Německá vláda dodržuje předvolební slib a zpřísňuje podmínky pro migranty i kontroly na hranicích. Spěchala s oznámením čísel za první dva týdny od svého nástupu, aby vyslala jasný signál, že se migrační politika opravdu změnila. Vláda minulý týden také odsouhlasila pozastavení rodinného přistěhovalectví a zrušila „turbo-přiznání občanství“.

Nová německá vláda nastoupila do úřadu 6. května. Migrační stopku ohlásila již předem jako jednu ze svých nejvyšších priorit. Přísnější hraniční kontroly zavedla ihned, další kroky odsouhlasila minulý týden.

Patří mezi ně zrušení takzvaného „turbo-přiznání občanství“ či pozastavení rodinného přistěhovalectví pro uprchlíky bez azylového statusu.

Takzvané „turbo-přiznání občanství“ znamenalo, že po třech letech pobytu v Německu bylo možné získat německý pas. Toto pravidlo zavedla minulá vláda a nyní bude „bez náhrady zrušeno“. Německý pas má být nově vydáván nejdříve po pěti letech. Podle ministra vnitra Alexandera Dobrindta se tímto odstraní jeden z důvodů, proč bylo Německo pro uprchlíky tak atraktivní.

Pozastavení rodinného přistěhovalectví se týká osob, které nemají v Německu azyl, ale mohou v zemi z jiných důvodů zatím zůstat. Jde o téměř 380 tisíc lidí, zejména Syřanů. Dosud za nimi mohli přicestovat rodinní příslušníci a měsíčně takto přibyla v Německu zhruba další tisícovka lidí.

Pozastavení této možnosti platí zatím na dva roky a podle ministra vnitra má ulevit přetíženým německým obcím.

Opatření zpřísňující migraci jsou součástí vládního tzv. okamžitého plánu, který má 60 bodů. Kromě omezení přistěhovalectví chce nová vláda rychle změnit také podmínky pro investování, snížit ceny energií a daně podnikatelům i domácnostem, DPH v gastronomii či zavést daňové zvýhodnění elektromobilů.

Rozhodnutí musí ještě schválit Bundestag, ministr vnitra počítá s tím, že se tak stane ještě v červnu. Pozastavení rodinného přistěhovalectví ovšem již nyní hlasitě kritizují obě velké křesťanské církve. Ty s ohledem na sloučení rodin zdůrazňují, že rodiče a děti patří k sobě a že slib ochrany rodin platí pro všechny lidi v zemi.

Azyl poskytují i církve, úřady je kritizují

Církve a stát se v otázce migrace nedostávají do konfliktu poprvé. Úřadům se příliš nelíbí tzv. církevní azyl, respektive způsob jeho přidělování. Pokud někdo získá tento statut, je podle dohody z roku 2015 mezi Spolkovým úřadem pro migraci a uprchlíky (BAMF) a oběma velkými církvemi chráněn před vyhoštěním, než BAMF případ znovu přezkoumá.

Tato dohoda sice není právně závazná, ale úřady je zatím tolerována s tím, že církevní azyl má být výhradně absolutním nouzovým řešením pro mimořádně závažné případy. Ze strany BAMF se ale ozývá kritika, že nahlášené případy církevního azylu „v drtivé většině nepředstavovaly obzvlášť závažné případy“.

Postup je takový, že církve předkládají BAMF k posouzení spis, který podrobně zdůvodňuje mimořádnou závažnost případu. V roce 2024 bylo BAMF předloženo 1840 spisů týkajících se církevního azylu, načež úřad uznal mimořádnou závažnost pouze v jednom případě.

Dotčené osoby však po zamítavém rozhodnutí církevní azyl většinou neopouštějí. V roce 2023 opustily církevní azyl pouze v jednom procentu případů, loni v žádném.

Počet církevních azylů přitom narůstá. V roce 2023 se nacházelo v církevním azylu v celém Německu 2065 osob, loni to bylo 2386 osob. V prvním čtvrtletí tohoto roku poskytly církve azyl 617 osobám.

Ministr šermuje nárůstem počtu odmítnutých

Co se týká zpřísněných hraničních kontrol, během prvních dvou týdnů od nástupu nové vlády odmítly německé úřady na hranicích 1676 osob, informoval časopis Focus s odvoláním na údaje spolkového ministerstva vnitra.

