak odvíjí všichni ti Zemanové, Klausové, Babišové, ale i Rychetští, Zimové a taď aktuálně i Pavlové…..
Píšete tu Pavle Liško o nějaké dohodě mezi Mariánem Čalfou a Václavem Havlem. Kde je možné tuto dohodu najít? Kdo a kdy ji podepsal? Čeho se ona dohoda týkala? A musím vám opět připomenout, že 10. 12. 1989 Mariána Čalfu do čela vlády jmenoval Gustáv Husák, ne Václav Havel, který v té době ještě ani nevěděl, že tím prezidentem bude. Uvažovalo se tehdy i o Alexandru Dubčekovi. Tím prezidentem se Václav Havel stal až 29. 12. 1989. Máte Pavle Liško v tehdejších událostech pěkný guláš.
OK skeptiku. Argument, že Čalfu pověřil Husák uznávám. Ale, že to byla chyba, že takovýto podivný kompromis vůbec vzniknul a že to byl špatný signál do budoucna, to si myslím. O způsobu volby VH prezidentem (komunistickým parlamentem) si to myslím taky. Možná to i s tím jmenováním Čalfy souviselo. Nevím. Historik nejsem, ale divné se mi to zdálo už tehdy.
Ano, Pavle Liško, byla tu ještě jedna možnost kromě tohoto pro vás nelíbivého kompromisu. Mohla zůstat vláda Ladislava Adamce a prezidentem mohl zůstat i nadále Gustáv Husák. Tak to by se zase nelíbilo mně a do budoucna by to bylo signálem mnohonásobně horším. Kterým jiným parlamentem měl být Václav Havel zvolen? My jsme tehdy měli i nějaký jiný parlament než ten komunistický? Nebo měl i nadále zůstat prezidentem Husák?
Skeptiku, k tomu Čalfovi – takto vysocí funkcionáři, ale třeba např. soudci, oficiálně agenty STB být nemohli, nicméně s touto organizací spolupracovali „z titulu funkce“. Alespoň takto se to přednášelo v rámci VUML.
Skeptiku, pak tomu ale neříkejme „Revoluce“ , ale pokojné předání moci. A právě zde je ten problém. Ten „samet“, na který jsme byli tak pyšní se pak s námi táhne dodnes, v podobě shovívavosti a tolerance k bývalým členům KSČ i StB. Babiš – Bureš je toho jasným důkazem.
Pergille, já jsem VUML nevystudoval a vůbec mě to nemrzí. Pokud by Čalfa s StB spolupracoval, zachovaly by se jistě alespoň nějaké byť mlhavé záznamy jako u Babiše, které unikly skartaci nebo odvozu do Ruska a už dávno by tyto záznamy byly Čalfovi omláceny o hlavu. Jsem si naprosto jist, že po takovýchto záznamech bylo zcela jistě pátráno a i kdyby se nacházely v Rusku, byly by už dávno poskytnuty Rusy jak dezinformačním webům, tak běžným novinářům, k diskreditaci Mariána Čalfy.
Pavle Liško, jenže vám nevadil termín „revoluce“, ale údajné jmenování Mariána Čalfy do čela první polistopadové vlády Václavem Havlem. Nad tím jste se tu po celou dobu pohoršoval. O termín „revoluce“, ať už sametové nebo nějaké jiné, vám vůbec nešlo. Pokud se právě vám termín „revoluce“ náhle nelíbí, vezměte si naučný slovník a najděte si termín, který se vám líbit bude.
Skeptiku, pokud to bylo „z titulu funkce“, tak se nic zachovat nemuselo, o tom toto opatření bylo.
VUML jsem prostě jako vyučující na VŠ absolvovat musel, byť se do značné míry překrýval s výukou marxáku během pregraduálního studia.
Nicméně člověk tam (když chtěl) mohl slyšet spoustu zajímavých věcí. Slyšel jsem např. tajemníka KV KSČ pro věci církevní, když si pochvaloval, jak mu kněží ŘKC sepisují svodky z toho, co se dozvěděli při zpovědích. A mnoho jiného, stejně zajímavého.