Konkrétně v prvním týdnu po zavedení přísnějších kontrol bylo odmítnuto 739 osob, což podle Dobrindta představuje nárůst o 45 procent oproti předchozímu týdnu, kdy to bylo 511 osob.

O azyl požádalo v prvním týdnu na německých hranicích 51 osob, z toho 32 bylo odmítnuto. 19 žadatelů o azyl tedy bylo vpuštěno do země, protože byly vyhodnoceny jako zranitelné osoby, mezi něž patří například děti nebo těhotné ženy. V předchozím týdnu požádalo o azyl na hranicích 44 osob, přičemž všechny byly tehdy ještě vpuštěny do země.

Ministr Dobrindt spěchal s prezentací těchto čísel, která mají jasně signalizovat, že migrační politika v Německu se opravdu změnila, a tzv. vítací kultuře definitivně odzvonilo.

Statistika německé policie, kterou zveřejnil švýcarský server Neue Zürcher Zeitung, ovšem ukazuje, že počet osob, kterým byl odepřen vstup do Německa, se nyní zatím tak výrazně nezměnil oproti číslům, které eviduje policie od zahájení kontrol na všech německých hranicích v září 2024.

Od září 2024 do února 2025 bylo odmítnuto na německých hranicích necelých 16 tisíc osob, to znamená v průměru asi 2655 za měsíc. Nejvíce, konkrétně 3954, to bylo na hranicích se Švýcarskem. Následuje Rakousko s číslem 3281, dále Polsko s 2723 osobami, Francie 2640, Česká republika 1063, Nizozemsko 890, Belgie 733, Lucembursko 451 a Dánsko s méně než 200 (chybí přesné číslo).

Pokud by se počet odmítnutých pohyboval nyní i nadále v číslech podobných jako v prvních dvou květnových týdnech, znamenalo by to kolem 3300 nevpuštěných osob za měsíc. Tedy zvýšení o zhruba 20 procent oproti stavu v předcházejícím půlroce.

V Německu se v současné době nachází 220 tisíc migrantů, kteří jsou povinni opustit zemi. V roce 2024 podalo v Německu žádost o azyl téměř 230 tisíc migrantů, což je o zhruba třetinu méně než v roce 2023. Pouze zhruba jedno procento všech migrantů žádajících o azyl v Německu jsou politicky pronásledovaní uprchlíci ve smyslu německé ústavy.

Švýcarsko protestuje

Proti záměru Německa vracet žadatele o azyl na hranicích se vedle Rakouska velmi tvrdě ohradil i švýcarský ministr spravedlnosti Beat Jans.  Právě na švýcarských hranicích bylo od září 2024 odmítnuto nejvíce osob, které směřovaly do Německa.

Azylová politika patří i ve Švýcarsku k ústředním tématům vnitřní politiky, píše Neue Zürcher Zeitung. Ačkoli počet žádostí v současné době klesá, situace v obcích, kde se nacházejí ubytovací zařízení, je napjatá podobně jako v Německu.

Švýcarsko zaznamenalo loni 3,2 žádosti o azyl na 1000 obyvatel, což je více než v Německu, kde je tato hodnota 2,8. Evropský průměr činí přibližně 2,1 žádosti na 1000 obyvatel.

Tlak na posílení ochrany hranic proto roste i ve Švýcarsku. Na jaře se parlament vyslovil pro intenzivnější hraniční kontroly, a to „s přihlédnutím k opatřením sousedních států“. Vláda však podle švýcarských médií k tomuto požadavku přistupuje skepticky. Argumentuje tím, že úplné sledování hranic není možné a každé rozšíření vyžaduje mnoho zdrojů.

Švýcarsko navíc na rozdíl od Německa nikdy nepřestalo zcela provádět hraniční kontroly. Není členem celní unie, a proto i nadále provádí kontroly zboží na hranicích i kontroly osob a vydává rozhodnutí o vyhoštění podle zákona o cizincích.

Z právního hlediska je situace pro Švýcarsko jiná než pro Německo. Švýcarsko je jako členský stát Schengenu zapojeno do evropské azylové politiky, ale vracení žadatelů o azyl na hranicích je na základě dublinského nařízení vyloučeno.

Německo se odvolává na článek 72 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), to ale Švýcarsko nemůže, protože SFEU je součástí práva EU. Švýcarsko může využít článek 25 Schengenského hraničního kodexu, ten ale povoluje v případě vážných hrozeb pouze znovuzavedení hraničních kontrol, nikoli odmítání žadatelů o azyl.