Pergille, v předmluvě k Rudé Krávě, seznamu spolupracovníků StB, se výslovně psalo, že stačilo, aby se člověk pobavil s estébáky jednou jedinkrát, tak se v seznamu spolupracovníků ocitl, třeba jen minimálně na pozici důvěrníka, ale ocitl. A vůbec nezáleželo na tom, zda se s nimi pobavil z titulu své funkce nebo ne. A o různých tajemnících KSČ jsem se já dozvěděl zase zajímavé věci z vysílání Svobodné Evropy a jak tito různí tajemníci dokázali lhát, vymýšlet si a činit se důležitými jsem se dozvěděl z Rudého Práva, jehož články jsme museli rozebírat při hodinách občanské výchovy. Opírat se o výroky těchto „tajemníků“ a brát je za bernou minci bych si po těchto zkušenostech nikdy netroufl.
Jenom tady prosím nešiřte nějaké fake news, samozřejmě že .. učitelé základních škol dnes ty dětí učí i o zločinech komunismu. I kdyby nechtěli, tak musí, jak třeba ilustrováno zde
https://clanky.rvp.cz/clanek/k/z/1650/ZIVOT-V-SEDE-ZONE.html
– co jest tam důležité je v závěru , odkaz na Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV ), to jsou prostě povinné věci, které se ty děti učit ve škole musí, stejně jako třeba číst a psát.
Nicméně, pokud se to ti žáci „pořadně? “ nenaučí, tak chyba je v současném systému vzdělání, který vlastně vůbec nepožaduje, aby se ti žáci/studenti vůbec něco podstatného ve škole naučili.
Tudíž, i v tomto předmětu, i když ten učitel třeba dvě hodiny vykládá o zločinech komunismu, a studenti ho vůbec neposlouchaj (šmidlaj si na svých ajfonech), tak když potom ten student zastává názor, že za komunismu bylo líp, protože pivo stálo tři koruny (jak říkal děda), tak to je jeho svobodný názor a škola za to nemůže..
Problém je v tom (a netvrdím to jen já), že novodobé dějiny jsou až v závěru učiva a velice často se k nim ani nedojde.
Na začátku, nebo na konci, na tom tak nezáleží. Jestli bych dal příklad, když Vy se budete učit na nějakou zkoušku, tak si sám musíte rozpočítat, kolik se máte naučit každý den, aby jste uměl všechno.
Takže tohle si ti učitelé umí spočítat předem.
V čem vidím strategickou chybu že celkově a seshora roste počet požadavků na věci , které se musí ve školách probírat (nepíšu raději učit).
Kdybych dal takový příklad, nic proti aby se studenti v rámci nějakého odborného předmětu dozvěděli v jedné hodině o teorii globálního oteplování. Že by o tom měli diskutovat, už je sporné, protože těm odborným základům stejně nerozum., čili jen vykřikují aktivistická hesla.. Ale jestli příjde na školy befél že mají v době učení pouštět ty studenty na demonstrace, tak potom pochopitelně ten čas na výuku chybí..
Ano, chodí na „fridays for future“ a dějepis u nich končí nacistickou okupací, nebo ještě dřív.
Je nesmysl a ubohost svádět to na Havla a OF …. a ve sněmovně byli, protože je tam pitomci volili! jako teď Okamuru a Babiše …
Je to v lidech, ne v Havlovi!
Tondach – viz moje odpověď skeptikovi výše. A propos , nejste Vy se skeptikem jeden a tentýž člověk ?
Já mám už delší dobu silné podezření, že jste jeden a tentýž člověk s Pergillem. S panem Tondachem jsem se nikdy nesetkal, ale jeho názory přijímám.
Já se s panem Liškou také nikdy nesetkal, byť by mi to bylo ctí.
Tak to vás mohu Pergille pouze politovat. Inu, svůj k svému.
„Mít na paměti i dřívějšek“, by mělo být povinností všech těch, kteří se dnes nabízejí ke zvolení do zastupitelských funkcí. Ovšem jen těžko lze od mladých, jimž patří budoucnost, ale komunistickou zvůli nezažili, aby si „uvědomili, že propad z let 1948 až 1989 nás dodnes ovlivňuje.“ Do jisté míry by dokonce mohlo být zdravé, kdyby – ovlivněni kupř. mudrováním pana polojaponce, či příznivce Nočních vlků – na krátký čas zažili to, co mladí odpůrci režimu v 50 letech. Některé, dnes správně „demokraticky“ řízené samosprávy“ se do těch let vrací velmi rychlým tempem, po vzoru pozdějšího ministra spravedlnosti, zetě K.G. Alexeje Čepičky, který v roli předsedy Národního výboru v Kroměříži hlásal, cituji: „Národní výbory mají veškerou, zákonodárnou, výkonnou i soudní moc“! a hrdě přiznával, že: „Zákon poruší tolikrát, kolikrát to bude politicky potřebné…“
Víte, asi se pletete v tom že by to ty mladé generace nezažily. Jenomže ony to přece zažily, v posledních 2 letech během covidové krize (a to nevíme zda se na podzim nevrátí).
Tak si to uvědomte, to přece byla (nejen pro ně) byla „totalita“ ve zkratce. Najednou stát vyhlásil výjimečný stav, zavřely se školy, celá ekonomika, služby, zákazy vycházení, vstup mnohde jen na speciální povolení, silnice kontrolované policií a armádou…
Mimochodem taky mimořádně vyhlašované příkazy vlády, platné za několik hodin. Atd, atd…
Takže oni to poučení dostali, a pokud sledovali zprávy , tak se taky poučili, jak se k tomu jak politici, tak i různé naše elity chovaly, atd.
Ale doufám, že se taky poučili, jak se během té krize chovali oni sami a jejich známí, i v tom byli velké rozdíly…
Škoda, že vám uniká zásadní rozdíl. Srovnáváte nesrovnatelné viníky. Hazardéry s prostředky nákazy /covidem – s vědomými aktéry politických zvěrstev řízených z Kremlu. Doporučuji investovat cca 30 Kč, do nákup bilance z pera K. Kaplana v antikvariátu: “ Zpráva o organizovaném násilí.“ Určitě nebudete první komu i jen občasný náhodný náhled „otevře oči“ ! Možná bude časem nutné Zprávu zařadit mezi povinnou četbu – místo „Babičky.“
Máte pravdu v jednom, bylo „nesrovnatelné “ a že tyhle mladé nikdo během covidu nemlátil ani neposílal do lágru.
Jenomže i tak zažili dost, a spousta těch omezení ani nebyla nutná, ale „protože vláda rozhodla a parlament i s dnešními demo stranami jí ty mimořádné pravomoce dal“…?
Pamětníku, řada prosazovaných opatření byla naprosto zbytečná, některá byla dokonce škodlivá (např. omezení prodejní doby obchodů jednoznačně zvyšovalo pravděpodobnost přenosu nákazy – lidé se naprosto zbytečně v těch obchodech mačkali). Některá i s odstupem času vyvolávají dojem záměrné sabotáže.
Výjimečný stav sloužil prakticky jen k tomu, aby se aktivity různých šíbrů dostaly mimo veřejnou kontrolu.
A dělo se to mj. v důsledku omezování demokracie na základě fiktivní „šílené nebezpečnosti“ toho viru.
To je taky zdroj rozporu, mezi mladými a blbými, kteří komunistickou diktaturu nezažili a jsou ochotni dělat podobné totalitě stejné užitečné idioty, jako řada lidí v tom únoru 1948. Zcela jistě dopadnou stejně špatně v duchu bonmotu „Kdo se nedokáže poučit z historie, bude nucen si ji zopakovat“.
Mě by absolutně nevadilo, kdyby ti mladí blbí pomřeli v gulazích nebo podobných „společensky užitečných“ zařízeních, ale vadí mi, že do toho stahují i nás, co jsme se z historie poučit dokázali.
Tedy, a že jistě s autorem v popisu komunistických zločinů souhlasím, ale o co jde, že ani tyto zločiny vůbec nevylučují, že současně komunistický režim těm ostatním lidem poskytoval řadu sociálních jistot..
Pro připomínku, to pro svoje lidi dělal i nacistický režim v Německu.
Ale současně , a jak je zde v úvodu článku uvedeno , za tu cenu že museli držet hubu a krok, protože a stejně museli počítat s tím, že když se zaměří režim na ně, ani jim nikdo nepomůže.
Tudíž i tohle jsou zcela elementární znalosti ohledně totalitních režimů které by právě a naopak i ti dnešní lidé a voliči, vědět měli , a to právě pro to, aby té přece té dnešní neokomunistické (ani jiné) propagandě nenaletěli.
Protože a naprosto názorně, jestli jim takový pamětník začne vzpomínat že pivo bylo za komunistů za 3 koruny a na dovolenou s ROH se jezdilo zadarmo, tak, kdo by to taky nechtěl, že?
Ovšem, i tohle už musí ti dnešní lidé znát ze školy stejně jako malou násobilku, aby mu řekli „my víme dědo, a u Lidových milicí “ jsi byl taky, že jo“?
Btw, ale že šance aby narazili na nějakého skutečného stbáka co mlátil vězně, a mohli mu nadávat do vrahů, už je taky spíše nulová. I toho jim musí ta média předvést v plné parádě..
nacisticky rezim poskytoval socialni jistoty i cechum v cesku
nevzpominam, jak se ta publikace jmenuje, ale je o dobe nacisticke okupace v plzni-
zabavy, fotbalove zapasy, kina, divadla dovolena pro uderniky…
kdyz si odmyslis to okolo a zil jsi jen v bubline, tak ta doba z urciteho pohledu zas tak spatna nebyla kdyz si odmyslis, ze se ti ztraceli sousedi …
komunisti po 1948 to prebrali i s chlupama
kdyz si odmyslis to okolo a zil jsi jen v bubline, tak ta doba z urciteho pohledu zas tak spatna nebyla kdyz si odmyslis, ze se ti ztraceli sousedi ..
a takhle to spousta lidi porad vidi
bohuzel
nacismus jako komunismus
A proč by taky neposkytoval, když nás Německo ani neporazilo, ale pouze nad námi vyhlásilo svůj Protektorát?
Jo jasně že to zase nebylo jednostranně pozitivní, zrovna pro ty mladé Čechy, hned na začátku se zavřely vysoké školy, a posílali je na nucené práce do Reichu. Taky vlastně nikdo nežil v „bublině“, a každému hrozilo, že si pro něj příjde kvůli něčemu gestapo . No vlastně, za těch komunistů v 50.letech taky..
Ovšem, a právě že tohle nedá odvykládat v pár hodinách co na to v těch dnešních školách na období druhé světové mají..
Kdyby aspoň ti mladí chodili do kina na retro filmy. Od Vyššího principu ke Spalovači mrtvol, a hned by jim klesly ksichty
Ten děda zdaleka nemusel být u LM aby na tyhle a řadu jiných vymoženosti dosáhl.
Na druhé straně máte pravdu s tou podobností s nacisty: Jsem přesvědčen, že některé „budovatelské“ filmy z raných padesátek, kdyby se předabovaly do němčiny (a přemalovaly hvězdy na hakenkrajce apod.) a posunuly strojem času o patnáct let dřív, tak by německý divák neměl moc šancí poznat, že to není o s ním současném Německu (snad až na nadměrný výskyt pohledných žen 🙂 ).
SKVĚLÁ AUTOROVA PRÁCE. VAROVÁNÍ PŘED TÍM,CO SE BLÍŽÍ Z RUSKA.
Slavná „veřejnoprávní“ televize i rozhlas dokola omílají zločiny německého nacionálního socialismu, ale na zločiny komunismu a maoismu se jaksi nedostává. Možná to bude tím, že tyto ideologie vládnou dnešní EU i českou televizí.
Není to náhodou naopak? Filmy o komunistický totalitě se vysílaj pořád, ale pořádnej válečnej film jak naši partyzáni hrdinně odolávaj německým esesakům už jsem neviděl leta..:(
Průšvih je, že jsme si nechali ukrást Ústav pro výzkum totalitních režimů, v němž se usídlila řada potomků komunistických prominentů z 50. let, majících na svědomí řadu ze zločinů, které tento ústav původně měl vyšetřovat a dokumentovat, a ne zametat pod koberec, jak to dělá. A završují to levičáci z původní E12, „vědecky dokazující“, že komunistický režim vlastně žádná totalita nebyla.
Autor, obávám se, dělá na tomto poli daleko záslužnější práci než celá tato „vědecká instituce“.
Vidíte to naprosto špatně, takovej šolich jako vytvořit další státní ústav a nechat v něm vědce trvale bádat nad jakýmkoliv společenským tématem a sepisovat o tom vědecký články, do šuplíku, , jinak skončit nemohl..ať jsou staří, nebo mladí.,
Vytvořit teď ˇustav pro studium genderové totality, tak to asi bude mít podobnej výsledek :))
Problém nastává v momentě, kdy vám nějaký neokomunista nebo neofašista začne tvrdit, že je „vědecky dokázáno“, že komunistický (či nacistický) režim nebyl žádná totalita. Pak končí veškerá legrace, zejména pokud má za zadkem organizaci všeho schopných gaunerů, slintajících nad tím, jak budou dělat nějakou obdobu „Vítězného února“.
A takový „Vítězný únor“ se snaží organizovat celá EU, viz současná snaha zrušit právo veta členských států. Pak bychom se dostali přesně tam, kde jsme byli za Brežněva s jeho „omezenou suverenitou“, protože to právo veta (které jsme v RVHP, a ani ve Varšavské smlouvě, neměli) je to jediné, co nás od stavu před převratem v listopadu 1989 ještě dělí.
Pamatujte, kdo za socialismu seděl, dobře věděl proč. Zasloužil si to. Hlavně ti političtí, to byli vlastizrádci a kolaboranti.
pan autor to má hezky srovnané. Bere mi to dech! Ještě by měl doložit a srovnat počty obětí demokracie. A poznamenat oběti Německého běsnění! Tam se dodnes nesrovnali s minulostí. Došlo a dochází k rozpuštění bezpečnostních jednotek nasáklých nacismem, neonacismem? A také tu máme ztráty zkrachovalých institucí. Tedy bank a velkých podniků, které působili silně konkurenčně…. Přišli jsme o mnoho a o mnohé. Na tak malém prostoru těžko srovnatelné. Je to ideologický, silně ideologický materiál. A pořád – neřád z toho čiší, jak byl válečný štváč prezident Beneš a jak jsme to dělali všechno špatně. Dovolím si dodat, že poznámku nepíše komunista, ani bývalý. Nějaké problémy jsem i měl. Ale to pro autora nic neznamená. Pravdu má on. Jedině! A pak Václav Havel…..rozhodně nefandím komančům, zároveň nám v povědomí sebrání mého strýce, který utekl z Reichu. Těsně před koncem války…vrátil se. Zdraví v háji. To nejsou následky???
Nefandíte komančům, jen hlásáte to samé, co hlásali a hlásají oni.
To, že komunisté kritizují nacisty, neznamená, že by neměli pravdu. Byly to (nacismus a komunismus) konkurenční totality.
Opět jako už po tolikáté: já o voze a Pergill o …… něčem jiném. Už nechci uvádět tu příslovečnou kozu.